Oběť a Vrah
O roh temné ulice se opíral mladý kluk, který měl o rameno opřenou zbraň s tlumičem. Namířil na restauraci, která byla naproti a skrz hledáček hledal svůj cíl.
Našel ho. Stoupl si pohodlněji, aby měl dobrou ránu a přitom mohl rychle odejít. Zamířil. Zklidnil svůj dech. Zbraň pevněji sevřel a ukazováček položil na kohoutek. Nadechl se chladného vzduchu a vystřelil.
Kulka se zabořila přímo doprostřed čela a tak nemusel čekat na to jestli byl jeho zásah přesný.
Schoval zbraň a jako by se nic nedělo odcházel. Kolem něj projela policie i sanitka, která měla ošetřit zraněné a postarat se o mrtvého.
Zastavil se na přechodu a podíval se na protější stranu, kde přímo naproti němu stál kluk asi tak v jeho letech. Tiše si ho prohlížel, ale nedal na sobě znát ani náznak zájmu.
Čekal až na semaforu naskočí zelená, aby mohl přejít a konečně jít domu. Čekal tam a pořád si musel prohlížet mladíka naproti němu.
‚Je zřejmě starý, jako já. Takže chodí ještě do školy‘ usuzoval správně. Nechápal co ho na tom klukovi přitahuje, ale musí se na něj dívat. Musel, aby mu neunikl jediný detail.
‚170 cm, 65 kg. Zřejmě sportuje‘ přemýšlí o něm dál. Ačkoliv nechtěl podíval se na semafor a modlil se, aby konečně rozsvítila zelená.
Když naskočila oba, jakoby na stejný povel se vyšli. V půlce přechodu se sešly. Mladý vrah se podíval procházejícímu chlapci do obličeje a tím spatřil jeho světle modré oči. Otočil hlavu zpět a šel dál ke svému bytu, ale po celou cestu nemohl na toho kluka zapomenout.
Posadil se k notebooku, který byl v obýváku na stole. Zapnul ho a hned se podíval na účet jestli mu přišly peníze. Když uviděl, že se mu suma na účtu zvedla usmál se a přešel do emailu. Přejížděl po nabídkách k akci až ho najednou ho jedna nabídka zaujala. Otevřel ho a v okamžiku se na něj dívali stejně modré oči, jako před několika okamžiky na přechodu.
„Jméno: David Monroe
Narozen: 5. května 1992 v New Yorku
Znamení zvěrokruhu: Býk
Oblíbené jídlo: Italská, Francouzská a Asijská kuchyně“ četl dál informace o něm, které ho výjimečně zajímalo.
„Důvod k zabití: neznámí
Cena: 500 000$“ to je to hlavní co ho zajímalo. Nezajímali ho ani tak důvody, proč ho chtějí zabít, ale spíše ho zajímala částka co jsou ochotní dát za Davidovu smrt.
Odepsal, že to bere a Davidovu fotku si uložil na plochu monitoru aniž by věděl proč to udělal, ale toužil se pořád dívat do jeho očí, na jeho tvář.
Zvedl se od notebooku a odešel do koupelny, kde na umyvadlo odložil zbraň i ze dvěmi náhradními zásobníky.
Poté se svlékl a oblečení hodil do koše na prádlo. Stoupl si pod sprchu a pustil na sebe vlažnou vodu. Rukama se opřel o dlaždice a nechal vodu, aby mu dopadala do obličeje. Stál tam a přestal vnímat čas, který kolem něj plynul.
Když už uznal, že je pod sprchou už dost dlouho vypnul vodu a vylezl ze sprchy ven. Obmotal si kolem pasu ručník a do rukou si vzal zbraň i zásobníky a šel rovnou do ložnice. Položil zbraň na postel a přešel k prádelníku odkud si vzal boxerky a oblékl si je. Přešel zpět k posteli a oblékl si tričko, které měl na posteli.
„Juliáne! Juliáne! Pojď ke mně mám tu pro tebe dárek!“ slyší znovu hlas svého staršího bratra.
„Jaký dárek? Ukaž mi to!“ tentokrát slyšel svůj hlas, který byl o několik let mladší.
„Tady ho máš“ uslyšel jeho hlas, když mu dával malou černou krabičku, kterou on horlivě otevřel.
„Jé to je nádherný Troyi“slyší svůj nadšený dětský hlas, když se
díval na stříbrný náramek s několika malými přívěsky.
Podíval se na svou ruku, kde byl stříbrný
náramek s přívěsky. Přívěšek ve tvaru pistole, náboj, hvězdu, srdce, pírko
a měsíc.
Díval se na přívěsky a u některých
věděl co znamenají. Pistol, která znázorňuje jeho práci. Kulku, kterou musel
Troye zabít. Hvězdu, protože Troy hvězdy miloval. Měsíc, protože měsíc miloval
on, ale nechápal z toho jen dva přívěsky. Pírko a srdce. Pochopil, že
každý přívěšek něco znamená, ale význam posledních dvou mu unikal.
Jeho rty se zvlnili
do smutného úsměvu, jakmile vzpomínky zabloudili k Troyovi.
„Proč jsem to musel udělat Troyi? Proč jsem tě
musel zabít bráško?“ zašeptal do ticha pokoje a podíval se na fotku na nočním
stolku. Vzal rámeček do ruky a díval se na bratrův obličej, který se mu každou
noc objevoval ve snech.
Rámeček odložil zpět na své místo.
Otočil se a odešel do kuchyně, kde si ohřál zbytek číny, který měl od oběda.
Jakmile se najedl odešel zpět do ložnice, kde svou zbraň Sti Edge dal pod
polštář i z oběma zásobníky.
Nikdy, nikdo neví kdy se budou hodit.
Lehl si do postele a zhasl lampu.
Dlouhou dobu mu trvalo než usnul, ale jeho tělem začala otřásat noční můra.
Tento sen se mu zdálo už tolik nocí, ale nyní byl v něčem nový. Tentokrát
se do toho zamotal i David s jeho modrýma očima.
Když začalo svítat Julián se
s tichým výkřikem probudil. Nedokázal dál snít o Troyově a Davidově smrti.
Tolik nocí viděl Troye znovu a znovu umírat, ale když mělo dojít k tomu,
aby zabil Davida neudělal to. Místo toho jej osvobodil a chránil jej před těmi,
co jej chtěli zabít, ale nezvládl to. Když na ně poněkolikáté zaútočili
donutili ho, aby od Davida odstoupil a tím ho mohli zastřelit. Když viděl, jak
jeho tělo dopadá k zemi mrtvé, tak
s tichým výkřikem se probudil.
Odkryl se a odešel do koupelny, kde ze
sebe musel smít pot a pocit ztráty a bolesti. I když byl ve sprše dvě hodiny
nepomohlo mu to pocity smít. Kdykoli si vzpomněl na to, že on by měl Davida
zabít ho zraňovala víc než by měla. Nikdy mu nevadilo zabít někoho zabít, ale u
Davida mu to začalo vadit. Nevěděl jestli to bylo tím, že ho potkal dřív než
odkývl, že ho zabije nebo to bylo jeho modrýma očima, které jej okouzlili, i
když to na sobě nechtěl za žádnou cenu nechat znát.
Když vyšel s koupelny bylo něco
kolem půl sedmé ráno. Oblékl se a přešel do obýváku, kde se postavil
k prosklené zdi. Díval se na město, které se probouzelo.
Podíval se na svůj odraz ve skle a hned
vedle něj se objevil obraz jeho bratra, který když zemřel byl v jeho věku.
„Odpusť mi Troyi“ zašeptal do ticha
pokoje. Podíval se na svou ruku, kde měl náramek od jeho brášky, který ho
donutil, aby ho zabil. Sevřel ruku v pěst a od okna se odvrátil. Přešel ke
stolu, kde si nechal mobil a vymačkal číslo do ředitelny školy, kam chodil
David.
„Dobrý den, chtěl bych k vám
přihlásit nového žáka“ řekl a vyřizoval vše potřebné.
„Zítra nashledanou“ rozloučil se a
zavěsil. Přešel do předsíně a obul se. Oblékl si černý kabát a do kapsy strčil
peněženku i mobil.
Nejdřív vyrazil do supermarketu, kde
koupil jak jídlo, tak některé věci do školy, o kterých jistě věděl, že budou
potřeba. Poté se vydal do DVD – půjčovny, kde ho znovu potkal.
Procházel regály a sem, tam si prohlédl
nějaký film až si jich nakonec pár vybral, ale nechtělo se mu jít k němu,
protože si byl jist, že ho jeho modré oči zase odzbrojí. Ale nakonec to vzdal a
přešel k pultu za kterým stál
David.
„Dobrý den“ pozdravil slušně a podal mu
DVD, které si vybral.
„Dobrý den“ oplatil mu David a kouzelně
se na něj usmál.
„Máte rád horory?“ zeptal se ho ze
zájmem David.
„Ano, ale nemám se s kým na ně
dívat a vy?“odpověděl mu a přitom se zeptal.
„Také je mam rád“ usmál se na něj znovu
a dával dal DVD do počítače.
„A nechtěl by jste se na to semnou
podívat?“ zeptal se ho rovnou. David se na něj překvapeně podíval a přemýšlel
nad tím, jestli to Julián myslel dobře.
„Nevím ani vás neznám“ odpověděl mu
David.
„To se dá napravit. Jmenuji se Julián
Orton“ představil se mu hned Julián.
„ Já….já jsem David Monroe“ představil
se na oplátku David.
„Nechceš jít semnou na rande?“ zeptal
se ho upřímně až se sám divil. To mu nebylo podobné.
„A co to bude zahrnovat?“ zeptal se ho
ze zájmem. Nebyl zvyklí, že ho někdo zval na rande, když se znají ani ne deset
minut.
‚Jak
poznal, že jsem na kluky? Nikdo jiný to nepoznal‘ pomyslel si David a prohlížel si Juliána,
který před ním stál a zval ho na rande.
„Večeře, filmy a pak tě doprovodím
domu?“ navrhl Julián.
„Dobře“ souhlasil David, i když netušil
proč. Něco ho na Juliánovi přitahovalo.
„V kolik končíš?“ zeptal se.
„V osm“ odpověděl.
„Ve čtvrt na devět tu na tebe budu
čekat“ usmál se na něj nesměle Julián a zaplatil.
„Tak ahoj večer“ rozloučil se
s ním a odcházel. David se za ním usmál a už se začal těšit na večer.
Julián došel do svého bytu a DVD
položil k televizi. Podíval se na hodiny, které ukazovali, že jsou teprve
tři odpoledne.
„To jsem byl venku tak dlouho?“ podivil
se, ale jen se nad tím usmál. Otočil se a šel uklidit nákup, který nechal
v předsíni. Přitom začal vařit oběd.
Když se pomalu blížila osmá hodina
převlékl se do svého oblíbeného oblečení. Tedy
do černého roláku a černých džínů. Do kapes od kalhot si dal mobil, peněženku a
vyrazil. Uznal, že kabát se nehodí tak na sebe ještě v rychlosti hodil
černou bundu a vyrazil.
„Jsi tu na čas“ řekl David, když vylezl
z DVD – půjčovny.
„Nemohl jsem se na tebe dočkat“ usmál
se na něj Julián.
„Půjdeme tedy?“ vyzval ho a nabídl mu
ruku. David se jen usmál a vzal Juliánovu ruku do své. Juliánova ruka mu krásně
hřála do jeho zmrzlých rukou.
Došli na kraj ulice a oba se zastavili.
Julián z kapsy vytáhl hedvábný šátek.
„Chtěl bych, aby to bylo pro tebe
překvapení“ vysvětlil mu Julián a tak si David nechal zavázat oči.
„Neboj nechci ti nic udělat“ zašeptal
mu do ucha, když jednu ruku položil na jeho bok a druhou rukou uchopil tu
Davidovu. Opatrně vyšli a David se přitiskl na Juliánovo tělo, které bylo za
ním.
„Neboj se“ zašeptal a rty se jemně
dotknul ucha. Po půl hodině cesty se zastavili a Julián Davida nasměroval.
Rozvázal mu šátek a nechal Davida, aby se rozkoukal.
„To…to půjdeme sem?“zeptal se. Věděl,
co je to za restauraci stejně jako věděl, že nepatří mezi ty levnější.
„Ano“ souhlasil a chytil ho za ruku. A
vydal se i sním do restaurace.
„Dobrý večer pane Ortone“ pozdravil ho
muž, který stál u dveří.
„Dobrý den Jamesi“ pozdravil ho a muž
je zavedl k jejich stolu.
„Páni to je nádherné místo“ řekl David,
když se usadili.
„Děkuji. U tohoto místa sedím často“
usmál se na něj Julián a vzal si lístek od číšníka.
„Co si přejete k pití?“ zeptal se
jich. David se zamyslel. Všiml si, že je tam vše drahé. Jak pití, tak jídlo.
„No…já…“ začal koktat.
„Dáme si červené víno“ řekl a
nadiktoval i značku.
„Je to drahé Juliáne, ale já na to
nemám“ poznamenal David a Julián se začal smát.
„Davide ty vůbec nic platit nebudeš.
Pozval jsem tě na večeři a tím pádem platím já“ řekl mu.
„Copak jsi si vybral k jídlu?“
zeptal se ho.
„Nic. Nevím co to všechno znamená“
odpověděl mu a jeho tváře jemně zrůžověly.
„Mám za tebe objednat?“ zeptal se.
„Budu jen rád“ usmál se na něj.
V okamžiku se u nich objevil číšník a Julián objednal.
Po celou dobu jejich večeře se povídali
o všem co je napadlo. Julián mě chuť mu povědět úplně všechno, ale věděl, že
nesmí. Nesmí mu nic říct. Nesmí k němu začít něco cítit, ale ví, že citům
se nedá poručit.
„Jaké je tvá rodina?“ zeptal se ho
Julián.
„Moje máma pracuje jako zdravotní
sestra v obecné nemocnici. Můj starší bratr je doktor a můj druhý starší
bratr je právník“ řekl mu a usmíval se při představě, že on tradici geniu
porušil a ještě poruší.
„A tvoje rodina?“ zeptal se tentokrát
David.
„Moje matka s otcem zemřeli, když
mi bylo dvanáct. Poté mě vychovával můj starší bratr, ale když mu bylo sedmnáct
zabili ho . Nikoho jiného nemam“ odpověděl mu s klidem Julián a jedl
jídlo, které jim přinesly. David se na něj díval a nemohl uvěřit tomu
z jakou lehkostí mu to říká.
„Myslíš…myslíš to vážně?“ zeptal se,
protože si nebyl jistý jestli to Julián myslí vážně.
„O tomhle nežertuji“ řekl a podíval se
na něj. David v jeho očích poznal tu bolest ze ztráty, jako vídal u matky,
když někdo v nemocnici zemřel pod jejíma rukama.
„To je mi líto“ řekl.
„Díky, ale už je to dávno“ usmál se na
něj. Zbytek večeře proběhl v tiché konverzaci o budoucnosti, snech a
přáních.
Když oba dojedli Julián zaplatil a
David se na to díval z rudými tvářemi. Nebyl zvyklí, že by ho někdo zval
do drahých restaurací. Nebo, že by za něj platil tak velkou částku, jako teď
Julián.
„Chceš se jít podívat semnou na ty
filmy nebo tě mám doprovodit domů?“ zeptal se ho Julián, když vyšli před
restauraci. David stál a přemýšlel. Má nebo nemá?
„Rád se podívám na ty filmy“ odpověděl
mu nakonec z úsměvem. Julián jej nasměroval a David jej chytil za ruku.
Julián nic neříkal ani nic nenaznačoval, když ho David chytil za ruku, ale jeho
nitru vládl chaos.
„Ty bydlíš tady?“ zeptal se, když
přišli před obrovský dům, kde bydleli ti co měli peníze. Hodně peněz.
„Ano“ souhlasil a vtáhl Davida do domu
a hned ho táhl do výtahu. Zmáčkl tlačítko a čekal než se výtah zastaví na jeho
patře. Výtah cinkl a oba z něj vyšli a přešli ke dveřím naproti výtahu.
Odemkl a nechal Davida, aby vešel jako první.
„Máš to tu nádherné“ řekl hned David,
když vešel do obýváku.
„Děkuji. Můj bratr měl dobrý vkus“
usmál se Julián a pomohl Davidovi z bundy.
„To..to je byt tvého bratra?“ zeptal se
ho.
„Ne je můj. Po bratrovi jsem ho zdědil“
usmál se na něj Julián, když si všiml toho zmatku v Davidových očí.
„Chceš popcorn?“ zeptal se, když šel do
kuchyně.
„Jasně“ souhlasil hned David a posadil
se na gauč, ale nevydržel tam sedět moc dlouho. Přešel k oknu a užíval si
ten pohled. Nikdy nic takového neviděl. Najednou za sebou ucítil popcorn a
v odrazu uviděl Juliána, jak si ho prohlíží.
„Jsem někde špinaví?“ zeptal se,
protože si nijak neuměl vyložit Juliánův zvědaví pohled.
„Ne, nejsi. Jen sem se díval, jak ti to
tam sluší“ usmál se na něj trochu zvláštně a přešel k němu. Jeho tělo
ovládla touha Davida objat kolem pasu a přitisknout ho na své tělo. David se na
něj otočil a prohlížel si ho. Viděl na jeho očích, že bojuje z touhou, ale
z jakou touhou? Jak si to má vyložit? Ale věděl, že ho něco
k Juliánovi přitahuje a tak ho něco napadlo. Jak vyzkoušet a poznat jeho
touhu.
Přešel k němu blíž a uchopil obě
Juliánovi ruce, které položil na svůj pas. Přitiskl se na Juliánovo tělo a
objal ho kolem krku.
Julián se díval na jeho počínání a
vůbec nevěděl, co to David dělá. Vůbec na nic nedělal a jen čekal co bude David
dělat.
David se díval do jeho očích, a když
nich neviděl nesouhlas či odpor přitiskl své rty k těm Juliánovým.
Najednou Julián pochopil a pevněji Davida objal, jako by se bál, že se
rozplyne, jako sen, který se mu zdá.
Julián převzal iniciativu a jazykem se
začal dobývat do Davidových úst. David se pousmál do polibku a nechal Juliánův
jazyk, aby pronikl do jeho úst.
Až když oběma došel dech jejich rty se
od sebe oddálily. Opřely se o sebe čely a dívali se do svých očí.
„July
nezapomeň, že srdce znamená lásku“
slyšel v hlavě hlas svého bratra. Najednou si vzpomněl co znamená srdce
na jeho náramku. Srdce znamená milovat. Usmál se.
‚Zamiloval
jsem se. Zamiloval jsem se do své objeti‘ pomyslel si Julián a úplně je mu
to jedno. Líbilo se mu to. Líbilo se mi milovat někoho, kdo mu má být zakázaný.
„Nevadilo ti to Juliáne?“ zeptal se ho
David, když nedokázal rozeznat jeho pocity, které byli vepsány
v Juliánových očí.
„Vadit? Naopak. Mě se to hrozně moc
líbilo“ usmál se na něj a tiskl si Davidovo tělo na své.
„Opravdu?“zeptal se starostlivě.
„Moc se mi to líbilo Davide“ usmál se
na něj Julián.
„Podíváme se na ty filmy?“zeptal se ho.
„Ale musím tě varovat, že se srab“
usmál se na něj David.
„Neboj budu u tebe, když tak se ke mně
můžeš tisknout“usmál se na něj Julián.
„Tak to se můžeme jít dívat“ řekl a
chytil Juliána za ruku a táhl ho ke gauči. Julián zapnul film a na svůj klín
položil mísu s popcornem a k boku se mu přitisknul David. Julián ho
objal kolem pasu a David mu položil hlavu na rameno a dívali se na film.
„Ááááá“ vykřikl David a víc se přitiskl
k Juliánovi a hlavu schoval k Juliánovu krku a radši se díval do
gauče než na film. Chvíli tak seděl, ale uvědomil si Juliánovo napětí. Natočil
obličej k jeho krku a jemně po něm přejel jazykem. Juliánovo napětí
vzrostlo a to se mu líbilo. Julián odložil mísu z popcornem na stranu, ale
dál dělal, že sleduje film. David přitiskl svoje rty na Juliánův krk a jemně
jej na něj líbal. Julián zrychleně dýchal a David si užíval, jak jeho
přítomnost na Juliána působila. David se od Juliána a přemístil se na Juliánův
klín a přitiskl se k němu.
„Vadí to?“ zeptal se ho z nevinným
úsměvem David.
„Moc se mi to líbí“zachraptil Julián a
položil si ruce na Davidův pas. David pohnul pánví a Julián zalapal po vzduchu.
David sklonil hlavu a přisál se na Juliánovy rty. Jejich jazyky začali tančit
v prastarém tanci touhy a chtíče.
David začal pohybovat pánví a oba
zrychleně dýchali. Julián zajel rukama pod Davidovo tričko a hladil jej po
zádech, po bocích někdy zajel i na bříško. David zvedl ruce a nechal Juliána,
aby mu sundal tričko. Julián chvíli váhal, ale ne moc dlouho a už Davidova
mikina a tričko letělo někam za gauč. Julián si toužebně prohlídl Davidův jemný
hrudník. Pohladil ho od hrudníku na bříško až rukou zajel k okraji
Davidových kalhot. David si skousl spodní ret a jeho touha mu zastřela vědomí.
Toužebně se přitiskl na Juliánovo tělo. Julián stejně,jako předtím David zvedl
ruce a nechal Davida, aby jej svlékl z roláku. David to mile rád udělal a
svlékl z Juliána rolák i tričko. Pohladil Juliána po hrudníku a pak se
k němu přitiskl a znovu se začali vášnivě líbat.
Julián Davida položil na gauč a hned si
lehl na něj, aby Davidovi nebilo chladno. Úplně ignorovali, že mísa
s popcornem spadla na zem a popcorn se všude rozletěl.
Julián začal Davida líbat po čelisti a
pomalu sjížděl po krku k Davidovým bradavkám. Jednu jemně vsál do úst a
z druhou si hrála jeho ruka. Po chvíli se od Davidových bradavek odtáhl a
jemně na ní dýchnul. Usmál se a jazykem si začal značkovat cestu
k Davidově bříšku. Několikrát ho na něj políbil a pak se začal věnovat
Davidově pásku, který v okamžiku letěl pryč. Rozepnul knoflík i zip. Ústy
se vrátil zpět k Davidovým rtům a začal ho líbat. Rukou však vklouzl do
Davidových kalhot a pohladil Davidův úd přes látku boxerek. David se mírně prohnul a zasténal.
„Líbí?“ zeptal se ho Julián.
„Strašně moc“ zašeptal a jeho hlas byl
zastřený touhou.
„Kdyby tě to bolelo nebo něco řekneš mi
ano?“ řekl a David poznal, v jeho hlase i starost.
„Řeknu“ přikývl a přitáhl si Juliána
k sobě, aby ho mohl líbat. David hladil Juliána po zádech, ale jeho prsty
začali bloudit níž a níž až se dostali k přezce od Juliánových kalhot.
Opatrně ho rozepnul a vytáhl mu pásek. Odhodil ho stranou a jeho hbité prstíčky
s pustili do knoflíku ze zipem. Julián se jen usmál a posadil se. Pomalu
začal Davidovy stahovat kalhoty i se spodním prádlem a přitom se jemně dotýkal
nově objevené kůže. David tiše zasténal. Julián se usmál a odhodil kalhoty i
boxerky.. Poté si stoupnul a začal si stahovat ty svoje, když ho v tom
David zastavil a jeho ruce nahradili Davidovy. David se postavil a přitiskl své
skoro nahé tělo na to Juliánovo. Prstama zavadil o lem Juliánových boxerek a
pomalu mu je začal svlékat. Přitom hladil Juliánovu navě odhalenou kůži.
Když ho David svlékl přitiskl se na
Juliánovo nahé tělo. Julián ho chytil za boky a vyhoupl si Davida na sebe. David
za Juliánovými zádami překřížil nohy a vášnivě se vrhnul na Juliánovy ústa.
Julián opatrně položil Davida na gauč a
začal jej hladit po celém těle. David se k němu toužebně tisknul a chtěl
to. Strašně moc chtěl Juliána cítit v sobě.
„Ju…Juliáne prosím“ zašeptal a jeho
hlas se třásl nenaplněným očekáváním a touhou. Julián se jen usmál a navlhčil
si prsty. Začal Davida líbat a přitom do něj začal pronikat jedním prstem. Po
chvíli druhým i třetím. David mu sténal do úst a trpělivě čekal na to až do něj
Julián vstoupí svým údem, ale jeho trpělivost rychle vyprchávala.
„July prosím“ zašeptal mu do ucha
David. Julián věděl oč David prosí, ale měl strach. Měl strach, že by Davidovi
nějak ublížil, že by to Davida bolelo nebo že by se to Davidovi nelíbilo, ale
rozhodl se riskovat.
Nasměroval svůj úd k Davidově
otvoru a pomalu do něj začal pronikat. Přitom se díval do Davidovi tváře a při
malém náznaku, že ho to bolí do něj přestal pronikat. David za Juliánovýma
zádama zkřížil nohy, kterými si Juliána přitáhnul k sobě a tím do něj
Julián pronikl celý. Jenže to Juliána zabolelo až mu od očí uteklo pár slz.
„Odpusť mi to Davide“ zašeptal hned
Julián a slíbával mu slzy z tváří a několikrát ho políbil na ústa. Po
chvíli se Julián zkusmo pohnul, a když uviděl na Davidově rozkoš začal
přirážet. David po každém Juliánově
přírazu zasténal.
Když Julián začal cítit, že se blížil
k vrcholu vklouzl mezi jejich zpocená těla rukou a uchopil Davidův úd do
ruky. Pohyboval rukou ve stejném tempu, jako do Davida přirážel a tím oba dva
přiváděl k vrcholu. Poslední příraz a poslední pohyb ruky, když se
v jednom okamžiku ozval výkřik dvou jmen.
Julián se zhroutil na Davida a ten ho
objal a hladil ho po zádech. Julián se podíval na obrazovku televize a usmál
se.
„Pustíme si to znovu?“ zeptal se.
„Chceš, abych se znova bál?“zeptal se
na oplátku David.
„To ne. A co se osprchovat?“ zeptal se
znovu.
„Jedině, když půjdeme spolu“ odpověděl
mu David. Julián z něj vystoupil a podíval na Davida.
„Chceš vzít do náruče?“ zeptal se ho,
když se díval na to, že se David nezvedal.
„Ne to je v pořádku“ usmál se a
zvedl se. Ale zvedl se příliš rychle, proto se mu zatočila hlava a začal padat,
ale Julián ho včas chytil.
„Odteď budeš jen v mém náruči“
rozhodl Julián a vzal si Davida do náruče. Otočil se a i s Davidem
v náručí odešel do koupelny, kde mu opatrně pomohl na nohy.
„V pořádku?“ zeptal se hned.
„Když si u mě, tak v naprostém“
odpověděl a přitáhl si Juliána k sobě. Znovu ho začal vášnivě líbat.
Julián zašmátral rukama a pustil na ně vlažnou vodu. Oba si užívali teplou vodu
i přítomnost toho druhého. David se na něj toužebně tisknul a vášnivě jej
líbal.
„Ty si nenasyta viď?“optal se ho, ale
odpověď mu byla jedno. Vyhoupl si Davida do náruče a zády ho přitiskl na
dlaždičky.
„Opravdu to chceš takhle brzy po tom
prvním?“ zeptal se a David mu přikývl na souhlas. Znovu začal do Davida
pronikat a přirážet. Oba dva sténali a dech jim pomalu docházel. Když Julián
znovu ucítil, nepřichází k vrcholu propletl mezi jejich mokrými těly ruku
a začal Davida také přivádět k vrcholu.
Julián z Davida vystoupil a pomalu
Davida položil na zem. Julián Davida něžně políbil a vzal si do ruky houbu
z tekutým mýdlem a začal Davida mít. David mu poté sebral houbu a začal
mít Juliána a přitom se ho něžně hladil všude, kam jeho ruce dosáhli. Julián
postavil Davida před sebe a nechal vodu, aby z Davidova těla smyla pěnu.
„Víš, že té vodě závidím?“ zašeptal mu
do ucha Julián a David se toužebně usmál. Znovu dostal na Juliána chuť.
Přitiskl se na Juliánovo tělo a několikrát pohnul pánví.
„Davide nezlob“ zavrčel mu do ucha
Julián a David se nevinně usmál a těsněji se na Juliána přitiskl a jakoby
náhodou několikrát pohnul pánví vůči Juliánově údu.
„Co by se mi stálo?“ zeptal se nevině.
„Znovu bych si tě vzal“ zavrčel mu do
ucha. David se k němu otočil se k němu čelem. Přitiskl se k němu
tak těsně, že se oběma těžce dýchalo.
„A co kdybych to znovu chtěl?“ zeptal
se a hladil Juliána po zádech.
„Už tě to musí bolet Davide a to já
nechci“ odpověděl mu.
„Nebolí mě to. Jsi jemný a něžný“ řekl
a všímal si, že Julián začíná být znovu vzrušený.
„Ne Davide“ řekl odmítavě a úspěšně se
mu dařilo ignorovat vzrušení. David uchopil Juliánův úd do ruky a několikrát
s ní pohnul. Julián několikrát zasténal.
„Nenasyto“ zašeptal jen a začal Davida
vášnivě líbat. Julián si znovu vyhoupl Davida do náruče. Vypnul vodu a i
z Davidem v náručí se vydal do ložnice.
Opatrně jej položil na postel a sám si lehl na
něj, aby aspoň trochu zahřál Davida. Sklonil se k němu a dlouze ho
políbil.
„Opravdu to znovu chceš?“zeptal se ho.
„Opravdu to chci“ odpověděl mu David.
Julián ho začal líbat a znovu do něj začal pronikat. David při tom zasténal.
Oba dva se znovu propadali do víru vášně, touhy a chtíče.
Julián si lehl na záda a David si lehl
do jeho náruče. Oba byli nesmírně šťastní, ale oba ovládal i strach. Co když ho
už neuvidím? Co když zemře? Co když ho nedokážu ochránit? Otázky, které jim
běhali hlavou. Otázky díky nimž měli strach. Ne o sebe, ale o toho druhého.
„Děkuju ti Davide“ zašeptal najednou
Julián do ticha ložnice.
„Za co děkuješ?“ zeptal se.
„Za to, že jsi mě dnes nenechal samotného“
vysvětlil mu a hladil jej po zádech.
„To bych měl já poděkovat tobě. Díky
tobě sem zažil ten nejlepší den ve svém životě“ řekl mu a hladil Juliána po
břiše.
„Mohu se tě na něco zeptat?“zeptal se.
„Ty na cokoli chceš“ odpověděl.
„Co znamená tvoje vytetované pírko na
rameni?“ zeptal se.
„To pírko znamená svobodnou budoucnost
či zapomenutou minulost. Záleží na tobě co si z toho vybereš“ odpověděl
mu.
„Uvidíme se někdy?“ zeptal se na
oplatku David.
„Uvidíme. Slibuji“ slíbil a jen on
věděl, že je to pravda. Aniž by věděl proč cítil, že až se ráno probudí David
už v jeho náručí nebude. Najednou se nahnul ke stolu a otevřel šuplík.
Chvíli tam šmátral až nakonec vytáhl klíč.
„Chtěl bych ti něco dát Davide“ řekl.
David se na něj podíval a čekal. Julián si vzal Davidovu ruku do své a vložil
do ní klíč.
„Od čeho je?“ zeptal se, i když tušil.
„Je od tohohle bytu, kam můžeš kdykoli
přijít a….a…“ začal přemýšlet jestli má dokončit větu.
„A?“ naléhal na něj.
„A od mého srdce“ dokončil to.
„Vážně?“ podíval se upřeně do jeho očí.
„Vážně a teď spi. Určitě jsi unavený“
vyzval ho. David si lehl do jeho náruče a za pár minut usnul klidným spánkem.
Avšak čeho si David předtím nevšiml byl stříbrný náramek, který vandal společně
s klíčem. Opatrně ho zapnul na Davidovu něžnou ruku. Po tom co jej zapnul
se na něj podíval. Stejně jako ten jeho měl šest přívěšků.
Srdce znamenající lásku, kterou získal
jediným setkáním. Pírko znamenající svobodnou budoucnost, kterou mu pomůže
získat. Zbraň, kterou bude muset použít, aby získal svou vysněnou budoucnost. Slunce,
které je stejně zářivé jako David sám. Měsíc, aby Davidovi ukazoval, že
existuje někdo, kdo ho miluje. Poslední přívěšek je ve tvaru vlka, který je
odvážný a přitom nevyzpytatelný.
Chvíli přemýšlel jestli udělal správně,
když dal Davidovi náramek, ale uznal, že to bylo správné. Ujištěný, že neudělal
chybu usnul ve svém náručí svírajíc Davida.
Ráno se jako první probudil David.
Chvilku se díval kolem sebe až pak mu došlo, kde je a co se dělo předešlou noc.
Podíval se na Juliána, kterému ještě pořád ležel v náručí. Něžně se usmál
a políbil Juliána. Opatrně se mu vymanil z náruče a zmizel
v koupelně, kde se v rychlosti osprchoval a pak přešel do obýváku,
kde se oblékl, vypnul televizi a nakonec uklidil i popcorn, který zchodily na
zem, když se poprvé milovali. Při té vzpomínce na jejich první milování se
usmál, ale když pomyslel na to, že už se s ním milovat nebude posmutněl.
Najednou si vzpomněl na klíč, který mu Julián dal. Vrátil se zpět do ložnice,
kde Julián spal stejně, jako když odcházel do koupelny. Opatrně prohledal
postel a pochvíli se mu podařilo ten klíč najít. Vítězně se usmál a schoval
klíč do kapsy. Naposledy se sklonil k Juliánovi a lehce ho políbil na rty.
Poté se otočil a odešel do obýváku. Po chvíli našel v obýváku fixu a
přešel k oknu.
‚Doufám,
že se ještě někdy uvidíme Juliáne. Budeš mi scházet‘ napsal a k tomu
ještě dopsal jeho telefonní číslo. Nevěděl jestli udělal dobře, že mu to číslo
dal, ale bylo mu to jedno. Přešel do předsíně obul se, oblékl bundu a
z posledním pohledem se rozloučil se vším. Otočil se a běžel domů, kde si
musel vzít čistý věci a věci do školy.
Julián se probudil kolem sedmí a byl
nesmírně rád, že si nařídil budík. Netušil, že by mohl spát klidně, tak dlouho,
ale byl rád. Zvedl se z postele a podíval se na postel, ve které ležel i
David. Nesmírně rád by ho viděl v jeho posteli nebo v obýváku, ale
věděl, že to není možné. Musel se vrátit domů a pak jít do školy. Usmál se nad
tím. David se bal, že se neuvidí, ale uvidí se dříve než si myslel. Přešel do
koupelny, kde se v rychlosti osprchoval, protože mu na mysli objevila
vzpomínka na předešlou noc. V klidu se oblékl a zval si batoh, který měl
hozený v rohu místnosti. Vešel do obýváku a přešel až ke gauče, kdy si byl
jistý, že byl rozsypaný popcorn. Usmál se. Po popcornu ani vidu. Otočil se, aby
se podíval na město a přitom si všiml vzkazu, který mu nechal David. Usmál se
nad tím a poprvé po dlouhé době se mu rozzářili oči. Rychle si uložil jeho
telefonní číslo do mobilu. Přešel do předsíně, kde se v rychlosti obul i oblékl
bundu. Otevřel dveře a vyšel vstříc nové škole.
„Děti ztište se prosím“ řekl ředitel
školy, když vešel do třídy, kde začala hodina.
„Hej sklapněte!“ vyjel na ně učitel a
až tehdy se ztišili.
„Chci vám představit nového žáka, který
bude s vámi chodit do školy“ začal ředitel a ukázal ke dveřím, kde vcházel
Julián.
„Jmenuje se Julián Orton“ představil ho
ředitel.
„Doufám, že ho mezi sebe dobře
přijmete“ řekl a odešel.
„Prosím tě Juliáne běž se posadit na
volné místo“ vyzval ho učitel a Julián vyšel na volné místo. Cestou prošel
kolem Davida a nenápadně se ho dotknul. Posadil se na své místo. Učitel jim
zadal práci a začal se probírat Juliánovou složkou, jako bylo ve zvyku, když do
‚té‘ školy někdo přišel. Musel zjistit, jestli neprodává nebo nebere drogy či
cokoli jiného.
„Juliáne?“ začal.
„Ano?“ ozval se.
„U tvé rodiny není nic napsané. Jak
to?“ zeptal se ho.
„Není tam co napsat“ řekl.
„Proč?“ vyptával se dál.
„Matka s otcem zemřeli, když mi
bylo dvanáct a mého staršího bratra zavraždili, když mu bylo sedmnáct. Stačí
to, jako vysvětlení?“ zeptal se ho. Jeho učitel na něj zůstal překvapeně dívat.
„Chtěl by si nám o tom něco říct?“
začal a všichni položili propisky, protože tohle pro ně bylo znamením, že se
bude povídat a ne psát.
„A co by jste chtěl vědět?“ zeptal se a
nedal na sobě znát ani malí náznak citu.
„Vše. Jak zemřeli tví rodiče a jak
bratr“ odpověděl.
„Má matka se jmenovala Anna-Marie, když
zemřela čekala dítě. Byla to holčička a měla se jmenovat Hope. Můj otec se
jmenoval Daniel a byl to ředitel úspěšné firmy, kterou po něm zdědil můj bratr.
Matka s otcem zemřeli při autonehodě. Otec zemřel na místě. Matka ještě
dva dny potom bojovala o život. Malá Hope se narodila císařem. Žila měsíc
v inkubátoru než zemřela“ odpověděl na otázku ohledně rodičů. Všichni byli
překvapení.
„Seděl sem u matky v okamžiku, kdy
zemřela. Když zemřela Hope stál sem u ní stejně, jako můj bratr“ pokračoval
dál. Cítil na sobě nevěřícné pohledy.
„Když naši rodiče zemřeli mému bratovy
bylo patnáct let. Jmenoval se Troy a nádherně hrál na klavír“ pokračoval a bylo
mu jedno, že o tom říká cizím lidem.
„Troy mě donutil chodit na hodiny
klavíru. Umím hrát dobře, ale pořád ne tak jako on, i když se sebevíc snažil či
snažím. Dva roky to trvalo. Dva roky jsem si myslel, že už nikdy nebudu muset
nechat pohřbít někoho blízkého, ale v den mých čtrnáctých narozenin se to
změnilo. V tu dobu Troyovi bylo už sedmnáct a byl šťastný. Měl vše co si kdy
přál. Já sem byl v pořádku. Měl prosperující firmu a měl přítele, kterého
miloval z celého srdce“ na chvilku přestal mluvit a jen se pousmál.
„V den mých čtrnáctých narozenin nějací
muži vtrhli do bytu, kde sem z bratrem bydlel. Všude se ozýval třeskot
skla a výstřely. Než však došli do pokoje, kde jsme byli bratr mě schoval do
vestavěné skříně mezi oblečení a sám zůstal před nimi“ pokračoval, ale musel se
zhluboka na dechnout. Už se mu to dobře neříkalo, ale přesto to na sobě nedal
znát. Jeho tvář i oči byli chladné. Všichni se na něj dívali a poslouchali.
„Mučili ho. Pořezali ho po těle.
Několikrát ho postřelili, ale ne do míst, kde bylo životně důležité orgány.
Opakovaně ho znásilňovali. Znovu a znovu, ale přesto ani jednou nevykřikl. Ať
dělali cokoli byl ticho, ani jedinou hlásku nevydal.
Já, jak jsem řekl sem byl ve skříni,
ale vše sem pozoroval mezerou, kterou tam Troy nechal, abych měl vzduch. Musel
jsem být ticho, i když sem měl chuť křičet, nadávat a brečet, ale byl jsem jako
Troy. Ticho. Na chvilku jsem se od mezery odvrátil, protože sem se už nedokázal
dívat na to, jak ho znásilňují a bijí. Najednou se ozval výstřel a najednou
bylo ticho. Nikde se neozýval ten odporný vítězný smích. Všude bylo ticho.
Podíval jsem se tou škvírou a uviděl jsem
Troye ležet v kaluži jeho vlastní krve. Čekal jsem než ti co k nám
vtrhli odešli. Pak sem vylezl a přešel jsem k bratrovy. Vzal sem si jeho
tělo do náruče a čekal jsem.
Za dva dny do bytu přišel Michael a až
on zavolal policii. Po celé ty dva dny jsem se od Troyova těla nehnul. Bylo mi
v tu dobu jedno jestli jsem celý od krve nebo je mi zima. Odmítal jsem se
od něj hnout“ dokončil své vyprávění avšak konec musel upravit. Nešlo, aby jim
řekl, že zabil vlastního bratra, protože si to Troy přál.
„Stačí vám to, jako vysvětlení proč tam
není nic napsané?“ zeptal se svého ztuhlého profesora.
„A…ano“ zakoktal a podíval se na
všechny.
„Jak jsem vám minule říkal někteří
z nás nemají lehké životy. Tady Julián je toho příkladem. Přišel o celou
rodinu, ale přesto je tu dnes s námi a chce mít skvělou budoucnost, kde
bude vystudovaný a pořád svůj. Teď se vraťte ke své práci máte ještě deset
minut čas“ řekl jim učitel a všichni tak udělali, avšak Julián na sobě pořád
cítil jejich pohledy, ale přesto ten Davidův ho trápil nejvíc.
Vyndal s kapsy mobil a naťukal do
něj zprávu, kterou mu odeslal.
„Promiň,
že sem ti to včera neřekl, ale nechtěl jsem, aby si mě litoval. J.“ přečetl
si David zprávu a nevěřícně se na to díval.
„Tohle
je jen další věc o tobě, kterou vím. Rád tě zase vidím. Stýskalo se mi“
odpověděl mu David a začal se věnovat práci. Julián se pod jeho zprávou usmál a
také se začal věnovat práci.
Zazvonilo a hodně lidí vyšlo ven, aby
si mohlo koupit jídlo či cokoliv jiného. Mezi nimi bal i Julián. Nemyslel si
totiž, že by se mohlo Davidovi něco stát.
Když procházel kolem chodby, které byla
poměrně prázdná uviděl tam Davida. V tu chvíli zapomněl na hlad i na žízeň
a vydal se za ním. David se na něj usmál a postupoval dál do chodby, kde bylo
čím dál tím méně lidí. Pak se zastavil a to k němu mohl Julián klidně
dojít.
Postavil se před Davida a usmál se na něj.
„Ahoj Juliáne“ pozdravil ho David a
usmál se na něj.
„Ahoj Davide“ pozdravil ho také.
„To jsi mi nemohl večer říct, že půjdeš
sem?“ zasmušil se David a jen na oko dělal, že se zlobí.
„Promiň, ale nevěděl jsem, že sem
chodíš. Kdybych to věděl nepustil bych tě od sebe“ odpověděl mu Julián a objal
Davida kolem pasu. Opatrně si ho k sobě přitáhl. David se nevinně usmál a
přitiskl se na jeho tělo.
„Kdybych to věděl neodešel bych“ řekl a
objal ho kolem krku.
„Tak co, kdybys zůstal u mě?“ vyzval
ho.
„Myslím, že to by mi matka nedovolila,
ale kdo ví“ usmál se na něj a něžně ho políbil. Poté se od něj odtrhl a vzal ho
za ruku. Julián ho jemně stiskl a pohladil ho palcem po hřbetu ruky. Oba došli
do třídy ignorujíc pohledy ostatních. Buď to byli pohledy znechucené, naštvané
nebo závistivé.
Zazvonilo a David se musel vrátit na
své místo. Do dveří vešel učitel a znova začala hodina.
Najednou Juliánovi na lavici přiletěl papírek. Věděl, že je to od kluka co sedí
před ním.
„Ty
s tím buzerantem chodíš?“ stálo na papírku. Julián se usmál.
„Jo
chodím s ním. Nějak ti to vadí?“ odpověděl a hodil papírek tomu, komu
patřil.
„To
poznáš hošíku“ přišla mu odpověď.
„Pokud
Davidovi nějak ublížíš. Ty nebo tví kumpáni. Budete toho litovat“ odepsal.
Vyndal s kapsy mobil a napsal Davidovi další zprávu.
„Davide
nechtěl by jsi semnou chodit?“ stálo ve zprávě, kterou si David přečetl.
Nevěřícně se na něj podíval, ale usmál
se.
„Moc
rád“ přišla Juliánovi odpověď. Hodiny dál běželi a všichni se modlili
v konec školy. Konečně to nastalo. Poslední zvonění a škola skončila a
začala se vyprazdňovat.
David stál u svého místa a čekal na
Juliána. Věděl, že u dveří stojí hodně lidí a čeká co se bude dít. David se
mýlil. Myslel si, že nikdo ze třídy neví, že je gay, ale podle všeho to ví
absolutně všichni.
„Půjdeme?“ ozval se u něj hlas Juliána.
David se na něj usmál a přikývl.
„Kam půjdeme?“ zeptal se. Julián se
zastavil a přitiskl na sebe Davida. Věděl, že je všichni sledují, ale bylo mu
to jedno. Jemně se svými rty přitiskl na ty jeho. Jejich jazyky se něžně
líbali. Po chvíli se od něj Julián odtáhl.
„Co takhle do cukrárny a pak někam na
jídlo?“ zeptal se.
„Dobře“ rozzářil se. Julián ho chytil
za ruku a vydal se i z Davidem ze třídy.
Celé dny strávili Julián z Davidem
spolu. Ve škole, i když měli volnou chvíli. David býval víc nocí
v Juliánově bytě i v jeho náručí než doma. Jeho matka i bratři o něj měli
však starost.
Někdo zazvonil u Juliánových dveří.
Věděl, že to nebude David. Věděl by, kdyby k němu přišel. Přešel
k trezoru, kde před Davidem schvěla prakticky všechny zbraně. Vytáhl jednu
a dal si jí za pásek. Pak šel otevřít.
„Dobrý den, jmenuji se Gabriel Monroe.
Jsem starší bratr Davida“ představil se mu muž, který stál přede dveřmi.
„Vím, kdo jsi. Pojď dovnitř“ vyzval ho
a uhnul ze dveří. Gabriel vešel do bytu a pomalu šel do obýváku.
„Dáte si něco k pití? Čaj, kávu,
vodu?“ zeptal se ze slušnosti.
„Vodu prosím“ řekl. Julián vytáhl
z ledničky dvě láhve vody a vyndal i skleničky. Přešel za Gabrielem a
položil to před něj.
„Děkuji“ poděkoval a nalil si vodu.
Napil se. Měl sucho v krku. Proč zrovna on to dostal za úkol? Věděl, proč.
Kvůli němu je David v nebezpečí. Jen kvůli němu a jeho hlouposti.
„Co ode mě chcete?“ zeptal se ho
parovinu Julián.
„Přišel jsem, protože máme o Davida
strach“ řekl.
„Vím, proč máš strach. Ty, tvůj starší
bratr Jack a tvá matka“ řekl.
„Co víš?“ zeptal se splašeně Gabriel.
„Na vašeho bratra Davida kvůli tobě
Gabrieli, vypsali odměnu půl milionů dolarů“ řekl klidně.
„Jak…jak to víš?“ zakoktal se.
„Jsem jeden z nejlepších a
nejmladších nájemných vrahů. Říkají mi Heartless“ odpověděl mu.
„Bezcitný“ zašeptal. Věděl, kdo to je.
Znal to jméno moc dobře. Pokud má Davida zabít Heartless je po všem. Nikdy
nikdo Heartlessi nedokázal zabránit, aby dokončil svou práci. Je po všem.
Nedokázal zabránit, aby Davidovi ublížili.
Julián se začal smát, i když chtěl být
původně vážný. Avšak užíval si pohled do Gabrielovi provinilé tváře.
„Čemu se směješ?“ vyjel na něj Gabriel
a jeho hlas dostal hysterický podtón.
„Tomu, že věříš, že bych Davida dokázal
zabít. Dříve byl ho zabil bez mrknutí oka, ale teď..“nedořekl.
„Ale teď?“ začal se vyptávat.
„Zamiloval jsem se do Davida, když jsme
s poprvé potkali. Potkal jsem ho dřív než sem věděl, kdo je a že na něj
podají odměnu za jeho smrt. Strašně moc ho miluju a dokud budu žít nedovolím,
aby se mu něco stalo. Ochráním ho, i když to bude znamenat zemřít. Pokud při
tom zemřu, ale David bude v pořádku žít budu šťastný. Aspoň nějak vykoupím
nějaký svůj hřích“ odpověděl mu a přitom se podíval z okna. Najednou ztuhl. Ve
skle byl odraz Davida, který se na ně nevěřícně díval.
„Davide!“ vykřikl a až tehdy si i
Gabriel všimnul, že u dveřích stojí David. Julián se rychle postavil a rozešel
se k Davidovi, ale ten se na něj jen hrůzou podíval. V očích měl
bolest, zklamání, zradu, strach, ale i nenávist.
„Davide já…já…já ti to chtěl říct“
začal Julián, ale na jednou na svém obličeji ucítil facku.
„Ty hajzle!“ křiknul na něj a
z nenávistí se podíval na Gabriela.
„Jak jsi mohl Gabrieli“ zasyčel a
v jeho hlase bylo tolik nenávisti a zloby, až to bylo k neuvěření.
„Davide prosím! Já ti to vysvětlím!“
snažil se Julián, ale na jeho tváři znovu přistála facka.
„Nikoho z vás už nikdy nechci
vidět! Nikdy!“ vykřikl a i se slzami v očích běžel pryč. Daleko od nich
obou.
„Davide počkej!“ vykřikl Julián a běžel
za ním, ale bylo pozdě. David zmizel za dveřmi výtahu.
Julián padl na kolena a zběsila mlátil
pěstmi do podlahy. V tuto chvíli nenáviděl. Nenáviděl sebe, nenáviděl ty
co chtěj Davida zabít. Nenáviděl celý svět kromě Davida.
Gabriel vešel z bytu a díval se na
Juliána, jak zběsile mlátí pěstmi do podlahy. Bylo mu to líto. Všechno mu bylo
líto. Všechno to bylo jen kvůli němu. Chtěl se kolem Juliána proplížit, ale
nedokázal to. V mžiku byl Julián na nohou a chytil Gabriela pod krkem.
Prudce ho přirazil na zeď.
Gabriel se otřásl po pohledu do
Juliánových očí, které byli chladnější než ocel či kus ledu.
„Kdo jsou?“ pronesl chladně až se
muselo o několik stupňů ochladit.
„Kdo je kdo?“ zakoktal, ale špatně se
mu mluvilo i dýchalo, když mu Julián drtil krk.
„Kdo jsou ti, co Davida chtějí zabít?“
upřesnil svou otázku.
„Jsou to Volturovi“ odpověděl.
„Ti mafiáni?“ zeptal se a pomalu
pouštěl sevření.
„Ano ti“ odkývl.
„Gabrieli vzkaž své rodině, že se o
Davida už nebudou muset bát“ řekl a pustil Gabriela úplně.
„Jak to myslíš?“zeptal se ho.
„Zbavím vás jich. Řekl jsem ti, že
nikomu nedovolím, aby Davidovy ublížili“ odpověděl mu.
„Ty..ty je chceš zabít?“ zeptal se
překvapeně.
„Ano“ usmál se krutě.
„Ale to je sebevražda!“vykřikl.
„Jestli zemřu bude to bonus pro mě. Už
nedokáži žít bez Davida a ten mě už nenávidí“ jeho úsměv i oči posmutněli.
Otočil se a odešel do bytu. Gabriel se na to nevěřícně díval, ale šel, aby jeho
vzkaz vyřídil.
Julián se vrátil k trezoru a
vyndal z něj všechny zbraně. Vydal se ke všem chýším a každou zbraň
z nich odnesl nazdím v obýváku. Každou z nich položil tak, aby
měla dostatek místa.
Rozhodl se. Pevně se rozhodl. Zabije
je. Všichni, kdo chtěj Davidovy ublížit zemře. Je mu však úplně jedno jestli
při tom zemře. Hlavní pro něj je, že bude David na živu.
Druhý den ráno zavolal do školy, že už
chodit nebude, že se stěhuje pryč. Chtěl vidět Davidův pohled až jim to jejich
učitel řekne.
Několik dní hledal veškeré informace o
rodině Volturových. Když nepídil po informacích trénoval. Střelbu, boj na
blízko. Trénoval úplně vše.
Díky Gabrielovi měl o Davidovi
informace. Jen díky němu věděl, jak na tom David je. David jej nenáviděl. A
když jim Gabriel doma řekl, co chce Julián udělat bylo mu to jedno. Nezdálo se
totiž, že by to Davida nějak zaujalo.
Nadešel den D. Volturovi jsi před
několika dny vyžádaly, aby za nimi Julián přišel a on z radostí souhlasil.
Schoval si zbraně na předem určená místa v domě, kde se mají setkat.
Několik z nich měl i u sebe.
„Je mi ctí poznat slavného Heartlesse“
pronesl hlava z rodiny Volturových.
„I já jsem velmi rád, že vás poznávám“ řekl zdvořile.
Dva z Volturových bodygardů přišli za Juliánem, aby jej prohlédli kvůli
zbraním.
„Nechce se mi věřit, že někdo takhle mladý
je tak známí ve světě smrti“ pronesl.
„Zdědil jsem to po bratrovy. Ten mě
naučil vše co umím“ odpověděl mu.
„Kdo je tvůj bratr?“ zeptal se ze
zájmem.
„Jmenoval se Troy. Přezdívalo se mu Dark“
představil svého mrtvého bratra. Najednou všichni Volturovi ztuhli a Julián se
krutě usmál, ale tak, aby to ostatní neviděli.
„Tvůj….tvůj bratr je Dark?“ zeptal se.
„Ano“ souhlasil.
„To…to je zajímavé. Několikrát sem
s ním spolupracoval“ koktal a snažil se uklidil.
„Já vím co jste mu udělali“ řekl klidně
Julián a všechny přejel krutým pohledem.Voltur odstoupil stranou. Julián se
rozeběhnul a v okamžiku byl u nejstaršího Voltura, který tam přišel
s ním na setkání. Najednou držel nejstaršímu Volturovi dýku pod krkem.
„Ví, že jste to byli kdo si objednali
jeho smrt!“ zavrčel mu do obličeje.
„Víš co mu všechno udělali? Já ano.
Viděl jsem to. Každou věc z toho jsem viděl!“ vrčel mu do tváře. Vztek a
nenávist. Všechno, co v sobě cítil vyběhlo na povrch, když před ním byl
muž co si objednal smrt jeho bratra.
Julián odskočil od nejstaršího a
postavil se ke starému sloupu. Čekal co se bude dít dál. Volturovi bodygardů se
vrhli na Juliána zatím co nejstarší z Volturů se vydal na útěk. Julián se
za ním vrhnul, ale Volturovi bodygárdi se vrhli za ním a snažili se ho zabít.
S elegancí a rychlostí zabil
jednoho po druhém. Doběhli až na střechu odkud už nebylo úniku. Julián stál
před nejstarším z Volturů a mířil na něj zbraní. Ani trošku se mu netřásla
ruka.
„Proč to děláš? Můžu ti hodně zaplatit
pokud mě necháš být“ koktal.
„ Proč? Chceš zabít Davida a to já
nedovolím“ řekl a chladně si ho měřil. Zavřel oči a představoval si co teď
David dělá. Jestli už dostal jeho dárek. Najednou se ozval výstřel, ale nebyl
to Julián kdo vystřelil. Rychle otevřel oči a podíval se na krev, která se mu začala
objevovat na hrudníku. Několikrát vystřelil a nejstarší z Volturových
padal k zemi mrtví. Odhodil zbraň stranou a přešel k mrtvému tělu
toho odporného staříka. Ze skrýše vyndal sprej a k jeho tělu napsal
varovnou zprávu a jen se modlil, aby to všichni vzali na vědomí.
Ozvali se dva výstřely. Julián ztuhl,
ale poznal, že to nevystřelili na něj. Pomalu se otočil a před ním stál jeden
z Volturových bodygardů. Měl namířenou zbraň přímo na něj, ale nestřílel.
Najednou padl k zemi a za ním uviděl stát Davida. Julián padnul na kolena
a jemně se usmíval. Jeho fantazie ho zachránila.
Myslel si, že David, který stál o něco
dál je jen představa či přelud, ale nebyla to pravda. Usmíval se. Byl šťastný,
že před svou smrtí naposledy viděl. Viděl, jak k němu jeho přelud běží a
chytá ho, aby nedopadl na špinavou zem.
„Ty…ty přeludy jsou tak…tak
přesvědčivé“ zašeptal, ale nešlo mu to moc dobře. David se k němu sklonil
a něžně jej políbil.
„Nejsem přelud July. Jsem tu“ zašeptal
mu David a začal se z Juliánem zvedat.
„Co…co to děláš? Ublížíš si“ zamumlal
Julián, ale začal upadat do bezvědomí.
„Co asi? Nedovolím, abys mi umřel“
zamumlal vztekle David a táhl ho před dům, kde na něj čekal Gabriel
s autem. Během cesty před dům Julián upadnul do bezvědomí, takže nevěděl,
že ho nakládají do auta a ve velké rychlosti ho vezou do nemocnice.
Gabriel prudce zabrzdil před nemocnicí
a pomáhal Davidovi ho donést do ní.
„Pospěšte! Máme tu postřeleného!“
zakřičel Gabriel. Rychle se k ním seběhli sestřičky i doktoři.
Několik hodin trvalo než Juliána na
operačním sále stabilizovali. Několik dalších hodin trvalo než Juliánovi
vyndali kulku a než ho sešili. Když bylo po všem odvezli ho na pooperační.
„Jak je mu doktore?“ zeptal se ho hned
David, když si všiml, že vyšli ze sálu.
„Vy jste?“ zeptal se.
„Jsem jeho přítel“ řekl, ale když
pochopil, že to doktor nechápe zachmuřil se.
„Chodíme spolu“ vysvětlil mu a až tehdy
pochopil.
„Váš přítel je na tom dobře. Přivezli
jste ho včas a díky tomu přežije“ řekl mu a díval se na Davidovu tvář, která se
rozzářila.
„Mohu za ním?“ zeptal se.
„Jistě“ pustil ho doktor.
David pomalu přešel k pokoji kde
ležel Julián. Zhluboka se nadechl a vešel do pokoje. Přešel k Juliánově
posteli a uchopil ho za ruku.
*** Po třech měsících***
„Azuro chytej!“ křičel David a házej míček do
dálky a černý pes se za ním rozeběhl. Najednou se za Davidem objeví černovlasý
chlapec s hnědýma očima. Obejme ho kolem pasu a přitiskl se na něj.
„Juliáne víš, že mě nemáš takhle lekat“
řekl David a otočil se na Juliána čelem, Ten ho něžně políbil a pohladil ho po
páteři.
„Promiň mi to lásko“ omluvně se na něj
usmál.
„Ale jen proto, že jsi hrozně roztomilí
a sladký“ začal vyjmenovávat.
„Hmm to se mi líbí“ zamumlal Julián a
znovu Davida políbil. Kolem nohoum se jim propletla Azura a běžela
k velkému domu.
„Lásko?“ promluvil David, když se
vydali k domu.
„Ano?“ otočil se na něj Julián a objal
ho kolem pasu.
„Proč máme tak velký dům?“ zeptal se
David. Julián se podíval na prostorný a vzdušný dům.
„Takový sem vždy chtěl“ řekl.
„Ale měli tam běhat dětičky a žena na
tebe měla čekat z obědem“ řekl David.
„Ne. Měl by tam na mě čekat takový
mladý kluk s nádhernýma očima a dokonalím tělem“ odporoval mu.
„Jo? Kde ten kluk je?“ zeptal se David
s přetíraným zájmem.
„Právě teď jde vedle mě“ řekl a přitáhl
si ho do náruče.
„July víš, že se ještě nesmíš namáhat!“
napomenul ho David, ale užíval si to. Strašně rád byl v Juliánově náruči.
„Tohle není žádné namáhání. Kdybych se
nenamáhal to bych se s tebou ani nesměl milovat víš“ řekl a vešel do domu.
„Bože to snad ne!“ vykřikl, jakoby
vystrašeně.
„Ale ano“ říkal a nesl Davida do
schodů.
„Tak to jen, aby ses namáhal. Hlavně
semnou v posteli“ řekl rozhodně. Julián s Davidem zůstali stát před
dveřmi, které David otevřel.
„Azuro hlídej!“ nařídil psovy a vešel do
pokoje a lehce zavřel nohou dveře. Opatrně položil Davida do postele a oba se
znovu začali propadat do výru vášně.
Konec
Komentáře
Přehled komentářů
to bylo vážně moc hezké...nemám slov:D
No,klobuk dolu.
(Haku, 18. 11. 2009 19:31)Ahojky,to som zasa ja,tato je jedna z mojich najoblubenejsich ale uz sa tesim na dalsie taketo krasne.pa
...
(Amami, 23. 7. 2009 8:35)pekne... nenasytnik jeden to bolo uzsne... spali spolu kazdu chvilu... co tak dat pokracko
úžo
(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 24. 2. 2010 23:33)