Šťastné a Veselé
Rolničky a vánoční koledy zní
ulicemi měst, zní v domech i v bytech. Každý lítá po obchodech a nakupuje dárky
pro své nejbližší a pro své přátelé, ale ne každý má pro koho kupovat dárky a
chystat štědrovečerní večeři. Někteří jsou sami i o Vánocích.
Bělovlasí muž prochází
ulicemi a jeho kroky míří do Kaleido Stage. Jde znovu trénovat jako každý den
před tím. Nemá důvod chodit po krámech, aby něco nakoupil. On je sám a jeho
srdce je zlomené. Každý by vám o něm řekl, že žádné srdce nemá nebo že jeho
srdce je z ledu, ale opak je pravdou. On má srdce. Jenom je zlomené a
krvácí.
Vchází do Kaleido Stage a
jeho kroky míří do šatny, kde se převlíkne do trikotu. Převlékne se a jde do
tělocvičny, kde ho nikdo nebude rušit, protože tu nikdo není. Každý na Vánoce
dostal volno, aby mohl být se svými nejbližšími. On také dostal volno, ale nemá
s kým slavit Vánoce a tak cvičí a cvičí. Každý den několik hodin až
nakonec úplně znavený odcházel domů, kde ho přivítala chladná náruč prázdného
bytu.
Oběma rukama se chytne hrazdy
a skočí dolů a jeho tělo se houpe na hrazdě. Z jedné hrazdy udělá salto na
druhou a dělá další a další triky. Jeho tělo se ladně pohybuje ve vzduchu. Jeho
pohyby jsou úsporné, ale účelné. Kdyby jste to viděli uviděli celé uviděli by
jste něco překrásného co ještě nikdy nikdo neviděl.
Po několika hodinách jeho
nohy spočinou na zemi, ale jak byl vysílený nohy se mu podlomili a spadl na
zem. Chvíli tam seděl a zhluboka dýchal. Najednou u sebe spatřil něčí nohy a
tak se podíval do obličeje vetřelci.
„Co tu chceš Juri?“ zeptal se
a sklonil zrak. V tento čas neměl
vůbec chuť se hádat a hlavně ne s ním.
„Jen sem ti chtěl říct, že to
co si cvičil bylo úžasné“ řekl Juri a díval se na to jak je z toho všeho
unavený.
„Děkuju ti Juri“ řekl a
snažil se postavit. Juri se sklonil a podepřel ho.
„Leone nechceš se jít nejdřív
semnou najíst? Si hrozně pohublí a už se na to nedokážu dívat“ řekl a
podepíral, aby znovu nepsal na zem.
„Nestarej se o mně“ řekl Leon
a chtěl se mu vytrhnou, ale na to ho Juri držel pevně.
„Musím držet slib, který sem
dal Sofii tak neremcej a pojď“ řekl Juri a podepíral Leona, když se vydali do
šatny.
„Slib? Jaký slib? Kdy si ho
dal Sofii?“až nyní došli Leonovi slova, která Juri vypustil z úst.
„Několik dní před její smrti
sem jí slíbil, že se o tebe postarám, kdyby se jí něco stalo. Ach jo. Ten den
to poznala“ zamumlal a nechal Leona usednout na lavici. Leon si vzal osušku a
sprchoví gel a šel do sprch.
„Co měla poznat?“ zakřičel na
Juliho Leon a pustil si sprchu. Bylo mu dobře a bylo mu i příjemné, že si
s Jurim povídá normálně. Poprvé se s ním nehádá a nepohrdá jím. Nyní
spolu mluvili jako přátelé. Juri zrudl a až teď si uvědomil, že se
z části prozradil. Teď by si nejradši jednu vrazil.
„To je tajemství“ řekl hned,
aby nemusel říkat pravdu.
„Snad mi to někdy řekneš
Juri“ řekl Leon a převaloval si Juriho jméno na jazyku. To jméno se mu líbí
stejně, jako nositel jména. Povzdechl se a umyl si tělo i vlasy. Vystoupil ze
sprchy a omotal si osušku kolem pasu. Přešel ke své skříňce, aby se mohl obléknout.
Když si sundal ručník Juri se rychlostí blesku otočil, aby se na něj nemusel
dívat. Ve tvářích byl rudý.
Leon si toho všiml a
nenápadně Juriho pozoroval, přitom se oblékal. Již oblečený se otočil na Juriho
a položil mu ruku na rameno.
„Můžeme?“zeptal se ho a vydal se ke dveřím. Juri kývl a vydal se
za Leonem.
„Pojedeme mým autem nebo
půjdeme pěšky?“ zeptal se Juri a zastavil se před Kaleido Stage. Leon se
zastavil a podíval se na noční oblohu.
„Nebude vadit, když půjdeme
pěšky Juri?“ otočil se na něj Leon a mírně se na něj usmál. Jurimu Leonův úsměv
vyrazil dech, ale rychle se vzpamatoval a přikývl. Leon se otočil a vyrazil.
Juri ho hned doběhl a bok po boku vyrazili na jídlo. Po několika minutách došli
do restaurace. Oba šli až k zadnímu stolu, kde budu mít soukromí.
Večeře proběhla v klidu
a dokonce i v duchu přátelské konverzace. Leon zavolal číšníka, aby
zaplatil, ale po chvíli zjistil, že nemá u sebe peněženku. Juri se na to jen
usmál a útratu zaplatil.
„Děkuju ti Juri. Musel sem si
jí nechat v Kaleido“ omlouval se
Leon před restaurací.
„Nic se neděje Leone. Stejnak
jsem tě já zval na večeři“ usmál se Juri a díval se na Leonovu zářící tvář.
„Zato tě musím pozvat l sobě
na kafe“ řekl Leon a chytil Juriho za ruku a táhnul ho za sebou. Juri klidně za ním šel a
pozoroval tu radost v Leonově tváři, která se poprvé po letech odhodlala
ukázat na světle světa.
Oba vešli do Leonova bytu a
Leon šel do kuchyně postavit vodu na kafe. Juri se posadil do obýváku na gauč a
zadíval se ven z okna. Leon se postavil
mezi dveře obýváku a zadíval se na Juriho, jak zamyšleně pozoruje noční oblohu.
Potichu přešel za něj a položil se ruce na jeho ramena.
„V pořádku?“ zeptal se ho a
začal mu masírovat ramena.
„Promiň Leo, ale všechno mě
bolí“ řekl tajemně, aby mu nemusel říct co ho doopravdy bolí.
„Tak tu chvilku počkej něco
s tím uděláme“ řekl Leon a odešel z obýváku do nějaké místnosti vedle
obýváku. Po chvíli se Leon vrátil a v rukou měl jasmínoví olejíček a deku.
Deku rozprostřel na zem a olejíček si položil vedle. Přešel k Jurimu a
postavil se před něj.
„Postav se“ řekl a Juri se
hned postavil. Pomalu mu začal stahovat sako a poté mu začal rozepínat
knoflíčky u košile.
„Lehni si na deku. Začneme ze
zády“ zašeptal mu do ucha a poodstoupil od něj. Juri si lehl na deku zády
vzhůru. Leon k němu přešel a posadil se obkročmo na jeho nohy. Na ruku si
nalil trošku olejíčku a promnul si ruce. Položil Jurimu ruce na záda a pomalu
mu začal masírovat záda. Občas Juri sykl, když mu Leon zmáčkl bolaví sval.
„Omlouvám se Juri“ zašeptal
Leon Jurimu do ucha. Juri natočil hlavu, aby se mohl podívat do Leonova
obličeje.
„To je v pořádku. Je to
dokonalé Leo. Prosím pokračuj“ zašeptá Juri a Leon znovu začne masírovat Juriho
záda. Juri zavřel oči a jeho rty se zvlnili v mírný úsměv. Leon se sklonil
a políbil Juriho na rameno. Juri otevřel oči a snažil se uvidět na Leona, ale
nijak mu to nešlo. Leon se znovu sklonil a políbil Juriho znovu na rameně a pak
postupoval víš až na krk.
„Líbí se ti to Juri?“ zeptal
se Leon a položil si ruce na Juriho kříž.
„Hodně moc“ zašeptal Juri.
Leon se sklonil k Juriho krku a přitiskl k němu rty. Začal mírně sát
a pak uhnul hlavou a na Juriho krku se objevil cucflek.
„Teď si jen můj Juri“
zašeptal mu Leon do ucha a vstal z něj. Otočil se a odešel do kuchyně.
Juri se posadil a posléze si stoupl. Otočil se a šel do kuchyně za Leonem.
Přešel k Leonovi a zezadu ho objal kolem pasu.
„Copak budeme mít dobrého
Leo?“zašeptal mu do ucha a poté ho
políbil na krk. Leon k němu natočil hlavu s úsměvem na rtech.
„A co by si můj pán
přál?“zeptal se Leon a plamínky smíchu a touhy mu plály v očích.
„Ze všeho nejvíc bych si přál
tebe“ zašeptal mu Juri svůj návrh. Leon odložil lžičku a otočil se Jurimu
v náručí. Nyní byli k sobě čelem. Leon si položil ruku na Juriho tvář
a pohladil jej. Leon se k němu naklonil a jejich rty se střetli
v polibku. Juriho mrštný jazýček vklouznul do Leonových úst a tím se
jejich polibek prohloubil. Juri si přitiskl pevněji Leona na své tělo a už
nikdy jej nechtěl pustit. Leon se mu vymanil z náruče a jejich rty se od
sebe oddělili. Leon se na něj uličnicky usmál a utíkal z místnosti pryč.
Cestou odhodil své tričko, ale tak, aby to Juri viděl. Juri se za ním díval a
nechával mu náskok. Po několika minutách se vydal za Leonem, který na něj čekal
v ložnici.
„Copak tu děláš tak sám?“
zeptal se nevině Juri a díval se na Leona, který se rozvaloval na prostorné
posteli.
„Ležím, ale je mi tu zima a
je mi tu smutno“ řekl Leon a udělal na Juriho smutné oči.
„Nechceš zahřát?“ zeptá se
slušně Juri a přešel k posteli.
„Chci“ řekl Leon a čekal až
si k němu Juri přidá. Juri se na něj nevině usmál a pak si klekl na postel
a začal se blížit k Leonu. Ten se na něj usmál a přitáhl si ho
k polibku.
Juri se probudil poměrně brzo
na to jak je zvyklí spát o svátky a volno. Rozhlédl si kolem sebe a uvědomil
si, že není ve svém bytě. Po chvíli mu dojde co se noc předtím dělo a jeho rty
se zvlní v úsměv. Lehne si na bok a zadívá se na spícího muže vedle sebe. Vztáhne
ruku a pohladí jej po tváři a na to hned se muž vedle něj probudí.
„Dobré ráno můj pane“ řekne
rozespale a nato si zívne.
„Dobré ráno má lásko“ řekne
Juri a políbí Leona na probuzení.
„Musíme už stávat?“zeptá se
Leon a zachumlá se víc do deky. Jediné co z deky vyčuhovalo byli Leonovy vlasy
a oči. Juri se na něj usmál a políbil Leona na čelo.
„Klidně lež. Já dojdu pro
něco k jídlu a můžeme spolu lenošit v posteli jak dlouho budeš chtít“
řekl a jak řekl vstal z postele tak jak byl.
„Nechceš jídlo nechat na
potom?“ ozval se mlsně Leon, když spatřil Juriho dokonalé tělo jen
v Adamově rouše.
„Ne. Nejdřív se najíme“ usmál
se na něj Juri a zmizel za dveřmi ložnice. Leon se pro sebe jen usmál a čekal
až se Juri vrátí zpět.
Pochvíli se Juri vrátí i
s tácem plného jídla. Tác položí na Leonovi nohy a hned se k němu
schoval pod deku. Leon se pustil do vaflí a Juri zase do toastů. Když všechno
snědli Leon vzal tác a dal ho stranou a lehl si spokojeně do postele.
„Juri?“řekl Leon a podíval se
na něj.
„Ano?“ Juri se na něj otočil.
„Je mi zima“ řekl Leon
smutně.
„To tě musíme zahřát“ usmál
se na něj Juri a naklonil se k němu. Políbil jej. Leon ho objal kolek krku
a když se jejich rty odtáhli od sebe, Leon se mu zadíval do očí.
„Šťastné
a Veselé Juri“ zašeptal Leon a vpil se Jurimu do rtů.
Konec
Komentáře
Přehled komentářů
to je vpoho
...
(Akina, 2. 3. 2009 21:11)Jasne, ja to chapu, omlouvam se tez :-)... Nevedela jsem, ze na tom je Demeter takhle... Vim jak je to neprijemne, zazila jsem to taky :-)... Takze jeste jednou se omlouvam :)
..............
(akyra, 2. 3. 2009 12:35)Akino to jsem nevěděla omlouvám se, ale abych řekla pravduskoro všude čtu u demeter v komentářích komentíky, že tam máí chybu a už mě to štve. znám její problém. no nakonec usoudila, že to sem hodí(ten problém). a vzhledem k tomu že máš ustejný problém bych byla ráda kdybys další případné chyby omluvila ono fakt není příjemné když tě kde kdo upozorňuje jen na chyby
...
(Akina, 1. 3. 2009 19:06)Pokud clovek pise, mel by se i smirit s kritikou... Ja sama jsem disgrafik a cestina mi delala velke problemy, ale staci si to jenom precist... Oprvadu povidky jsou to jinak pekne, jenom jsem na to chtela upozornit... Nemyslela jsem to spatne...
................
(akyra, 28. 2. 2009 21:33)Akina já abych řekla pravdu ta jsem tam skoro žádné chyby neviděla(možná je to tím že já jich do povídek třískám víc ale to sem nepatří)a těch pár se snad omluvit dá. Jestli ty jsi machr na češtinu tak my ostatní ne a nebudeme kvůli každému blbému slovíčku hledat ve slovníku. Na to při psaní rozhodně není čas protože nápad se snadno zapomene. Tak bys ty chyby mohla omluvit nebo je ignorovat tak jak to dělají ostatní. Uplně zbytečně zrážíš sebevědomý. Není ti to blby? Vím že jsi to myslela dobře, ale nikdy nevíš jaké má ten člověk vadu. Jestli není dyslektik nebo nepozná jaké tam zrovna chybí písménko nebo jaké tam patří(můj případ). tak si ty poznámky prosím příštrě nech pro sebe.
no...
(Akina, 25. 2. 2009 15:44)Ano, povídka je to docela pěkná, akorát mě tam opravdu hodně třískají do očí ty pravopisné chyby... Ano, každý není dokonalý, ale stačí se podívat do pravidel českého pravopisu, ne?
dlší
(zrzka17, 18. 2. 2009 19:11)To bylo mooc pěký ne bylo to krásný. Tak další už se těším
.....
(akyra, 3. 3. 2009 13:28)