Deméteřin deník

  „Co si mi chtěla, Evo?“ zeptal se jí její starší bratr.

  „Chtěla jsem ti říct velmi skvělou novinku“ posadila se do křesla.

  „Jakou?“ posadil se kousek od ní a pozoroval ji. Cítil, že se na ní něco změnilo, ale nevěděl co.

  „Jsem…jsem těhotná“ vymáčkla za sebe. Tiše čekala na bratrovu reakci.

  „Cože si?“ překvapeně zamrkal.

  „Jsem těhotná“ zopakovala mu to.

  „A kde máš manžela? Že si těhotná“ zavrčel.

  „Já za to nemůžu, Daryle!“ hájila se. Daryl se zhluboka nadechl a podíval se na svou malou sestru.

  „Já vím, Evo. Jen mě to překvapilo“ pomalu zvládal svůj vztek, který ho zasáhl jako blesk.

  „Promiň Daryle“ omlouvala se.

  „Ty za to nemůžeš, Evo“ zvedl se a klekl si vedle křesla, kde seděla jeho sestra.

  „Mohu?“ zeptal se. Eva se usmála a vyhrnula si tričko. Daryl zvedl ruku a položil ji na břicho jeho sestry. Pousmál se.

  „Daryle něco po tobě chci“ začala, když se dívala na usměvavý pohled jejího bratra.

  „A co to je?“ zvedl k ní hlavu.

  „Víš, že mam špatnou srážlivost krve a tak chci, aby ses o moje dítě postaral, když se mi něco stane“ věděla, že její těhotenství je nebezpečný. Jak pro ni, tak pro její dítě.

  „Nic se ti nestane!“ vyletěl. Nesnášel, když o tomhle mluvila.

  „Kdyby se, ale něco stalo, chci, aby ses o moje dítě postaral“ nedala se odradit. Musela vědět, že když se s ní něco stane, tak že se o její dítě někdo postará.

  „Dobře, slibuju“ slíbil jí to. Vždycky jí všechno slíbil a pak to i udělal.

  Chvíli jen klečel a díval se na břicho, kde je jeho synovec či neteř. Přemýšlel nad tím, jestli je to dobrý nápad.

  „Myslíš si, že je to dobrý nápad?“ zeptal se.

  „Samozřejmě, proč by nebyl?“ věděla na, co se ptá.

  „Nebude mít dobrý život, když bude semnou“ namítl.

  „Proč by nemohl?“ věděla, že je tenhle rozhovor zbytečný, ale ráda se s ním bavila. Věděla, že se o její dítě postará, ať se stane cokoliv, i když ho dá k adopci.

  „Jsem mafián, Evo. Nemohl bych o něm říct, že patří do mé rodiny. Byl by v nebezpečí“ stáhl ruku a stáhl Evě tričko.

  „Já vím, kdo si a stejně tak vím, že si můj bratr“ pohodlněji si sedla.

  „Jsem tvůj nevlastní bratr, Evo“ připomněl jí.

  „To je mi jedno. Jsi můj bratr Daryle a já vím, že se o moje dítě postaráš, i když ho nebudeš mít u sebe“ nedala se.

  „Víš, že udělám všechno, aby to dítě bylo v pořádku a mělo vše. Stejně, tak to udělám pro tebe, až tě pustí z nemocnice“ nechtěl si nechat připustit, že by jeho sestra mohla zemřít.

  „Já to vím, Daryle. Proto jsem šťastná, že jsi můj velký bratříček“ usmála se na něj.

  „Měli bychom vše zařídit a ty se ke mně přestěhuješ“ zvedl se.

  „Cože? Proč?“ nechápala, proč by se k němu měla stěhovat.

  „Jsi moje sestra. Jsi těhotná a navíc chci mít tebe i prcka pod dohledem. To znamená, že buď se nastěhuješ ty ke mně, nebo já k tobě“ nedával ji moc na vybranou. Eva si povzdechla.

  „Neměla jsem ti to říkat“ zamumlala.

  „Takže, nastěhuješ se ty ke mně nebo já k tobě?“ usmál se.

  „Samozřejmě, že já jsem. Můj byt by tě nepřežil!“ nechtěla to riskovat. Na to měla ten byt moc ráda.

  „Takže okamžitě pošlu lidi, aby ti jeli zabalit všechny věci“ byl nadšený.

  „Sama si dokážu zabalit“ namítla, i když věděla, že je to absolutně zbytečné.

  „Ty budeš jen odpočívat a kynout! Žádný těžký věci nebudeš dělat“ byl štěstím bez sebe, že bude mít svou malou sestru u sebe.

  „Ještě mi připomínej, že budu jak bečka“ zamumlala naštvaně.

  „Budeš nádherná, Evo“ políbil ji na tvář a odešel zařídit vše potřebné. Eva pozorovala, jak byl její bratr nakonec nadšený. Měla strach, že bude velmi naštvaný. Pořád měla strach, hlavně o jejího přítele, který od ní utekl. Doufala, že ho Daryl nechá nepokoji, ale věděla, že to tak není. Daryl byl na jejího přítele velmi naštvaný.

  „Slečno Evo“ ozvalo se ode dveří.

  „Co potřebuješ, Hawku?“ usmála se na něj. Dost dobře věděla, že jí bude každý obskakovat jen proto, aby byla v pořádku.

  „Dala byste mi klíč od vašeho bytu? Zajedu pro vaše věci“ požádal ji.

  „Samozřejmě“ zvedla se a z kabelky vyndala klíče. Hawk k ní došel a vzal si od ní klíče.

  „Slečno Evo?“ věděl, že by neměl, ale nevadilo mu to.

  „Ano, Hawku“ usmála se na něj.

  „Jsme rádi, že jste tady. Pan Daryl je zase šťastný“ usmál se na ni a odešel. Eva se znovu posadila do křesla a přemýšlela, jestli udělala dobře, když si to dítě nechala.

*** Po devíti měsících ***

  „Daryle!“ vykřikla Eva, která se probudila uprostřed noci, když si její tělo uvědomilo, že leží v něčem mokrém.

  „Daryle!“ během pár okamžiků jí došlo, že je to plodová voda.

  Do jejího pokoje vpadl Daryl se zbrní v ruce. Když neviděl žádného soupeře, během pár okamžiků stál u Evy.

  „Co se děje?“ zeptal se jí. Už pár dní byl jak na trní, protože si plně uvědomoval to, že se blíží termín porodu. Měl z toho celkem strach, ale nedal to na sobě znát. Musel být pro svou sestru silný a být jí oporou.

  „Praskla mi voda!“ zhluboka dýchala.

  „Hawku! Potřebuju pomoc! Eva rodí!“ křičel na jednoho z mužů, který jim měl popřípadě pomoci.

  Hawk rychle přiběhl a začal Evě pomáhat z postele. Daryl vyběhl do garáže a nastartoval auto. Zastavil s ním u příchodových dveří.

  Hawk pomohl Evě nasednout a sám se posadil na místo spolujezdce. Daryl šlápl na plyn a vyjel do nemocnice, co nejkratší cestou, kterou znaly.

  S dupnutím zastavil u dveří nemocnice. Vyskočil z auta a otevřel dveře. Pomohl Evě dostat se z nemocnice. Daryl ji podepřel z jedné strany a Hawk z druhé strany.

  Dovedli Evu až k recepci, kde se jí ujali sestřičky.

  Daryl i s Hawkem se posadili do čekárny a čekali na to, co bude dál.

  „Jestli to Eva přežije, nemusíte to přede mnou tajit“ řekl z ničeho nic Daryl. Hawk se na něj vylekaně podíval.

  „Vím o tobě a o Evě“ otočil na něj hlavou. Hawk začal lapat po dechu. Měl z toho strach.

  „Jestli to přežije, budeš otcem jejího dítěte. Jsi na to připravený?“ nevadilo mu, že jeho sestra chodila s jedním z jeho mužů.

  „Jsem“ přikývl.

  „To jsem rád“ pousmál se.

  „Jen doufám, že to přežije“ zamumlal tiše Hawk.

  „To jsme na tom stejně, Hawku“ opřel se na nepohodlné žídly.

  Uběhlo několik hodin, ale Daryl ani Hawk neměli žádné informace. Oba měli strach, že se něco stalo, ale věděli, že nemůžou předbíhat. Najednou se před nimi objevil doktor, který se netvářil dvakrát nadšeně.

  „Vy jste Daryl Rayner?“ zeptal se.

  „Ano, co se děje?“ dostal strach. Měl špatný pocit a to nikdy nevěštilo nic dobrého.

  „Je mi líto, ale při porodu vaší sestry došlo k velkým potížím. Začala hrozně krvácet a my jsme nedokázali přijít na to, odkud“ začal. Daryl se postavil přímo před něj.

  „Jak je na tom? Přežila to nebo zemřela?“ zeptal se narovinu.

  „Je mi líto, ale zemřela“ trochu od něj poodstoupil. Dostal z něj strach.

  „A co dítě?“ teď musel začít plnit, co slíbil. Cítil, že Hawk za ním ztuhl a měl dost problémy s tím, aby se nerozbrečel.

  „Je to chlapec. Jestli chcete, můžete se jít na něj podívat“ doktor ukázal směrem, kam byly odnášeny děti po porodu.

  „Děkuji“ poděkoval a nechal doktora, aby odešel. Daryl se otočil na Hawka.

  „Chceš ho vidět nebo půjdeš domu?“ zeptal se ho.

  „Půjdu domů“ potřeboval zmizet. Daryl mu podal klíče.

  „Vezmi si auto. Já tu nějakou dobu zůstanu“ nebránil mu v tom, aby odešel. Hawk přikývl a odešel z nemocnice.

  Daryl se otočil a vydal se chodbou, na kterou ukázal doktor.

  Pozoroval malé děti, kteří buď spali, nebo brečeli. Díval se na všechny chlapečky, kteří tam byli, a přemýšlel, který chlapec je jeho synovec.

  „Přejete si?“ zastavila se u něj sestra.

  „Mám tam synovce, ale nevím, který to je“ odpověděl jí, ale neodíval se na ni.

  „Mohu vědět, jak se jmenuje?“ zeptala se ho.

  „Ještě nedostal jméno. Je to chvíle, co se narodil a přišel o matku“ sledoval chlapce.

  „Pojďte za mnou“ vyzvala ho. Daryl se otočil a vydal se za mladou sestřičkou.

  „Počkejte prosím ve vnitř. Vašeho synovce vám za pár okamžiků přinesme“ otevřela dveře.

  „Měl byste přemýšlet nad jménem pro vašeho synovce“ řekla, než zavřela dveře.

  Daryl se posadil do houpacího křesla a přemýšlel. Věděl, že je teď všechno na něm, takže bude muset vymyslet i jméno pro sestřino dítě.

  „Tohle bude divoký“ zamumlal, když si uvědomil, že se stane prakticky rodičem. Pomalu si uvědomoval, že jeho synovec na něm bude teď závislý.

  Najednou se otevřely dveře a v nich se objevila sestřička, která ho dovedla do místnosti. Ve svém náručí držela malí uzlíček, který křičel z plných plic.

  Sestřička k němu přišla a podala mu malí uzlíček, který byl zabalený do modré deky.

  „Už jste přišel na jméno?“ zeptala se. Musela jméno zapsat do rodného listu.

  „Jolyon“ to jméno se mu vždy líbilo. Kdysi si myslel, že se tak bude jmenovat jeho syn, ale on dítě nikdy nebude mít.

  „Zajímavé jméno“ zamumlala sestra a odešla.

  Daryl se díval do obličeje malého dítěte, které mu leželo v náručí. Chvilku Jolyona sledoval, když si v okamžiku uvědomil, že mu Jolyon usnul v náručí.

  „Snad to spolu zvládneme, Jolyone“ zašeptal k němu a políbil ho na malou ručičku, která svírala jeho ukazováček.

  Po týdnu mu dovili vzít si Jolyona domů. Odnesl ho do dětského pokoje, kde ho uložil do postýlky a odešel do kuchyně, kde na něj čekal Hawk.

  „Chtěl jste mi něco, pane?“ od Eviny smrti drželi oba dva smutek.

  „Ano, chci tě o něco požádat“ posadil se ke kuchyňskému stolu. Podíval se na Hawka, který mu podal hrníček s kávou.

  „O co jde, pane?“ měl k němu pořád úctu.

  „Chci, aby si Jolyona adoptoval a vychoval ho jako svého syna“ řekl s klidem. Celý ten týden myslel na to, jak splnit Evino přání. Věděl, že si Jolyona nemůže nechat, protože by byl v neustálém nebezpečí a to on nechtěl riskovat.

  „Ale, pane! Je to váš příbuzný!“ namítl.

  „Není. Já s Jolyonem nemáme stejnou D.N.A ani nic jiného“ odpověděl mu na to.

  „Je synem vaší sestry“ nechápal to.

  „Eva byla má nevlastní sestra. Měli jsme společnou matku“ vysvětlil mu.

  „Takže Jolyon není nijak tvůj příbuzný“ chtěl vědět, jestli to pochopil dobře.

  „Přesně tak, jediné, co máme stejné je příjmení a to ho může přivést do nebezpečí, ale to já nechci“ vysvětloval mu, co po něm chce.

  „Proto ho mam adoptovat?“ nechápal, co po něm Daryl chtěl.

  „Tobě jedinému věřím, že se o něj dokážeš postarat. Budu vám měsíčně posílat peníze a vše potřebné bude na mě“ říkal, jak doufal, že to bude.

  „A co bude na mě?“ přijal to. Miloval Evu, a proto mu nevadilo, že by adoptoval jejího syna.

  „Ty z něj vychováš gentlemana přesně, jakoby to udělala Eva“ usmál se. Byl rád, že to Hawk přijal, i když nemusel.

  „Tak dobře. Podám žádost o adopci“ přikývl.

  „Už je poddaná a odsouhlasená“ někdy bylo skvělé mít za ‚přátelé‘ soudce a plno dalších vlivných lidí.

  „Byt?“ namítl.

  „Domek v malém městečku, kde je čisto a překrásně. Vše je zařízené“ nenechal nic náhodě. Slíbil Evě, že se bude o jejího syna starat a to taky udělal a bude dělat dál.

  „Máte nějaké námitky?“ zeptal se ho Hawk. Věděl, že jeho šéf nenechá nic náhodě.

  „Nechci, aby věděl, že má strýčka. Kdyby mě někdy náhodou potkal či jinak, budu jen tvůj nejlepší přítel“ nechtěl nic riskovat.

  „Dobře“ to mu mohl splnit. Na tom nebylo nic těžkého.

  Daryl se zvedl a hodil po Hawkovy velkou žlutou obálku.

  „Vše potřebné máš v ní. Do svého nového domova můžeš odjed kdykoli“ otočil se a odešel z kuchyně. Vrátil se do dětského pokoje, kde klidně spal Jolyon. Rozhlédl se.

  ‚Proč jsem to tu nechal zařídit, když sem věděl, že ho u sebe nebudu mít?‘ přemýšlel nad sebou. Sledoval jak Jolyon klidně spí.

  „Chcete se s ním rozloučit?“ zeptal se ho Hawk, když držel autosedačku v ruce. Daryl se naposledy podíval na Jolyona, než mu odjede.

  „Ne, už jeďte“ nikdy si nepomyslel, že ho budu bolet, když Jolyon odjede, ale utěšovalo ho, že bude v bezpečí a šťastný.

  „Přijeďte kdykoliv budete chtít, pane“ nabídl mu, i když podle něj to byla samozřejmost.

  „Daryl, jen Daryl“ opravil ho.

  „Zapomněl sem“ omluvil se.

  „Měli byste jít“ nakázal. Už toho bylo na něj moc.      Hawk přikývl a vyšel z domu. Daryl se díval na Jolyona, jak mu mizel před očima.

  „Měj se hezky, chlapče“ popřál mu, než mu Jolyon zmizel za dveřmi.

  Když mu auto zmizelo z očí, vrátil se zpět do domu a rozhlédl se kolem sebe.

  „Zase jsem tu sám“ zamumlal pro sebe. Za ten týden, kdy u něj Jolyon byl, si na to dítě zvykl. Zvykl si, že je tam někdo kdo potřebuje jeho péči.