Deméteřin deník

Jediná rudá růže

„Vzpomínáš si někdy na čas, kdy jsi byl ke všem chladný?

Vzpomínáš někdy na naše polibky a dotyky?

Vzpomínáš si někdy na mě, aniž by jsi mě chtěl zabít?

Vzpomínáš si někdy, jaké to bylo být spolu a nebát se samoty?“

Část z dopisu, který je adresovaný člověku kterého miluje. Jen na jeho smůlu ho ten člověk už nenávidí. Odvrátil se od něj a od všech, kteří ho měli rádi a záleželo jim na něm.

Tento dopis ten dotyčný nikdy nedostane, protože je potřísněn krví. Krví toho kdo to psal. Ten dotyčný právě teď bojuje o svůj život, ale boj prohrává neboť nemá pro koho žít. Jeho jediný důvod pro život ho nenávidí a chce ho zabít. Nebo to byl on, který ho zezadu napadl?

Mladá dívka i chlapcův učitel hledají toho kvůli kterému on trpěl. Hledají a hledají, ale jejich hledání je nulové. Nemůžou ho najít.

Dívka u svého srdce cítí velký strach. Nechce ztratit ano jednoho z nich, ale přesto tuší že jeden z nich zemře. Ale kdo z nich to bude? Ten do, kterého je stále zamilovaná? Nebo ten co teď bojuje o svůj život? Který to ví jen anděl. Anděl smrti.

Dívka i jejich učitel dobíhají k malému jezírku o kterém skoro nikdo neví. Na břehu jezírka vidí sedět postavou, která se naklaní nad jezírko. U něj na hladině jezírka jsou vlnky větší než kdekoli jinde na jezírku. Ty vlnky způsobují slzy toho kdo tam sedí. Oba k němu dojdou a je jim jedno jestli ho vylekají nebo se jim něco stane. Oni musí jen splnit slib, který dali a oni ho splní.

„Sasuke?“ promluví na něj dívka a mladík se na ní letmo podívá a setře si slzy z tváří.

„Co tu chceš Sakuro?“ opáčí se na ní nepřátelsky, ale ona na tón jeho hlasů vůbec nereagovala.

„Přestaň Sasuke“ okřikl ho. Sasuke se zvedl a zahleděl se na ně, ale v jeho očích ani tváři se nemihne ani náznak nějakého citu.

„Co tu chcete?“ řekl už mírněji, ale pořád nepřátelsky.

„Naruta se někdo pokusil zabít. Právě teď Naruto bojuje o svůj život“ řekne jeho bývalí učitel, protože dívka začala vzlykat.

„Co je mi po něm?“ otočil se od nich, aby oni neviděli slzy, které se mu objevili v očích.

„Slíbili jsme mu že tě přivedeme na spět, když se mu něco stane“ řekne roztřeseným hlasem dívka.

„Cože?! Proč?“ otočil se na ně a bylo mu jedno jestli uvidí jeho slzy.

„Protože on si myslel, že je ten důvod proč si nás všechny opustil. Proč si opustil jeho. Myslí si že když zemře ty se vrátíš do vesnice a zpět do týmu“ zlomil se jí hlas a po tvářích se jí zašli linout slzy. Sasuke zatajil dech. Nečekal na nic další a rozeběhl se zpět do vesnice ve které jeho láska bojuje o život. Muže i dívku nechává za sebou a je mu jedno co se jim stane. On je teď důležitější, neboť Naruto je jeho důvod k životu.

Doběhl k recepci a sestřička na ni nečekala a dala mu číslo pokoje na kterém leží. Sasuke se rychle rozeběhl, protože měl zlé tušení. Tiše se modlil, aby se to tušení nesplnilo, ale kdo ví co s námi chce osud udělat?

Běží do pokoje a rozráží dveře a spatří něco co si nikdy nemyslel, že spatří. Vyděl tam jeho Naruta ležet bez života a bez jeho zářivého úsměvu. Nikdy si nedokázal představit Naruta, jak nic nedělá nebo se neusmívá. Naruto se usmíval vždy tak proč ne teď? Proč tu jen leží a nic nedělá? Proč se ho někdo pokusil zabít, když nikomu nic neudělal?

Přešel blíže k němu a zadíval se na přístroje na které byl Naruto připojen. Jeho oči se zalili slzami a jeho srdce zoufalstvím. Co když zemře? Co bude dál dělat?

Posadí se k jeho posteli a vezme jeho ruku do své. Zadívá se do jeho tváře a čeká až se ty překrásné oči otevřou a usmějí se na něj.

Sedí hodiny bez hnutí a pokojem se nese pouze jediný zvuk. Je to zvuk přístroje, který oznamuje že je Naruto ještě naživu, ale jak dlouho na živu zůstane?

Začíná západ slunce. Obloha má na sob spoustu barev. Tento čas měl Naruto rád, už od doby co ho zná. Teď Sasuke stojí u okna a dívá se na něj. Díky Narutovi začal mít tuto část dne rád. Díky Narutovi poznal i to o čem si myslel, že pro to není stvořen.

„Ty jsi přišel“ ozval se tichý a unavený hlas. Sasuke se po hlase otočil a spatřil oči, které si přál vidět celé dny co byly od sebe a teď se mu to splnilo. Ty překrásné oči se na něj dívali. Přešel k němu a vzal ho za ruku.

„To je jasný přece tě tu nenechám samotného, když skonáš“ nejistě se usmál. V kostech cítil, že se má stát něco hodně špatného. Sklonil se k Narutovi a políbil ho na rty o kterých se mu i zdálo. I teď přesto že je v nemocnici, tak Narutovi rty chutnali tak sladce.

„Miluju tě Sasuke“ poslední co řekne neboť se pokojem ozve hrozivý pískot. Pískot přístroje, který ukazuje že se mladíkovo srdce zastavilo. Sasuke se podíval na přístroj a pak hned na Narutův obličej. Po pár velmi krátkých okamžicích je odstrčen na stranu a doktoři se ho pokoušejí oživit, ale marně. Po pár minutách řeknou co slyšet nechtěl.

„Čas smrti v sedm hodin a čtyřicet pět minut“ oznámil doktor a přikryl chlapcovu tvář. Sasukemu po tvářích začali téct slzy. Vycouval ze dveří a narazil do zdi. Otočil se a odešel k východu.

U východu potká Sakuru a Kakashiho. Sakura se usmívá a Kakashi jí říká něco zábavného. Oba se podívají před sebe a uvidí tam Sasukeho na pokraji zhroucení.

„Sasuke co se stalo?“ zeptá se Sakura, ale hlas se jí zlomil. Sasuke se na ní podíval a poté na Kakashiho. Teď už nic nemusí říkat. Oba pochopili co se stalo a Sakura se pustila do breku. Sasuke se kolem nich proplížil a vyběhl ven. Běžel a běžel až se jeho nohy pomalu zastavovali. Podíval se kam to doběhl a už se naplno rozbrečel, když si uvědomil kam doběhl. Na jejich místo. Na místo kde se poprvé políbili. Na místo, kde si poprvé vyznali svou lásku. Sasuke se zhroutil k zemi s dlaněmi na tvářích.

Za pár dní se konal Narutův pohřeb. Celá vesnice lidi i domy byli zahalené do černé. Právě dnes se měl konat pohřeb jednoho z ninjů, kterého si lidi začali vážit po všem co pro ně udělal.

Několik lidí říká své proslovy o tom jak byl Naruto úžasný člověk, který se ve sebe těžší situaci smál. Proslovy o tom, jaký Naruto byl. Jen jeden nepromluvil celé dny a ani teď nemluvil. On se jen díval na mladíkovu tvář na fotce.

Obřad končí a všichni se rozcházejí a jeho tam nechávají samotného. Nechávají ho tam ve svých zpomínkách a ve svých citech.

„Promiň mi Naruto“ zašeptal a znovu mu po tvářích zašli téct slzy. Zvedne se lehký vánek a on má pocit, že na tváři cítí Narutovu ruku a na rtech jeho rty. Vánek je pryč a ten pocit taky. Sasuke se zadívá na náhrobek, kde je napsáno: „ Praví přítel je ten, který přijde, když všichni odcházejí – a Naruto přišel kdykoli mohl.“

Neví kdo to nechal napsat na náhrobek, ale měl čistou pravdu. Naruto kdykoli přišel pomoci příteli, když to potřeboval.

Sasuke se otočil a odcházel. Odcházel do jejich bytu ve kterém byli oba šťastní. Teď už neodejde. Teď zůstane tady a bude pomáhat těm co to potřebují, neboť to se naučil od Naruta.

Jediná růže rudá je položené na náhrobku. Je to růže z lásky. Růže od něj.

Jediná rudá růže na mém hrobě,

za ní vděčím lásko tobě,

jedná růže od tebe,

za ní děkuji