Pár dní před Štědrý dnem

Poznámka autorky (má):

tato povídku sem napsala pro jun..sss,protože nemá ráda pár SasuNaru tak sem napsala o někom jiném

„Sakra!Proč musím bojovat zrovna s ním?!“pomyslel si mladý ninja z vesnice ukryté v písku.Konala se zkouška,která měla ukázat jestli mají na to postoupit dál.

Mladý ninja z vesnice písku stál před chlapcem,s kterým se měl právě utkat o postup do dalšího kola.Stál před chlapcem ke kterému něco cítil.

Utkání začalo.Děli se neuvěřitelné věci.Oba dva bojovali ze všech sil.Naneštěstí se v ninijovi z vesnice písku probudil jeho vnitřní démon.Nedokázal se ovládnout a tak ten zápas  skončil,tak jak si nepřál.Skončilo to tak,že on vyhrál,ale necítil se dobře,protože ublížil člověku,ke kterému něco cítil.

Od zkoušky uběhlo několik dnů a on nebil ve své kůži.Věčně přemýšlel o něm a jak mu ublížil.Sice to na něm nebylo znát,ale nehorázně se trápil a jeho týmoví kolegové si toho všimli.

„Co je s tebou Gaaro?“zeptal se druhý chlapec z jeho týmu.Nějak se necítil dobře,když byl jeho přítel mimo sebe.

„Starej se o sebe“řekl trochu podrážděně.Dokonce i jeho učitel poznal,že od doby kdy bojoval s chlapcem,který ovládal jen taijutsu se změnil.Byl a je pořád myšlenkami jinde,ale na jeho schopnostech se to vůbec neprojevilo.Jejich trénink skončil.

„Gaaro mohl by si tu chvilku zůstat?“spíš než otázka to byl rozkaz.Normálně by to Gaara ignoroval,ale teď měl pocit že by tu měl počkat.Proto se zastavil a kouknul se na svého učitele.

„Jestli se trápíš kvůli tomu chlapci“nedořekl,protože mu do řeči skočil Gaara.

„Nic mi do něj není“odsekl mu Gaara.

„Gaaro nech mě domluvit.Je vidět že se trápíš kvůli tomu chlapci,protože od vašeho souboje si se hodně změnil a proto tě posílám za ním ať se přesvědčíš jak na tom je“dořekl a přitom se kouká do Gaarových očí,ve kterých se mihla radost.Gaara nic neřekl jen se hned vydal na cestu.Opravdu se musela přesvědčit,jak na tom je.

Do vesnice ukryté v listí byl během dvou dnů.Po celou tu dobu vůbec neodpočíval,pořád běžel.Jeho touha vidět znovu toho chlapce byla silnější než cokoli jiného.Postavil se před masivní bránu.Podíval se dovnitř.Podíval se na vytesané tváře ve skále.Nahoře nad těmi tvářemi někoho viděl,ale nemohl z takové dálky poznat kdo to je.Díky písku se k té osobě dostal celkem nepozorovaně.

Postavil se za tu osobu a zjistil že je to ten koho hledal.Pořád měl obvázanou ruku a nohu z jejich souboje.Dokonce měl i berle.Nějakou chvíli za ním tiše stál ani se nehnul.

Asi po půl hodině se ten dotyčný otočil a jeho oči spočinuli na postavě stojící za ním.Zpříma a beze strachu se na něj podíval.

„Co tu chceš?Přišel si mě dorazit?“jeho oči se zalili slzami.Ještě teď se nesmířil s tím,že nikdy nesplní svůj sen.Gaara k němu přistoupí blíž.

„Ne nic takového sem nepřišel udělat.Jen sem chtěl vědět jak ti je“řekl mu skoro celou pravdu.Přece mu nemohl říct,že přišel proto,že po něm nehorázně toužil.

„Proč chceš vědět jak mi je Gaaro?“zvědavost ho začínala přemáhat.Zničeho nic se zvedl hodně silný vítr.Tak silný,že odfoukl Leeho ze srázu dolů.Gaara rychle přispěchal a chytil ho zdravou ruku.Vytáhl ho na horu.

„Si v pořádku Lee?“ zeptal se ho a poprvé měl v hlase slyšet strach a rozrušení.Lee se na něj jen podíval a usmál se.

„Nic mi není.Děkuju Gaaro“cítil se nesvůj s toho,jak se Gaara teď zachoval.Pokoušel se stoupnout,ale spadl znovu na kolena.Gaara přešel blíž k němu a klekl si.Vzal ho do náručí.Lee na něj vystrašeně kouknul.

„Kde bydlíš?Odnesu tě tam.Nevypadáš na to,že by jsi tam sám bez pomoci došel“podíval se mu do očí ve kterých už neviděl strach.Lee se podíval dolů a ukázal prstem na osamělí dům u lesa.

„Tam bydlím“podíval se tím směrem,který ukazoval.Gaara se rozešel a Lee mu dal radši ruku kolem ramen a hlavu si o něj také opřel.Gaara byl trochu nervózní,ale nedal to na sobě znát.Díky písku je nikdo neviděl a v okamžiku stáli před Leeho domem.Gaara položil Leeho na zem,aby mohl odemknout dveře.Hned jak Lee otevřel vzal ho Gaara do náruče.Lee ani neprotestoval.Gaarově náručí mu bylo dobře.

Gaara neodolal a prostě se neudržel.Musel ho mít zpátky v náručí tak to udělal.Vzal si ho zpátky a naštěstí pro něj Lee ani trochu neprotestoval.Pomalu ho odnesl do ložnice kde ho položil na postel a přikryl ho až ke krku.

„Už se musím vrátit“zašeptal do ticha.Nechtělo se mu ale musel.Pomalu se od něj vzdaloval.Už se otáčel když na své ruce ucítil Leejův stisk.

„Neodcházej prosím“nechce aby odešel.Jeho srdce mu šeptalo,že když odejde už se nikdy nevrátí.Gaara se na něj podíval a uviděl v nich strach.Strach o něj a ne o sebe. Gaara nevěděl co na to říct a tak se k němu vrátil a pohladil ho po tváři.

„Když si to přeješ tak tu zůstanu“políbil ho na čelo.Lehl si k němu a Lee mu dal hlavu na rameno a jednou rukou ho objal kolem pasu.Po chvilce Gaara slyšel,jak Lee klidně oddechuje.Usnul.Počkal ještě chvíli a vymanil se z jeho objetí,které mu přinášelo radost.Přešel ke stolu kde napsal vzkaz a rychle odešel,protože kdyby tam byl ještě chvíli nevěděl co by se stalo.

Když se Lee ráno probudil měl strach,že se mu to jenom zdálo.Sedl si na okraj postele a vzal si berle.Vstal a přešel ke stolu kde našel Gaarův vzkaz.

„Promiň Lee ale musel sem jít i přes to že se mi od tebe vůbec nechce.Doufám že se znovu potkáme a to ti vynahradím všechen čas kdy jsme nebyli spolu.

Z láskou Gaara“

Tak se splnila Leeova předtucha.Tušil že odejde,ale doufal že tu s ním zůstane.Jeho city nevydrželi nával smutku a tak spadl na zem a začal brečet.Nedokázal se ovládnout.

Celé dny nevyšel z domu.Pořád čekal,že se tu před ním objeví a řekne že se zdržel a že od něj už nikdy neodejde.

„Lee máš tu návštěvu z vesnice ukryté v písku“zabouchal na něj jeho učitel Gay.Nic na to neodpověděl.Nechtělo se mu mluvit.

„Lee já sem učitel Gaary.Přešel sem ti říct,že Gaara zmizel neznámo kam“řekl a měl co dělat,aby zadržel slzy.Zato Lee se neudržel a rozplakal se.

„Měl sem ti předat tohle“pod dveřmi mu podstrčil obálku.Lee se dobelhal ke dveřím a vzal si obálku a četl.

„Můj milý Lee,

pokud čteš tento dopis tak nemohu být s tebou.Neboj se o mě.Já se vrátím.Najdu si cestu,abych mohl k tobě přijít jen to bude nějakou dobu trvat.Prosím netrap se kvůli mně

z vroucí láskou Gaara“

Lee něco popadl do ruky a hodil s tím přes celý pokoj.Jeho slzy tekli proudem.

„Sakra,jak se nemam trápit?!Gaaro ty idiote!“řval mezi vzlyky a mlátil vším co mu přišlo pod ruku.Ostatní radši odešly a nechali ho o samotě.

Dny,týdny a měsíce plynuli,jako voda.Všechny dny bylo pro Leeho úplně stejné.Každý den chodil na skálu,kde potkal Gaaru a v noci brečel.Stal se z něj úplně jiný člověk.Z nikým nepromluvil.Ani se Sakurou ani z Gayem.

Je pár dní před štědrým dnem.Lee jako každý den šel na skálu,kde čekal na jeho návrat.Jenže dnešní den byl něčím jiným.Měl pocit že se dnes Gaara vrátí,ale on už na své pocity nedal,už nejednou ho zklamaly.

Stmívalo se a Lee se už chystal odejít.Už byl u schodů,kdy si všimnul že za ním někdo stojí.Pomalu se otočil a zadíval se do známých očí.Očí,které miloval.Lee pomalu přešel ke Gaarovi.Když se opravdu přesvědčil,že je to Gaara obejmul ho a po tvářích mu začali téct slzy.Podlomili se mu nohy a tak sklouznul k zemi.Gaara si klekl k němu a objal ho.

„Promiň že mi to tak trvalo Lee“zašeptal mu do ucha.Lee se od něj odtáhl a podíval se mu do očí.Přitáhl si ho k sobě a políbil ho na rty.Jejich polibek trval jen okamžik,ale pro ně to byla věčnost.

V několika následujících dnech si vynahradí každou minutu,kterou museli strávit bez sebe.Gaarův i Leejův štědrý den byl ten nejhezčí v jejich živote,protože mohly být spolu.

Konec!