4 část s Cyklu Dluhy - Kdo ti to udělal?
„Proč já Dwayne? Jsem obyčejný nuzák s dluhy“ zeptal se. Bylo mu jedno, že na sebe něco prozradil.
„Srdce si nevybírá, Ryane. Nikdy“ pousmál se. Myslel, že i to věděl. Ryan chytl Dwayna za ruku a vytáhl ho k sobě. Dwayn se ocitl obličejem jen kousek od jeho.
„Co to děláš?“ zeptal se a dýchal zrychleně. Jeho blízkost mu nedělala moc dobře.
„Chci si jen něco vyzkoušet“ zamumlal těsně předtím, než si k sobě přitáhl Dwaynovu hlavu a jeho rty.
Ryan opatrně přitiskl své rty na Dwaynovi a vychutnával si jejich měkkost. Jazykem si donutil cestu do jeho úst, aby je ochutnal.
Dwayn se chtěl zprvu bránit, ale nakonec mu jen zasténal do úst a nechal Ryanův jazyk, aby mu vnikl do úst.
„Proč mi to děláš, Ryane?“ zeptal se ho Dwayn, když se od něj odtáhl. Ryan měl poleženou ruku na jeho krku a pořád si ho držel u sebe.
„Potřeboval jsem cítit…“ nepokračoval.
„Cítit co? Co si potřeboval cítit?“ nevyznal se v sobě. Nevyznal se v Ryanovi.
„Potřeboval jsem cítit tvoje rty na svých“ přiznal se.
„Když jsi mě mohl být, odehnal si mě s tím…s tím, že jsem si tě koupil“ těžce to dostával přes rty, ale musel.
„Já vím, co jsem mohl mít i čím jsem si to zkazil a popravdě…hodně toho lituju“ vydal ze sebe.
„Čeho lituješ? Toho, že si to zkazil nebo že jsem nepokračoval, i když ses mi tak nádherně nabízel?“ ptal se. Týral jeho i sebe.
„Lituju toho, že jsem to zkazil takovou hloupostí. Nejsi typ, který si někoho kupuje“ pousmál se.
„Jaký jsem typ?“ zaujalo ho to.
„Jsi můj typ“ přiznával. Nikdy neměl nic s mužem, ale Dwayn ho neskutečně přitahoval, tak proč si Dwaynův typ nepřivlastnit?
„Tvůj typ? Jak to, že jsem tvůj typ?“ sedl se na postel a pořád se skláněl k Ryanovu obličeji.
„Ano, můj typ. Jsi okouzlující a šarmantní. Jsi dokonalý džentlmen a k tomu nehorázně hezkej a sexy chlap. Prostě nebezpečná kombinace a to se mi líbí“ znovu si ho k sobě přitahoval, ale Dwayn se od něj odtáhl.
„Ale musíš si počkat, než se uzdravíš nebo…“ nepokračoval.
„Nebo?“ nutil ho, ať pokračuje.
„Nebo dokud tě dostanu do domácí péče“ usmál se.
„Domácí péče? To bych byl jak dítě a navíc doma nemam nikoho, kdo by se o mě postaral“ postěžoval si. Věděl, že ho Dwayn chce do svého domu a tam ho mít v péči. Dwayn mu dal pohlavek.
„Zapomeň na tu díru! Ty se nastěhuješ ke mně a já se o tebe budu starat a pečovat o tebe“ usmíval se nadšeně.
„Opustit garáž? Nikdy!“ s tím nesouhlasil.
„Proč? U mě by si měl to samí a možná i víc“ nechápal.
„Jak víc?“ to ho zaujalo.
„U sebe v garáži mam věcí, o kterých se tobě mohlo jen zdát“ vzpomněl si na garáž, která byla i jeho láskou.
„Opravdu?“ nevěřil mu.
„Opravdu“ přísahal.
„Neděláš to jen kvůli tomu, abych se nastěhoval k tobě, že ne?“ nevěřil mu.
„Dobře. Uznávám, že to dělám kvůli tomu, aby ses ke mně nastěhoval“ přiznal se.
„Já to věděl!“ vykřikl nadšeně.
„Vadí ti to?“ měl strach z toho, že by mu to vadilo. Ryan se zamyslel. Vadí mu to?
„Ne, nevadí mi to. Rád se nechám aspoň chvíli rozmazlovat“ usmál se zářivě.
„Pokud semnou zůstaneš, budu tě rozmazlovat celou věčnost“ sklonil se k němu a lípnul mu malí polibek.
„Lorde Constanci…“ zaznělo nebezpečně od dveří. Dwayn se v okamžiku napřímil a tvářil se, jako nevinnost sama.
„Rozrušujete mi pacienta. Takhle ho odtud
nedostanu moc brzy“ postěžoval si doktor.
„Tak mě napadlo, doktore Häuslere. Co
domácí péče? Šla by?“zeptal se na nápad, co ho napadl hlavně kvůli tomu, aby si
Ryana nastěhoval k sobě.
„No, ano. Šlo by to, ale až po dohodě s pacientem a jestli to jeho zdravotní stav dovolí“ přešel k Ryanovi a skontroval ho.
„A co vy pane Woodsi? Souhlasil byste s domácí péčí?“ zeptal se ho.
„Klidně bych do ní šel hned“ usmál se.
„Ke komu byste šel? Kdybych vás pustil“ musel se zajímat.
„Nastěhoval bych si ho k sobě a nepustil bych ho z očí“ vložil se do toho Dwayn. Doktor Häusler se na něj otočil a prohlédl si ho od hlavy k patě.
„To by šlo“ připustil.
„Kdy by to mohlo být?“ zeptal se s nadějí Ryan. Nemocnice nesnášel a celkem byl zvědaví na to, jaké by to bylo s Dwaynem v jednom domě.
„Snad brzy“ povzdechl si.
„Připravený Rayne?“ zeptal se ho Dwayn, když vešel do jeho nemocničního pokoje.
„Ano, naštěstí. Už chci pryč“ povzdechl si.
„To se ti sestřičky nelíbí? A to se tak snažili“ pronesl na oko smutně.
„To víš, pořád u mě byl jeden aristokrat, který furt týrá svoje auto. To je pak těžký soustředit se na ty krásný sestřičky“ postěžoval si.
„A co si s ním udělal? Zmlátil si ho?“ zeptal se ho a díval se na něj, jak si balí zbytek mála věcí, který měl.
„Ne, začal jsem ho líbat“ usmál se na něj.
„Ano? A líbí se mu to?“ seděl na posteli, Ryan k němu přišel a naklonil se k němu. Pomalu přitiskl své rty na Dwaynovi. Chvíli si s nimi hrál a pak se od něj odtáhl.
„Líbilo se mu to?“ zopakoval Dwaynovu otázku.
„Až moc“ usmál se a měl chuť se na Ryana vrhnout a …
„Nad čím přemýšlíš?“ Ryan zastavil tok Dwaynových myšlenek.
„Nad tím, že tě dřív nebo později znásilním“ odpověděl popravdě.
„A kdy to bude?“ zeptal se a přitáhl si Dwayna na sebe. Dwayn se na něj přitiskl a objal ho kolem krku.
„Až se uzdravíš!“ řekl rozhodně.
„Vždyť jsem zdraví!“ postěžoval si. Chtěl poznat jaké to je. Chtěl poznat, jaké to je milovat se s mužem.
„Zdraví budeš, až to doktor řekne“ řekl rozhodně. Byl rozhodnutý nevrhnout se na Ryana, hned při první příležitosti. Jenže Ryan mu to nijak neulehčoval.
Ryan se k němu znovu naklonil a začal si hrát s Dwaynovými rty. Dwayn se trhavě nadechl, protože se v něm probudila touha, kterou v sobě musí pořád potlačovat, aby se na Ryana nevrhl a něco mu neudělal.
Ryan využil příležitosti, kdy Dwayn pootevřel rty, aby se mohl nadechnout. Vklouzl jazykem do Dwaynových úst a začal prozkoumávat jejich taje.
Někdo zaťukal na dveře, ale ani jeden z nich to neslyšel. Tiskli se na sebe a Ryan vklouzl dlaněmi pod Dwaynovu košili. Přitiskl si ho těsněji na svoje tělo a usmál se nad Dwaynovými zavzdycháním.
Dveře od pokoje se otevřeli a vešla do nich mladá doktorka, která Ryanovi nesla propouštěcí papíry. Mladá doktorka se prudce zastavila ve dveřích a překvapeně se dívala na objímající se pár.
Dwayn pootevřel oči. Když ve dveřích uviděl něčí siluetu, otevřel oči úplně a odstrčil od sebe Ryana a nasadil klasický právnický výraz. Tudíž, nic neříkající.
Ryan se otočil, aby se podíval, co se stalo. Chtěl seřvat toho, kvůli kterému byl od Dwayna odstrčen.
„Ehm…Dobrý den“ pozdravila je doktorka, která se pomalu vzpamatovávala.
„Dobrý den“ pozdravil ji z klidem Dwayn.
„Co chcete, kočičko?“ zeptal se jí narovinu Ryan a sjel jí pohledem od hlavy až k patě. Písknul si.
„Já…přinesla jsem vám…papíry“ vykoktala ze sebe.
„Papíry?“ začal s ní laškovat. Dwayn sevřel ruce v pěst a radši odešel z místnosti, než aby Ryanovi ublížil. Ryan se s úsměvem díval za Dwaynem.
„Ano, papíry na propuštění“ usmála se na něj.
Dwayn odcházel nemocniční chodbou, až se nakonec objevil před nemocnicí. Naklonil se k autu, kde na něj čekal řidič.
„Wille, udělal bys pro mě něco?“ zeptal se jistě.
„Ano, pane“ usmál se na něj.
„Až uvidíš Ryana Woodse, odvez ho do mého domu a řekni Sam, ať ho ubytuje v pokoji pro hosty a ať dohlédne na to, ať se nenamáhá. Je nemocný. Prakticky ať se o něj stará, jako o mimino“ vydal svůj rozkaz.
„Ještě něco, pane?“ usmíval se.
„Schovej všechny klíčky od auta, a kdyby něco tak mu zabraň, aby odešel z domu“ usmál se. Tušil, že se Ryan pokusí utéct, když ho nebude hlídat.
„Ano, pane“ usmál se. Aspoň nebude v domě nuda.
„Vrátím se večer“ rozloučil se a odešel. William pak čekal, než se objeví Ryan. Věděl, jak vypadá, protože jemu i Sam ukázal fotku nového obyvatele domu.
„Vy jste pan Ryan Woods?“ zeptal se muže, který vylezl z nemocnice. Věděl, že je to on, ale slušnost byla slušnost.
„Jo, co chcete?“ zeptal se jej narovinu.
„Lord Constance, mi nařídil, abych vás odvezl domů“ mluvil klidně a narovinu.
„Dwayn? Proč? Kde je?“ nechal ho, aby mu vzal tašku a dal jí do kufru. Will mu otevřel dveře a čekal, než Ryan nastoupí. Ryan se cítil divně, kde mu někdo držel dveře a celkově ho obskakoval.
„Lorda Constance něco naštvalo a tak se odešel uklidnit“ mluvil pravdu. Byl takový a měl to nařízené i od Dwayna.
„Uklidnit? Kam?“ nechápal.
„Ano, něco ho naštvalo nebo mu zase někdo vyhrožoval smrtí. To ho vždycky naštve a tak vždycky někam odejde, aby se uklidnil“ vysvětloval.
„Kdy se vrátí?“udělalo se mu divně, ale s jeho zdravotním stavem to nemělo nic společného.
„Buď pozdě večer, nebo zítra ráno“ nastartoval a v klidu se zařadil mezi plynoucí provoz.
„Vy o něj nemáte strach?“ zeptal se. Poznal, že ten muž ho dobře znal.
„Znám Dwayna už od jeho narození. Nahrazuje mi syna, takže ano. Mám o něj strach, ale nic s tím neudělám“ povzdechl si.
„Proč? Co se vůbec děje?“ vlastně o Dwaynovi nevěděl skoro nic. Jediný, co věděl, že je v balíku a že dělá jako právník.
„Dwayn je právník, jak jistě víte. Jeho zaměření jsou jednoduše zločinci. Vraždy, zloději a jiní. Spousta lidí už mu vyhrožovala smrtí“ vysvětloval.
„A...a splnilo se to někdy?“ stáhlo se mu hrdlo. Bál se o něj. Bál se o zbohatlíka. To se mu ani trochu nepodobá.
„Už několikrát se jej pokusili zabít. Několikrát byl v nemocnici s vážnými zraněními, ale to ho nezastavilo a se zločinci bojuje dál, i když jen jako právník“ pousmál se.
„Proč to dělá, když hodně lidí touží po jeho smrti?“ nechápal.
„Protože jeho rodiče a jeho mladší sestru zavraždili, ale vrah se nikdy nenašel“ posmutněl. Měl jeho rodiče i jeho malou sestřičku rád.
„To jsem nevěděl“ byl tím zaskočený. Věděl, jaké to je přijít o někoho. On přišel o bratra, ale tohle bylo ještě horší. Cítil, že to u Dwayna bylo horší než u něj.
„Dwayn o tom nikdy s nikým nemluvil. Jak byste někomu vysvětlil, že jste se díval na smrt vaší rodiny a nepokusil byste tomu zabránit?“ i on o tom nerad mluvil, ale Ryan si zasloužil vědět pravdu.
„On…on je viděl zemřít?“ vykoktal ze sebe. Tohle nečekal.
„Ano. Koukejte, už jsme doma“ naznačil mu, že se o tom nebude už dál bavit.
Ryan se podíval z okna auta. Začal přemýšlet. Nevěřil tomu, že Dwayn si toho zažil tolik a přitom zůstal ještě při smyslech. Když on přišel o bratra, málem se z toho zbláznil.
„Pane Woodsi, dovolte mi představit mou ženu. Sam Dorisovou“ ukázal na boubelatější ženu.
„Těší mě“ pousmál se.
„Bože chlapče! Ty si hrozně hubený!“ zhrozila se.
„Okamžitě do kuchyně, nebo si mě ani nepřej!“ hnala ho do kuchyně.
„Wille! Odnes mu věci do pokoje!“ rozkazovala. Will se nad tím jen usmál a přikývl. Ryan se nechal odtáhnout do kuchyně. Poslušně začal jíst to, co mu předložila. Byl duchem mimo. Byl jím u Dwayna.
„Proč jdeš tak pozdě?“ v temné noci domu se ozval Ryanův hlas.
„Co tu děláš? Máš už dávno spát!“ rozsvítil a uviděl Ryana sedět na gauči jen v trenkách a v sepraném tričku.
„Čekám tu na tebe“ odpověděl a postavil se.
„Běž si lehnout. Musíš odpočívat“ nechtěl se s ním bavit. Sám byl hodně unavený.
„Ne, dokud mi neřekneš, kde jsi byl“ postavil se před něj.
„Snad si se o mě nebál? Myslel jsem, že máš hodně práce s doktorkou“ zamručel.
„Jo. Bál jsem se o tebe“ povzdechl si.
„Proč?“ nechápal, ale v okamžiku si to domyslel.
„Will ti všechno řekl“odpověděl si sám.
„Nezlob se na něj, Dwayne. Donutil jsem ho“ začal ho bránit. Dwayn se nad tím jen pousmál.
„Nemam se na něj proč zlobit, Ryane. Will jen chce, aby si byl o mě informován“ byl klidný. Věděl, že Will tím nemyslel nic špatného. Jen se o něj trochu víc staral.
„Běž si lehnout, Ryane. Musíš odpočívat“ řekl a odcházel po schodech.
„Dáš mi pusu na dobrou noc?“ zastavil ho. Dwayn se zastavil a otočil se na Ryana. Přešel k němu a dal mu malí polibek na tvář.
„Dobrou noc“ popřál mu a otočil se k odchodu.
„Tak malou? A co mě obejmout?“ začal. Dwayn se zastavil a pousmál se.
„Promiň, Ryane. Jsem propocený a unavený“ pootočil se na něj Dwayn.
„Komu to vadí? Mně nevadí, že jsi zpocený“ otočil si ho na sebe.
„Víš co? Já se dojdu osprchovat a pak ti dojdu dát dobrou noc“ usmál se na něj.
„Mohu do té sprchy s tebou? Mohl bych smejt ten nemocniční smrad“ zeptal se nadějně. Dwayn se k němu přitiskl a začal ho líbat.
„To víš, že nemůžeš“ usmál se na něj a odešel. Ryan jen něco zavrčel a zhasnul světlo a vydal se do svojí ložnice.
Lehl si do postele, ale nepřikrýval se. V noci bylo celkem teplo a on doufal, že za ním přijde Dwayn. Na dveře se ozvalo zaťukání.
„Pojď dál“ vyzval ho. Dveře se otevřely a v nich se objevil Dwayn.
„Přišel jsem ti dát dobrou noc“ usmál se na něj a přešel k Ryanově posteli. Posadil se na kraj postele a přikryl Ryana slabou dekou.
„A pohádku mi řekneš?“ zeptal se ho s nevinným úsměvem.
„Jakou by si chtěl?“ naklonil se k němu.
„Nevím. Třeba o automechanikovi a…a…a o nějakém zbohatlíkovi?“ navrhl. Netušil, jak ho to napadlo, ale nevadilo mu to.
„Tu neznám. A ty?“ lehl si k němu.
„Ne, neznám. Nechtěl by sis jí vymyslet?“ navrhl. Dwayn se zamyslel a pak začal vyprávět pohádku, kterou si slovo po slově vymýšlí.
Když pochvíli sklonil oči, uviděl Ryanovu uvolněnou tvář, která se mu opírala o rameno. Usmál se nad tím. Opatrně se vymanil s Ryanova objetí a přikryl ho pořádně. Sklonil se k němu a opatrně ho políbil na čelo. Otočil se a odešel.
„Dobré ráno, Sam“ pozdravil ji, když vešel do kuchyně.
„Dobré, Ryane. Máš hlad?“ usmála se na něj a nandala na talíř vafle.
„Jako vlk“ usmál se a posadil se na barovou židličku.
„Kde je Dwayn?“ zeptal se, když si uvědomil, že tam není.
„V tělocvičně“odpověděla jednoduše.
„Kde?“ zeptal se.
„V domku na zahradě“ odpověděla. Ryan do sebe naházel vafle a vydal se do toho domku, kam ho poslala Samantha.
Tiše vešel do domku a díval se na Dwayna, který se obratně pohyboval při každém pohybu.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se ho, když se k němu Dwayn otočil čelem.
„Jo“ přikývl.
„A co to je?“ přehodil si přes hlavu ručník.
„Ty“ usmál se na něj. Dwayn se k němu tiše přiblížil. Ryan natáhl ruce a uchopil ručník za oba konce. Přitiskl si ho na sebe a začal ho líbat. Opatrně ho stáhl na zem. Dwayn se nechal vtáhnout do polibku a pak se nechal na chvíli ovládnout i touhou.
„Ne, Rayne!“ řekl trochu tvrději, než chtěl. Trošku se od Ryana odtáhl a vydýchával chtíč, který mu málem zajal mozek.
„Proč ne? Já chci!“ zasténal.
„Mohl bych ti ublížit. Nejsi ještě zdraví“ postěžoval si. Ryan se zamračil a díval se na Dwayna, jako na nepřítele.
„Až budu zdraví, tak…“ nedořekl.
„Tak se na tebe hned vrhnu“ usmál se na něj. Ryan si ho k sobě přitáhl a lehl si mu do náruče.
„Rayne?“ ozval se Dwayn, po chvíli ticha.
„Ano?“ otevřel oči.
„Proč jsi napadl policajta?“ zeptal se ho potichu. Ryan ztuhl.
„Ty ses koukal do rejstříku?“ zeptal se ho.
„Jo, chtěl se zjistit, kdo by ti to mohl udělat“ přiznal se. Ryan si povzdychl a víc se zavrtal do Dwaynovi náruče. Zarytě mlčel a Dwayn poznal, že se mu do toho moc nechtělo.
„Kdysi mi zabili bratra. Při soudním přelíčením, ale bratrova vraha osvobodili a já…No vybouchl jsem. Začal jsem vyvádět a najednou se mi do cesty postavila ochranka u soudu. No a dopadlo to, jak to dopadlo“ mluvil tiše. Dwayn mlčel.
„Ty seš hrozný. Ty jsi věčně v průseru“ postěžoval si.
„A to si přestav, že mě máš v domě. Blízko sebe“ usmál se a byl rád, že to Dwayn nerozebíral.
„Díky bohu za to. Aspoň budu mít nad tebou dohled“ usmál se na něj a políbil ho do vlasů.
„A teď pravdu, Ryane. Kdo ti to udělal?“ zeptal se ho. Ryan znovu ztuhl.
„To je jedno“ odmítal mu říct, o svých problémech.
„Já si to tedy zjistím sám“ odpověděl jednoduše. Ryan si povzdechl.
„To je nespravedliví, Dwayne!“ zavrčel a otočil se na Dwayna.
„Já to vím, ale chci vědět, kdo ti to udělal“ odpověděl jednoduše. Ryan jen zavrčel něco hodně neslušného.
„Byli to opice jednoho chlapa, který mu dlužím peníze“ zamumlal tiše. Doufal, že to Dwayn neslyšel.
„Kolik?“ zeptal se. Ryan si povzdychl.
„Dost, ale tobě do toho nic není!“ zvedl varovně prst.
„Je mi do toho hodně Ryane! Patříš do mého života, ať chceš nebo ne“ nebál se ho. Viděl, jak se Ryan trhavě nadechl a chytl se za prostřelené rameno.
„Děje se něco?“ zeptal se ho.
„Jen…jen to trochu bolí“ pousmál se. Nechtěl na sobě nechat vidět, že ho to bolí, ale ta bolest byla obrovská.
„Ukaž mi to“ poručil mu. V Dwaynově hlase bylo něco, co nedokázal neuposlechnout. Nechal si Dwaynem vytáhnout tričko.
„Sakra“ zaklel Dwayn tiše a zvedl se země. Přešel k telefonu.
Komentáře
Přehled komentářů
ahooooooj ..... budeš ešte pokračovať v poviedke??? je perfektná
Re: pokračovanie
(Demi, 3. 11. 2015 18:07)Ještě nevím, protože o všechny své povídky jsem přišla, když mi odešel pc :( Ještě zvažuji, jestli ve stránkách budu pokračovat.
Woow! *.*
(Nioru, 24. 6. 2013 23:09)Nádherný příběh! Začala jsem ho číst tak před hodinou a už jsem zkončila. Přečetla jsem ho jedním dechem a musím říct že tenhle cyklus je suprový! *.* Jen tak dál, moc tě podporuju a co nejdříve pokračování prosííím!!! *.*
jo jo jo jo jo !!!!!!!!!!
(sisi/ctenar, 11. 8. 2011 21:52)DATEBAYO!!!!!!!!!! Tak toto je mistrovské díllo pro můj mozek !! už dlouho jsem nečetla tak pěkný příběh a ještě k tomu přesně postavy jaký žeru!!!!!!!! o.O to čumím !!!!!!!!!!!!!!!! *slintááááá si na new klávesnici , ještě že je voděodolná :D*
:o)
(Wierka, 5. 7. 2011 22:11)juhůůů další díl a parádní .. :oD ale konec, chudýák Ryan, asi mu ruplay stehy nebo něco...také,...
spřátelení
(Kana, 4. 7. 2011 9:42)
ještě jsem se chtěla zeptat, jestli by jsi se nechtěla spřítelit. omlouvám se, že to píši semam, ale nevím, kam jinam =)
kdybych chtěla taky tak se ozvi
blog: ledove-stripky-fantazie.blog.cz
sugoi
(Kana, 4. 7. 2011 9:37)
počkej, co se stalo? nenapínej, prosím =)
jinak nádherný dílek, stejně jako celý cyklus ;)
pokračovanie
(zz, 20. 5. 2015 23:21)