Deméteřin deník

  „Proč myslíš, že takový nejsi?“ nechápal.

  „Kdybych takový byl, nejspíš bych nebyl sám“ odpověděl mu.

  „Není to spíše, že nikoho nechceš a na někoho čekáš?“ stál kousek od něj. Díval se do jeho tváře, která byla opálená.

  ‚Jo, čekám na tebe‘ pomyslel si v duchu a sledoval Jolyonovy modré oči.

  „Proč myslíš, že jsem hezký, přitažliví a že mám hezké tělo?“ neodpověděl na jeho otázku. Chtěl vědět odpověď na svou otázku.

  „Promiň, ale je to tajemství“ usmál se. Nemohl mu říct, že se mu jeho tělo líbí. Že cítí chvění jen, když se přiblíží. Že cítí touhu dotknout se ho.

  ‚Jsem tu jen chvíli a už po něm toužím. Kam jsem se to dostal‘ povzdechl si.

  „Prosím, Jolyone“ poprosil.

  „Ne, neřeknu ti to. Možná časem“ opravil se.

  „Tak tedy budu muset čekat“ nechtěl čekat. Chtěl to vědět, ale nešlo to. Nemohl a nechtěl do toho Jolyona nutit.

  „Chceš čekat na odpověď puberťáka?“ zajímal se.

  „Ano, zajímá mě tvá odpověď“ přikývl. Sundal si košili a přehodil jí Jolyonovy přes ramena. Přitáhl si ho ještě blíž a poté, co Jolyon provlékl ruce rukávy, začal mu zapínat knoflíčky. Chtěl ještě o kousíček zvednout ruku a dotknout se jeho tváře, ale věděl, že si to nesmí dovolit.

  Jolyon sledoval každý jeho pohyb, když si Daryl sundal košili i přitom, jak zapínal knoflíčky. Strašně moc si přál, aby se Daryl dotkl jeho kůže, ale věděl, že se to nestane. Věděl, že to Daryl neudělá.

  Daryl od něj kousek poodstoupil a vzal si do ruky Jolyonovo oblečení. Chvíli ho svíral v ruce a přemýšlel, jestli ho má odnést do domu on nebo jestli ho má podat Jolyonovy.

  „Půjdeme? Čeká na nás jídlo“ otočil se na něj.

  „Dobře“ čekal, že mu Daryl podá jeho oblečení, ale Daryl se na něj jen s úsměvem díval a svíral v ruce jeho oblečení. Zavrtal se do Darylovy košile. Pořád cítil teplo z Darylova těla i vůni, kterou košile nasákla.

  Společně s Darylem vyšli pomalu k domu. Šli bok po boku.

  „Budeme jíst na terase?“ zeptal se, když uviděl krásně prostřený stůl.

  „Rád jím venku, ale pokud nechceš, můžeme jít dovnitř“ navrhl.

  „Ne, chci jíst tady. Jenom mě to překvapilo“ ohradil se.

  „Chceš se jít převléct nebo budeš rovnou jíst?“ zeptal se. Jolyon se zamyslel. V Darylově košili mu bylo krásně a teplo a navíc měl hrozný hlad.

  „Rovnou se vrhnu na jídlo. Mam hrozný hlad a navíc je teplo“ posadil se na židli. Daryl se nad tím usmál a sedl si naproti Jolyonovy.

  „Tak tedy, dobrou chuť“ popřál mu. Oba najednou dali na stranu puklice, které zakrývali jídlo.

  „Dobrou chuť“ popřál mu Jolyon a vzal si do ruky vidličku.

  „To ti tak prozradil táta?“ zeptal se o půl hodiny později.

  „Prozradil? A co?“ nechápal.

  „Že mám rád čínu a tiramisu“ upřesnil.

  „Ne, nevěděl jsem, že to máš rád. I já mám šíleně rád činu a tiramisu“ přiznal se.

  „Opravdu?“ nevěřil mu.

  „Ano, přiznám se ti, že jsem hrozně na sladké“ přiznal se mu.

  „A co chceš dělat teď? Jsme po večeři“ zeptal se.

  ‚Já bych věděl, co dělat. Ale ty by si s tím asi nesouhlasil‘ sledoval, jak se Jolyon ztrácí v jeho košili, ale musel uznat, že se mu ten pohled líbil.

  „Jestli chceš, můžeme zajít do města“ navrhl, ale popravdě nikam se mu nechtělo.

  „Nikam se mi nechce. Nemáš tady nějaké filmy?“ byl unavený a nechtělo se mu převlékat.

  „Samozřejmě, že mám“ odkývl. Zvedl se a zavedl Jolyona do obýváku. Otevřel skříňku s kouřovými skly.

  „Vebr si“ nabídl mu. Jolyon k němu přišel a klekl si k ní. Chvíli se prohraboval v skříňce, která byla plná filmů. Přemýšlel o tom, co by si mohli pustit.

  „Rád bych se kouknul na Gladiátora“ navrhl.

  „Tak mi to podej a běž se posadit“ usmál se. Vzal si od Jolyona obal s filmem a pečlivě sledoval, jak si jde Jolyon sednout.

  Vložil CD do přehrávače a pustil ho tam. Poté se otočil a šel se posadit k Jolyonovy na gauč. Opřel se a měl chuť přitáhnout si Jolyona do své náruče.

  ‚Neodstrčí mě?‘ zeptal se sám sebe, když přemýšlel nad tím, jestli by si mohl lehnout do Darylovy do náruče. Nedokázal však odolat a položil si hlavu na jeho rameno.

  Daryl se pousmál a přitáhl si Jolyona celým tělem k sobě. Rukou objal Jolyonův pas a konečně se uvolnil. Cítil se skvěle. Scházelo mu, svírat někoho v náručí hlavně.

  Jolyon se zavrtal do Darylovy náruče. Hlavu si položil na jeho rameno a ruku si přehodil přes Darylovo pevné břicho.

  Po půl hodině si  Daryl všiml, že mu Jolyon usnul v náručí. Vypnul film i televizi a vzal si Jolyona do náruče. Jolyon mu automaticky dal ruce kolem krku a na jeho rameno si položil hlavu.

  Opatrně ho donesl do Jolyonova pokoje, kde ho položil do postele a přehodil přes něj lehkou deku. Naklonil se k němu a dal mu pusu na čelo. Ještě chvíli se skláněl nad jeho obličejem, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Nakonec to vydržel a lehce přejel přes Jolyonovy rty, které ho láskali jako zakázané ovoce.

  „Dobrou noc, Jolyone“ popřál mu a odešel z pokoje dřív, než mohl něco udělat. Něco, čeho by později litoval, protože by k tomu nedošlo s Jolyonovým svolením.

  Vešel do své ložnice a okamžitě si to zamířil do koupelny, kde si stoupl pod sprchu a pustil na sebe ledovou vodu, aby se zbavil vzrušení, které mu Jolyon způsobil.

  Nikdy by neřekl, že by ho mohl syn jeho nevlastní sestry vzrušovat. Ale opak byl pravdou. On ho vzrušoval, jako nikdo jiný před ním.

  „Přiznej si, že tě pobláznil“ zašeptal si pro sebe a vypnul sprchu. Usoudil, že by to mohlo stačit do doby, než ho znovu uvidí.

  S osuškou ovázanou kolem beder vešel do ložnice a postavil se k šuplíkům, odkud si vytáhl hedvábné kalhoty od pyžama. Navlékl si je a šel si lehnout do postele. Nemohl však usnout. Pořád musel myslet na to, jak ho dokázal Jolyon pobláznit i přesto, že ho viděl nejméně milionkrát na fotkách.

  Najednou se na dveře jeho ložnice ozvalo zaťukání. Daryl se okamžitě postavil a přešel ke dveřím. Otevřel dveře. Věděl, že tím riskuje vážná zranění, ale to mu nevadilo.

  „Co tu děláš, Jolyone? Měl jsi už dávno spát“ sledoval Jolyona, který měl pořád na sobě jeho košili. Krátké nazrzlé vlasy mu trčely do všech stran. A ospalé, modré oči se na něj dívali.

  „Měl jsem noční můru“ zašeptal. Daryl si povzdechl a odstoupil ode dveří.

  „Tak si lehni ke mně“ navrhl mu. Věděl, že tohle se navrhuje jen malým dětem, ale neodolal a využil příležitosti, dostat Jolyona do své postele, i když to bude bez mazlení a sexu.

  „Nevadí ti to?“ zeptal se. Stál mezi dveřmi a díval se na lákavě vyčnívající postel.

  „Běž si lehnout. Měl bys spát“ hnal ho do postele. Jolyon kolem něj proběhl a lehnul si do postele. Daryl přešel k posteli a přikryl Jolyona lehoučkou pokrývkou. Lehl si vedle něj a přemýšlel, co bude dělat. Doufal, že se dokáže přes noc zbavit vzrušení, které mu Jolyon způsobuje, ale nemohl nechat Jolyona samotného se svou noční můrou.

  „Dobrou noc, Jolyone“ popřál mu.

  „Dobrou Daryle“ popřál mu těsně předtím, než usnul.

  Daryl si lehl na bok, aby se mohl dívat na Jolyonovu spící tvář.

  ‚Pobláznil tě, Daryle. Měl by si s tím něco dělat!‘ nadával na sebe. Podíval se z okna, až tehdy si uvědomil, že musel Jolyonovu tvář sledovat hodně dlouho, protože začalo svítat. Opatrně se zvedl z postele a otevřel dveře na balkón, aby do ložnice plul čerstvý vzduch.

  Tiše vyšel z ložnice, aby tam mohl nechat Jolyona se vyspat. Sám potřeboval spát, ale nedokázal se vrátit do ložnice, lehnout si vedle Jolyona a usnout.

  Posadil se na terasu a díval se na východ slunce, který neviděl už velmi dlouho.

  Jolyon se probudil kolem osmé ráno. Otočil se na stranu, kde měl ležet Daryl, ale on tam nebyl. Posadil se a rozhlédl se kolem sebe, jestli někde Daryla neuvidí, ale nikde ho neviděl. Rychle se postavil a vyšel z balkónu, jestli ho neuvidí na zahradě nebo jak jde s pláže, ale nedokázal vidět tak daleko.

  „Už si se probudil?“ ozval se ode dveří Daryl, který se původně šel jen převléknout. Jolyon se na něj otočil a zarazil se. Prohlédl si Daryla, který před ním stál jen v kalhotách od pyžama.

  „Ano. Promiň, že jsem ti sem v noci vlezl“ omluvil se mu.

  „To nic nebylo. Nevadilo mi to“ usmál se.

  „Moc si se nevyspal“ namítl.

  „To nevadí“ usmíval se. Líbil se mu pohled na Jolyona, který byl pořád v jeho košili.

  „Opravdu?“ byl vykolejený z Darylova úsměvu.
  „Ano, klidně ke mně přijď, když budeš mít noční můru“ navrhl mu.

  „Já…děkuju“ poděkoval. Musel uznat, že se mu v Darylově blízkosti a v jeho posteli, spalo velmi, velmi dobře.

  „Běž se obléknout. Bude snídaně“ usmál se na něj.

  „Dobře“ usmál se a prošel kolem Daryla, aby se dostal do své ložnice.

  „Nevíš, kdy přijede táta?“ zeptal se ho, když seděli u snídaně.

  „Ne, to doopravdy nevím“ i on to chtěl vědět, ale věděl, že u hrobu svých nejbližších se dá zapomenout na vše okolo.

  „Kam půjdeš dál na školu?“ zeptal se. Jolyon se zamyslel.

  „Ještě nevím, i když bych už měl“ povzdechl si.

  „Kousek odtud je velmi dobrá soukromá škola“ namítl.

  „Co je to za školu?“ zaujalo ho to, ale nevěděl, jestli by mu to Hawk dovolil.

  „Je to přípravka na vysokou. Třeba na Harvard“ odpověděl.

  „Na Harvardu je i dizajn, že?“ přemýšlel.

  „Přesně“ přikývl. Věděl, že Jolyon chtěl jít na dizajn, ale Hawk mu to nechtěl dovolit.

  „Myslíš, že by mi to táta dovolil?“ zeptal se.

  „No popravdě, už tě přihlásil sem na přípravku“ usmál se.

  „Cože?“ nechápal, jak to myslel.

  „Proč myslíš, že jste sem jeli?“ zeptal se.

  „No kouknout se na tebe“ přemýšlel.

  „Ne, přijeli jste sem kvůli škole“ opřel se.

  „To se budeme stěhovat?“ byl šťastný, že Hawk přistoupil na jeho přání.

  „Ne, Hawk bude pořád bydlet tam, kde jste“ opravil ho.

  „A já?“ byl zvědaví, co řekne.

  „Ty budeš bydlet tady. U mě“ usmíval se.

  „To jako opravdu?“ byl překvapený.

  „Jasně“ byl rád, že udělal Jolyonovy radost. Jolyon vyskočil ze židle a skočil Darylovy do náruče. Daryl překvapeně zamrkal, ale okamžitě Jolyona objal kolem pasu a přitiskl si ho na své tělo.

  Jolyon se posadil na jeho klín a objímal Daryla kolem krku. Daryl ho držel za zadek, aby Jolyon nespadl. Jejich tváře byli od sebe jen malí kousek.

  Daryl opatrně Jolyona pohladil po páteři a položil ruku na jeho krk. Jemně si Jolyona přitáhl k sobě a přitiskl své rty na Jolyonova ústa. Nevydržel to a musel to udělat. Zavřel oči a jen vnímal jemnost jeho rtů.

  Jolyon zavřel oči při Darylově opatrném pohlazení po páteři a pak, když si ho Daryl přitáhl a přitiskl jeho rty na své, otevřel oči a překvapeně zamrkal. Nečekal to. Nečekal, že by ho někdo jako Daryl políbil nebo že by to vůbec udělal.

  Po pár vteřinách však zavřel oči a užíval si ten jemný dotyk. Pootevřel ústa a čekal na to, jestli toho Daryl využije.

  Daryl ucítil jeho odezvu. To, že Jolyon otevřel ústa a čekal, jestli to využije. Využil toho. Vnikl jazykem do jeho úst a začal je zkoumat. Ochutnával je.

  Jolyon div nezasténal pod jemným dotykem Darylova jazyka. V okamžiku se přidá to opatrného tance jazyků, který v obou rozpoutal vzrušení a touhu.

  „Omlouvám se, Jolyone“ omluvil se, když se od sebe po pár okamžicích odtrhly.

  „Za co?“ nechápal. Sledoval Darylovy rty. Chtěl je znovu políbit.

  „Za to, že jsem tě políbil“ snažil se zachovat chladnou hlavu, ale moc mu to nešlo. Nedokázal myslet, když mu Jolyon seděl na klíně a jeho sladké rty byly jen kousek od něj.

  „Chci, aby si to zopakoval. Pokud ne, neodpustím ti to“ objímal ho kolem krku. Cítil Darylovy ruce na svém pase. Příjemně ho hřáli.

  „Ty chceš, abych tě znovu políbil?“ překvapeně zamrkal.

  „Ano, chci“ přikývl. Daryl si ho znovu opatrně přitáhnul a začal si znovu hrát s jeho jemnými, plnými rty.

  Když se jejich rty od sebe oddělili, Jolyon si položil hlavu na Darylovu hruď. Daryl ho objal a přitiskl si ho na sebe. Tak dobře se necítil velmi, velmi dlouho a stejně tak dlouho nedržel nikoho v náručí.

  „Jsem na tebe moc starý, Jolyone“ zašeptal tiše Daryl, když ho svíral v náručí.

  „Mně nevadí, že si starší než já. Chci být s tebou“ tiskl se na něj.

  „Nic o mně nevíš, prakticky mě neznáš“ hledal cokoliv, čím by od sebe Jolyona odstrčil, ale přitom chtěl, aby byl Jolyon s ním.

  „Je pravda, že o tobě nic nevím, ale to se přeci mohu kdykoliv dozvědět“ přemýšlel. Hledal jakýkoli argument, který by přinutil Daryla, aby byl s ním.

  „Jolyone, jsem na tebe opravdu moc starý“ nedokázal odolat Jolyonovým prosbám, ale přitom se snažil.

  „Můžeme to přeci jen vyzkoušet. Nemusí to být závažné“ hledal cokoliv.

  „Vážně to chceš?“ neodolal. Chtěl Jolyona svírat dál v náručí a přitom nechtěl bojovat se svou touhou.

  „Nechci nic jiného“ narovnal se a podíval se do Darylovy tváře.

  „Nezávazně?“ věděl, že je zbytečné se ho ptát. I kdyby to mělo být nezávazně, pro něj to tak nebude. Pro něj to bude závazné, protože se on se do Jolyona zamiloval.

  „Nezávazně“ přikývl. Daryl si přitáhl Jolyona do náruče a zajal jeho rty v něžném polibku. Jolyon ho objal kolem krku a přitiskl se na Darylovo tělo, které ho příjemně hřálo do hrudi.

  „Už mi to řekneš?“ zeptal se ho najednou Daryl.

  „Co ti mám říct?“ nechápal.

  „Proč myslíš, že jsem hezký, přitažliví a že mám hezké tělo?“ zopakoval otázku, kterou mu položil předešlí den.

  „Protože se mi hrozně líbíš, přitahuješ mě a tvé tělo se mi hrozně líbí“ vysvětlil. Daryl chytil Jolyona pod zadkem a zvedl se. Jolyon mu omotal nohy kolem pasu, ruce kolem krku a celím tělem se na něj přitiskl.

  „Opravdu?“ zeptal se. Pomalím krokem šel k pláži.

  „Přísahám“ usmál.

  „Víš, co si myslím?“ potěžkal si ho.

  „Co?“ zajímal se.

  „Že by si měl trochu přibrat. Jsi šíleně hubený“ postěžoval se.

  „To se ti tak nelíbím?“ posmutněl.

  „Naopak, si hrozně roztomilí. Byl bych, ale rád, kdybys aspoň trochu přibral“ uklidňoval.

  „Mohl by dvě nebo tři kila přibrat“ přemýšlel.

  „Možná i trochu víc“ škádlil ho.

  „Ne, pak bych vypadal jak sud“ zamračil se.

  „Ale i tak by si byl šíleně roztomilí“ nedokázal si to odpustit a musel to říct.

  „Nej…“ nemohl to doříct. Daryl mu ucpal pusu jazykem.