Deméteřin deník

Co připravuji

Vím, že jsem sem dlouho nic nepřidala. Chci, abyste věděli důvod.

Samozřejmě, že je to kvůli povídkám.
Mám rozepsaných hodně povídek spíš cyklů, ale pořád se nemam k tomu, abych je dopsala.
Rozhodla jsem se, dát sem pár ukázek z cyklů, co mam rozepsaných, abyste věděli, proč mi to tak trvá a proč nepřidávám.


 Cyklus č. 1:

Jméno:  Cyklus Brian Clement

Ukázka:

  „Máš rád sladké?“ ozvalo se ode zdi.

  „Ty rád špehuješ ostatní, Adriene?“ neodpověděl mu.

  „Pokud mě zaujmou, tak ano“ odpověděl mu, jako by se nic nedělo.

  „Tak máš i mou odpověď“ usmál se a ochutnal Johnovu zmrzlinu.

  „Hodně jsem o tobě slyšel“ začal Adrien, aby nějak začal konverzaci.

  „Co si slyšel?“ bylo mu jasné, že slyšel o zázračných dvojčatech.

  „Že moc dobře hraješ na klavír a…“ nedořekl. Ben se začal smát.

  „Je mi líto Adriene, ale na klavír hrál můj bratr“ smál se. Někdy měl rád, když si je pletly, protože se mohli kolikrát vyměnit a nikdo to nepoznal.

  „Představil by si mi ho? Chtěl bych ho poznat“ zeptal se a Ben v jeho hlase poznal touhu. Tohle nesnášel. Vždy, když se někdo dozvěděl, že on není John, přestali se o něj zajímat.

  „Je mi líto, to už nebude možné“ odpověděl a najednou byl jeho hlas chladný. Jako by z něj v okamžiku všechny city zmizeli.

  „Cože?! Proč ne?!“ nechápal to.

  „Tvá babička ti to neřekla?“ posměšně se pousmál. Adrien se pod Benovým pohledem zatřásl. Tolik chladu ještě neviděl v očích žádného člověka.

  „Neřekla co?“ nechápal.

  „John je mrtví“ oznámil a odhodil zmrzlinu do nedaleké popelnice. Otočil se k Adrienovi zády a odcházel.

Cyklus č. 2:

Jméno:  Cyklus Jsi přítomnost i budoucnost

Ukázka:

„Zapomněl si, že…že musíš…na testy a na…na prohlídku“ dostávala ze sebe. Běžela celou cestu a docházel jí dech.

  „No jo“ zamyslel se. Podíval se na Alici s dvojčaty a na Chrise s jeho partou.

  „Jdi, já děti pohlídám“ řekla, když si uvědomila, o čem přemýšlí. K Jacksonovi doběhla Alice a objala ho kolem pasu.

  „Ty musíš zase do nemocnice?“ zeptala se smutně.

  „Ano, ale za chvíli budu zase doma“ usmál se na ní a přiklekl si.

  „Slibuješ?“ dívala se mu do očí.

  „Slibuju“ políbil ji na čelo a přešel k Maye.

  „Kdyby něco, zavolej“ políbil ji na tvář a přešel k Chrisovi. Chytil ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Chris se na něj překvapeně díval.

  Přitáhl si k sobě Chrisovu hlavu a něžně ho políbil.

  „Nezlob mi tu, ano?“ usmál se na něj laškovně a odtáhl se od Chrise. Zamával Maye a Alici na rozloučenou a políbil Chrise na tvář.

  Chris i jeho parta ztuhle sledovali Jacksonovo chování.

Cyklus č.3:

Jméno:  Cyklus Saint Martin's Summer

Ukázka:

  Odhodil Declana na zeď a chytil ho pod krkem. Tiskl ho na zeď. Declan sebou začal smýkat. Snažil se vykroutit s Adenova sevření. Škrábal, mlátil pěstmi. Dělal vše, co ho napadlo, ale jeho mysl byla příliš zastřená touhou po krvi, tak si neuvědomoval, s kým soupeřil.

  Aden se podíval na toho mladíka, který se na to překvapeně díval. Nechápal co se děje. Nevěděl, jak mu má dát najevo, aby utekl. Zavřel oči a začal se plně soustředit, ale jeho sevření ani na okamžik neselhalo.

  ‚Utíkej pryč, je-li ti život milí‘ ozval se v mladíkově mysli Adenův hlas. Nechápavě se podíval na Adena a poté na Declana. Z obou měl strach, ale s Adena větší, protože jeho nitro poznalo, že Aden je nebezpečnější než ten muž, kterého drží u zdi.

  ‚Jestli neutečeš, zemřeš‘ ozval se znovu jeho hlas. Mladík přikývl a rozeběhl se pryč. Zastavil se na konci ulice.

  „Díky“ zašeptal a znovu se rozeběhl.

  Aden se podíval na Declana, který vrčel vzteky i touhou. Nevěděl, co má dělat. Netušil, jak Declana přimět k rozumu.

  ‚Declane, to jsem já! Aden!‘ vyslal myšlenku do mysli, kterou dobře znal, ale přitom byla jiná. Krvelačnější.

Cyklus č.4:

Jméno: Cyklus Sunny
Poznámka: Nevím jistě, jestli ho zveřejním

Ukázka:

„Orrine!“ křičel na něj jeho mladší bratr. Orrin se za ním otočil a podíval se do tváře, která byla tolik podobná jeho, ale něco na ní přece jen bylo jiné. Jeho bratr měl světle zelené oči a on je měl tmavé.

  „Philipe? Co se děje?“ čekal, až k němu doběhne.

  „Přijali…přijali mě na univerzitu!“ vydechl. Celou dobu běžel. Chtěl, aby se to Orrin dozvěděl, jako první.

  „To je skvělé!“ popadl Philipa do náruče a točil se s ním do kola. Oba byli šťastní. Jeho bráška se dostal tam, kam chtěl. Na tom mu vždycky záleželo.

  „Kam vlastně jdeš ty?“najednou si Philip uvědomil, že nevěděl o tom, jestli se Orrin někam přihlásil.

  „Já? Na právnickou fakultu“ usmál se na něj a s kapsy vytáhl dopis, kde měl černé na bílém, že ho tam přijali.

  „Super“ znovu na něj skočil. Teď měli oba důvod k radosti. Oba je přijali na stejnou univerzitu, jen do jiných oborů.

Cyklus č.5

Jméno: Cyklus Dluhy

Ukázky:

  „Já jsem Lord Dwayn Constance“ představil se. Nezapomněl zdůraznit svůj titul.

  „Neptal jsem se, kdo jste, ale jestli nechcete pomoci s autem“ nenáviděl vyšší vrstvu společnosti, ale peníze potřeboval, jako sůl. Dluhy se na něj hrnuly a pomalu, ale jistě se brzy objeví vymahači.

  „Umíte to vůbec?“ očima si ho prohlédl.

  „Jistě lépe než vy“ schoval kus hadru do kapsy.

  „Tak chcete pomoci s autem nebo tady chcete zůstat?“ pronesl mírně podrážděně.

  „Dobře“ vystoupil z auta.

  Ryan se postavil před kapotu a otevřel ji. Uznale zapískal.

  „Co jste s tím autem dělal? Vstřikování a svíčky máte úplně v prdeli!“ vyjel po něm.

  „Nic jsem s tím nedělal. Jen jsem ho řídil“ řekl, jakoby se nic nedělo.

  „Jenže jste určitě jezdil jak prase! Je to totálně oddělaný! To je týrání tohlecto“ zavrčel na něj a prásknul kapotou.

  „S kým si myslíte, že mluvíte?! Já nejsem žádný nýmand, abyste si tohle ke mně mohl dovolit!“ sevřel ruce v pěst. Takhle s ním ještě nikdo nemluvil.

  „Mluvím s buranem, co neumí řídit auto!“ vyjel po něm. Ryan se na něj díval s opovržením. Neznal ho a přitom ho nesnášel, jako všechny zbohatlíky.