Deméteřin deník

  „Kam jdeš, Jaspere?“ zeptal se ho Edward, jeho bratr.

  „Jdu se proběhnout“ pokrčil rameny, ale na Edwarda se neotočil. Věděl, že je to jedno. Edward vždy věděl o tom, co si myslí a tak věděl, že by lehce prokoukl jeho lež a tak se s lhaním raději nenamáhal.

  „Měl bys mu to říct, Jaspere“ Edward se zvedl z gauče a postavil se k němu.

  „Nebudu mu to říkat, Edwarde. On zůstane s Ros a já s Alicí“ sklonil hlavu.

  „Takhle ale nebudeš ty s Alicí šťastný“ naléhal, ale věděl, že to není tak jednoduché. I on sám měl problémy, aby si vybojoval právo žít s Bellou.

  „Nechci mu ničit, co teď má“ otočil se od něj. Nechtěl se mu dívat do obličeje. Stačilo mu, že mu Edward čte myšlenky a tak nemá prakticky žádný soukromí ve své vlastní hlavě.

  „A co ty a Alice?“ vyzvídal dál.

  „Alice si našla někoho jiného. Lepšího“ prozradil mu. Edward překvapeně zamrkal. O tom nevěděl.

  „Kdy?“ zeptal se.

  „Když měla to vidění, přímo se mě zeptala a já se jí přiznal. Řekl jsem jí, aby si někoho našla a byla s ním šťastná“ věděl, že se před Edwardem těžce něco utajuje a jen Alici se to celkem dařilo.

  „Ale zbýváš ještě ty, aby si byl šťastný“ chtěl vědět důvody, proč to nepřizná. Věděl, že to není tak jednoduché, ale nechtěl, aby byl Jasper sám a nešťastný.

  „Nebudu mu ničit život, Edwarde. On je šťastný tam, kde je a já to nebudu ničit“ vyjel trochu. Už měl dost toho rozhovoru. Chtěl být pryč, aby si vyčistil hlavu. Chtěl být aspoň na chvíli sám.

  „Ale…“ začal, ale raději zavřel pusu a dál nic neřekl. Byl to sice jeho bratr, ale neměl zas tak velké právo, aby mu mluvil do jeho partnerského života. To si musel každý vyřešit sám.

  „Edwarde, do tohohle se nepleť. Já si to vyřeším sám“ s tím odešel. Edward se s povzdechem vrátil zpět do obýváku a usadil se na gauč. Podíval se na hodiny a přemýšlel, co bude dělat. Bella už spala a on jí nechtěl budit před dalším dnem ve škole, i když věděl, že by jí to nijak nevadilo.

  „O čem jste se hádali, Edwarde?“ ozval se u něj Emmet.

  „To nic nebylo. Proč?“ věděl, že se s Jasperem neměli dohadovat v domě, kde je ještě někdo jiný. Měli se dohadovat někde jinde, ale o to teď nešlo.

  „Slyšel jsem, o čem jste se hádali“ upozornil ho.

  „To nic nebylo, Emmete“ pokrčil rameny.

  „Když to nic nebylo, tak mi můžeš říct, o co šlo“ posadil se kousek od něj. Štvalo ho, že nevěděl, o co šlo mezi Edwardem a Jasperem. V takových okamžicích chtěl umět číst myšlenky, jako Edward.

  „Víš, co? Zeptej se ho“ poslal ho.

  „Kam šel?“ zvedl se.

  „Šel se proběhnout. Tak běž za ním nebo počkej, až přijde“ nabádal ho. Věděl, že by se neměl plést do Jasperových citových záležitostí, ale chtěl, aby všichni byli šťastný a spokojený.

  Emmet přikývl a odešel. Nedělalo mu moc velký potíže sledovat Jaspera. Stačilo se vydat za jeho vůní, která pro něj byla jasnější, než když chtěl hledat kohokoli jiného. Běžel lesem do skal, kde byla Jasperova vůně silnější koncentraci. Věděl, že je někde blízko. Teď ho stačilo jen najít.

  „Potřebuješ něco, Emmete?“ ozvalo se za ním. Emmet se otočil a podíval se na Jaspera, který stál na skále a volný tričko, které měl na sobě, vlálo ve větru, který vlál kolem nich.

  „Chci vědět, kvůli čemu jste se s Edwardem hádali“ zeptal se ho narovinu. Jasper zavřel oči a zhluboka se nadechl.

  „To je jedno, ne? Byla to jen malá výměna názorů“ pokrčil rameny a posadil se. Nechtělo se mu stát. Kdyby stál, udělal by něco, na co by doopravdy nebyl hrdý a to nechtěl udělat. Schoval si ruce do klína a sklonil hlavu.

  Emmet k němu přešel a klekl si k němu.

  „O co tam šlo, Jaspere? Komu máš co říct?“ tlačil na něj.

  „O nic nejde, Emmete. Co tu vlastně děláš?“ chtěl odvést řeč jinam, ale nedokázal se na Emmeta podívat.

  „Ty mi to nepovíš, že jo?“ povzdechl si. Jasper zvedl hlavu a omluvně se pousmál. Emmet se posadil k němu a bedlivě si ho prohlížel. Nakonec si lehl na záda a vůbec neřešil, že leží na kamenech a že by to mělo být nepohodlné.

  „Proč si utekl ven?“ zavřel oči. Cítil na sobě Jasperův pohled, ale nevěděl, jak si ho měl vyložit. Cítil, jak jeho pohled bloudil po celém jeho těle a musel uznat, že se mu líbilo, jak si ho Jasper prohlížel.

  „Chtěl jsem se protáhnout. Proč si ty tady?“ oplatil mu tu otázku. Neodolal a musel se dívat na Emmetovo tělo, které bylo jen kousek od něj a přímo se nabízelo k tomu, aby si ho prohlížel. Skousl si spodní ret a zhluboka se nadechl.

  „Chtěl jsem z tebe dostat důvod, proč jste se s Edwardem dohadovali. Jenže ani jeden z vás mi to nechce říct“ pootevřel jedno oko a zadíval se na Jaspera, který seděl jen malý kousek od něj. Stačilo by jen natáhnout ruku, aby si ho k sobě přitáhl.

  „Ty to nenecháš jen tak být, co?“ zeptal se.

  „Ne, na to sem příliš zvědaví“ usmál se. Viděl, jak se Jasper trochu zarazil, ale dělal, jakoby se nic nestalo.

  „Třeba se to časem dozvíš a třeba ne“ pokrčil rameny a dál se díval na Emmetovo tělo i jeho obličej, které byli jen malý kousek. Chtěl by, aby se k tomu tělu mohl přitisknout a políbit ústa, kterého pronásledovali úplně všude, ať šel kamkoliv.

  Dál ani jeden z nich nic neříkal. Neptali se na nic a Emmet už dál nevyzvídal. Věděl, že mu to Jasper neřekne, na to byl až moc tvrdohlaví.

  „Opravdu si Alice našla někoho jiného?“ zeptal se ho najednou Emmet. Jasper se pousmál. Mohl si domyslet, že to Emmet všechno slyšel. Byl rád, že tam ani jeden z nich neřekli Emmetovo jméno.

  „Jo, našla. Jmenuje se Casimir nebo tak nějak“ pokrčil rameny.

  „A tobě to nevadí? Že je s někým jiným a ne s tebou?“ otevřel oči a otočil hlavu na Jaspera, aby na něj pořádně viděl.

  „Ne, nevadí mi to. Neklapalo nám to, jako dřív“ věděl, že je to i jeho vinou, ale nedokázal si pomoci. Jednoduše nechtěl Alici, ale chtěl někoho jiného. Chtěl Emmeta, ale to mu nikdy neřekne. Nechce poškodit bratrský vztah mezi nimi, a kdyby náhodou, nechtěl by zničit vztah, který měl s Ros on nebo Emmet.

  Emmet otočil hlavu zpět a podíval se na nebe, na kterém začali světélkovat hvězdy.

  „Víš, že má i Rose někoho jiného?“ řekl, jakoby se vůbec nic nedělo. Jasper se na něj překvapeně podíval.

  „Ne, nevěděl. Jak to?“ nechápal, proč si Rose našla někoho jiné, když byl Emmet určitě skvělí nejen v postele, ale to s jistotou říct nemohl, protože s Emmetem nikdy nespal a věděl, že ani nikdy spát nebude.

  „Už to nebylo to, co dřív. Kdybychom byli dál spolu, trápili bychom se a tak jsme se rozešli a už jsme jen jako bratr a sestra. Asi jako ty a Alice“ pokrčil rameny. Nemělo cenu to dál tajit. Dřív nebo později by to prasklo.

  „Tak to jsme oba sami“ pousmál se Jasper smutně. Emmet se posadil a podíval se na Jaspera, který seděl na vyvýšeném kameni a díval se jen malý kousek před sebe. Jednoduše řečeno, tam seděl jako hromádka neštěstí.

  Lehce se vyšvihnul na nohy a přešel blíž k Jasperovi. Jasper k němu zvedl oči a nechápavě se na něj díval.

  „Postav se“ požádal ho. Jasper se postavil tak, jak to po něm Emmet chtěl. Stál tam před ním, ale když stál na tom kameni, byl vyšší než normálně, kdy ho Emmet vždy převyšoval.

  Emmet k němu zvedl ruce a položil je Jasperovy na boky. Opatrně ho stáhl z kamene dolů, až stáli jen pár centimetrů od sebe. Jasper se na něj nechápavě díval. Nechápal co to má Emmet v úmyslu.

  Emmet si ho k sobě přitáhl ještě víc k sobě, až se jejich těla začali o sebe třít. Jasper tam jen stál a nechal Emmeta, aby si dělal, co chtěl. Nedokázal se mu bránit. I kdyby ho chtěl Emmet zabít, nechal by ho, aby to udělal.

  „Co to děláš, Emmete?“ zeptal se najednou, ale hlas jakoby nepatřil jemu. Jeho hlas byl chraptiví a to u něj Emmet nikdy neslyšel a musel přiznat, že se mu to doopravdy líbilo.

  „Nic, coby se nám oběma nelíbilo. Nebo se mýlím?“ zamumlal těsně u Jasperových rtů, které se nakonec spojily v polibek. Emmet vnikl jazykem do Jasperových úst, které mu v tom nijak nebránili.

  Jasper mu zasténal do úst. Tohle chtěl už strašně dlouho a teď najednou měl. Přitiskl se na Emmetovo pevné tělo a začal polibek oplácet. Emmet ho objal kolem pasu, aniž by se musel bát, že ho v ní rozdrtí.

  „Tak co? Dělám něco, co my oba chceme, nebo to nechceš?“ zašeptal mu do úst. Věděl, že nemusel jejich polibek rozdělit, ale chtěl se ho na to zeptat.

  „Líbí se mi to a rozhodně nechci, aby si přestal“ pousmál se a zajal Emmetovy rty v polibku. Emmet se usmál a přitiskl Jaspera na skálu, o kterou ho opřel a přitiskl se na něj. V rychlosti přetáhl triko přes hlavu a odhodil mu ho pryč. Poté mu rozepnul pásek i kalhoty, ale nesvlékal je.

  „Stále nechceš, abych přestal?“ zeptal se ho s úsměvem.

  „Nechci“ sundal Emmetovy tričko a odhodil ho pryč. Přitiskl se na Emmetův nahý hrudník a byl to on, kdo zajal Emmetovy rty v polibku. Emmet se do polibku usmál a vysadil si Jaspera na své boky.

  „Kde je Emmet s Jasperem?“ zeptala se Rose, když společně s Alicí vešli do domu. Edward zvedl oči od televize a podíval se na ně.

  „Venku“ pokrčil rameny. Rose se usmála na Alici a společně vyšli do patra, kde se každá zavřela ve svém pokoji, ve kterých byli sami. Emmet s Jasperem odešli do jiných pokojů, aniž by se jich Esmé nebo Carlisle na něco ptali.

  Najednou vyšla Rose ze svého pokoje a zaťukala na dveře od Alicina pokoje.

  „Pojď dál, Rose“ vyzvala ji. Rose vešla do pokoje a podívala se na svou sestru.

  „Myslíš, že sou spolu?“ zeptala se jí, když se posadila na postel.

  „To nevím a raději se nechám překvapit“ usmála se na ní.

  „Jaké to bylo s Casmirem?“ zajímala se. Alice se na ní usmála a začala vyprávět a pak vyzvídala od Rose o jejím novém příteli.

  Jasper ležel v Emmetově náručí a díval se na hvězdné nebe. Cítil pod sebou Emmetovo nahé pevné tělo a jeho ruku kolem svého boku. Bylo to tak, jak si často přál, ale nikdy si nemyslel, že by se to někdy mohlo stát.

  „Chceš jít domů?“ zeptal se ho Emmet a přitáhl si ho na sebe. Jasper zvedl hlavu a ukradl si od Emmeta polibek. Hlavu si pak položil zpět na Emmetův hrudník.

  „Nechci, je mi tady dobře“ odmítal.

  „Můžeme někam odjet“ nabídl mu. Ani jemu se nechtělo vracet. Nevěděl, jak by to dopadlo po tom, co se s Jasperem miloval. Chtěl by to znovu a znovu, ale bál se, že by to dům nevydržel a nechtěl být někým rušen od Jaspera.

  „Přerušit školu a zmizet někam pryč?“ podíval se na něj a opřel si hlavu o jeho hruď.

  „Školu máme za sebou, už zase“ poznamenal. Jasper se zamyslel. Nechtěl se vracet do domu, kde byla celá rodina. Věděl, že by to všichni pochopili, ale byl by to pro něj nezvyk. Nejdříve si bude muset zvyknout na to, že je teď Emmet jeho a nikomu ho nebude půjčovat.

  „Myslíš, že by nám Esmé půjčila ostrov?“ usmál se. Emmet mu úsměv oplatil a donutil Jaspera, aby se mu posadil na klín. Uvěznil Jasperovy ústa v polibku a jeho tělo si přitiskl na své.

  „Určitě půjčí, ale zeptáme se až potom“ odpověděl mu, ale pak ani jeden na mluvení nemyslel, neměli na to ani nejmenší čas.