Deméteřin deník

*** Po 17. letech ***

  „Tati, kam jedeme?“ zeptal se ho Jolyon, když už hodinu seděl v autě.

  „Daryl je můj velmi dobrý přítel a stejně tak tvojí mámy“ věnoval se řízení a přitom ho pozorně poslouchal.

  „A proč do toho taháš mě? Je to určitě starý, nudný páprda“ povzdechl si.

  „Mluv o něm slušně, Jolyone. Daryl je úžasný muž, ale bohužel je sám“ povzdechl si. Někdy měl sto chutí Jolyonovy říct, že Daryl je jeho nevlastní strýček a on prakticky není ničím.

  „Sám? Kde má rodinu?“ nikdy si nevzpomínal, že by o něm otec mluvil. Vždycky, když na něj přišlo slovo, Hawk změnil téma.

  „Jeho máma a táta zemřeli už velmi, velmi dávno. Tehdy bylo Darylovi necelých devatenáct“ vzpomínal si na tu dobu. Jemu bylo stejně, jako Darylovy a oni prakticky společně vyrůstaly. Poté zůstal u něj jako bodyguard až do doby, než mu svěřil Jolyona.

  „A co sourozenci?“ byl na něj otočený a sledoval, jestli mu nelhal.

  „Měl mladší sestru, kterou měl od malička na starosti“ dýchal klidně. Čekal, že se ho bude na to vyptávat a on věřil, že by se měl o Darylovy dozvědět, co nejvíc.

  „Měl? Jak to myslíš?“ pečlivě si uschovával všechny informace v paměti.

  „Jeho sestra zemřela při nehodě“ zalhal mu. Daryl mu řekl, že kdyby se ho na to ptal, že mu to má říct.

  „To je mi líto“ posmutněl.

  „Je to už dávno, ale byl bych rád, kdyby ses na jeho rodinu neptal. Je to ošemetné téma“ požádal ho.

  „Dobře“ nevadilo mu to splnit. Neměl rád, když se musel bavit o členech rodiny, kteří byli po smrti. On žil pro budoucnost a přítomnost.

  „Teď mi řekni, proč tam jedu i já?“ vzpomněl si, že mu Hawk na tu otázku neodpověděl.

  „Za prvé, aspoň se s ním lépe poznáš. A zadruhé, jsou tam skvělé školy“ zasmál se.

  „To mě mohlo hned napadnout“ zamumlal a sedl si normálně. Zadíval se na silnici před sebou a do uší si pustil muziku.

  Hawk se nad tím jen usmál a dál se věnoval řízení.

  Po hodině a půl zastavil před obrovským domem, který byl postavený nad srázem. Jolyon se nadšeně rozhlížel kolem sebe a prohlížel si každou věc, kterou viděl. Všechno to pro něj bylo nové.

  „To už jsme u něj?“ zeptal se a v jeho hlase byla znát zvědavost.

  „Jo, už jsme tady“ rozepnul si pás a vytáhl klíčky. Vystoupil z auta a čekal, až vyleze Jolyon, aby se vydali do domu.

  „Tady budeme bydlet?“ zeptal se, když vylezl z auta a nemohl se rozhlížet kolem sebe.

  „Jen nějakou dobu“ zasmál se a vydal se k venkovním dveřím. Jolyon se hned rozeběhl za ním a nevěděl kam se kouknout dřív.

  „Dej si pozor, ať si nevyhodíš krk“ zasmál se Hawk, když to vyděl. Jolyon na něj jen vyplázl jazyk.

  „Nevyplazuj jazyk před Darylem“ požádal ho.

  „Proč?“ nechápal.

  „Protože má proti piercingu a dalším věcem jistý zásady“ zasmál se, ale věděl proč to tak je. On byl kolikrát svědkem toho, jak Daryl vytrhával piercingy z různých částí těla. Nechtěl, aby si na to vzpomněl i Daryl.

  „Dobře“ neviděl důvod, proč ho vyplazovat na muže, kterého prakticky neznal. Hawk natáhl ruku a zmáčkl zvonek. Během pár okamžiků se dveře otevřeli a v nich stál Daryl v bleděmodré košili a lehkých černých kalhotách.

  „Ahoj Hawku, dlouho jsme se neviděli“ přivítal ho Daryl a přivítal se s ním tak, jak si za ty roky zvykly.

  „Ahoj Daryle“ zasmál se. Natáhl ruce a přitáhl přes sebe Jolyona.

  „Tohle je Jolyon. Snad si na něj nezapomněl“ představil ho. Daryl se na něj překvapeně díval a prohlídl si ho od hlavy až k patě.

  „Moc rád tě vidím, Jolyone. Vyrostl si od doby, co jsem tě viděl naposledy“ usmál se na něj.

  „Moc mě těší, pane Daryle“ překvapeně zamrkal. Čekal starého chlapa a ne mladého muže s udržovaným tělem i zevnějškem.

  „Prosím tě, říkej mi Daryle. Nejsem tak starý, aby se mi říkalo pane“ usmál se a odstoupil ze dveří, aby Jolyon a Hawk mohlo projít do domu.

  Daryl je vedl do patra, kde připravil pro ně pokoje.

  „Tady jsou vaše pokoje“ ukázal na dvoje dveře. Jolyon vešel do jedněch dveří a překvapeně se rozhlížel po obrovském, prostorném pokoji ve světlých barvách.

  „Líbí?“ zeptal se Daryl, když si všiml, jak si ho Jolyon prohlíží.

  „Je nádherný“ zašeptal.

  „Tohle je tvůj pokoj, Jolyone. Slyšel jsem, že máš rád světlé barvy“ usmál se.

  „Tak si ho zařídil kvůli mně?“ žasl.

  „Neměl jsem co dělat a věřil jsem, že se ti to bude líbit, tak sem to udělal“ pokrčil rameny.

  „Děkuji“ poděkoval a usmál se.

  „Teď mě omluvte, musím něco jít zařídit“ omluvil se a odešel z jejich blízkosti.

  Jolyon došel pro Hawkovy tašky a odnesl mu je do pokoje, protože Hawk šel za Darylem se slovy, že s ním něco musí zařídit. Když odnesl Hawkovy věci, vrátil se pro svoje.

  V pokoji je položil na obrovskou manželskou postel, která vévodila celému pokoji.

  Rozepnul zip na kufru a díval se na pečlivě složené oblečení a hygienickou taštičku natěsnanou mezi stěnou kufru a knihou.

  Přešel k obrovské bílé vestavěné skříni, kterou otevřel a užasl nad prostorem ve skříni. Doma takovou skříň neměl, tady do té by se vešel nejméně stokrát.

  „Líbí se ti pokoj, Jolyone?“ zeptal se ho Hawk, který stál ve dveřích pokoje.

  „Je to tu nádherné“ otočil se ke skříni a vložil do ní hromadu kalhot.

  „Daryl měl vždy dobrý vkus“ prohodil jakoby nic.

  „Potřeboval si něco, tati?“ zeptal se ho.

  „Musím na nějakou dobu odjed do města a vrátím se až pozdě večer“ věděl, že před Jolyonem nemusel skoro nic skrývat. Až na jeho o Darylovu minulost.

  „Co tam budeš dělat?“ zajímal se.

  „Půjdu navštívit hrob tvé matky a pojedu se kouknout na své rodiče“ usmál se.

  „Daryl jede s tebou?“ zeptal se. Věděl, že Daryl byl velký přítel s jeho matkou i Hawkovými rodiči.

  „Ne, bude tady“ přemýšlel, jestli udělá správně, když odjede a nechá ho s Darylem samotného, ale věděl, že kdyby se něco stalo, tak že ho Daryl ochrání.

  „Dobře“ přikývl. Nevěděl proč, ale v Darylově blízkosti se cítil zvláštně. Cítil ve svém těle zvláštní chvění, které se zvětšuje pokaždé, když se Daryl přiblížil.

  „Jdu si vybalit a pak pojedu“ oznámil mu a pak odešel.

  Jolyon schoval kufry pod postel a pak otevřel francouzské okno, které vedlo na balkón, který byl a jen a jen pro něj. Rozhlédl se po obrovské zahradě, která hraničila s pláží.

  Najednou uviděl, jak po jedné z vydlážděných cest běžel Daryl a kolem těla mu plála volná, rozepnutá košile. Opřel se o zábradlí a sledoval každý pohyb, který Daryl udělal.

  ‚Musím uznat, že je to kus‘ pomyslel uznale Jolyon.

  „Nechceš si zajít na pláž?“ najednou uslyšel Darylův hlas, který ho vytrhl z myšlenek o Darylově těle.

  „Ne, je soukromá“ oplatil mu jeho řev.

  „Ta pláž je moje. Tak se neboj a pojď!“ usmíval se.

  „Tak dobře“ otočil se zpět do pokoje. Byl okouzlený Darylovým úsměvem a tělem, které vypadalo na 100% lépe zblízka, než z dálky.

  V rychlosti na sobě hodil plavky, lehké tříčtvrteční kalhoty a tílko. Vyběhl z pokoje a hledal cestu na zahradu, kterou po pár minutách našel.

  „Asi bych ti měl nakreslit mapu“ zamumlal Daryl s úsměvem.

  „To není zapotřebí. Stačí mi si to tady jednou prohlédnout a budu si to pamatovat“ zavrčel naštvaně.

  „Omlouvám se, nechtěl jsem tě naštvat“ omlouval se.

  „Nenaštval jste mě, jen nemam rád, když mě někdo podceňuje“ dýchal zhluboka. Znovu začal cítit chvění.

  „Nepodceňuju tě, ale dům je příliš velký na to, aby se v něm vyznal mladík, který tu je teprve podruhé v životě“ omlouval se. Nechtěl, aby byl na něj Jolyon naštvaný.

  „Po druhé? Snad poprvé“ opravil ho.

  „Ne, jsi tady po druhé. Poprvé si tu byl, když jsme tě přinesly s porodnice“ vzpomínal si na to, jak svíral jeho maličké tělo v náručí a tiskl si ho k sobě.

  „To si nemohu pamatovat, nemyslíš?“ společně se pomalu vydali k pláži. Šli hned vedle sebe a div se o sebe neotíraly pažemi.

  Daryl sledoval Jolyona po očku a snažil se udusit v sobě přání, přitisknout si Jolyona k sobě a přitisknout své rty na ty sladká a zvoucí ústa, která patří Jolyonovy.

  Zastavili se na rozcestí mezi pláží a zahradou. Daryl se otočil na Jolyona, ale ztuhl v půlce pohybu. Sledoval, jak si Jolyon stahoval bílé tílko a posléze i kaki tříčtvrteční kalhoty, které okamžitě složil na hromadu. Neodolal a prohlédl si Jolyonovy štíhlé tělo od hlavy až k patě.

  „Děje se něco, Daryle?“ zeptal se ho Jolyon, když si všiml jeho očí, které bloudili po jeho těle. Musel si přiznat, že se mu líbilo pomyšlení, že si ho Daryl prohlížel a hodnotil jeho tělo.

  „Ne, nic“ zavrtěl hlavou a donutil se odvrátit hlavu od Jolyona a jeho těla.

  ‚Neublížilo by mu, kdyby přibral jedno nebo dvě kila‘ napadlo ho, když viděl Jolyona jít k moři. Sledoval, jak se ponořuje do slané vody, až mu na pár okamžiku zmizela Jolyonova hlava z dohledu.

  „Půjdeš za mnou?“ zeptal se ho Jolyon po pár minutách.

  „Ty chceš, abych šel s tebou do vody?“ zopakoval si jeho otázku.

  „Ano, chci. Vadí?“ zajímal se.

  „Já jen, že jsem starý“ nevěděl, jestli to říká pro sebe a své tělo nebo jestli to patřilo Jolyonovy.

  „Nejsi starý. Kdybys byl starý měl bys vrásky a byl bys ošklivý“ namítl.

  „Copak nejsem vrásčitý?“ zeptal se. Chtěl vědět, jak ho Jolyon bere.

  „Do starého, ošklivého a vrásčitého muže máš daleko. Naopak“ pomalu šel k Darylovy a sledoval Daryla ke kterému se blížil.

  „Naopak?“ sledoval kapky vody, které tekly po Jolyonovy těle a schovávali se na místech, které zatoužil vidět.

  „Ano, jsi krásný. Más skvělé tělo a si velmi, velmi přitažlivý“ věděl, že by to neměl říkat, ale nedokázal si pomoc. Musel mu to říct.

  „Nejsem přitažliví, ani hezký. O těle nemluvě“ odmítal to, ale líbilo se mu, že mu to Jolyon říkal a jak to říkal.

  „Proč myslíš, že takový nejsi?“ nechápal.

  „Kdybych takový byl, nejspíš bych nebyl sám“ odpověděl mu.

  „Není to spíše, že nikoho nechceš a na někoho čekáš?“ stál kousek od něj. Díval se do jeho tváře, která byla opálená.

  ‚Jo, čekám na tebe‘ pomyslel si v duchu a sledoval Jolyonovy modré oči.

  „Proč myslíš, že jsem hezký, přitažliví a že mám hezké tělo?“ neodpověděl na jeho otázku. Chtěl vědět odpověď na svou otázku.

  „Promiň, ale je to tajemství“ usmál se. Nemohl mu říct, že se mu jeho tělo líbí. Že cítí chvění jen, když se přiblíží. Že cítí touhu dotknout se ho.