Deméteřin deník

Druhá šance

 Vysoký muž oděný v černé košili a čených kalhotech stál u nemocniční postele, kde ležela mladá žena. Jeho oči prozrazovali to co cítílo jeho srdce. Bolest, smutek, ale i lásku.

  Jeho oči sledovali mladou ženu, která byla nezvyklé bledá. Hladil ji po dlani a díval se na obrazovku, která ukazovala, že se její srdce pomalu zastavuje.

  "Erdriku" ozvalo se tiché zašeptání.

  "Jsem tady lásko" řekl a posadil se k ní na postel.

  "Jaké to tam bude?" zeptala se. Erdrik věděl o čem mluví.

  "Je to tam nádherné. Všichni jsou tam hodní a přátelský. Je tam krásně, teplo" říká jí, ale to zásadní jí neříká.

  'Ale už nikdy se neuvidíme' dodal si pro sebe v duchu. Žena se pousmála a znovu zavřela oči. Byla už unavená a všechno ji bolelo. Už se těšila na místo, kterí ji Erdrik popisoval. Tam bude šťastná. Opravdu šťastná.

  Přístroj ukazoval, že se ženino srdce zastavilo. Od Erdrikova oka sklouzla osamněla slza, která patřila ženě. Jediné ženě, které patřilo jeho srdce. Srdce, které už dlouhé staletí nic necítilo.

  "Sbohem má lásko" zašeptal a políbil ji do vlasů. Otočil se od její postele a prošel dveřmi, které byli otevřeny. Pár okamžiku po něm do pokoje v běhli sestřičky i doktoři, které se snažili oživit ženu, u které je to zbytečné. Ona už odešla.

  Erdrik se naposledy podíval na její mrtvé tělo a nakonec se otočil a odcházel před nemocnici. Na jeho zádech se rozevřeli černá křídla, která až do této doby byli složeny na zádech. Roztáhl je a máchl jimi. Najednou už byl pryč.

  "Erdriku soud se rozhodl" pronesl jemný dívčí hlásek. Erdrik se na ní podíval a přikývl. Otočil se a rozešel se k mohutným dřevěným dveřím. Otevřel je a vešel.

  "Erdriku soud se rozhodl. Jste připraven vyslechnout si rozsudek?" zeptal se ho přísný hlas.

  "Ano" odpověděl jednoduše. Zamiloval se je to snad zakázané? Podle nich ano. Podle nich je zakázané milovat člověka. Nelituje toho, že miloval a proto si vyslechne rozsudek, který rozhodne jeho život.

  "Erdriku tímto jsi odsouzen k životu i k smrti mezi těmi, které si celé staletí chránil" zazněl rozsudek. Erdrik se pousmál. Je to trest nebo odměna. Je to z části oboje. Už nikdy nebude moc pomáhat lidem, jako jejich anděl strážný a už ji nikdy neuvidí a přitom. Přitom bude žít mezi lidmi a existuje i mála šance, že najde někoho, koho bude milovat, jako miloval ji.

  "Rozumněl jsi rozsudku?" zeptal se.

  "Ano" rozumněl mu dokonale.

  "Máte nějaké otázky? Chcete něco vyvětlit ohledně vašeho nového života?" otázky. Erdrik se pousmál. Pro hodně andělů je utrpení vrátit se mezi ty, které celé roky střežili.

  "Ano mám. Chtěl bych vědět, kdo budu ve svtě lidí?" zeptal se a bylo už celkem poznat, že chce jít pryč.

  "Jmenuješ se Erdrik Tyron. Budeš vystupovat, jako šéf kuchař malé restourace v malém městečku jménem Solace" řekl mu. Erdrik přikývl a odešel. Pomalím krokem se vydal do místnosti Tajemství, odkud ho měli poslat do toho městečka, kde bude žít.

  Naposledy se rozhlížel kolem sebe a ukládal si do mysli každou drobnost, kterou si chtěl pamatovat.

  "Připraven Erdriku?" zeptal se ho jeho přítel, který měl na úkol hlídat nebo posílat anděli tam, kam je poslal rosudek.

  "Ano Serafe. Budeš mi chybět příteli" řekl a posumál se. Ulehl na připravenou postel a zavřel oči. Seraf se na něj podíval a dlaně dal k sobě. Obje dlaně mu začali zářit mírným světlem.

  "Ty mě taky Erdriku" řekl a položil mu dlaně na spánek.

  "Sbohem" zašeptal než Erdrik zmizel.

  Muž, který ležel na posteli se zprutka napřímil na posteli a zmateně se díval kolem sebe. Jeho ruka hladala spínač, aby si mohl rozsvítit. Místnost ozářilo světlo, které ho bodali do jeho očí.

  "Taková rychlost" poznamenal muž a postavil se. Z rychlého pohybu se mu zatočila. Chytl se kraje postele a trpělivě čekal než se mu hlava uklidní.

  Když mu už bylo lépe vydal se do koupelny. Postavil se před zrdcadlo a díval se na sebe a na to, jak se  změnil.

  Pořád měl krátké černé vlasy, které byli i teď neposedné. Jeho oči měli pořád barvu karamelu. Jeho tělo však bylo jiné. Nebylo tak pohublé, ale bledé bylo pořád.

  "Moc jsem se nezměnil" poznamenal. Zavřel oči a začal prolítávat vzpomínkami, které by mít nemněl. Slyšel, že každý, kdo prošel místnosti Tajemství zapomněl na to kým a čím byl, ale on ne. Pousmál se. Seraf mu nechal všechny vzpomínky. Nevěděl jestli je to dobře nebo jestli to je součást trestu. Kromě vzpomínek ze svého andělského života měl v hlavě vzpomínky, které patřili k jeho 'pozemskému' životu.

  Vyšel ze dveří a podíval se na budík, který byl na nočním stolku.

  "Nemá smysl jít spát. Zachvilku bych stejnak vstával" zamumlal si a šel ke skříni odkud si vyndal džíny a černé tričko s krátkými rukávy. Oblékl jsi to a vydal se do kuchyně, kde si udělal malou snídani. V klidu se najedl a čekal než nadejde čas jít do práce.

  Když hodiny odbily půl sedmé ráno vydal se do práce, aby mohl připravit snídaně pro ty, které se nestihli nasnídat a museli do práce.

  Vyšel ze svého domku a přitom si oblékl čenou koženou budnu. Pomalím krokem se vydal k restauraci, která mu říkala pane.

  Opatrně odemkl a vyšel do vnitř. Rozsvítil a přešel k topení, které zapnul. Rozhlédl se po restauraci a posumál se.

  'Bylo to za trest nebo za odměnu?' zeptal se sám sebe. Vešel do kuchyně a začal vařit snídaně.

  "Dobrá ráno Erdriku" pozdravila ho mladá dívka, která nakoukla do kuchyně.

  "Ahoj Rachel. Nemusela si chodit tak brzo" poznamenal.

  "Já vím, ale aspoň se připravim na ten frmol" poznamenala.

  "Pojď mam pro tebe snídani" usmál se na ní.

  "Jak to víš?!" zeptala se trochu rozčíleně.

  "Znám tě" poznamenal a podal jí talíř z lívanci a malinovou marmeládou.

  "Jé moje oblíbené" poznamenala Rachel.

  "Díky Erdriku" poděkovala mu a zmizela do lokálu.

  Po chvíli začali chodit první hosti, které se dožadovali dobrého jídla. Tak to chodilo celý den. Hosti se míjeli z jinými a Erdrik vařil a vařil. Během vaření se stihl zamyslet nad tím jestli rozsudek byl za trest nebo za odměnu.

  "Erdriku už jdu domů" řekla Rachel a oblékala jsi bundu.

  "Jen běž. Já se o vše postarám" pousmál se na ní.

  "Díky a dobrou" řekla a odešla. Erdrik vypnul sporák a vše v kuchyni uklidil. Vešel do lokálu a rozhlédl se po něm. Najednou někdo zaťukal na dveře. Erdrik se podíval ke dveřím a vešel k nim. Věděl, že už by nemněl otevírat, že je po zavíračce, ale něco mu nedalo a šel otevřít.

  Odemkl a přede dveřma stál jeden ze záchranářů, kteří sloužili v sousedním městě..

  "Omlouvám se. Vím, že je pozdě, ale slyšel jsem o vašem jídle a chtěl jsem ochutnat, ale dřív jsem se sem nedostal a..." mumlal záchranář rychle.

  "Pojďte dovnitř" řekl Erdrik a ustoupil, aby mohl záchranář vejít. Zavřel dveře a zamknul. Nechtěl, aby sem přišel ještě někdo. 

  "Posaďte se. Hned přinesu něco teplého k jídlu" řekl a pak se na něj podíval, " a k pití taky, že?" dodal, když viděl záchranáře, který se třásl zimou.

  "Děkuju vám moc" poděkoval mu. Erdrik se otočil a zmizel v kuchyni. Z mikrovlné trouby vyndal večeři, která původně patřila jemu, ale nechal to být. Musel přeci nakrmit muže, který pomáhal zachraňovat životy. Pousmál se. I on je dřív zachraňoval a teď? Teď už jenom vaří a vaří a to ho dokonce i bavilo.

  Po chvíli vyšel z kuchyně s talířem v jedný ruce a z hrkem teplého čaje v druhé. Postavil to před něj a posadil se k němu.

  "Nevadí, že jsem si k vám přisedl?" zeptal se.

  "Vůbec ne. Nerad jím sám" usmál se na něj záchranář, když se napil čaje.

  "Vy jste tu noví?" zeptal se.

  "Ano. Přistěhoval jsem se do tohohle městečka nedavno. Každý den jsem slyšel o vaší kuchyni, ale nikdy sem nemněl možnost sem zajít, ale když sem dnes vyděl, že je tu rozsvíceno tak jsem si řekl..." napil se znovu tepplého čaje.

  "Že to skusíte" dokončil za něj.

  "Ano" přitakal mu. Erdrik se zamyslel a pak se usmál.

  "Víte co?" řekl najednou.

  "Co?" zeptal se ho.

  "Jsem tu každý den do jedenácti. Tak když budete mít chuť a hlad tak přijďte" řekl mu. Záchranář se na něj překvapeně podíval.

  "To myslíte vážně?" zeptal se ho.

  "Ano a prosím tykej mi. Jmenuji se Erdrik" představil se.

  "Taylor" představil se i záchranář a přijel podávanou rukou. V obou mužích projel impul nikdy nepustit a přesto Erdrik vymanil ruku z Taylorové dlaně.

  "A kde máš ty jídlo?" zeptal se Taylor, když uslyšel Erdrikův žalůdek, který naříkal hlady.

  "Momentálně ho někdo jí" poznamenal jako by nic. Taylor se podíval na jídlo, které měl před sebou a na Erdrika.

  "Promiň já...já..." začal koktat.

  "Jen jez. Já se najím až přijdu domů" usmíval se na něj.

  "Ne to ne" řekl Taylor a napral kousek brambor z masem na vidličku a dal jí Erdrikovi před ústa.

  "Co to děláš?" nechápal ho Erdrik.

  "Budeš jíst" poznamenal Taylor.

  "Ne. Sněz to ty. Potřebuješ to víc než já!" odmítal Erdrik.

  "Nelži. Budeš jíst nebo tě budu krmit" řekl Taylor vážně a přitom se na něj usmíval.

  "Nebudu jíst a nebudeš mě krmit" hádal se s ním Erdrik. Taylor se usmál.

  "Otevři pusinku" začal na něj mluvit, jako na dítě.

  "N..." chtěl protestovat, ale jakmile otevřel pusu ocitla se v ní vidlička s jídlem. Erdrik to poslušně rozkousal a zamřačeně se díval na Taylora.

  "Vidíš, že to jde Erdriku" usmál se na něj Taylor a nabírar další vydličku s jídlem a nesl ji Erdrikovi k ústům. Ten jí poslušně otevřel a jedl, protože uznal, že nemá cenu se s Tayloram hádat.

  "Šikovný kluk" pochválil ho Taylor, když na talíři nezbyl ani kousíček jídla. Erdrik něco zavrčel a zvedl se od stolu. Vzal talíř a odnesl ho do kuchyně, kde si udělal i pro sebe čaj.

  "Erdriku" ozvalo se za ním. Erdrik se otočil a uviděl za sebou Taylora, který tam byl jen v džínách a v kalhotách. Erdrikovi se zatajil dech. Skousl si spodní ret a neskrývaně si Taylora prohlížel.

  "Děje se něco? Mam něco špinaví?" zeptal se ho Taylor.

  "Jen tročku. Pojď ke mně" řekl a přitom si vzal do ruky útěrku. Trochu ji navhlčil a znovu se otočil na Taylora, který se zastavil jen malí kousek před ním. Erdrik se trhavě nadechl, když si uvědomil, jaký je mezi jejich těly malá mezírka. Erdrik zvedl ruku, ve které měl navlhčenou útěrku a opatrně z Taylorova pravého koutku setřel trochu omáčky. Taylor hypnotizovaně pozoroval Erdikovu ruku a užíval si ten maličký dotyk. Když Erdrik odtahoval ruku Taylor ji chytil do své dlaně.

  Erdrik se podíval na jejich ruce a Taylorův dotyk se vypaloval do jeho kůže i pamněti. Upustil útěrku na zem a čekal co se bude dít.

  Taylor si přitáhl Erdrika za ruku k sobě blíž. Objal Erdrika kolem pasu a přitiskl si ho k sobě na tělo. Přitáhl si Erdrikovu ruku, kterou svíral ve své dlanik svým rtům a jemně do ni vtiskl polibek. Opatrně Erdrikovu ruku položil za svůj krk a přitom ho po té ruce hladil až i jeho druhá ruka skončila na Erdrikově pasu. Pevně si k sobě Erdrika přitiskl. Taylor vydzvil Erdrika na linku a přitiskl se na něj.

  Erdrik si k sobě opatrně přitáhl Taylora a pomalu přitiskl své rty na ty Taylorovi. Taylor se do Erdrikova nesmělého polibku pousmál. Jazykem přejel před Erdrikovi rty a Erdrik je pootevřel. Taylor vklouzl svým jazykem do Erdrikových úst a pomaličku objevoval každé tajemství, které mu Erdrik dovolil objevit.

  Erdrik se odtáhl od Taylora, aby se mohl zhluboka nadechnout. Opřel si hlavu o Taylorovo rameno.

  "Co to děláme Taylore?" zeptal se.

  "To co chceme oba nebo ne?" donutil Erdrika, aby se na něj podíval.

  "Ale ano Taylore. Chci to taky, ale já nechci mít někoho jen na jednu noc. Chci mít dlouhý vztah a ne, abych si připadal, jako..."nedokázal to doříct. Nevěděl co říct.

  "A kdo řekl, že to bude jen na jednu noc? Já nejsem jen na jedno noc. Po tom jídle už se mně nikdy nezbavíš" usmál se na něj Taylor. Erdrik se začal smát.

  "Po tom teď ani netoužím" poznamenal Erdrik a přitáhl si Talora k polibku. Taylor chytl okraj Erdrikova trička a pomalu ho vyhrnoval. Taylor se od Erdrika odtáhl jen proto, aby mohl Erdrikovi sundat tričko. Ani Erdrik na nic nečekal a co nejrychleji sundal Taylorovi tělo.

  "Budeme tě muset vykrmit" poznamenal Erdrik, když si všiml Taylorova těla.

  "To víš nemněl sem nikoho, kdo by se o mně staral" poznamenal smutně Taylor.

  "To se změní" zamumlal a přitáhl si Taylora k dalšímu polibku. Taylor se pousmál a jeho prsty se opatrně začali blížit k Erdrikovím kalhotám. Opatrně rozepnul knoflík i zip a čekal na to, kdy ho Erdrik zastaví, ale to nepřícházelo. Ani se nenedál a i on měl rozepnuté kalhoty. Taylor se nad tím usmál a pomalu stahoval Erdrikovi kalhoty i se spodním prádlem. Najednou ho Erdrik odstrčil. Erdrik se postavil.

  "Udělal jsem něco špatně?" zeptal se Taylor.

  "Neudělal. Jen...jen to moc studí" poznamenal Erdrik. Taylor se nad tím usmál a přešel zpět k Erdrikovi. Vzal si nahého Erdrika do náruše a přešel ke dveřím. Opatrně je otevřel a vešel s Erdrikem do lokálu. Posadil Erdrika na stůl a vrátil se zpět do kuchyně odkud vzal Erdrikovo oblečení a deku, kterou tam našel. Vrátil se zpět do lokálu a rozložil na zem deku. Všiml si Erdrika jak ho sleduje a čeká na to co udělá.

  Přešel zpět k Erdrikovi a vklínil se mu mezi nohy.

  "Copak?" zeptal se.

  "Už sem myslel, že tě přešla chuť" poznamenal Erdrik.

  "Nikdy mně nepřejde chuť co se týká tvého vaření a tebe samotného" poznamenal Taylor.

  "Jak to můžeš vědět? Znáš mně jen chvíli" poznamenal Erdrik.

  "Vím to. Prostě to vím" odpověděl mu po pravdě Taylor a přitáhl si Erdrika k polibku. Erdrik se na něj přitiskl a objal Taylora rukama kolem krku a nohama kolem pasu.

  Taylor si ho stáhl na sebe a přenesl ho na deku. Opratně ho na ní položil a sám si na něj lehl. Erdrik mu pomalu stahoval kalhoty u se spodním prádlem.

  "Tak nedočkaví" poznamenal Taylor.

  "To víš, rozpaluješ mě do běla" zasmál se Erdrik. Taylor ho začal opět líbat a přitom začal do Erdrika pronikat prvním prstem. Po chvíli přidal druhý i třetí.

  "Taylore" zašepal Erdrik.

  "Copak?" zeptal se Taylor, který pomalu ztrácel sebekontrolu.

  "Udělej to. Hned, teď" prosil ho.

  "Opravdu to chceš?" poslední kapička sebekontroli ho opouští. Taylor dýchal zhluboka, aby se aspoň trochu uklidnil, ale přesto se mu to nedařilo. Pohled na touhou rozpálené tělo Erdrika ho vzrušovalo až na nejvižší možnou míru.

  "Opravdu hloupá otázka" poznamenla Erdrik z úsměvem a přitáhl si Taylora k polibku. Tím, že si ho Erdrik přitáhl začal do něj Taylor opatrně pronikat.

  Když do něj Taylor pronikl celý, zastavil se. Líbal Erdrik po obličeji, na rty. Jeho ruce bloudili po Erdrikově těle. Snažil se zaujmout jeho pozornost proto, aby Erdrik nevěnoval pozornost bolesti, kterou jistě cítil.

  Erdrik pohnul pánví, aniž by přemýšlel nad tím, co to s Taylorem udělá.

  "Tohle....tohle už nedělej!" řekl Taylor, ale jeho oči byli zastřené mlhou touhy a chtíče.

  "Nebo co? Copak mi uděláš?" zeptal se navině Erdrik a znovu pohnul pánví.

  "Nebo...nebo se přestanu ovládat a v okamžiku si tě vezmu" zavrčel Taylor. Erdrik se usmál.

  "Hmm to by se mi líbilo" poznamenal Erdrik.

  "Opravdu?" zeptal se.

  "Jo" řekl a znovu pohnul pánví. Taylor se usmál čertovským úsměvem a sklonil se Erdrikovi a začal ho líbat. Přitom do něj začal přirážet.

  "Neměli bychom odejít?" zeptal se Taylor a hladil Edrika po těle.

  "Mě se nechce pryč" nesouhlasil Edrik a víc se přitiskl na Taylorovo nahé tělo.

  "Ale co by na to řekli lidi? Když tě tady najdou na zemi, nahého a v mém náručí?" poznamenal Taylor.

  "Že mam štěstí?" zeptal se Erdrik.

  "Proč myslíš?" nechápal.

  "No mam štěstí na to, že ležím v náručí toho nejhezčího chlapa v městečku a každý mi ho může jen závidět" vysvětlim mu Erdrik.

  "Jo? A znám toho chlapa?" zeptal se s úsměvem.

  "No jasně, že znáš. Seš to ty, pako" poznamenal Erdrik a políbil ho. Taylor se zvedl od Erdrika a začal se oblékat.

  "Pojď Riku musíme se obléct a vypadnout" řekl mu Taylor. Erdrik se neochotně zvedl a začal se oblékat. Přitom se několikrát ublíženě podíval na Taylora.

  Erdrik vešel do kuchyně a vzal si bundu, kterou si na sebe oblékl. Vypnul v kuchyni topení a pak se vydal do lokálu, kde i tam vypnul topení.

  "Půjdeš?" řekl, když se už deset minut čekla na to, až Taylor vyjde z restaurace ven.

  "Chceš svést?" zeptal se ho.

  "Ne, díky. Bydlím kousek" poznamenal Erdrij a zamknul dveře. Otočil se a vydal se směrem, kde mněl malí domeček. Taylor se na to překvapeně díval. Rozeběhl se za Erdrikem a chytil ho za ruku. Přitáhl si ho k sobě a hrudníkem se přitiskl na Erdrikovi záda.

  "Naštval jsem tě nějak?" zeptal se, kde měl starost a obavu.

  "Tobě by vadilo, kdyby nás spolu uviděli?" zeptal se. Taylor ztuhl. Měl starch z téhle otázky a teď? Teď je najednou tady. Nemyslel si, že se ta otázka objeví, tak brzo.

  "Je to ještě brzo Erdriku. Teprve jsem se sem nastěhoval a vrhnout se hned do vztahu, o kterém by všichni věděli..." říkal a říkal.

  "Pochopil jsem. Tím pádem ti mohu říct jen jedno. Sbohem Taylore" řekl Erdrik a vytrhl se z Taylorovi náruče. Rozešel se do svého domku a Taylora nechal stát venku.

  "Kdybych věděl, že to skončí takhle, nezačínal bych si s tebou" prohodil když odcházel.

  Taylor se díval za Erdrikem, který mu mizel ze zorného pole. Sevřel v ruce pěst a vší silou uhodil pěstí do zdi starého domu.

  "Sakra!" zavrčel. Otočil se a vrátil si zpět k restaurace a nasedl do svého auta. Nastartoval a odjel do domku, který si před pár dny koupil. Teprve si ho zařizoval a když si Erdrika představil v jeho domě, připadalo mu, že tam Erdrik patří. Že Erdrik patří k němu.

  Vešel do domu a chytil do ruky první věc, která mu přišla do cesty. Natáhl ruku a hodil tím o zeď. Rámeček s fotkou se rozletěl na malí kousíčky.

  Druhý den se vydal Taylor k restauraci, aby si s Erdrikem promluvil, ale když přišel ke dveřím všiml si veliké cedule. Přešel k ní a ztuhl.

  'Se soukromých důvodů zavřeno' hlásala. Taylor sevřel ruce v pěst a rozeběhl si k domu, kde bydlel Erdrik. Zazvonil na zvonek. Mlátil do dveří, ale nikdo mu neotevíral.

  "Erdriku!" zakřičel, ale žádná odezva.

  "Promiňte?" ozval se za ním ženský hlas. Taylor se na ní otočil.

  "Hledáte někoho?" zeptala se.

  "Hledám Erdrika" vysvětlil.

  "Je mi líto, ale Erdrik ještě včera večer odjel" oznámila mu.

  "Cože?! Kam? Kdy se vrátí?" dožadoval se.

  "Nevím proč odjel. Neřekl mi to ani kdy se vrátí, ani kam jede" odpověděla mu a odešla. Taylor se naposledy podíval na Erdrikův dům a odešel.

  "Děje se něco Taylore?" zeptal se ho jeho kolega.

  "Ne nic" odpálkoval ho. Nechtěl si s ním povídat o tom, jak si zničil život.

  "Nekecej. Řekni mi to!" dožadoval se.

  "Pamatuješ si, jak si mi říkal o té restauraci v Solace?" zeptal se.

  "Jo. Skvěle tam vaří, ale bohužel je tam teď zavřeno" zamumlal nesouhlasně.

  "Včera večer jsem tam jel. Měl jsem štěstí a jejich kuchař mě tam pustil a dal mi jídlo. Slovo dalo slovo a už jsme si tykali. Pak jsme z ničeho nic skončili v kuchyni" začal vyprávět.

  "A? Co se stalo?" zeptal se ho. Taylor si povzdychl. Jeho kolega a zároveň jeho jediný přítel věděl, že není na ženy. Jen on to věděl. Nikdo jiný.

  "Vyspal jsem se ním" zašeptal tiše.

  "To jsi Erdrikovi neudělal, že ne?" zeptal se ho.

  "Jo vyspal jsem se s ním. Pak jsem ho donutil, aby se oblékl a šli bychom pryč. Pak se mě Erdrik zeptal, jestli by mi vadilo, kdyby o nás lidi věděli a já...a já jsem..." nedořekl.

  "Bože Taylore. Proč si to udělal zrovna Erdrikovi?" zeptal se. Věděl, že měl Taylor strach se vázat, ale proč to muselo být u Erdrika?

  "Bude se ti to zdát divný, ale zamiloval jsem se do něj. Hned v prvním okamžiku, kdy jsem ho uviděl, ale když se mě zeptal....jednoduše jsem zpanikařil" vysvětlil mu.

  "Zamiloval jsi se? Do Erdrika?" zeptal se překvapeně.

  "Jo, ale uvědomil jsem si to až pozdě. Uvědomil jsem si to až po tom, co mi Erdrik řekl a když jsem se dozvěděl, že odjel" povzdechnul si.

  "Měl jsi si rozmyslet co říkáš. Hlavně u Erdrika. Víš, proč žije v Solace a ne v nějakým velkým městě, kde by se proslavil?" zeptal se.

  "Nevím" řekl popravdě.

  "Erdrik pochází z New Yorku. Žil tam až do svých pětadvaceti. Vlastně do doby, kdy ještě chodil do školy. Pak se odstěhoval jsem a koupil si tu restauraci. Jednou jsem tam přijel s mým kolegou. Okamžitě se do sebe zamilovali a byli spolu šťastní. Opravdu se hrozně moc milovali, ale nastalo něco co ani jeden z nich nečekal. John zjistil, že má nádor na mozku, ale rozhodl se, že to Erdrikovi neřekne. Každý měsíc se, ale jeho stav zhoršoval a zhoršoval až ho jednou Erdrik donutil, aby mu řekl pravdu" začal z vyprávěním. Napil se kafe a podíval se na Taylora.

  "Poslední měsíc svého života skončil John v nemocnici a Erdrik u nej byl od rána do večera. Nehnul se od něj ani na krok. Všichni, kdo ty dva znali litovali, že to muselo potkat zrovna je dva. Takovou lásku, jako cítili oni dva k sobě jsme ještě nikdy nepoznali" pousmál se nad vzpomínkou Johna a Erdrika, když to oznamovali ostatním.

  "Jednou v noci seděl Edrik u Johnovi postele a četl si knížku, když byl najednou konec. John zemřel. Erdrik se zhroutil a upadnul do depresí. Začal žít prací a kromě ní nic neexistovalo. Všechny přestal vnímat a jen vařil a vařil" dovyprávěl.

  "Jak je to dlouho?" zeptal se Taylor, který pochopil co myslel Erdrik tím, že nechce být jako to, co není. On si myslel, že nechce být sukničkář, ale mýlil se. On myslel, že nechce být jako v té době,  kdy John zemřel. Že nechce být, jako chodící mrtvola.

  "Je to už pět let, ale teprve v loni se pomalu zpravil a začal být takoví, jako před Joshem, ale ty? Ty jsi to vše teď vrátil" odpověděl mu.

  Taylor už dál nic neříkal, ani se neptal. Věděl toho víc než chtěl.

  "Pojď máme výjezd" promluvil jeho kolega a tak se vydali do práce.

  "Měl jsem říct, že je mi jedno kdo všechno to bude o nás vědět, že?" řekl po několika hodinách ticha Taylor.

  "Buď jsi se s ním nemněl vyspat a nebo si měl říct, že nechceš dlouhý vztah, ale Erdrik není na...." nestihl doříct.

  "...ale Erdrik není na vztah na jednu noc. Já vím, řekl mi to a já mu odpověděl, že ani já netoužím po vztahu na jednu noc a že...Oh bože! Já jsem takový debil!" začal na sebe nadávat.

  "Zkonil jsi to. Zkus to napravit až se Erdrik vrátí" poradil mu.

  "Pokusím se ho získat, ale jen jestli není pozdě" odpověděl mu na nevyslovenou otázku.

  "Nebude pozdě. Erdrik dává druhé šance a navíc, když se s tebou vyspal myslel to s tebou vážně" řekl tajemně.

  "Tím myslíš, že se do mě..." nedořekl to.

  "Zamiloval? Ano" odpověděl mu.

  "Kdybych mu tak mohl říct, jak toho lituji" poznamenal.

  "Tak mu to řekni" usmál se na něj a zvedl ruku, ve které měl mobilní telefon.

  "Jak mu to mohu říct, když je pryč? A proč bych mu to mněl říct? Už mě nebude chtít" pronesl

  "Erdrik se za pár dní určitě vrátí a navíc Erdrik si zaslouží novou lásku a ty lásku potřebuješ poznat. Teď mě omluv doma na mně čeká žena s dětmi" usmál se na Taylora, když ho vysazoval u domu.

  "Ahoj" rozloučil se s ním a díval se za odjíždějící sanitkou. Taylor se otočil a vešel do domu.

  "Ahoj Rachel něco jsem ti přivezl" usmál se na ní Erdrik, když vystupoval z taxíku. Rachel se hned na něj vrhla.

  "Tolik si nám tu chyběl!" řekl a objala ho.

  "A komu?" zeptal se.

  "Například mě a tomu fešnému záchranáři, který se na tebe ptal každý den" odpoví mu.

  "Opravdu?" zeptal se nevěřícně Erdrik, když šli k restauraci. Rachel odemkla a oba vešli dovnitř. Erdrik schoval kufry do kuchyně, ale jednu malou taštičku si nechal v ruce.

  "Každý den jsem přišel a čekal se až se vrátíš. Ptal se na tebe a bylo na něm poznat, že opravdu lituje toho co ti řekl" odpověděla mu Rachel.

  "Jak to myslíš?" zeptal se podezřívavě.

  "Taylor se vyzpovídal Louisovi a ten řekl vše mně" vysvětlila mu Rachel.

  "Co mu řekl?" zeptal se a bylo na něm poznat že ho to doopravdy zajímá.

  "Přiznal se mu, že se do tebe zamiloval, a že lituje toho co udělal, co řekl. Že se tě chce nazpět a být s tebou, milovat tě" odpověděla mu.

  "Měl to vědět dřív. Zkazil si to sám" odpověděl tvrdě Erdrik.

  "Slib mi, že mu dáš šanci, když se bude snažit" dožadovala se Rachel.

  "Ne" odmítal.

  "Erdriku prosím tě" dožadovala se. Erdrik se na ní podíval a zakoulel očima.

  "Dobře, dobře. dám mu šanci, když se pokusí mě získat zpět" slíbil na konec.

  "Děkuju" usmála se na něj.

  "Ty si normálně ten dárek nezasloužíš, vyděrači" poznamenal Erdrik.

  "Dárek?" ožila hned. Erdrik se pousmál a podal ji malou taštičku.

  "Jééé děkuju ti Erdriku" poděkovala, když vytáhla krabičku s nádherně vonící voňavkou.

  "Já jdu vařit. Musíme otevírat" usmál se na ní Erdrik a vydal se do kuchyně, kde začal vařit snídaně.

  Rachel se postavila ke dveřím a z kapsy vyndala telefon.

  "Ano lásko?" ozval se z mobilu hlas jejího manžela.

  "Vrátil se!" řekla do telefonu a zaklapla ho. První hosti se už hrnuli.

  "Měl by sis připravit řeč" řekl Thomas.

  "Proč?" zeptal se Taylor.

  "Uvidíš večer" řekl tajemně Thomas a usmál se na něj.

   Pomalu se blížil konec dne a Taylorovi vrtala hlavou Thomasova slova. Nechápal co myslel tím, aby si připravil omluvnou řeč.

  "Hodíš mě domu?" zeptal se ho Taylor.

  "Jasně" souhlasil. Taylor si nastoupil k Thomasovi do auta. Thomas nastartoval a vyjel.

  "Kam to jedeš? Tam nebydlím" pronesl Taylor, když si všiml, že Thomas nezatáčel jeho domu. Najednou se auto zastavilo a Taylor si uvědomil kam ho Thomas vezl.

  "Řekl jsi, že se ho pokusíš získat. Tak máš možnost" řekl Thom. Taylor vystoupil a Thomas odjel. Taylor se díval na osvětlenou restauraci. Pomalu k ní přešel a otevřel dveře. Z ničeho nic se mu před očima objevil Erdrik.

  "Promiňte, ale už je zav..." nedořekl, když spatřil kdo vešel do jeho restaurace.

  "Co chceš?" zeptal se ho.

  "Co chci? Jídlo. Řekl jsi, že tu budeš až do jedenácti, tak jsem si přišel pro jídlo" oznámil mu.

  "Tak si sedni" nebyl na něj ani milej, ani hodnej. Neukazoval k němu žádné city, které by k němu mohl cítit.

  Erdrik položil před Taylora talíř s jídlem a čaj. Posadil se naproti Taylorovi, ale nic neříkal.

  "Kde máš ty?" zeptal se.

  "Jedl jsem" odpověděl. Taylor odstrčil jídlo na stranu a podíval se na Erdrida. Postavil se a klekl si vedle Erdrida.

  "O co se snažíš?" zeptal se Erdrik.

  "Chci tě požádat o odpuštění. Chci tě požádat, aby jsi mě přijal zpět k sobě" šeptal. Měl strach mluvit na hlas.

  "Proč bych to mněl dělat? Dal si jasně najevo, že nestojíš o vztah ani o mě" nedíval se na něj. Díval se do předu, aby se nemusel dívat na Taylora.

  "Nestojím o nikoho jiného než o tebe a o vztah s tebou. Chci jen tebe Erdriku" odpověděl mu. Poprvé se na něj Erdrik podíval.

  "Proč bych ti mněl věřit? Poznal jsem, že ti jde jen o jedno a o mně zrovna nejde" pomalu se v něm objevil vztek, nenávist, bolest.

  "Proč? Protože jsem se do tebe zamiloval. Bláznivě a nehorázně moc jsem do tebe zamilovaný. Jsem do tebe zamilovaný tak moc, že bych udělal cokoliv, abych ti dokázal, že mluvím pravdu" odpověděl mu.

  "Opravdu? Byl by jsi ochotný přiznat se všem, že chodíš s mužem?" dívá se na něj.

  "Vyřvu to do světa pokud si to budeš přát" odpověděl mu.

  "Byl by si ochotný mít dlouhotrvající vztah?" ptal se dál.

  "Kdyby byl s tebou, tak ano" souhlasil. Najednou bylo ticho. Nikdo z nich nic neříkal.

  "Kdybych ti dal ještě jednu šanci, co by jsi dělal?" zeptal se najednou Erdrik. Taylor se zamyslel.

  "Nosil bych tě na rukou a dělal bych všechno, co bych ti viděl na očích" odpověděl mu. Erdrik se pousmál.

  "Rozum mi říká, abych tě vykopnul ze své restaurace i se svého srdce, ale srdce mi říká, abych ti dal ještě jednu šanci" zašeptal Erdrik.

  "A co poslechneš? Rozum nebo srdce?" zeptal se Taylor. Erdrik si stoupnul a otočil se na Taylora. Chytil ho za bundu a přitiskl ho na zeď, která byla jen kousek za nimi. Erdrik se na něj přitiskl a vášnivě se vrhnul na Taylorovi rty. Taylor objal Erdrika kolem pasu a tiskl si ho na sebe. Erdrik se od Taylora odtrhnul.

  "Co myslíš, že si vyberu?" zeptal se ho Erdrik. Taylor si ho přitiskl k sobě a začal ho znovu líbat.

  "Mám pro tebe dárek" řekl Erdrik, když se od Taylora odtrhnul.

  "Dárek?" zeptal se. Erdrik vešel do kuchyně a vyšli s kuframa. Erdrik položil jeden z kufru na stůl a rozepnul ho. Vložil ruce do oblečené a po chvíli vyndal krabičku, ozdobně zabalenou.

  "Snad se ti to bude líbit" poznamenal Erdrik a podal to Taylorovi. Taylor si to opatrně vzal do ruky a začal to rozbaloval.

  "Jé to je nádherné" zašeptal, když si prohlížel stříbrný řetízek z medailónkem, na kterém byl vyobrazen patron záchranářů.

  "Nevěděl jsem, co jiného ti koupit a takhle mohu doufat, že mi tě ochrání, když budeš v práci" řekl Erdrik.

  "Tím chceš říct, že mi dáš šanci? Tím chceš říct, že chceš se mnou chodit? Že chceš semnou žít? Že mě...:" nevěděl na co se ještě zeptat.

  "Ano, dám ti šanci. Ano chci s tebou chodit i žít. A doufám, že nedělám chybu" odpověděl mu.

  "Mám na tebe ještě jednu otázku" řekl Taylor.

  "A jakou?" zeptal se.

  "Nastěhuješ se ke mně?" zeptal se. Erdirk se zamyslel.

  "Ano" jediné slovo, který jim oběma mění život.