Deméteřin deník

  pro Bellu a všechny ostatní :)

Najednou se ozvalo silný zabouchání na vrata. Zvedl se a položil zbytek rumu na provizorní stolek. Vydal se k vratům a otevřel. V tom okamžiku na svém obličeji ucítil něčí pěst. Odletěl na auto a opřel se o něj. Chytil se za bradu.

  „Přišli jsme pro peníze, pana Johnse“ řekl hromotluk, který vešel do vrat.

  „Nemam je. Nemam ani dolar!“ řekl. Postavil se. Moc dobře věděl, co se bude dít dál.

  Kolem něj se rozestavilo několik mužů. Moc dobře věděl, že se nedokáže ubránit. Nedokázal by se ubránit ani jednomu z nich na to, aby se dokázal ubránit všem najednou.

  V okamžiku ucítil v obličeji první ránu a pak se to jen vezlo dál. Jedna rána za druhou. Po pěti je přestal počítat, protože upadal do bezvědomí.

  Po několika málo minutách se ocitl na zemi. Pomalu nevnímal okolí, ale přesto věděl, že vymahači jsou tam pořád.

  „Tady, malá upomínka na to, co se ti může stát příště, až přijdeme“ řekl někdo nad ním a pak už jen ucítil palčivou bolest v rameni. Po pár vteřinách ji však přestal vnímat. Upadl do bezvědomí.

  Dwayn se prudce zastavil tři ulice od Ryanovy autodílny. Stál tam a díval se na silnici před sebou. Ignoroval ostatní, který na něj troubili kvůli zelené na semaforu.

  Seděl v autě a přemýšlel o tom, co se stalo. O tom, co si o něm Ryan myslí. Přemýšlel o tom, co k němu doopravdy cítí.

  Moc dlouho však nevydržel nával myšlenek. Znovu nastartoval auto a vyjel. Trvalo jen pár okamžiku než se skřípením kol otočil auto a vydal se zpět do dílny. Potřeboval si s ním pořádně promluvit. Potřeboval mu vysvětlit, že ho nechtěl jen do postele. Chtěl mu vysvětlit, že chce, aby s ním žil po jeho boku a že jej chce celého. I tu drzost.

  Kousek od dílny dupnul na brzdu a auto se s nepříjemným kvílením zastavilo před dílnou. Cítil, že ho za to Ryan nařkne, že týrá auto, ale nevadilo mu to. Vystoupil z auta a šel hned k vratům dílny.

  Začalo být mu divně, že jsou vrata zavřený. Věděl, že je míval otevřený, když dělal na autě. S neblahým tušením pootevřel vrata a jen hlavou nakoukl dovnitř. Nechtěl riskovat, že ho Ryan znovu praští.

  Podíval se na auto, na kterém se nezměnil ani škrábanec. Sklonil oči k zemi a najednou ztuhl.

  „Ryane!“ vykřikl a rozeběhl se k Ryanovi, který ležel v kaluži krve. Zkontroloval mu na krku tep, který měl velmi slabí. Z kapsy vytáhl mobil a zavolal sanitku. Když hovor ukončil, svlékl si tričko a přitiskl jej na krvácející ránu.

  Napínal uši, jestli už neuslyší sanitku.

  „No tak, Ryane! Vydrž to! Musíš mi tu zůstat, abych se s tebou mohl ještě pohádat“ mluvil k němu a pozoroval Ryanovu bledou tvář.

  Během tří minut se ozvala siréna a Dwayn se úlevně oddychl, ale věděl, že ještě není konec. Během minuty se u něj objevili záchranáři a odstrčili ho od Ryana.

  „Mohu jet s vámi?“ zeptal se jich, když vezli Ryana na nosítkách.

  „Jste s ním nějaký příbuzný?“ zeptal se ho záchranář.

  „Jsem jeho přítel“ zalhal. Věděl, že kdyby jim to neřekl, nepustili by ho do sanitky.

  „Nasedněte si. Nemáme moc času!“ připustil záchranář.

  Dwayn se kolem něj protáhl a posadil se k Ryanově hlavě. Chytl ho za ruku a sklonil se k němu.

  „Bojuj, Ryane! Ještě to musíme dořešit“ zašeptal mu do ucha a pak se opřel o stěnu sanitky. Cítil její rychlost, ale bylo mu to jedno.

  „Co tu máme?“ zeptal se doktor, když Ryana vyvezli ze sanitky.

  „Střelnou ránu a nejspíš ho pořádně zmlátili. Je velmi pravděpodobné, že má vnitřní krvácení, několik zlomených kostí a nejspíš i otřes mozku“ vyjmenovával sanitář, ale Dwayn je prakticky neposlouchal. Pořád držel Ryana za ruku.

  „Pane! Musíte zůstat tady!“ zastavila ho sestřička. Dwayn neochotně pustil Ryanovu ruku a díval se, jak mizí za dveřmi operačního sálu.

  „Jste nějak zraněný?“ zeptala se ho, ale Dwayn ji poslouchal jen na půl ucha.

  „Ne, tohle není moje krev, ale jeho“ mumlal tiše. Cítil na svém těle oči sestřiček okolo. Věděl, že se dívají na jeho zpola nahé a zakrvácené tělo.

  „Pojďte, musíte vyplnit papíry“ vyzvala ho sestřička a Dwayn se otočil a šel za ní. Věděl, že by byl na sále zbytečný, ale přesto tam toužil být.

  Dostal do ruky desky s formulářem a on vyplnil, co věděl.

  „Jste s panem…“ začala sestřička a pak se podívala na desky „ Woodsem nějak spřízněný?“ zeptala se. Zajímalo jí, jaký vztah je mezi těmi krásnými mužskými, kteří se tam objevili.

  „Jsem jeho přítel“ mumlal. Nemluvil na hlas, neměl to zapotřebí.

  „To jako, že vy dva spolu cho…chodíte?“ vykoktala ze sebe. Dwayn se na ní podíval. Věděl, že tu hru musí dál hrát. Už to řekl v sanitce, a když to řekne dál, aspoň dají Ryanovi všechny sestřičky pokoj.

  „Doufám, že ještě ano. Dnes jsme se pořádně pohádali, ale snad to není tak vážné, jak se zdá“ zamumlal a podíval se na sestřičku, která je z toho zaskočená.

  „Prosím, posaďte se. Bude zapotřebí, abyste tu byl. Doktor s vámi bude chtít jistě mluvit“ řekla profesionálně, ale Dwayn na ní poznal, že má co dělat. Dwayn jen přikývl a posadil se do čekárny.

  Vytáhl z kapsy mobil a zavolal Karle.

  „Pane? Co si přejete?“ zeptala se překvapená Karla.

  „Chci, abyste mi sehnala všechny informace o Ryanu Woodsovy. Kde žil jako dítě, rodiče, sourozence, dluhy. Prostě všechno!“ rozkázal. Chtěl vědět, co se vlastně stalo, že musel Ryan skončit v nemocnici.

  „Ano, pane“ odsouhlasila. Neviděla na tom nic špatného. Navíc to muselo být velmi důležité, když ji o to požádal a neudělal si to sám.

  „Chtěl bych to, co nejdřív“ mumlal. Očima sledoval, každého doktora, který kolem něj přišel.

  „Ano, pane“ její prsty se hbitě začaly pohybovat po klávesnici.

  „Díky, Karlo“ poděkoval ji a zavěsil telefon. Na Karlu se mohl spolehnout a tak to nechal jen na ní.

  Minuty, které ubíhali, byli pro Dwayna velmi těžké. Bylo pro něj těžké nevědět nic o tom, jak na tom Ryan je. Chvilkami seděl, poté chodil sem a tam. Když se ozval jeho žaludek, došel si do nemocniční kantýny, kde jejich jídlo bylo opravdu mizerné.

  „Vy jste pan Constance?“ objevil se u něj po dvou hodinách doktor. Dwayn zvedl hlavu a okamžitě se zvedl.

  „Ano, jsem lord Constance“ souhlasil.

  „Před několika málo okamžiky skončila operace pana Woodse“ řekl.

  „Jak to dopadlo? Je v pořádku?“ vystřelili z něj otázky dřív, než stihl promyslet, na co se vůbec ptá.

  „Pan Woods má zřejmě ohromný důvod k životu“ usmál se na něj.

  „To jako, že bude v pořádku?“ potřeboval vědět, jestli si to vysvětlil správně.

  „Během operace mu dvakrát přestalo bít srdce, ale přesto se nevzdával a srdce se znovu rozběhlo. Jak říkám, musí mít obrovský důvod k životu“ usmíval se. Hrozně rád říkal dobré zprávy. Dwaynu se srdce spadl obrovský kámen ze srdce.

  „Musí vás velmi milovat, pane Constanci“ došlo to i k němu.

  „Proč myslíte?“ zvedl k němu hlavu.

  „Je to jen má domněnka“ zářivě se usmál a odešel.

  Dwayn se posadil na židli a usmíval se. Měl obrovský strach z toho, že Ryan umře a teď se mohl těšit z toho, že ještě není konec.

  „Měl byste jít domů, pane Constance“ ozval se u něj ženský hlas.

  „Nepůjdu domů, dokavaď ho neuvidím“ odmítal jít domů, aniž by ho viděl. Sestra u něj se zamyslela.

  „Šlo by to jedině přes sklo“ odpověděla. Návštěva na pokoji není povolená, když je pacient jen pár okamžiků po operaci.

  „Aspoň něco“ usmál se na ní a zvedl se. Sestra ho vedla na pooperační oddělení, kde zrovna ležel Ryan.

  „Jen pár minut“ řekla mu sestra, než odešla.

  Dwayn se postavil před okno a díval se na nehybné, bledé tělo, které leželo jen kousek od něj. Viděl všechny přístroje, které ukazovali, že je pacient na živu.

  Položil dlaň na sklo, jakoby se mohl dotknout Ryanovy tváře.

  „Ty si Rayne uzdrav, abychom mohli dokončit naší hádku. Ty grázly nech na mě, vyřeším to. Zaplatí za to, co ti udělali“ šeptal, jakoby ho mohl Ryan slyšet.

  Tiše tam stál s dlaní položenou na skle. Očima sledoval, každý pohyb Ryanova hrudníku a pohyb očí pod víčky.

  „Lorde Constanci, musíte už jít“ vyrušila ho sestřička, která mu dovolila Ryana vidět. Přikývl a vydal se zpět.

  Postavil se před nemocnici a přemýšlel, co bude dělat. O svoje BMW zřejmě už přišel a jemu to nijak nevadilo. Vše mu bylo jedno. Hlavní pro něj bylo, že Ryan přežil.

  Po chvíli však zavolal na taxikářskou firmu, aby pro něj poslala auto a odvezla ho domů.

  Když vešel do prázdného domu, padla na něj tíha samoty. Prošel několika místnostmi a v každé v nich si dokázal Ryana představit.

  Vlezl do kanceláře a zapnul si počítač. Chtěl se věnovat případu, ale nakonec si otevřel email, kam mu Karla poslala pár věcí o Ryanovi.

  „Pokuty, pokuty a zase pokuty“ mumlal pro sebe. Dokonce vlezl i do Ryanova trestního rejstříku.

  „No to se podívejme“ zamumlal.

  „Ublížení na zdraví, krádeže, několik dalších pokut, napadení policisty“ mumlal si pro sebe. Hned ho to zaujalo a chtěl se na to Ryana zeptat, ale musel si počkat, až se Ryan probudí.

  „Dobrý den, Lorde Constanci“ po třech dnech mu zavolal doktor Häusler, který o Ryana pečoval.

  „Dobrý den, doktore Häuslere. Přejete si?“ seděl ve své kalendáři, i když chtěl být jinde.

  „Chtěl jste po mně, abych vás zavolal, kdyby se pan Woods probudil“ začal doktor Häusler. Dwayn se v okamžiku napřímil.

  „Už se probral?“ zeptal se nadšeně. Už moc dlouho ho svírala zvědavost. Chtěl se dozvědět, co se stalo, že Ryan napadl policistu.

  „Ano“ odpověděl.

  „Do pěti minut jsem tam“ praštil sluchátkem a vyběhl z kanceláře, jako by měl v zadku vrtuli.

  „Lorde Constanci, kam jdete?“ zeptala se ho Karla, ale než jí stihl Dwayn odpovědět byl pryč. Karla nad tím jen zavrtěla hlavou a začala odvolávat všechny jeho schůzky, do konce dne. Nevěděla, jak dlouho bude Dwayn pryč. Jistota byla jistota.

  Dwayn dojel před nemocnici a přeběhl k výtahu. Když už po několikáté mačkal tlačítko na přivolání, vzdal to a rozhodl se pro schody.

  Schody bral přímo po dvou někdy i po třech. Vyletěl v pátém patře a letěl přímo za doktorem Häuslerem.

  „Dobrý den, doktore“ pozdravil ho udýchaně.

  „Jste tu rychle, lorde Constanci“ podíval se na něj překvapeně.

  „Říkal jsem, že jsem do pěti minut zde“ usmál se a narovnal se. Dech se mu už vracel do normy.

  „Ano říkal“ připustil.

  „Říkal jste, že se Ryan probudil“ zeptal se ho na rovinu.
  „Ano, ale ještě má omezený návštěvy a nesmí se rozčilovat“ varoval ho.

  „Nebojte se“ zatvářil se nanejvýš nevině, jak to jen šlo.

  „Lorde Constanci…“ zavrčel trochu doktor.

  „Opravdu. Počkám si na uzdravení, pak ho tu možná budete mít znova“ usmál se.

  „To prosím ne“ zasténal. Dwayn se nad tím uchechtl. Došli chodbou až k pokoji, kde ležel Ryan. Dwayn se podíval dovnitř přes sklo. Díval se na Ryana, který si četl nějaký časopis. Povzdechl si.

  „Opravdu mi důvěřujete na tolik, abyste mě tam pustil?“ zeptal se ho, aniž by odtrhl oči od skla.

  „Naštěstí jsme v nemocnici“ usmál se povzbudivě a odešel. Dwayn si znovu povzdychl a přešel ke dveřím. Zaklepal a čekal.

  „Ahoj Ryane“ pozdravil ho, když byl vyzván, aby vešel.

  „Dwayne?“ překvapivě zvedl oči od časopisu.

  „Jak ti je?“ posadil se na židli, která stála kousek od nemocničního lůžka.

  „Všechno mě jen bolí. Navíc se hrozně těším, až se dostanu z nemocnice pryč“ vynaložil do hlasu veškerou touhu odejít.

  „Proč? Co ti tu chybí? Máš tu sestřičky, které o tebe pečují…“ začal, ale Ryanova ruka ho zastavila.

  „Řeknu ti to jednoduše. Nemocnice nemam rád a byl bych nejradši, kdybych mohl už odejít“ vysvětlil mu polopatě.

  „To tak brzy nepůjde. Měl si vážná zranění a to tě asi tak brzy nepustí“ řekl mu špatnou zprávu, kterou Ryan už určitě věděl.

  „Já vím, ale nechtějí mi říct, kdo mě našel a zavolal záchranku“ nad tím si povzdechl. Nejradši by toho chlapa zabil, ale věděl, že ten chlap měl jen dobrou vůli a chtěl mu pomoci.

  „No…to jsem byl já“ vykoktal ze sebe. Ryan se na něj překvapeně podíval. Nečekal, že by ten chlap mohl být Dwayn po tom, co se stalo v garáži.

  „Proč ses vracel? Po tam tom si neměl jediný důvod se vrátit“ zeptal se. Dwayn se zarazil. Na to nikdy nepomyslel.

  „Měl jsem důvod“ řekl pochvíli ticha.

  „Jaký?“ co ho donutilo, aby se vrátil. Aby se vrátil k němu.

  „Ty. Ty si ten důvod, proč jsem se vrátil“ odpověděl narovinu a svěsil ramena. Ryan se na něj díval. Na to jak sklesl, když mu to řekl. Věděl, že tím důvodem byl on a to mu vadilo. Nelíbilo se mu to. Nelíbilo se mu, že je Dwayn skleslí jen kvůli němu.

  „Proč já Dwayne? Jsem obyčejný nuzák s dluhy“ zeptal se. Bylo mu jedno, že na sebe něco prozradil.

  „Srdce si nevybírá, Ryane. Nikdy“ pousmál se. Myslel, že i to věděl. Ryan chytl Dwayna za ruku a vytáhl ho k sobě. Dwayn se ocitl obličejem jen kousek od jeho.

  „Co to děláš?“ zeptal se a dýchal zrychleně. Jeho blízkost mu nedělala moc dobře.

  „Chci si jen něco vyzkoušet“ zamumlal těsně předtím, než si k sobě přitáhl Dwaynovu hlavu a jeho rty.

  Ryan opatrně přitiskl své rty na Dwaynovi a vychutnával si jejich měkkost. Jazykem si donutil cestu do jeho úst, aby je ochutnal.

  Dwayn se chtěl zprvu bránit, ale nakonec mu jen zasténal do úst a nechal Ryanův jazyk, aby mu vnikl do úst.

  „Proč mi to děláš, Ryane?“ zeptal se ho Dwayn, když se od něj odtáhl. Ryan měl poleženou ruku na jeho krku a pořád si ho držel u sebe.

  „Potřeboval jsem cítit…“ nepokračoval.

  „Cítit co? Co si potřeboval cítit?“ nevyznal se v sobě. Nevyznal se v Ryanovi.

  „Potřeboval jsem cítit tvoje rty na svých“ přiznal se.

  „Když jsi mě mohl mít, odehnal si mě s tím…s tím, že jsem si tě koupil“ těžce to dostával přes rty, ale musel.