Deméteřin deník

„Opravdu?“ zeptal se. Pomalím krokem šel k pláži.
„Přísahám“ usmál.
„Víš, co si myslím?“ potěžkal si ho.
„Co?“ zajímal se.
„Že by si měl trochu přibrat. Jsi šíleně hubený“ postěžoval se.
„To se ti tak nelíbím?“ posmutněl.
„Naopak, si hrozně roztomilí. Byl bych, ale rád, kdybys aspoň trochu přibral“ uklidňoval.
„Mohl by dvě nebo tři kila přibrat“ přemýšlel.
„Možná i trochu víc“ škádlil ho.
„Ne, pak bych vypadal jak sud“ zamračil se.
„Ale i tak by si byl šíleně roztomilí“ nedokázal si to odpustit a musel to říct.
„Nej…“ nemohl to doříct. Daryl mu ucpal pusu jazykem.
Daryl pomalu došel s Jolyonem k pláži a pomalu vcházel do moře. Něžně si hrál s Jolyonovým jazykem a v dlaních svíral jeho malý, roztomilí zadeček.
Jolyon vykřikl, když se jeho těla dotkla chladná voda moře. Daryl se usmál a i s Jolyonem v náručí se ponořil do moře. Jolyon vykřikl a okamžitě se vykroutil z Darylova náruče a okamžitě šel zpět na břeh. Daryl se okamžitě vynořil a chytil Jolyona kolem pasu. Přitiskl si ho na sebe a ukradl mu malí polibek.
„Kam jdeš?“ usmíval se. Cítil se skvěle. Voda mu chladila vzrušení, ale Jolyonovo tělo ho přitom rozpalovalo.
„Kam bych šel? Jdu ven z vody! Je mi zima“ na důkaz toho zadrkotal zuby.
„Ty by si mě tu nechal samotného?“ znovu si ho vyhoupl do náruče. Jolyon se vzdal a omotal kolem jeho pasu nohy.
„Kdybych zůstal, co tady budeme dělat?“ vzdal to. Nedokázal mu odolat.
„Včera si chtěl, abych šel s tebou do vody“ vzpomínal si.
„Jenže teď je na to hrozně velká zima“ namítl, ale vůbec se nesnažil vykroutit mu z náruče.
„Tak co by si chtěl dělat, když nebudeme ve vodě?“ zeptal se a pevněji ho přitiskl na svou hruď, aby ho odnesl z ledové vody.
„Nejdřív bych se chtěl ohřát a pak…“ zamyslel se.
„A pak?“ vyzvídal a nesl Jolyona přes zahradu do domu.
„Pak bychom mohli do města a ty by si mě tu mohl provést anebo bychom mohli být doma“ vymýšlel varianty.
„Nejradši bych tě měl pro sebe, aspoň nějakou dobu“ zavrhl možnost jít do města.
„Tak dobře, budeme doma. Doneseš mě až do pokoje nebo mě tu položíš?“ zeptal se, když se ocitli v hale domu.
„Samozřejmě, že si tě odnesu až do sprchy a pak půjdu k sobě, abych se převlékl“ usmál se a nesl Jolyona do patra.
„Nejsem na tebe moc těžký? Nejsem zrovna natolik lehký, abys mě mohl nosit celý den“ zeptal se, ale Daryl se jen usmál a jemně uvěznil Jolyonovy rty v polibku, protože znovu zatoužil po jeho rtech.
„Jsi dokonalý, jen by si opravdu mohl trošičku přibrat“ odpověděl mu, když od něj odtáhl ústa. Opatrně Jolyona položil nohama na podlahu.
„Slíbil jsem, že přiberu“ připomněl mu.
„To jsem hrozně rád“ usmál se. Jolyon se k němu naklonil a ukradl mu maličký polibek. Otevřel dveře do koupelny a vplul tam. Dveře nechal za sebou pootevřené, i když nevěděl, proč to vlastně udělal.
„Chceš pomoci se svlečením?“ zeptal se ho Daryl s úsměvem.
„Ty se jdi hlavně usušit a převléci do suchého“ vykřikl na něj, když si svlékal Darylovu košili a spodní prádlo. Pustil si teplou vodu a postavil se pod ní. Úlevně zasténal. Tohle po té chladné vodě potřeboval.
Daryl na nic nečekal a vydal se udělat to, co mu Jolyon doporučil. Věděl, že je to tak správně, ale chtěl vplout do sprchy za Jolyonem a postavit se s ním pod sprchu a pomoci mu s mytím. Nemohl to, ale udělat. Hlavně proto, že to všechno bylo pořád na začátku. Nemohl na něj pospíchat.
„Jolyone! Už jsem zpět!“ Daryl zpozorní, když uslyší Hawkův hlas. Nesouhlasem téměř zavije vzteky. Zrovna, když to začínalo být tak skvělé. Po pár minutách vyjde ze své ložnice a sejde po schodech ven na zahradu. Dívá se na Jolyona, který skáče do Hawkovy náruče. Zavrčel něco velmi neslušného a šel se posadit se na dřevěnou houpačku, kterou měl schovanou mezi stromy.
‚Nevím, proč se vrací zrovna teď. Mohl se ještě zdržet!‘ nadával a sledoval Jolyona, jak rozbaluje nějaký dárek, který mu Hawk přivezl.
‚Idiot! Všechno musí zkazit!‘ nadával, jak pohan. Naštvaně se díval na Hawka, který objímal Jolyona a smál se s ním na celé kolo. Vztekem div nevil. Nevydržel to a musel se zvednout a odešel ze zahrady. Vešel do garáže, kde si sedl do auta a vyjel do města, aniž by něco řekl Jolyonovy nebo Hawkovy.
„Tati, jde je Daryl?“ zeptal se najednou Jolyon, když si všiml, že byl Daryl pryč. Hawk zvedl hlavu a rozhlédl se po celé zahradě.
„Nevím, ani sem si nevšiml, že odešel“ zamyšleně se podrbal ve vlasech.
„Nepůjdeme do vody?“ zeptal se ho najednou Jolyon, ale přesto se neubránil smutku, který ho zaplavil po tom, co Daryl zmizel a nic neřekl.
„Jasně, jdeme“ usmál se a společně běželi k moři.

Daryl se zastavil u jednoho domu, který byl na pokraji města. Vystoupil z auta a šel přímo do toho domu.
„Dobrý den, co byste si přál?“ přistoupila k němu žena ve středních letech.
„Nějakou mladou krásotinku při chuti“ usmál se na ni.
„Jak si přejete“ usmála se a vedla ho do chodby, kde otevřela jedny dveře. Daryl do nich vešel a uviděl mladou hnědovlásku s bujnými vnadami a touhou v očích. Dívka se zvedla z postele a přešla k Darylovy.
„Jmenuji se Jasmín a jsem vám plně k službám“ usmála se na něj toužebně a začala mu rozepínat knoflíky jeho modré košile. Vklouzla rukou pod košili a pohladila Darylovo břicho.
„Moc rád tě poznávám, Jasmín“ usmál se na ní a vytáhl si ji do náruče. Jasmín mu omotala nohy kolem pasu a vrhla se na Darylovy rty. Daryl i s ní přešel k posteli, kde jí položil do polštářů a okamžitě se přitiskl na její zvoucí tělo.

„Tati, v kolik myslíš, že přijede domů?“ zeptal se ho Jolyon, když seděli u večeře.
„Nevím, proč se ptáš?“ zvědavě si ho prohlédl. Postřehl, že Jolyon se smutněl, když zjistil, že je Daryl pryč.
„Jen se ptám“ začal se pohrabovat v jídle. Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil Daryl. V ruce měl sako a na obličeji zářiví úsměv. Když vešel do kuchyně, ztuhl. Díval se přímo do Jolyonovy tváře, která zářila.
‚Omlouvám se, Jolyone. Musel jsem‘ omlouval se mu. Otočil se na podpatku a mířil pryč. Nemohl se dívat na Jolyonovu tvář potom, co před pár okamžiky dělal s malou, roztomilou Jasmín.
Vešel přímo do své ložnice a okamžitě ze sebe začal sundávat veškeré věci, které posléze hodil do koše. Hned, jak je vyhodil, šel přímo do koupelny, kde se snažil smít polibky i pohlazení Jasmín. Snažil se ze sebe smít vše, co s ní dělal.
Když stál pár minut pod sprchou, napřáhl se a vší silou uhodil do dlaždiček před sebou.
‚Doprdele! Proč jsem se nedokázal udržet dál?! Takhle se mu nedokážu podívat ani do očí‘ nadával na sebe. Po následující čtvrt hodině vypnul vodu a vylezl spod sprchy. Kolem beder si obvázal ručník a druhý si přehodil přes hlavu.
Ozvalo se zaťukání na dveře. Daryl zvedl hlavu a podíval se k nim.
„Dále“ vyzval, aby někdo vešel. Dveře se otevřely a v nich stál Jolyon s podnosem plným jídla.
„Řekl jsem si, že máš hlad“ usmál se na něj a položil tác na postel. Otočil se na Daryla a zářivě se usmíval. Darylovy málem puklo srdce. Začal zhluboka dýchat a doufal, že vypadá aspoň trochu normálně.
„Seš zlatíčko“ usmál se na něj a přešel k němu. Přitáhl si Jolyona k sobě a něžně ho políbil, ale místo sladkých Jolyonových rtů cítil chuť zrady. Jeho zrady.
„Kde jsi byl tak dlouho?“ zeptal se ho Jolyon, i když si připadal jako stíhačka.
„Musel jsem se jet uklidnit“ přiznal část z toho, co provedl.
„Proč?“ nechápal.
„Protože jsem se chtěl být jen s tebou a moc tě líbat, kdykoliv by mě napadlo. Ale Hawk mi trochu pokazil plány a já se musel jet trochu uklidnit, abych si tě nepřitáhl k polibku hned, jak bych tě uviděl“ vymýšlel si, i když to byla z části pravda.
„To musím uznat, že by táta nebyl zrovna nadšený z toho, že chodím s jeho nejlepším přítelem“ uznal.
„Myslíš, že by mu to hodně vadilo?“ pohladil Jolyona po páteři a tiskl si ho k sobě.
„No, mohlo by“ uznal. Daryl se usmál a sklonil se k Jolyonovy a zajal jeho ústa do polibku. Zavřel oči a najednou mu na mysl vytanula tvář Jasmín i to, jak se k ní tiskl a mazlil se s jejím tělem.
„Měl…měl by si už jít“ zašeptal tiše.
„Cože? Proč?“ nechápal.
„Nechci, aby tě tady Hawk viděl. Nechci, abys tu měl problémy“ zalhal.
„Tak dobře. Už půjdu“ přikývl. Odtáhl se od Darylova těla a nakonec odešel z Darylova pokoje a šel přímo k němu.
„Doprdele, co jsem to provedl“ rychle na sebe hodil oblečení a vytratil se z domu na zahradu.
„Jolyon se na tebe celý den ptal“ ozval se za ním Hawkův hlas. Daryl se otočil a sledoval Hawka, jak k němu šel.
„Proč?“ dělal, že mu na tom nezáleželo, ale nebyla to pravda. Záleželo mu na tom, ale přitom ho to bodalo u srdce. Začal se nenávidět za to, co udělal, ale nedokázal zkrotit svoje choutky. Dlouho s nikým nespal, ani se s nikým nemazlil, ale po tom, jak se líbal z Jolyonem byl vzrušený na největší možnou míru, že se potřeboval odreagovat. Avšak věděl, že ho to neomlouvalo. Měl se udržet. Byl už dospělí, tak to měl dokázat.
„Stýskalo se mu po tobě“ usmál se. Všiml si jiskření mezi Jolyonem a Darylem, ale nechtěl nic říkat. Ještě pořád byl Daryl jeho šéf a Jolyon byl jeho syn.
„Proč by se mu po mě stýskalo?“ dělal, jakoby nic nevěděl.
„Všiml jsem si jiskření mezi vámi“ dodal jakoby nic. Daryl si povzdechl. Věděl, že Hawk není tak hloupí, ale byl naopak velmi vnímaví. Pousmál se.
„Nevadí ti to?“ zeptal se.
„A co?“ nechápal.
„To, že chodím s tvým synem“ vysvětlil.
„Ne, nevadí mi to. Jsi nejlepší, koho měl za celou dobu“ usmál se. V Darylovy zahlodala žárlivost, ale věděl, že on má to nejmenší právo žárlit.
„Udělal jsem blbost. Obrovskou blbost“ povzdechl si.
„Co si provedl?“ znal všechny Darylovy vylomeniny už od doby, co byli děti. Vyrůstali spolu a tak se celkem dobře znaly.