Deméteřin deník

„Tebe to nakupování baví viď?“ zeptal se.

  „No co! Nemněl jsem moc času připravit se, že u mě bude někdo bydlet“ ohradil se.

  „Já mohu odejít domu“ prohlásil Frederik, ale věděl, že to neudělá. Zůstane u něj. V Alessiově bytě se teprve cítí doma a hlavně milovaný.

  „To by si mi neudělal, že ne?“ zeptal se ho vystrašeně, když vycházeli do recepce domu, kde teď budou spolu žít.

  „Pokud mě budeš zlobit, odejdu“ prohlásil Frederik s vážnou tváří.

  „Já jsem hodný, že Jerry“ řekl na recepční.

  „Jistě pane“ usmál se Jerry.

  „Nějaký vzkaz?“ zeptal se.

  „V bytě na vás čeká návštěva. Promiňte, ale nedali se zastavit“ omluvil se.

  „Kdo?“ zeptal se.

  „Vaše matka a pan Lavine“ odpověděl mu. Alessio zasténal.

  „Tak pojď. Musím jít do jámy lvové“ pronesl Alessio a vydal se k výtahu.

  „Nejdu. Musím tady na někoho počkat“ odpověděl Frederik.

  „Na koho?“ zeptal se podezřívavě.

  „Na milence“ pronesl Frederik s úsměvem. Alessio jen něco zavrčel a vešel do výtahu.

  Frederik se obrátil na Jerryho a naklonil se k němu.

  „Řekni mi o něm něco Jerry. On mi nic neřekne“ zaprosil.

  „Nemohu“ odmítl.

  „Já mu nic neřeknu“ přísahal.

  „Tak dobře“ nechal se přemluvit.

  „Poslouchám“ řekl Frederik a opřel se o pult.

  „Pan Wilson je opravdu hodný, ale moc…moc pije. Sám jste to poznal“ řekl Jerry.

  „To se mi nelíbí. Jak je to častý?“ zajímall se.

  „Prakticky skoro každou noc, ale jen včera nepřišel po svých nohou. Jindy buď přišel, nebo někde přespal“ odpověděl.

  „Frederiku!“ ozvalo se ode dveří.

  „Díky Jerry. Já s tím něco provedu“ usmál se na něj a mizel ke dveřím.

  Přišel ke svému otci, který na něj čekal. Ten mu podal tašku se vším učením, které doma mněl.

  „Pojď klidně dovnitř tati“ vyzval ho Frederik.

  „Nemohu. V autě čeká tvoje matka“ prohlásil.

  „Ví, že jsem tady?“ zeptal se.

  „Ví, ale zakázal sem jí sem chodit a plést se do tvého života. Seš dospělí a můžeš se přece rozhodovat sám“ usmál se na něj.

  „Díky tati“ usmál se na něj vděčně. Otce mněl vždycky rád. Ten vždy stál při něm, ať se stalo cokoliv.

  „Jen doufám, že děláš dobře. Jestli se něco stane, můžeš se kdykoli vrátit domů“ usmál se.

  „Musím už jít“ řekl a rozloučil se.

  „Ahoj“ rozloučil se s ním Frederik a přišel k výtahu. Po chvíli do něj vstoupil a zmáčkl tlačítko.

  Začal zhluboka dýchat, protože věděl kdo je v bytě s Alessiem. Najednou se výtah zastavil a on vystoupil z výtahu. Zhluboka se nadechl a se vtyčenou hlavou vešel. Přešel skrze obývák, kde stál Alessio, jeho matka a nějaký muž. Cítil na sobě pohledy všech tří, ale nějak to nedal najevo. Vešel do ložnice a tam položil na zem tašku s učením. Zavřel za sebou dveře a přešel k taškám ve, kterých měl oblečení.

  Vydal si z nich černé těsné džíny, které si vybojoval a oblékl si je. Pak si vzal do ruky tričko, které bylo taky přímo na tělo, ale jemu to bylo jedno. Věděl, že tím bude Alessia provokovat. Oblékl si to a vydal se do obýváku.

  „Vrátím se za hodinu“ oznámil Alessiovi a přešel k němu. Ten ho objal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Sklonil se k němu.

  „Kam jdeš?“ zašeptal mu do ucha.

  „Jdu nakoupit jídlo, abych mohl uvařit“ usmál se na něj a políbil ho. Bylo nijedno, že se na ně koukali.

  „Ne, že půjdeš za nějakým chlapem“ varoval ho.

  „Bože! Ty si mě odhalil!“ řekl naoko teatrálně.

  „Neštvi!“ varoval ho.

  „Neboj, jdu jen nakoupit, žárlivče“ usmál se na něj zářivě.

  „Vezmi si když, tak kreditu z peněženky“ doporučil mu. Frederik přikývl. Byl rád, že mu to řekl, protože sám nemněl dost peněz.

  Frederik přešel k peněžence, která byla na stole, a vzal si kreditu. Cítil na sobě pohledy obou hostů. Na oba se usmál a vrátil se k Alessiovi. Políbil ho na tvář a odcházel.

  „Tak jemu dáš peníze a vlastní matce ne?!“ slyšel Alessiovu matku, jak křičela.

  „On je pro mě tisíckrát důležitější než ty matko!“ slyšel Alessiho, jak křičí na svou matku. Poznal, že to má Alessio s matkou těžký stejně, jako on.

  Nastoupil do výtahu, a jakmile se zavřely dveře, zapomněl na všechen křik.

  „Jerry dej mi na něj pozor“ požádal ho Frederik.

  „Jistě“ usmál se na něj Jerry. Frederik mu zamával a zmizel.

  Po půl hodině měl už nakoupeno, ale nechtělo se mu vracet, protože podvědomě cítil, že tam jejich ‚hosti‘ ještě budou, ale nic jiného mu nezbývalo. Musel se vrátit a měl už celkem hlas. A vsadil by všechno, že Alessio taky. Nakonec si povzdechl a vydal se zpět.

  „Jsou tam ještě?“ zeptal se.

  „Pořád“ odpověděl. Chtěl by mu říct, že nejsou, ale nechtěl lhát. Hlavně ne Frederikovi, protože ten ho jako první v tom domě začal brát, jako člověka.

  „Sakra“ pronesl a nastoupil do přivolaného výtahu.

  Znovu prošel kolem obýváku a šel do kuchyně. Cítil v zádech nenávistný pohled Alessiovi matky.

  ‚Co si asi provedli?‘ začalo mu vrtat hlavou. Vyndal všechny věci z tašek a začal si je připravovat, aby mohl uvařit.

  Postupně na linku vyndal vše potřebné na jeho oblíbené kuřecí hranolky na kari se žampiony.

  Pomořil se do vaření a tak neslyšel dění, které bylo kolem něj. Nevšimnul si, kdy odešli jejich ‚hosté‘ a odkdy se na něj Alessio díval.

  „Frederiku to dobře voní“ ozval se u něj Alessio a Frederik se natolik vylekal, že se málem pořezal.

  „Pozor! Nechci, aby sis něco udělal“ poznamenal Alessio a odebral Frederikovi nůž.

  „Nemněl si mě vylekat!“ oplatil mu Frederik a nazdobil talíře.

  „Omlouvám se“ omluvil se Alessio a odešel. Frederik předtím, než se dodělalo jídlo, šel do jídelny, aby prostřel. Během toho znovu zapomněl na svět.

  „Co chtěli?“ zeptal se Frederik, aniž by se otočil.

  „Co chtěli? Matka peníze, jako ostatně vždy a Fred? Přesvědčit se co je pravdy na těch klepech co se objevili ve firmě“ odpověděl, jako by se nic nestalo.

  „Jak si věděl, že jsem za tebou?“ zeptal se.

  „Nevím, ale dvakrát mě nevylekáš“ poznamenal Frederik a otočil se na Alessia. Alessio k němu natáhl ruku a přitáhl si ho k sobě.

  „Nemněl si kvůli mně potíže?“ zeptal se a přitiskl se na Alessiovo tělo. Líbilo se mu v jeho objetí.

  „Ne, a kdyby jim něco vadilo, tak se mohou jít klouzat. Nevzdám se tě ani za zlaté prase“ usmál se na něj Alessio a opatrně ho políbil na rty.

  „Pojď se najíst“ usmál se na něj Frederik a vyklouzl z jeho obětí dřív, než si ho k sobě stihl Alessio přitiskl k sobě. Alessio si něco zamumlal a posadil se ke stolu. Vzal do ruky vidličku a vzal si kousek jídla.

  „To je vynikající!“ prohlásil Alessio s rozzářenýma očima.

  „Děkuji“ usmál se na něj Frederik a jedl svou porci. Byl zamyšlený a nevěnoval se tomu co se dělo kolem něj.

  „Frederiku!“ zakřičel u něj Alessio.

  „Co?!“ zeptal se zmateně.

  „Nic. Jen jsem se zeptal, jestli nechceš jít do kina“ usmál se na něj. Frederik posmutněl.

  „Promiň, ale musím se učit. Za chvíli mam konec roku a maturitu“ zamumlal a povzdechl si.

  „Tolik bych si chtěl s tebou někam vyjít“ dodal a stoupnul si. Sebral ze stolu prázdné talíře a odnesl je do kuchyně, kde okamžitě začal umívat nádobí. Alessio se za ním zamyšleně díval a přemýšlel nad tím, jak splnit Frederikovo přání si někam zajít a přitom by se mohl učit.

  „Co děláš za učební obor?“ zeptal se najednou Alessio.

  „Jsem na gymnázium, ale chtěl bych na vysokou“ poznamenal zamyšleně Frederik. Předtím byla samozřejmost, že myslel na vysokou školu, ale od doby kdy zemřela Alice a do života mu vstoupil Alessio tak se jeho cíle změnili.

  Teď chtěl být pořád s Alessiem a vynahradit si každou minutu, každého dne, který nebyl s ním. Jenže věděl, že je důležitá i budoucnost.

  „Nad čím přemýšlíš? Na jakou vysokou?“ sypal otázky.

  „Nad tebou. Nad Alicí. Nad mou budoucností“ odpovídal. Na poslední otázku neodpověděl. Přemýšlel nad dvěmi možnostmi. Doktořina nebo právničina.

  „A ta vysoká?“ nedal se odbít.

  „Doktořina nebo právničina. Ale spíš ta právničina“ odpověděl zamyšleně. Alessio se zamyslel. Pokud Frederik půjde na právničinu a vystuduje jí, nebudou mít na sebe mnoho času, ale pokud ho zaměstná ve své firmě, budou pořád spolu.

  „Ale ať vystuduji jedno nebo druhé nebudeme mít na sebe mnoho času“ poznamenal zamyšleně a zároveň smutně.

  „Ale pokud bys vystudoval právničinu, mohl bych tě zaměstnat u sebe ve firmě a byli bychom spolu pořád“ odpověděl s úsměvem. Byl šťastný z toho, že ho to napadlo.

  „Ty by si to udělal? To by si mě chtěl mít pořád na očích?“ zeptal se překvapeně Frederik.

  „Že se vůbec ptáš. Chci tě mít pořád na očích. Čtyřiadvacet hodin denně“ usmíval se na něj Alessio a pomalu ploužil k němu. Sebral mu z ruky talíř a odložil ho na stranu. Uchopil Frederika za tričko a přitáhl si ho k sobě.

  „Copak? Copak?“ zeptal se Frederik s úsměvem.

  „Provokuješ mě Frederiku“ odpověděl mu s klidem.

  „Já? A jak?“ zeptal se s nevinným úsměvem na tváři, ale s čertovskými jiskřičkami v očích.

  „Tím co sis vzal na sebe? A jak dokonale vypadáš? Svým dokonalím a překrásným tělem? Sladkými a dokonalými rty? Nevím co si mam vybrat, jako důvod“ vyjmenovával Alessio a přitom si prohlížel dokonalou Frederikovu tvář.

  „A navíc musím si tě označkovat stejně, jako ty mě“ usmál se Alessio.

  „To ne!“ protestoval Frederik.

  „Ale ano“ přitáhl si ho k sobě a začal ho něžně líbat na rty. Po pár okamžicích se ze rtů přesunul na tvář, na krk, klíční kost. Vrátil se na krk a jemně začal sát. Frederik pootočil hlavou, aby měl Alessio lepší přístup.

  Frederik vklouzl rukama pod Alessiovo triko a začal ho hladit na plochém bříšku. Alessio vysadil Frederika na kuchyňskou linku a vklínil se mu mezi nohy.

  „Copak? Copak? Přepadají tě choutky?“ zeptal se Frederik s úsměvem.

  „Hmm, je s tím nějaký problém?“ zeptal se Alessio a pomalu stahoval Frederikovi tričko. Frederik zvedl ruce nad hlavu a nechal Alessiho, aby mu ho sundal.

  „Naopak, ale přesto vidím jeden problém“ poznamenal Frederik a díval se na Alessia, který ztuhl.

  „Jaký?“ zeptal se s obavou.

  „Máš moc oblečení“ poznamenal s úsměvem Frederik a začal pomaloučku Alessiela svlékat. Alessio se s úlevou usmál a nechal Frederika, aby ho svlékl.

  Alessio se zmocnil Frederikových rtů a přitom ho hladil po zádech a přejížděl i na bříško. Frederik si přitáhl Alessia co nejtěsněji ke svému tělu.

  „Co takhle dát sprchu?“ zašeptal Alessio. Frederik se zamyslel.

  „Moc rád“ usmál se na něj Frederik. Alessio si stáhl Frederika do náruče a odešel i s ním do sprchy.

  „To je mi, ale komfort“ usmál se Frederik a objal Alessia kolem krku.

  „Přece nedovolím, aby si mi nastydl“ poznamenal s úsměvem a to, že byl sám nahý, neřešil.

  „Ale co ty?“ zeptal se.

  „Já? Já jsem zdraví jak rys“ usmíval se. Zastavil se přede dveřmi do koupelny. Frederik je otevřel a vešli do koupelny. Alessio zabouchl dveře nohou, i když věděl, že je mohl nechat otevřené.

  Postavil Frederika pod sprchu. Zapnul vodu a stoupl si k Frederikovi. Frederik se na něj přitiskl a položil Alessiovi ruce na své bříško.

  „Copak by si chtěl?“ zašeptal mu Alessio do ucha.

  „Kromě tebe? Nic“ odpověděl. Alessio pohladil Frederika po bříšku, avšak jeho ruka pokračoval níž a níž až jeho ruka skončila ve Frederikově klíně.

  Začal hladit a laskat Frederikův úd a jazykem si hrál na Frederikově krku. Frederik nevěděl na, co se má soustředit dřív. Jestli na ruku v jeho klíně či na jazyk, který si hrál buď na jeho krku či si hrál s ouškem.

  Přestal vnímat vodu, která dopadala na jeho tělo. Vnímal jen Alessiovi dotyky, jeho teplý dech a jeho slova, která mu šeptá toužebně do ucha…

  Frederik se opřel o Alessiovo tělo a prohnul se v páteři. Jeho rty vykřikl tichý výkřik.

  „Promiň“ zašeptal Frederik, když doznívali poslední vlnky orgasmu.

  „Není nač se omlouvat“ zašeptal Alessio. Frederik se protáhl, jako spokojená kočka a přitom se zadečkem otřel a Alessiův klín.

  „Copak? Máš ještě chuť?“ zeptal se ho Alessio. Frederik se na něj přitiskl a pootočil na něj hlavu.

  „Na tebe? Vždycky“ usmál se a vyhledal Alessiovi rty. Alessio si ho přitiskl co nejtěsněji k sobě a začal se třít svým vzrušeným údem o Frederikův zadeček.

  „Mohu?“ zeptal se.

  „Nevím, proč se ptáš“ dodal s úsměvem Frederik a už cítil, jak do něj Alessio proniká, aniž by jej na to připravil. Jelikož kolem nich tekla voda a oba byli mokří, tak to Frederika tolik nebolelo. Když v něm byl Alessio až pokořen úd přestal se pohybovat. Vyčkával, až si Frederik zvykne. Ale nevydržel to moc dlouho a začal se v něm pohybovat. Frederik sevřel pevně rty, aby nevzlykl bolestí.

  Najednou se Alessio přestal pohybovat a Frederik cítil, jak ho vyplňuje Alessiovo semeno. Alessio z něj vyklouzl a Frederik sklouzl k zemi. Alessio si okamžitě klekl k němu a přitáhl si ho do náruče.

  „Promiň, promiň. Omlouvám se“ šeptal mu omluvně do ucha. Vypnul vodu a přenesl Frederika do ložnice. Opatrně ho položil do postele a přikryl. Lehl si vedle něj a přitáhl si ho do náruče.

  „Prom..“ chtěl se zase začít omlouvat, ale to už Frederik vyletěl do sedu.

  „Neomlouvej se! Není za co!“ vykřikl na něj.

  „Ale je nač se omlouvat. Ublížil jsem ti. Bolelo tě to“ nedal se odbýt. Trpěl za to, že Frederikovi ublížil. Za to, že nedokázal počkat.

  „Kdyby mi vadilo, co se stalo, myslíš si, že bych ti to dovolil? Ne, nedovolil bych to. Chtěl jsem to stejně tak moc, jako ty. Tak přestaň s tím omlouváním!“ musel zhluboka dýchat, neboť to řekl na jeden jediný nádech.

  Alessio se na něj překvapeně díval, ale pak se usmál. Přitáhl si Frederika zpět do náruče a začal ho něžně líbat.

  „Měl bys spát. Zítra jdeš do školy“ pohladil ho po tváři. Frederik si opřel hlavu o Alessiovu nahou hruď a pochvíli se pokojem nesl klidný dech.

  Alessio se pousmál a pohladil Frederika po vlasech. Políbil jej do nich a snažil se sám usnout. Usnul ani ne v několika okamžicích. Byl unavenější, než si myslel.

  „Sakra!“ zaklel Frederik a vypnul budík, který mu trhla uši.

  „To mi byl čert dlužný“ zavrčel a neochotně se zvedl z postele. Podíval se na Alessia, jestli ho nezbudil budík. S klidem si oddechl. Alessio spal dál. Bylo mu strašně líto, že nemohl zůstat v Alessiově teplé náruči, ale nemohl. Musel do školy a musel si hlídat známky, aby se dostal tam, kam chtěl.

  Vydal se ke svým novým věcem a oblékl si první věci, které mu přišly pod ruku.

  Když už byl hotový, vrátil se zpět k posteli. Posadil se a pohladil Alessia po tváři. Sklonil se k němu a políbil ho na tvář.

  „Zatím ahoj. Uvidíme se odpoledne“ zašeptal a odešel z ložnice a nakonec odešel i z bytu.

  Alessio se probudil chvilku po tom, co Frederik odešel do školy.

  „Frederiku?“ zašeptal do ticha pokoje. Chvíli mu nedocházelo, co je za den, ani kolik je. Zvedl se z postele a podíval se na budík. Pomalu mu došlo, že Frederik odešel do školy, a že se vrátí někdy odpoledne.

  Povzdechl si. Nevěděl, co má dělat, když je Frederik ve škole. Začal procházet bytem a začal přemýšlet, jestli se jeho byt se hodí pro dva lidi.

  Nakonec si sedl do obýváku a na klín si položil notebook s přenosným internetem. Začal brouzdat po různých stránkách, až zabloudil do stránek s nábytkem. Prohlížel si velké manželské postele, psací stoly.

  Pousmál se. Vypnul notebook a dal ho stranou. Pokud chce, aby s ním Frederik bydlel, musí tomu byt přizpůsobit. Musí koupit vetší postel, na kterou se musí vejít oba. Bude muset koupit psací stůl, na kterém bude moct Frederik psát úkoly.

  Oblékl se, do kapsy od kabátu dal peněženku a klíče. Vyndal se z bytu přímo do garáže a jel nakupovat věci, které budou potřebovat.

  Nejdřív se vydal do nábytku, pak pro ještě nějaké oblečení pro Frederika. Nakoupil mu nový mobil, protože ten, co Frederik měl, musel být z doby kamenné.

  Po několika hodinách chození po krámech se posadil do kavárny a objednal si kafe a něco k jídlu.

  Když se uvelebil v teple kavárny, zapípal mu telefon. Vyndal ho z kapsy a podíval se, kdo mu psal.

  ‚Scházíš mi. Frederik‘ usmál se. Hned mu odepsal.

  „Alessio jsi to ty?“ ozval se u něj ženský hlas. Alessio zvedl hlavu od telefonu a ztuhl.

  „Marion jsi to ty?“ zeptal se překvapeně. Mladá žena si k němu přisedla.

  „Dlouho jsme se neviděli, že?“ usmála se na něj.

  „Od doby, co jsme se rozešly“ upřesnil. Marion se na něj usmála.

  „To je tvoje?“ zeptal se a pokynul hlavou ke kočárku.

  „Ano. To je moje dcera Karolina“ představila jí. Alessio se podíval na prsteníček ruky, kde zářil zlatý kroužek.

  „Vdala ses“ poznamenal.

  „Ano. A co ty?“ zeptala se.

  „Já? Nic“ zalhal.