To bys nikdy neudělal!
„To by si nikdy neudělal!“ řekl Wilson, který se opíral o linku v Housově domě.
„Vsadíme se?“ usmál se na něj svým pokřiveným úsměvem.
„O co?“ nehodlal se nechat zastrašit.
„O týdenní péči se vším všudy“ nadhodil House a vyzývavě se na něj koukal. Věděl, že Wilson není žádný srab, ale nemyslel by si, že by byl schopný i tohohle husarského kousku. To o něm se říkalo, že je šílený cvok a sadista.
„Že se o mě budeš starat, ať si budu přát cokoliv?“ zeptal se ho.
„Ano, něco na ten způsob“ souhlasil s tím. Wilson se zamyslel. Měl sto chutí to udělat, ale přesto tady byla morálka.
„Tak? Budeš souhlasit s tou sázkou?“ tlačil na něj House.
„To si piš, že to udělám“ přikývl Wilson.
„Ty? Nemocniční svůdník a souhlasíš?“ ukvapeně se na něj díval.
„Ano, ten týden tvé péče o mou osobu mi za to stojí“ dopil čaj, který svíral v ruce.
„Co je?“ zeptal se ho, když House nic neříkal.
„Překvapilo mě to. Nečekal bych, že ti to tvoje zásady i tvá víra dovolí“ pokrčil rameny.
„Moje víra nedovoluje ani pečenou kachnu“ zasmál se.
„No, ale ani chození s mužem a zároveň s tvým kolegou, taky nedovoluje“ zasmál se.
„To je mi jedno. Ten týden mi za to stojí“ odložil hrnek a vzal si do ruky klíče od auta, které nechal předtím ležet na kuchyňském stole.
„Tak pojď, miláčku“ usmál se na něj a mizel ve dveřích.
„Už letím, kopretinko“ vrátil mu to House a sevřel v ruce hůl. Postavil se a kulhal do předsíně, kde na něj čekal už připravený House.
„Chce pomoct s obouváním?“ smál se.
„Takový luxus od své kopretinky“ rýpal si do něj, ale zavrtěl hlavou a nazul si boty. Wilson mu otevřel dveře a nechal ho, aby vyšel jako první. Zavřel dveře a zamkl je. Šel za Housem, který na něj čekal před autem. Odemkl ho a nastoupil a nastartoval. Čekal, než si House pohodlně posadil a pak vyjel.
Společně vyšli do nemocnice a House zakřivil obličej, když si všiml Formena, Chase a Cameronové, která držela v rukou desky s dalším případem.
„Kdy začneme s naší sázkou?“ zeptal se ho tiše House.
„Klidně hned“ navrhl mu Wilson.
„Dr. Housi, žena 35 let. Spí až 18 hodin denně a její manžel říká, že je abnormálně podrážděná “ začala Cameronová. House jí zastavil rukou a otočil se na Wilsona. Přitáhl si ho k sobě a přede všemi ho políbil. Wilson se do polibku jen usmál a objal House kolem krku.
„Uvidíme se později, kopretinko“ usmál se na něj House a vzal si od Cameronové desky.
„Víš, kde mě najdeš, modroočko“ vrátil mu úsměv a šel do své kanceláře. Bavil se pohledem do tváře Cameronové, Formena, Chase a dalších sestřiček, které to všechno viděly.
Když vešel do kanceláře, posadil se do křesla a mírně se usmíval. Nevěděl, co ho to napadlo, souhlasit s tou sázkou, ale nedokázal sám se sebou bojovat a po Housových dotecích i po jeho polibcích toužil, již velmi dlouho.
‚Jamie jde to s tebou s kopce. Riskuješ vaše dlouholeté přátelství, jen kvůli své touze‘ rýplo si do něj jeho svědomí.
„Co to mělo znamenat, Housi?!“ vlítla do jeho kanceláře Cuddyová. House se na ní nechápavě podíval.
„Co má znamenat co?“ zeptal se.
„To vystoupení na recepci“ vysvětlila mu.
„Aha, to“ zasmál se.
„Tak mi to vysvětlete?!“ zakřičela.
„Jen sem se rozloučil se svým přítelem, mamko. Chceš mě za to potrestat?“ usmíval se.
„S přítelem?“ překvapeně se na něj podívala.
„Ano, to je když někdo jako já,“ ukázal na sebe „ chodí se někým, jako je Jamie“ vysvětloval ji polopatě. Cuddyová se na něj dívala jak na blba.
„To, jakože vy dva spolu…“ nešlo jí to přes rty. Nikdy by neřekla, že by její šéf onkologie chodil s šéfem diagnosťáku, mohli spolu chodit nebo cokoliv na ten způsob.
„Ano, mi dva spolu chodíme nebo ještě dneska ráno jsme spolu chodily“ rýpal si do ní. Ta sázka se mu líbí čím dál víc.
Krom toho, že si ten polibek užil víc než by řekl a navíc šokoval mamku Cuddyovou a ostatní.
„Aha“ otočila se a odešla. House se pousmál svým pokřiveným úsměvem a pak se vrátil ke svému týmu, protože nechtěl, aby něco zmrvili.
Když všechny s komandoval a rozdal práci, vydal se za svým přítelem. Poprvé za dlouhou dobu zaťukal na dveře šéfa onkologického oddělení.
„Dále“ vyzval ho Wilsonův hlas ztišený dveřmi.
„Jdeš na jídlo, kopretinko?“ zeptal se ho, když strčil hlavu do dveří. Wilson se podíval na hodiny, které ukazovalo pravé poledne.
„Jistě, modroočko“ přikývl a zvedl se s židle a vydal se za Housem.
Když si House všimnul sestřiček, objal Wilsona kolem pasu a Wilson se na něj automaticky přitiskl.
„Ty to bereš nějak vážně“ poznamenal na obědě.
„Když sázka, tak se vší parádou“ nemohl mu říct, že se mu to líbí. Že touží po tom se ho dotýkat, líbat ho.
„Tak to sem zvědaví, čeho budeš ještě schopný“ řekl jen tak a zakousl se do sendviče, který si koupil.
„Uvidíš, Jamie. Máš ještě dost času, aby si to zjistil“ zasmál se a jedl svůj obvyklí sendvič bez okurek.
„Na jak dlouho jsme se vsadily?“ chtěl si to připomenout.
„Měsíc“ připomněl mu.
„To nedokážeš“ řekl, jakoby se nic nedělo.
Najednou se ozval pieger a House po něm automaticky sáhl.
„Děti volají a mamka se bude zase zlobit. Uvidíme se později“ prošel kolem něj, ale nedokázal si odpustit jednu věc.
Vrátil se k němu a zvedl mu hlavu. Wilson se na něj překvapeně díval. Ani v nejmenším nechápal, co se děje a pak najednou ucítil na svých rtech ty Housovyo.
„Ne, že mě podvedeš s tou sestrou s pediatrie“ varoval ho.
„Neboj, budu ti věrný“ zasmál se a sledoval House, který odkulhával pryč. V klidu si dojedl svůj sendvič a pak nakonec koupil ještě jeden pro House. Typoval, že až se zase uvidí, tak bude mít hlad.
„Tak, co se děje?“ zeptal se House, který vešel do zasedačky.
„Měla zástavu. Jen tak-tak se nám povedlo ji oživit“ oznámil mu Formen, ale nemusel hádat, že House věděl, co jí je. Jen jim to nechtěl říct.
House se postavil k lince a nalil si kafe. Pohledem přelítl tabuli, kde byly napsány příznaky. Poté se podíval na jeho ‚děti‘ a pak se podíval ven, kde zrovna procházel Wilson.
„Vsadím se s vámi o cokoliv, že je to Africká spící nemoc“ napil se kafe a znovu se zadíval na svůj tým.
„Nikdy neodjela z USA“ informovala ho Camronová.
„Je i jiná možnost, jak se nakazila“ poťouchle se usmál.
„Formen se zeptá manžela na nevěru a Chase zase ženy“ rozkázal a chtěl odejít, ale Cameronová ho zastavila.
„Proč ne já?“ zeptala se ho podrážděně.
„Protože jste moc krásná a nakonec by jí podvedl ještě s vámi“ posadil se do své židle a vzal si do ruky míček. Teď může jen čekat.
„Tak jak to jde?“ zeptal se Wilson, který strčil hlavu do dveří. Nakonec do jeho kanceláře vešel celý.
„Spavá nemoc“ oznámil, jakoby se nic nedělo. Wilson mu podal sendvič, který mu koupil při obědě.
„Díky“ poděkoval mu House a s chutí se zakousl. Wilson se posadil naproti němu a jen ho pozoroval.
„Jsi si jistý, že je to spavá nemoc? Nebyla v Africe, tak jak to mohla chytit?“ věděl dost věcí o Housově případu. Jako vždy.
„Nevěra“ jednoduchá slova.
Oba mlčeli. Ani jeden nevěděl, co by měl říct nebo na co se ho zeptat. Wilson ho tiše pozoroval a přemýšlel nad tím, jestli je to pro House opravdu jen sázka nebo jestli to bere i jinak.
„Sakra!“ zaklel najednou House.
„Co je?“ zvedl se a pomalu k němu přešel.
„Něco mi spadlo do oka“ postěžoval si. Wilson roztáhl Housovy nohy a klekl si mezi ně. Přitáhl si House k sobě a vzal si baterku, kterou měl vždy u sebe.
„Ukaž, podívám se ti na to“ pohladil ho po tváři. House se uvolnil a nechal Wilsona, aby si dělal, co chtěl. Lhal mu. Nic mu do oka nespadlo, ale chtěl ho mít u sebe.
Wilson mu pozorně prohlížel obě oči, i když věděl, že mu House lhal. Během chvíle ho však jen hladil. Baterku odložil na stůl a jen hladil Housovu tvář a užíval si každý dotyk. Ani trochu mu nevadilo Housovo strniště, bez kterého by House prostě nebyl.
House chytl Wilsona za košili a přitiskl si ho k sobě a své rty přitiskl na jeho. Jemně si s nimi pohrával, zkoumal je.
Wilson ho objal kolem krku a přidal se do Housova polibku, který si tím prohloubil.
„Měl bych se oholit, viď?“ usmál se House a pohladil Wilsona po vždy jemné tváři. Wilson zavrtěl hlavou.
„To nedělej, líbí se mi to na tobě“ přiznal se.
„Neškrábe tě to?“palcem přejel po Wilsonových rtech.
„Ne, neškrábe“ znovu se na House přitiskl a tentokrát to byl on, kdo polibek začal.
„Až mě odtud propustí, zvu tě na večeři“ zamumlal House do Wilsonových rtů.
„Neměl bych spíš pozvat já tebe? Prohrávám sázku“ usmál se Wilson.
„Ne, tentokrát tě pozvu já“ stál si za svým.
„Dobře, nebudu se s tebou hádat“ nechal ho. Byla to příjemná změna. House podíval za Wilsona a povzdechl si.
„Děti po mě touží“ vysvětlil mu.
„Ty mě podvádíš!“ vyjekl Wilson.
„No to určitě. Miluji riziko, ale tebe víc“ rychle ho políbil a radši zmizel dřív, než si Wilson stihl uvědomit, co řekl.
Wilson se za ním vykuleně díval. Měl to brát, jako jeho přiznání?
Nakonec se zvedl z podlahy a vydal se do své kanceláře, kde nad tím přemýšlel.
House zaklepal na dveře šéfa onkologického oddělení. Vešel dovnitř a našel tam Wilsona jak je zabořený v křesla a spal. Tiše k němu přikulhal a opatrně si k němu kleknul. Nešlo mu to zrovna moc dobře, ale přesto se mu to podařilo.
„Růženko, probuď se“ pohladil ho po tváři, ale žádné reakce se od Wilsona nedočkal.
„Jamie, stávej“ jemně s ním zatřásl, ale ani to nepomohl. Nakonec ho políbil. Wilsonovi ruce ho objali kolem krku a jeho tělo se na něj přitisklo, jak jen mu to šlo.
„Pojď, Růženko. Jdeme domů“ zašeptal mu do rtů.
„Už?“ ani si neuvědomoval, kdy usnul.
„Ano, případ je vyřešen a mamka nás oba posílá domů“ pomohl mu na nohy a upravil mu košili i kravatu.
„A co ta večeře? Mam celkem velký hlad“ nechal se od House upravit.
„Jo. Jdeme“ přikývl a vydali se společně na parkoviště. House nastrkal Wilsona na místo spolujezdce, protože se nechtěl vybourat.
„Máš na něco chuť?“ zeptal se ho, když se nasoukal do auta, na místo řidiče.
„Ano, ale to se mi nejspíš nesplní“ zašeptal. Měl zavřené oči a nebyl daleko od toho, aby usnul.
„Copak to je? Je to zakázané? Dělej, říkej“ chtěl o tom vědět všechno.
„Je to zakázané, protože jsi to ty“ přiznával se, už mu to bylo jedno. Bylo mu jedno, že se House něco dozví, už to nechtěl v sobě dusit.
„Jenifer s toho nebude mít radost“ poznamenal House.
„Jenifer už před měsícem požádala o rozvod. Takže jí to může být jedno“ pousmál se.
„Proč to udělala?“ nechápal ji. Mít Wilsona jen pro sebe, to je něco úžasného a ona se ho dobrovolně vzdávala.
„Protože jsem dával přednost tobě, stejně jako vždycky“ otevřel oči a zadíval se na Housův profil.
„Proč si to dělal? Měl ses věnovat jí a ne mě“ nepodíval se na něj. Pečlivě pozoroval silnici a mířil do jeho domu, odkud hodlal objednat italské nebo čínské jídlo, ale dával přednost čínskému jídlu.
„Jenifer nejvíc štvalo, že jsem vždy miloval jen tebe“ věděl, kam House jel a vůbec mu to nevadilo. Chtěl být s Housem za jakoukoli cenu.
„Vždy? Jak dlouho?“ jeho dech se zrychlil. Toužebně čekal na tu odpověď.
Wilson si ho prohlížel a pak se usmál.
„Už hodně dlouho, Gregu. Už hodně dlouho“ posmutněle se usmál. Jak mu má říci, že ho miluje už velmi dlouho. Že Jenifer si vzal jen z popudu. Jen kvůli tomu, že mu hrozně připomínala jeho.
House dupnul na brdu a Wilson se podíval kolem sebe. Byly před domem, kde měl House byt.
„Na, co čekáš?“ zeptal se ho House, když otevřel dveře u spolujezdce.
„Promiň, zamyslel jsem se“ omluvil se mu a vystoupil z auta. Šel přímo za Housem. Sledoval jeho záda, jeho zade, jeho nohy.
Otevřel dveře a vešel. Postavil se vedle dveří a čekal, než projde Wilson. Když prošel, zavřel dveře a zamknul, aby mu do něj nikdo nevnikl.
Když Wilson procházel kolem něj, chytil ho za zápěstí a přirazil ho na dveře. Přitiskl se na jeho tělo a políbil ho s veškerou touhou, kterou v ten okamžik cítil.
„Měl si mi to říci dřív, blbče“ zavrčel mu do rtů.
„Proč? K čemu by to bylo?“ v tom si nedával pramalou šanci. Nevěřil tomu, že by ho House mohl milovat.
„Protože bych ti řekl, že tě miluju“ zasmál se. Nikdy by neřekl, že je tak lehké se svému nejlepšímu příteli přiznat, že ho miluje.
Wilson se na něj chvíli nechápavě díval, ale pak se začal smát. Objal House kolem krku a přitiskl si ho na sebe. Políbil ho veškerou něhou, kterou vždy k Housovi cítil.
„Gregu?“ zašeptal.
„Ano?“ zadíval se mu do očí, které měli barvu hořké čokolády.
„Miluju tě“ přiznal se mu veřejně. House se usmál. Tak dlouho si představoval, jak mu to Wilson říká a teď to najednou byla skutečnost.
„Jamie?“ zašeptal House.
„Ano?“ usmál se na něj,
„Miluju tě“ zašeptal mu do ucha, aby to slyšel jen on. Wilson si přitáhl k sobě Housovy rty a lípl mu na ně malí polibek.
„Řekni mi to ještě jednou“ zaprosil.
„Miluju tě“ zopakoval to hlasitěji. Líbilo se mu, že to mohl konečně říkat a hlavně říkat to tomu, koho doopravdy miluje.
„Ještě“ požádal ho znovu.
„ M-I-L-U-J-U-T Ě“ vyhláskoval mu to. Jamie se zasmál.
„A já miluju tebe, Housi“ pěvně si ho k sobě přitiskl. Hous si schoval ruce pod Wilsonovu košili a začal ho hladit po bocích.
‚Housi! Kde se flákáte?! Máte být dávno v práci a Wilson taky!‘ z telefonu se ozval hlas Cuddyové. House si jen vzdáleně uvědomoval, že na něj jeho šéfka křičí. Jediné, co si plně uvědomoval, bylo tělo, které se mu choulilo v náručí.
„Nemáme čas, mamko. Já i Jamie jsme nemocní a tak si bereme nemocenskou“ oznámil jí a típl hovor.
„Kdo to byl?“ zeptal se Wilson, který se k němu natáhl.
„Nikdo jen máme pár dní nemocenskou!“ oznámil mu s úsměvem House.
„Dobře“ nenamítal nic. House si ho přitáhl k polibku.
„To se mi líbí, takhle po ránu“ usmál se Wilson.
„Co takhle snídaně?“ zeptal se House.
„A kdo jí udělá?“ zeptal se Wilson.
„Já“ usmál se House a vstal z postele. Wilson zavrčel nechutí, když ho House pustil.
„Tady máš“ řekl po půl hodině House.
„Děkuju ti“ poděkoval mu Wilson a za odměnu ho políbil.
„Co budeme dělat o naši nemocenskou?“ zeptal se ho Wilson, když se cpal vajíčky.
„Budeme v posteli a budeme se potit a…“ vyjmenovával House. Wilson odložil talíř s nedojenými vajíčky a přitiskl se na House.
„Tak můžeme začít se potit“ zasmál se Hous.
„Ty seš doktor…“ nestihl to doříct. Wilson mu zacpal ústa zaručeným způsobem. Polibkem.
...
(Botan, 15. 2. 2010 15:13)