Deméteřin deník

  „To musí bolet“ zašeptal.

  „Neříkej“pronesl sarkasticky.

  „Něco ti na to dám“ řekl a vydal se pro lékárničku. Položil ji na linku a vytáhl krém. Vzal si Frederikovu ruku a pomalu na ní nanesl kapku gelu. Opatrně ji rozetřel. Sáhl po obvazu a začal mu obvazovat ruku.

  „To snad není nutné“ poznamenal Frederik.

  „To sice není, ale jeto prevence. Nechci, aby si dostal infekci“ pronesl Alessio a dál mu obvazoval ruku. Když ji obvázal, zvedl si Frederikovu ruku k ústům a políbil ho na dlaň.

  „Je to lepší?“ zeptal se.

  „Jo. O dost“ pousmál se na něj.

  „Hned to uklidím“ řekl hned Frederik, když si všiml bordelu na zemi.

  „A na snídani si někam zajdeme“ usmál se na něj Alessio. Najednou zazvonila pevná linka a Alessio k ní přešel.

  „Ano?“ zeptal se.

  „Ne dnes nepřijdu a zítra asi taky ne. Víš co Moni? Vezmu si volno na celý měsíc“ řekl s úsměvem a díval se na Frederika.

  „Ne nejsem nemocný. Jen si chci odpočinout“ hájil se.

  „Ne! Nenašel jsem si někoho na jednu noc! On…já s ním chodím!“ zakoktal a omluvně se podíval na Frederika.

  „Ahoj“ rozloučil se a zhroutil se na gauč.

  „Děje se něco?“ zeptal se Frederik.

  „Mám jen problém“ poznamenal Alessio a podíval se na Frederika, který stál kousek od něj.

  „A jaký? Třeba pomohu“ nabídl.

  „Ono se to vlastně týká nás dvou“ začal.

  „To volala Monika. Má sekretářka a náš recepční v tomhle domě jí řekl, že mě sem včera přitáhl hezký mladík a tak…Ona si myslela, že…že…ty…“nevěděl, jak to říct.

  „Že tu jsem jen na jednu noc“ dořekl za něj.

  „Jo, ale já jí řekl, že jsem si nepřivedl někoho na jednu noc a že s tebou…no…s tebou…“bál se to doříct.

  „Že semnou?“ nepovídal mu. Alessio se zhluboka nadechl.

  „Že s tebou chodím“ dořekl. Podíval se do Frederikového překvapeného pohledu.

  „Ty si řekl, že semnou chodíš?“ zeptal se.

  „Promiň! Nechtěl jsem, aby si někdo myslel o tobě něco špatného a nic lepšího mě nenapadlo“ hájil se.

  „Proč ti záleží na tom, co o mě říkají?“ zeptal se.

  „Já nevím, ale vím, že s tebou chci být. Nedokážu ti to vysvětlit, ale je to tak“ povzdechl si. Schoval si hlavu do dlaní, aby se nemusel dívat do Frederikovy tváře.

  Na svých dlaních ucítil ty Frederikovi. Podíval se na Frederika, který se na něj usmíval. Frederik si položil Alessiovi ruce na svůj pas.

  „No, tím pádem bychom s tím měli, něco udělat nemyslíš?“ zeptal se.

  „Co bychom měli udělat?“ zeptal se a přitáhl si Frederika blíž k sobě.

  „Ze všeho nejdřív bychom měli spolu začít chodit, což znamená zajít si na první rande“ začal.

  „A ze všeho nejdřív by si mi měl říct, jak se jmenuješ“ opravil ho Alessio. Frederik zrudnul. Úplně zapomněl na to, že neví, jak se jmenuje.

  „Jmenuji se Frederik. Frederik Chase“ představil se.

  „Frederik?“ zopakoval se.

  „Já vím, že je to příšerný jméno“ prohlásil.

  „Mně se líbí, ale nevadí, když ti budu říkat Frede?“ zeptal se.

  „Jen to ne, to bych si připadla jako bych něco provedl“ poznamenal.

  „Jak ti tedy mám říkat?“ zeptal se.

  „Rik“navrhl.  

  „Dobře“ usmál se.

  „Nemáš hlad?“ zeptal se.

  „Obrovský“ přiznal se. Alessio si Frederika přitáhl k sobě. Frederik se k němu sklonil a sám od sebe ho políbil.

  „Tak pojď, půjdeme se najíst“ usmál se na něj Alessio a stoupnul si. Přešli k výtahu a Alessio si vzal kabát.

  „Kde máš bundu?“ zeptal se. Věděl, že bude venku zima, aby tak nebyla, když byl listopad.

  „Nechal jsem si ji doma stejně, jako oblečení na převlečení“ odpověděl klidně. Alessio se zamyslel a po chvíli se usmál.

  Vtáhl Frederika k sobě do výtahu a objal ho kolem pasu. Frederik se na něj podezřívavě podíval.

  „Co máš v plánu Alessio?“ zeptal se. Alessio si přitáhl Frederika k sobě a políbil ho. Najednou výtah cinkl a dveře se otevřely. Alessio si Frederika k sobě víc přitiskl a vydali se k recepci.

  „Když mě tady někdo bude hledat. Zemřel jsem nebo se odstěhoval“ nahlásil mu.

  „Jistě pane Wilsone“ souhlasil.

  „Pojď, jdeme, máme hodně práce a málo času“ usmál se na Frederika a táhnul ho pryč. Frederik se otočil na recepčního a zamával na rozloučenou. Recepční se na něj usmál a zamával.

  „Hele nepodvádíš mě s ním?“ zeptal se Alessio výhružně. Frederik se usmál.

  „Mohl bych podvádět někoho jako si ty?“ poznamenal a dal mu pusu na tvář.

  „A co vůbec chceš dělat?“ zeptal se Frederik, když si uvědomil, co říkal.

  „Jdeme přeci nakupovat“ usmál se.

  „Nakupovat? Co?“ zeptal se nechápavě.

  „Oblečení a všechno co bude potřeba k tvému pobytu u mě“ oznámil.

  „To přece není nutný! Můžeme přece zajet ke mně domů. Stejnak musím pro učení a všechno!“ odmítal.

  „Sám si řekl, že domů nechceš. A to učení? Hm….Pro to se buď zastavíme, nebo někoho pošleme“ odpověděl s úsměvem.

  „Musím se doma ukázat! A přece…přece nejde…“ nevěděl doříct.

  „Mám měsíc volna a chci, aby si celý ten měsíc bydlel u mě“ požádal ho.

  „Ty chceš, abych u tebe bydlel?“ zeptal se překvapeně.

  „Ano. Byl bych moc rád“ souhlasil. Frederik se zamyslel.

  „Dobře. Aspoň se o tobě víc dozvím“ souhlasil.

  „A já se víc dozvím o tobě“ usmál se a přitáhl si Frederika k sobě. Pomalu se k němu začal sklánět. Přejel jazykem po jeho rtech a Frederik je instinktivně otevřel. Alessio do nich vklouznul jazykem a znovu začal prozkoumávat Frederikova ústa.

  „Ale, ale koukněme se na to. Malý Chase se nám tu vykusuje na veřejnosti s mužským“ ozvalo se u nich. Frederik se od Alessia odtrhnul a podíval se po tom, co na něj promluvil.  Postavil se do obrané pozice a nasadil vzdorový výraz.

  „Co se staráš!“ vyjel po něm.

  „Ses nepochlubil. Ses pořádně změnil od doby, co chcípla ta děvka“ usmál se na něj krutým úsměvem. Frederik najednou vyběhl a vrazil tomu klukovi pěstí přímo do obličeje. Chlapec spadl na zem a Frederik si na něj klekl a začal do něj mlátit.

  Alessio vyběhl za ním a odtrhl ho od něj.

  „Nech mě být Alessie! Zabiji ho!“ křičel, ale Alessio ho neposlouchal. Táhl ho pryč. Když byl o dvě ulice dál, zabočil do slepé uličky a přitiskl Frederika ke zdi.

  „Co to mělo být?!“ vyštěkl na něj.

  „Ten hajzl ji urážel! Nikomu nedovolím, aby ji urážel!“ vrčel Frederik, který byl ještě plný vzteku.

  „Koho?“nechápal.

  „Mou sestru!“ vykřikl. Alessio ztuhl, ale přesto nepřestával Frederika držet.

  Najednou se Frederik zhroutil k zemi a Alessio ho nestihl chytit. Frederik se zhroutil podél zdi k zemi a přitáhl si nohy k tělu a objal je.

  „Měl jsem zemřít já ne ona. To ona měla zůstat na živu a já měl zemřít“ šeptal. Alessio se na něj nevěřícně díval. Klekl si k zemi a přitáhl si Frederika k sobě.

  „To už prosím nikdy neříkej!“ zašeptal mu do ucha a tiskl si ho k sobě. Frederik objal Alessiho kolem krku a schoval si obličej mezi krk a rameno. Najednou Alessio cítil slzy na svém krku. Alessio donutil Frederika, aby se na něj podíval. Setřel mu z tváře a políbil ho na ně.

  „Prosím už to nikdy neříkej! Jsem strašně rád, že jsi naživu, že jsi u mě a semnou. Nevím, co bych dělal, kdybys zemřel“ šeptal k němu.

  „Promiň mi to Alessio. Nechtěl jsem, ale on…on mě tak vytočil!“ zavrčel.

  „Já vím, že ano. Vždycky se najde někdo, kdo ji bude urážet, protože ví, že tě to naštve. Když se naučíš ovládat svůj vztek a budeš je ignorovat, naštveš ty je a ne oni tebe“ usmál se na něj Alessio.

  „Promiň mi, co jsem řekl. Jsem moc rád, že jsem s tebou“omluvil se.

  „Pojď, půjdeme nakupovat a najíst se“ usmál se na něj Alessio a políbil ho. Frederik se na něj usmál a zvedl se ze země.

  „Tak jdeme“ usmál se na něj Frederik a pomohl Alessiovi na nohy. Najedno Alessia přitiskl na zeď a celým svým tělem se na něj přitiskl a začal ho líbat. Alessio ho objal kolem pasu a tisknul si ho na sebe.

  Po chvíli donutil Frederika, aby se od něj odtáhl.           

  „Měli jsme zůstat doma“ zamumlal Alessio a prohlížel si udýchaného Frederika.

  „Měli, ale když už jsme venku tak půjdeme nakupovat“ usmál se na něj a chytl ho za ruku. Vytáhl ho s uličky a přitiskl se k němu. Alessio ho objal kolem pasu a přitiskl si ho na sebe.

  „Tak půjdeme“ usmál se a táhl Frederika do prvního obchodu s oblečením, který viděl.

  „Ale to nejde Alessi. Je to moc drahé!“ protestoval Frederik, ale Alessio ho zatáhl do obchodu.

  „Není to drahé a navíc. Musím si tě ten měsíc rozmazlovat“ zašeptal mu do ucha a přitom ho na něj políbil.

  „Ale nemusíš. Mně stačí, když budu s tebou“ usmál se, ale nedal se dvakrát přemlouvat a začal chodit mezi regály s oblečením.

  „Vybral sis?“ zeptal se pochvíli.

  „Ano, ale je to drahé“ zaprotestoval smutně. Alessio k němu přešel.

  „A co?“ zeptal se. Frederik vše ukázal a Alessio to bral. Frederikovu velikost bral jen od oka, přece jen mohl vzít jinou velikost kdykoli.

  „Co to sakra děláš?“ vyjel po něm.

  „Jdeš si to vyzkoušet“ usmál se na něj Alessio a objal Frederika kolem pasu a opatrně ho táhnul ke zkušební kabince. Strčil Frederika do kabinky a podal mu oblečení. Frederik zprvu nesouhlasně vrčel, ale po chvíli se začal svlékat a oblékat si věci, které mu Alessio podal.

  „Co myslíš?“ zeptal se Frederik, když odtáhl závěs. Alessio se na něj překvapeně podíval a pak se usmál.

  „Sluší ti to“ poznamenal Alessio a prohlížel si ho. Frederik se usmál a zatáhl závěs.

  „Alessio?“ ozval se pochvíli, kdy byl opřený o stěnu kabinky.

  „Ano?“ řekl překvapeně.

  „Můžeš sem jít?“ požádal ho. Alessio na tom neviděl nic špatného a tak odhrnul závěs a zase ho zatáhl.

  „Potřebuješ něco?“ zeptal se. Frederik ho uchopil za kabát a přirazil ho ke zdi. Přitiskl se na něj celým tělem a přitiskl své rty na jeho.

  „Co to?“ zeptal se překvapeně.

  „Promiň, neměl jsem to udělat“ omluvil se Frederik okamžitě. Odstoupil od Alessia a opřel se o zeď, které ho chladila do zad.

  Alessio k němu přišel a přitiskl se k němu. Vzal Frederikovi ruce do svých a zvedl je nad Frederikovu hlavu. Přitiskl je na zeď a jednou rukou je tam přidržoval.

  Hlavu měl skloněnou k Frederikově obličeji, který byl zvednut tak, aby na něj Frederik viděl. Alessio se k němu sklonil a začal ho líbat. Něžně, pomalu. Nemněl kam spěchat.

  Volnou rukou ho pohladil po boku, až skončil na Frederikově zadečku. Stiskl ho a přitiskl Frederika na sebe. Koleno levé nohy vklínil mezi Frederikovy nohy a rukou co měl na Frederikově zadečku, ho nadzvedl a vysadil ho na sebe. Frederik mu omotal nohy kolem boků a zkusil trhnout rukama, ale Alessio ho držel pevně.

  Alessio pevně tiskl Frederika na zeď, aby mu Frederik nesklouznul. Volnou rukou vklouzl pod Frederikovo tričko a položil na Frederikovu kůži, která toužila po dotyku. Jeho dotyku.

  Frederik zasténal nedočkavostí, očekáváním nad následujícími okamžiky.

  Alessio k němu sklonil hlavu a jazykem jemně přejel přes Frederikovy rty. Frederik je dychtivě otevřel. Strašně moc toužil znovu ochutnat Alessiovi rty. Jeho něhu i vášeň.

  Alessio však nechtěl pospíchat. Nechtěl, aby to skončilo rychle. Chce si jejich milování pamatovat neboť s toho prvního nemněl vůbec nic.

  „Alessi prosím“ zaprosil Frederik, který měl hlas plný touhy.

  „Chceš to? Teď a tady?“ zeptal se toužebně Alessio. Netušil co řekne nebo udělá, když Frederik řekne, že to teď nechce.

  „Chci! Hned teď a tady! Pomiluj mě Alessio!“ šeptal mu do ucha, jak moc to chce. Jak moc ho chce být v sobě i na sobě. Alessio opatrně pustil Frederikovi ruce, které ho okamžitě začali svlékat z kabátu.

  „Máš toho na sobě moc“ zašeptal mu do ucha Frederik a šetrně ho kousl do krku. Frederik se postavil na zem a odstrčil od sebe Alessia na protější stěnu. Uchopil lem Alessiového roláku a svlékl mu ho. Odhodil ho stranou a začal se věnovat tričku, které bylo zachviličku pryč. Alessio ho objal kolem pasu a otočil se s ním. Přitiskl Frederika na zeď a začal se věnovat Frederikově tričku, které v okamžiku leželo u ostatních věcí. Frederik si k sobě Alessiho přitáhl a jejich nahé hrudě se začali o sebe třít.

  „Chceš mě?“ zeptal se toužebně Frederik, který pomalu ztrácel dech.

  „Chci a moc“ odpověděl mu.

  „Tak si mě vezmi! Na co ještě čekáš?!“ usmál se na něj Frederik. Alessio se na Frederikovi rty vrhl s veškerou touhou a chtíčem, který v sobě cítil. Začal mu rozepínat kalhoty, které posléze stáhl i s jeho boxerkama. Sám nevěděl, jak a sám byl nahý. Nadzdvihl Frederika a vysadil ho na sebe. Ten ho objal kolem boků.

  Alessio si navlhčil prst a začal s ním do Frederika pronikat. Tolik po něm toužil. Toužil do něj proniknout, ale nechtěl mu ublížit. Chtěl, aby si to užil stejně, jako on. Pochvíli do něj vnikl i druhým a třetím prstem. Když už uznal, že je Frederik dostatečně připravený, navedl k Frederikově vstupu do těla svůj vzrušený úd. Pomalu do něj začal pronikat, až po pár okamžicích byl ve Frederikovi celý až po kořen jeho údu.

  Frederik vzdychal. Tolik se mu líbilo mít Alessia v sobě a přitom všude kolem sebe. Frederik se pohnul, jak nejvíc mu to situace dovolovala. Alessiovi před očima prolétli mžiky.

  „Neprovokuj! Nemůžu hned“ šeptal udýchaně.

  „Proč nemam provokovat? Chci to hned!“ zavrčel a začal pohybovat boky. Alessio zhluboka dýchal, aby si dokázal udržet chladnou hlavu, ale Frederik mu to nijak neulehčoval. Naopak, stěžoval mu to.

  Už to nemohl vydržet. Všechno zahodil za hlavu. Bylo mu jedno, kde se nachází, či že by je mohl někdo přistihnout. Bylo mu to jedno. Teď se toužil jen ukojit.

  Začal do Frederika přirážet ve vlastním rytmu. Frederik začal Alessia líbat, aby utěšil steny a vzdechy, které vycházeli z jejich hrdel.

  Alessio přirážel a každým okamžikem zvyšoval rychlost jeho přírazů. Když ucítil, že se blíží k vrcholu, propletl mezi jejich zpocenými těly ruku a do dlaně uchopil Frederikův naběhlý úd. Rukou pohyboval ve stejném rytmu, jako přirážel do jeho těla.

  Najednou to na ně přišlo. Očekávaný okamžik, kdy v jejich tělech vybouchl ohňostroj rozkoše.

  Alessio se přitiskl na Frederika, který jen z těška stál na rozklepaných nohách. Objal Alessia kolem pasu a tiskl si ho na sebe. Chtěl ještě na sobě cítit teplo jeho těla. Ale Alessio se od něj odtáhl a začal ve svých kalhotách hledat kapesníky, aby z obou mohl setřít náznaky jejich milování.

  „Měl by sis koupit šálu“ poznamenal Frederik, když oba stáli už oblečení.

  „Proč?“ nechápal ho Alessio. Frederik ukázal na krk a na zrcadlo a přitom se usmíval. Alessio se podíval do zrcadla a začal se tiše smát…

  „Ještě, že mám rolák“ prohlásil a přetáhl si ho přes hlavu.

  „Promiň, ale musel jsem si tě označkovat! Ještě by si někdo mohl myslet, že si sám“ vysvětlil mu.

  „Tak to bych si měl tu značku spíš udělat já na tobě, než ty na mě“ pronesl Alessio a začal se sklánět k Frederikově krku. Frederik ho však od sebe odstrčil a políbil ho na tvář. Otočil se a vyšel z kabinky. Závěs kabinky roztáhl, díky čemuž mohl Alessio vidět, jak se protahuje.

  Alessio sebral z věšáku oblečení, které pro Frederika koupí a vyšel z kabinky. Objal Frederika kolem pasu a přitiskl si ho na sebe.

  „Neprovokuj mě!“ varoval ho. Frederik na něj vyplázl jazyk a zmizel mezi regály. Alessio se usmál a vydal se za ním. Bral do rukou věci, u kterých věděl, že se Frederikovi líbí, ale neřekne si o ně.

  „To snad nemyslíš vážně Alessio!“ vyjel na něj Frederik, když přešli k pultu a prodavač začal sečítat ceny.

  „Ano myslím. Snad si nemyslíš, že dovolím, aby si mi po bytě běhal nahý!“ usmál se. Frederik si ho změřil pohledem a usmál se.

  „Nelži! Tobě by se líbilo, kdybych ti po bytě běhal nahý!“ oplatil mu a otočil se.

  „Kam jdeš?“ zakřičel na něj Alessio než Frederik vyšel ven.              

  „To by si chtěl vědět, co?“ usmál se na něj a vyšel z obchodu. Alessio se otočil na prodavače, který v sobě jen sílou vůle držel výbuch smíchu.

  Alessio si jen pro sebe něco zavrčel a podal prodavači kreditní kartu. Vzal do rukou tašky a vydal se ven. Ještě než zavřel dveře, uslyšel prodavače, jak se začal smát na celý obchod.

  Alessio se postavil před dveře do obchodu a začal se dívat kolem sebe, jestli někde neuvidí Frederika.

  „Kde si tak dlouho?“ ozval se za Alessiem hlas.

  „Já jsem musel…“ nedořekl, když viděl zmrzlinu ve Frederikových rukou, která mu zmizela v puse.

  „Pojď, nákupy pokračují!“ pronesl zasněně Alessio.

  „Co chceš ještě koupit?“ zeptal se překvapeně Frederik.

  „Tobě věci a to co budeš potřebovat doma“ odpověděl mu.

  „Například?“ nevěděl, co tím myslel.

  „Hlavně ti koupíme bundu!“ podíval se na něj, jak u něj stojí jen v mikině. Frederik už nic neřekl a vydal se za ním.

  „To už snad bude všechno ne?“ zeptal se po dvou hodinách Frederik.

  „Skoro. Ještě musíme nakoupit jídlo“ usmál se.