Slibuju

 „Sasuke!“ zařval blonďatý chlapec na toho z černými vlasy, který byl na zemi a nedokázal se bránit. Sasuke začal očekávat smrtící ránu, ale ta nepřicházela. Otevřel oči, které v očekávání zavřel, ale to co uviděl ho překvapilo. Jeho sok a týmový partner stojí předním.

 „Proč?“ zašeptal, ale stále nevěřil svým očím. On ho ochránil vlastním tělem. Místo toho, aby se koukal na to, jak kluka, kterého nenávidí zabíjí, tak ho zachránil. Daroval mu život, ale za jakou cenu? Za cenu vlastního života.

 Jejich soupeř se na to překvapeně a vystrašeně dívá. Než s nimi začal bojovat zjistil si, že ti dva se nesnášejí a že by jeden druhého nechránili, ale přesto jeden druhého ochránil i když za cenu vlastního života. Odskočil od něj a blonďatý mladík začal padat k zemi. Sasuke ho pár centimetrů nad zemi chytil do náruče a zadíval se mu do tváře.

 „Proč? Proč jsi to udělal Naruto?“ zašeptá a jeho oči se začínají zalévat slzami.

 „Nemohl sem se na to dívat. Nemohl sem nechat, aby tě zabil. To by mi Sakura dala a já sám bych….“ Nedořekne neboť začal kašlat. U pravého koutku úst se mu objevil pramínek jeho vlastní krve.

 „Neměl si mě zachraňovat. Co mám teď dělat? Co mám dělat až umřeš?“ hlas se mu zlomil a z jeho černých očích začali stékat slzy.

 „Ty to zvládneš beztak jsem vám byl jen přítěží“ jemně se usmál.

 „To není pravda! Nebyl a nikdy nebudeš přítěží!“ zvedl hlas, který se mu klepal zadržovanými vzlyky.

 Oba dva úplně zapomněli na toho, kdo to způsobil. Jeden umíral a druhý se pomalu hroutil v pláči. Najednou Sasuke zvedl Narutovu ruku a dal si jí kolem krku. Jednou rukou ho chytil pod koleny a druhou za záda. Pomalu ho zvedl. Snažil se nezpůsobit Narutovi ještě víc bolesti. Za pár okamžiků stál narovnaný uprostřed mýtiny a v náručí měl Naruta.

 „Co to děláš?“ zašeptá tak tiše, že to není skoro slyšet.

 „Co asi? Chci tě zachránit. Nechci, aby si mi umřel. Jak bych se pak mohl Sakuře, Kakashimu a Irukovi kouknout do očí?“ sklonil k němu oči. Naruto již neodpověděl. Zavřel oči a začal bojovat se smrtí. Sasuke se rozeběhl. Do vesnice to nevylo daleko, ale nevěděl jak dlouho to ještě Naruto vydrží. Běžel co mohl. Plíce nestíhaly, ale to mu bylo jedno. Teď pro něj byl cennější Naruto a jeho život.

 Když ho viděl stát před ním a pak, když viděl jeho blednoucí tvář málem mu puklo srdce. V tu chvíli si uvědomil, jak moc mu na tomto hyperaktivním, blonďatým chlapci záleží. Uvědomil si, že k němu necítil nenávist, ale lásku. Ano on pocítil lásku a teď jí má ztratit? Ne to on nedovolí. Nedovolí, aby ztratil to co teď našel.

 Rychle se blíží k vesnici. Za pár okamžiků stojí před nemocnicí a svěřuje Naruta doktorům. On sám zůstává na chodbě a čeká. Čeká a je mu jedno jestli je unavený nebo má zakrvácené šaty. On se odtamtud nehne dokavaď neuvidí Naruta živého a zdravého.

 Sekundy se mění v minuty a minuty v hodiny. Sasuke ani jednou neodešel. Pořád stál na chodbě, kde svěř Naruta doktorům, ale teď je něco jinak. Teď tu s ním stojí i Kakashi a Iruka. Sakura tu nemůže být, protože měla rande a proto byla pryč. On měl radost, že si konečně našla někoho kdo jí miluje a ona miluje jeho. Jen doufá že on také bude mít někoho koho bude milovat, ale i když Naruto zemře on ho bude miloval nadále.

 Najednou se otevřou dveře a nich vyjde doktor, který jde přímo k nim. Bylo vidět, že je velmi unavený a přesto i šťastný.

 „Můžete být v klidu Naruto to přežije. Má tuhý kořínek to se musí uznat. Třikrát jsme o něj málem přišli, ale jako by tu měl něco nebo někoho z kým tu chce být“ přátelsky se na všechny přítomné usměje.Všichni si oddechly a byly neskutečně šťastní. Všem spadl ze srdce obrovský kámen, ale Sasukemu nejvíc.

 „Můžu za ním doktore?“ zeptá se rychle, aby se nemohli zeptat buď Kakashi nebo Iruka, ale ty to ani nenapadlo. Za tu dobu co tu stály si všimli, jak je Sasuke nervózní div se nezhroutil. Oba si v tu chvíli uvědomili co to znamená, ale nic nedávali na jevo. Oba se podívali a kývli na souhlas.

 „Jistě pojď za mnou“ otočil se a šel do Narutova pokoje. Sasuke ho poslušně následoval. Šli dlouho chodbou, ale pro něj to byl okamžik co tu chodbu přešel. Teď stál před dveřmi pokoje ve kterém ležela jeho láska. Doktor se vymluvil na to, že musí za dalším pacientem a tak teď Sasuke přemýšlí jestli je to dobrý nápad. Zhluboka se nadechl, zaťukal a vešel do pokoje, kde ho čeká jeho budoucnost.

 „Ahoj Naruto“ řekne a přejde k němu. Jako odpovědí mu bylo pípání přístrojů, které oznamovali, že člověk na něj připojený žije. Sasuke opatrně vezme Narutovu ruku do své a jemně ji stiskne.Podívá se mu do tváře a je mu divně.

 On vždycky viděl jen jeho široký a zářiví úsměv nebo jiné obličeje, když se třeba zlobil nebo přemýšlel, ale nikdy ho neviděl takhle. Nikdy si nepomyslel, že on bude někdy ležet vážně zraněný v nemocnici a nebude se smát. Po tváři mu stekla jedna jediná osamělá slza. Sasuke sklonil hlavu a díval se do zemně.

 Po chvíli si k Narutově posteli dal židli a posadil se na ní. V rukou pořád držel ruku Naruta a jemně, jak pírko jí hladí. V hlavě mu běhají všechny vzpomínky a zážitky, které spolu zažili. Všechny jejich hádky i soupeření mu teď přišli k smíchu. Kdo by, ale tehdy věděl že se on do něj zamiluje?

 Po pár hodinách ho přemůže spánek. Hlavou se opře o modraci postele, ale v rukou pořád držel tu Narutovu. Odmítal jí pustit a odejít. Nehnul se od něj ani na minutu. Doktoři i sestřičky ho nechávali napokoji a tak mohl být s Narutem o samotě.

 Někdo mu položí ruku na hlavu a to ho probudí. Zvedne hlavu a jeho oči se střetnou s modrými ve kterých je úleva, ale i strach.

 „Ahoj Sasuke“ zašeptá tiše. Má pocit, že kdyby mluvil na hlas tohle by zmizelo a to on nechtěl.

 „Ahoj Naruto“ sklopil pohled. Nedokázal se mu dívat do jeho nádherných očích. Měl strach, že v nich uvidí opovržení  za to že on pro něm musel riskovat svůj vlastní život, protože on byl zaslepený hněvem.

 „Omlouvám se“ zašeptal do ticha pokoje. Naruta tohle vyvedlo z míry. Nikdy nečekal, že by tohle uslyšel z jeho úst.

 „Za co se omlouváš?“ zeptal se a v jeho hlase zazněla kapka zvědavosti.

 „Omlouvám se za to, že si kvůli mně málem zemřel“ hlas mu selže a je na něm vidět, že se musí ovládat, aby se nerozbrečel.

 „Sasuke za to ty nemůžeš. Kdybych se před tebe nepostavil zemřel by si ty a to sem já nemohl dopustit“ usměje se na něj, jakmile se na něj Sasuke podívá.

 „Proč?“ nechápe ho. Proč to nemohl nechat dopustit. Naruto se na něj sladce usměje a pohladí ho po tváři. Chytne ho za bradu a jemně si k sobě přitahuje jeho hlavu.

 „Pro tohle“ zašeptal těsně před Sasukeho rty. Jemně k jeho rtům přitiskl ty své. Sasuke nemohl uvěřit tomu, že se to stane a už vůbec nevěřil tomu, že první krok udělal Naruto.

 Naruto se od něj odtáhl a zadíval se na jeho tvář. Sasuke měl do široka otevřené oči překvapením. Naruto sklopil hlavu a po tváři mu stekla slza a po ní další a další.

 „Omlouvám se neměl sem to dělat“ zašeptá do tíživého ticha. Sasuke se na něj podívá a usměje se. Vidí před sebou chlapce, který nikdy nebrečel a teď pláče jen kvůli tomu že ho políbil. Sasuke mu jemně zvedne hlavu a setře mu palci slzy.

 „Neplakej“ zašeptal. Více se k němu nahnul a spojil svoje rty s těmi jeho. Narutovi rty byli slané od slz, ale přesto na nich byli cítit jahody. Naruto objal Sasukeho kolem krku a Sasuke ho pořád držel za tváře. Jejich rty se od sebe odtáhl a Sasuke se díval do Narutových očích. V jeho i v Narutových očích se nachází láska.

 „Slib mi že už to nikdy neuděláš. Už nikdy nechci zažít ten strach co sem o tebe měl“ zašeptá, skloní se k němu a jemně ho políbí.

 „Slibuju“ zašeptá Naruto a přitáhne si Sasukeho k dalšímu polibku, ale určitě ne k poslednímu.

Konec