Deméteřin deník

  „Na kdy mám termín?“ zeptal se Shelby Dotty, které volal.

  ‚Už pozítří bys tam mněl být‘ odpověděla mu. Byla na něj naštvaná, že to ještě neřekl Orrinovy.

  „Budu tam“ souhlasil.

  ‚Měl by si mu to říct!‘ zavrčela těsně předtím, než zavěsila. Shelby si povzdechl a schoval mobil do kapsy.

  „Komu si volal?“ Orrin ho objal kolem pasu a přitiskl se na něj.

  „Dotty“ usmál se.

  „Pozdravoval si jí ode mě?“ zeptal se.

  „Samozřejmě“ usmál se. Otočil se na Orrina a objal ho kolem krku.

  „Orrine?“ začal.

  „Ano?“ kolikrát, když takhle Shelby začínal, mněl pocit, že mu to konečně chce říct, ale nikdy se k tomu Shelby nedokopal.

   „Miluju tě“ neříkal mu to často.

  „A já miluju tebe. Víc, než si myslíš“ nahnul se a políbil ho.

  Shelby seděl v obýváku a prohlížel se po prázdném bytě. Pokaždé, když Orrin odešel, Shelby osaměl. Mněl pocit, že přichází o možnost být s Orrinem, než bude muset odejít, ale ten čas už nastal. Musel odejít a on byl rád, že nemusel utéct z bytu tajně, když tam Orrin byl.

  Zvedl se z gauče a vzal si do ruky tašku, ve které měl zabalené jen ty nejnutnější věci. Jako oblečení a hygiena.

  Oblékl si bundu, obul si boty a naposledy se rozhlédl po bytě, kde byl šťastný.

  „Omlouvám se, Orrine“ zašeptal tiše a položil na botník klíče od bytu. Vzal si do ruky tašku a odešel.

  Několik hodin na to, se Orrin vracel domů. Když si sundával boty, všiml si Shelbyho klíčů. Vzal je do ruky a prohlédl si ho.

  „Shelby?!“ vykřikl do bytu, ale nikdo se mu neozval. Okamžitě začal prohledávat byt, ale Shelbyho nikde nenašel. Všiml si, že zmizel i Shelbyho kartáček, pasta a spoustu dalších věcí, které byli nezbytné pro delší pobyt mimo domov.

  „Odešel“ zašeptal tiše.

  Svlékl se z oblečení a postavil se pod sprchu. Pustil na sebe ledovou vodu, se kterou se mísili jeho slzy, které už velmi dlouho držel v sobě.

  Stál tam, nechal na sebe dopadat ledovou vodu a přemýšlel nad tím, jestli udělá správně, když vytáhne z Dotty informace o té operaci, i kde Shelby je.

  Po půl hodině vypnul vodu, usušil se a nahý vešel do ložnice, kde si lehnul a po chvíli usnul. Podvědomě čekal na to, že se Shelby vrátí, lehne si k němu a přitulí se mu do náruče. Věděl, že se to nestane. Do doby, než si ho zase přivede domů.

  „Dotty, kde je Shelby?“ zeptal se jí, když ho Dotty zavedla na lékařský pokoj.

  „Já nevím, Orrine“ lhala mu. Nechtěla, ale Shelbymu slíbila, že mu nic neřekne a slib splní.

  Orrin se zhluboka nadechl a díval se na Dotty naléhavým pohledem. Věděl, že Dotty je jediná, která ví, kde Shelby je.

  „Vím o tom nádoru i o té operaci“ řekl po pár minutách ticha.

  „Cože? Jak? Řekl ti to?“ chrlila otázky.

  „Ne, slyšel jsem vás na svatbě“ vysvětlil.

  „Proč si nic neřekl?“ nechápala.

  „Čekal jsem, až mi to Shelby řekne sám nebo na to, že to nevydržíš a řekneš to ty“ pousmál se. Dotty nevěřícně zavrtěla hlavou a posadila se na bílý gauč.

  „Řekneš mi aspoň, jak na tom je?“ chtěl mít všechny otázky.

  „Zítra ráno ho budou operovat“ nevěděla, proč by měla dál lhát.

  „Budou dělat i chemoterapii?“ věděl, že určitá část lidí musí chodit i na chemoterapie, ale nevěděl, jestli je to i Shelbyho případ.

  „Vypadá to, že nebude muset“ automaticky odpovídala.

  „Dotty, řekni mi kde je“ naléhal na ní.

  „Nemůžu, řekla sem...slíbila sem, že ti nic neřeknu“ povzdechla si. Orrin se zhroutil do židle. Ruce si zapřel o nohy a hlavu si položil do dlaní.

  „Dotty, prosím“ prosil.

  „Zabije mě, když tu to řeknu“ povzdechla si.

  „Chci tam být, když se probudí. Chci mu být oporou“ prosil.

  „Víš, proč měl strach ti to říct?“ zeptala se.

  „Proč?“ nevěděl to.

  „Když ti zemřel bratr, dostal strach, že kdyby ti to řekl, opustil bys ho. Měl strach, že by si ho opustil kvůli tomu, že je nemocný“ odpověděla mu.

  „Nikdy bych ho neopustil. Miluji ho“ namítl.

  „Ano, já vím. Ale měl strach ti to říct, protože po bratrově smrti si se na něj upnul a on tě nechtěl zklamat“ pokračovala.

  „Hlupák. Oba jsme hlupáci“ povzdechl si. Dotty si povzdechla a na kousek papíru napsala adresu nemocnice, kde byl Shelby.

  „Ať si mně klidně zabije. Postarej si mi o něj, ano? Zaslouží si být milován po vší té smrti, kterou musel vidět a zažít“ varovala.

  „Neboj se, o to se postarám“ usmál se a papírek si schoval do kapsy. Naklonil se k Dotty a políbil ji na tvář.

  „Děkuju ti, švagrová“ poděkoval a vypálil z nemocnice, jakoby mu za patami hořelo.

  „Tak, pane Hawku, jste připraven?“ zeptal se ho doktor, když vezli Shelbyho na operační sál.

  „Jistě“ přikývl, ale lhal. Nebyl připravený, ale největší problém byl, že tam byl sám. Litoval, že se neodhodlal říct to Orrinovy, aby byl s ním a držel ho za ruku.

  „Nebojte, vše dopadne dobře“ klidnil ho.

  „To doufám“ povzdechl si. Neměl chuť zemřít a nevrátit se k Orrinovy. Chtěl by se k Orrinovy vrátit a požádat ho o odpuštění.

  „Nemám chuť zemřít“ zamumlal.

  „To bych nedovolil, Dotty by mě roztrhla vejpůl“ zasmál se doktor. Operace začala a Shelby byl rád, že se může bavit o něčem jiném, než je co vidí a co cítí.

  „Chceš to s ní dát dohromady?“ přešel od vykání k tykání. Věděl o tom, že se Dotty seznámila s neurochirurgem, který se jí hrozně líbil.

  „Chtěl bych, musím přiznat, že sem se do ní zamiloval“ jeho hlas byl klidný, ale jeho tělo ne. Dával si veliký pozor, aby neudělal ani maličkou chybu, která mohla znamenat i to nejhorší.

  Orrin hned ráno hodil do kufru auta tašku s věcmi a vyrazil směr klinika, kde operovali Shelbyho. Nechtěl ho v tom nechat samotného, i když to měl Shelby původně v plánu.

  Po několika hodinách zastavil před malým penzionem, ve kterém si rezervoval pokoj na dobu neurčitou.

  Tašku s věcmi si položil na postel a vybalil si z ní čisté oblečení, aby u Shelbyho nebyl, jak farmář po porodu kobyly. Šel pod sprchu a okamžitě se začal mydlit. Pospíchal. Tentokrát neměl čas zevlovat.

  Když se opláchl, vypnul vodu, usušil se a oblékl se do oblekových kalhot a košile. Vzal si nezbytné věci, jako mobil, peněženku a klíče od auta. Když zkontroloval, že má vše, vydal se k autu a rozjel se do nemocnice. Podle času tušil, že je Shelby ještě na operačním sále nebo je už na pooperačním.

  Zaparkoval na nemocničním parkovišti, pečlivě zamknul auto a vydal se k výtahu, kde se dostal na patro, kde byla neurologické a onkologické oddělení.

  Hned, jak vyšel z výtahu, si to zamířil k recepci, kde seděla mladá sestřička.

  „Dobrý den, slečno“ pozdravil slečnu na recepci.

  „Dobrý den, přejete si?“ zeptala se. Nenápadně odstrčila časopis a laškovně se usmála. Orrin si položil ruce na pult. Sestřice hned do oka blýskl zlatý prstýnek, který měl Orrin na ruce. Hned poznala, že z toho nic nebude.

  „Hledám pana Hawka. Shelbyho Hawka“ pousmál se. Pořád si nemohl zvyknout na to, že si Shelby vzal jeho příjmení, aniž by ho musel přemlouvat.

  „Vy jste rodinný příslušník?“ zeptala se. Musela být profesionální.

  „Jsem jeho manžel“ mluvil klidně a vůbec si nevšímal překvapení mladé dívky.

  „Já…zavolám vám jeho ošetřujícího lékaře“ snažila se zachovat klidnou hlavu. Věděla, že se to děje, ale nikdy nepotkala člověka, který byl oddán za jiného člověka stejného pohlaví.

  „Děkuji“ poděkoval. Posadil se na židli, která byla naproti recepci. Sledoval mladou sestřičku, která někomu volala, a on doufal, že doktorovy, který Shelbyho operoval.

  „Dobrý den, pane Hawku. Jmenuji se House. Jsem doktor, který Shelbyho operoval“ představil se mu.

  „Dobrý den, doktore. Jak na tom Shelby je?“ na nic nečekal.

  „Vše je v pořádku a pan Hawk se brzy zotaví“ usmál se.

  „To jako, že jste vše vyndali a on bude v pořádku žít?“ chtěl si to upřesnit.

  „Přesně tak. Po operaci bude potřeba jedna nebo dvě chemoterapie, ale jinak bude v pořádku“ usmíval se. Byl rád, když mohl říkat skvělé zprávy.

  „Mohu ho vidět?“ zeptal se.

  „Hned vás tam zavedu“ souhlasil a zavedl Orrina k pokoji, kde Shelby ležel.

  „Nesmí se rozčilovat“ varoval.

  „Nebojte se“ ujišťoval a vešel do pokoje.

  K posteli si přitáhl židli a posadil se na ni. Chytl Shelbyho za ruku a pečlivě hlídal jeho spánek. Trpělivě čekal, až se Shelby probudí a on mu bude moci vynadat a zlíbat za to, že to přežil.

  Shelby ucítil, že ho někdo bere za ruku, ale nedokázal otevřít oči a podívat se kdo to je. V duchu zaprosil, ať Dotty porušila slib a řekla Orrinovy, kde je. Toužil ho mít u sebe. Chtěl cítit jeho podporu a jeho lásku.

  Po několika hodinách se mu konečně povedlo rozlepit od sebe. Podíval se na ruku, která svírala jeho dlaň. Přišla mu povědomá. Zvedl oči, aby se podíval na člověka, který ho svíral za ruku.

  „Orrine“ zašeptal tiše. Nechtěl ho vzbudit.

  „Shelby? Už si se vzbudil“ během okamžiku otevřel oči a napřímil se.

  „Jak…jak ses sem dostal?“ zeptal se okamžitě.

  „Měl si operaci mozku, snad si nemyslíš, že bych u tebe neseděl?“ zeptal se.

  „Jak to víš?“ nechápal to.

  „Věděl jsem to od svatby. Slyšel jsem, jak se hádáš s Dotty“ vysvětlil.

  „Proč si mi neřekl, že to víš?“ oddechl si. Byl šťastný, že měl Orrina u sebe.

  „Chtěl jsem, abys mi to řekl sám“ přiznal se.

  „Chtěl jsem, ale…“ nevěděl, co říct.

  „Zapomeňme na to. Teď je hlavní, aby ses uzdravil a byl semnou“ naklonil se k němu a něžně ho políbil.

  „Miluju tě, Shelby“ usmál se a díval se do Shelbyho očí.

  „Já miluju tebe, Orrine“ byl rád, že mu to mohl v tak brzkém čase říct.

*** Po půl roce ***

  Muž s hnědými vlasy se procházel parkem a rozhlížel se kolem sebe. Užíval si každý poryv větru, který si hrál s jeho polodlouhými vlasy. Užíval si sluneční paprsky, které si hráli na jeho obličeji.

  Na jednou se za ním objevil muž, který byl o něco větší než on. Chytil hnědovlasého muže za dlaň a otočil si ho na sebe. Přitáhl si ho na své tělo a něžně ho políbil.

  „Nečekal si dlouho, Shelby?“ zeptal se ho.

  „Ne, jsem tu jen chvíli“ usmál se na něj. Objal ho kolem pasu a znovu si ukradl maličký polibek.

  „Půjdeme?“ zeptal se.

  „Myslíš, že se stihneme na tu svatbu převléci nebo tam vůbec nemusíme?“ zajímal se. Mnohem raději by byl doma, v posteli a se Shelbym v náručí. Oba si plnými hlty užívali jejich manželství.

  „Musíme tam jít, Orrine. Je to má sestra“ táhl ho k jejich bytu, kde se museli převléknout do smokingu.

  Orrin se zastavil a otočil si Shelbyho opět k sobě. Objal Shelbyho a znovu ho políbil. Shelby si s úsměvem povzdechl a objal Orrina kolem pasu a začal Orrinovy polibky pomalu oplácet.

  „Přijdeme pozdě na tu svatbu, lásko“ napomenul ho.

  „No dobře! Už jdeme“ povzdechl si Orrin a chytil Shelbyho za dlaň a bok po boku se vydali do bytu, aby se převlékli a posléze se vydali na Dottynu svatbu.