Deméteřin deník

  „Jedete domu, lorde?“ zeptala se ho postarší žena, která seděla za svým stolem.

  „Ano, konečně. Vy ještě nejdete, Karlo?“ postavil se k ní. Chtěl odejít, ale byla to jejich tradice.

  „Za chvíli. Užijte si hezkou noc“ popřála mu.

  „I vy si užijte nádhernou noc“ sklonil se k ní a políbil ji na tvář. Přehodil si přes ruku kabát a vydal se do podzemních garáží.

  Nasedl do auta a na sedadlo vedle sebe odložil kufřík a kabát. Opřel se hlavou o opěradlo a zhluboka dýchal.

  Pochvíli nastartoval a vyjel.

  Když vjel do ne zrovna bezpečné ulice, auto sebou začalo škubat. Ujel necelých deset metrů, když se úplně zastavilo. Mohl se dívat jen na to, jak mu zpod kapoty vycházela pára.

  „To snad není možný!“ zavrčel a praštil do volantu. Seděl v autě a přemýšlel nad tím, co udělá. Nechtělo se mu vystoupit z auta, když si všiml těch pobudů, kteří se ochomýtali kolem.

  Najednou mu někdo zaťukal na okýnko. Jak to nečekal, lekl se a nadskočil. Děkoval bohu, že měl černý skla a tak ho nikdo nemohl vidět.

  Podíval se na toho, kdo na něj zaťukal.

  Vysoký muž s pěkně vypracovaným tělem. Na sobě jen staré, seprané džíny s dírami. V rukou nějaký kus hadru, kterým si utíral ruce.

  Otevřel okénko, aby měl na toho muže lepší výhled a navíc, aspoň se dozví, proč zaťukal.

  „Přejete si?“ zeptal se slušně.

  „Jmenuju se Ryan Woods a nedaleko tu mam dílnu. Jestli chcete, podívám se vám na auto“ navrhl mu.

  „Já jsem Lord Dwayn Constance“ představil se. Nezapomněl zdůraznit svůj titul.

  „Neptal jsem se, kdo jste, ale jestli nechcete pomoci s autem“ nenáviděl vyšší vrstvu společnosti, ale peníze potřeboval, jako sůl. Dluhy se na něj hrnuly a pomalu, ale jistě se brzy objeví vymahači.

  „Umíte to vůbec?“ očima si ho prohlédl.

  „Jistě lépe než vy“ schoval kus hadru do kapsy.

  „Tak chcete pomoci s autem nebo tady chcete zůstat?“ pronesl mírně podrážděně.

  „Dobře“ vystoupil z auta.

  Ryan se postavil před kapotu a otevřel ji. Uznale zapískal.

  „Co jste s tím autem dělal? Vstřikování a svíčky máte úplně v prdeli!“ vyjel po něm.

  „Nic jsem s tím nedělal. Jen jsem ho řídil“ řekl, jakoby se nic nedělo.

  „Jenže jste určitě jezdil jak prase! Je to totálně oddělaný! To je týrání tohlecto“ zavrčel na něj a prásknul kapotou.

  „S kým si myslíte, že mluvíte?! Já nejsem žádný nýmand, abyste si tohle ke mně mohl dovolit!“ sevřel ruce v pěst. Takhle s ním ještě nikdo nemluvil.

  „Mluvím s buranem, co neumí řídit auto!“ vyjel po něm. Ryan se na něj díval s opovržením. Neznal ho a přitom ho nesnášel, jako všechny zbohatlíky.

  „Já umím řídit auto! Jinak bych nemněl řidičák!“ vztekal se. Takhle jejich tahanice jej však začala vzrušovat.

  „Jistě jste je podplatil, jinak by vám ho nedali!“ ruce složil na hrudníku. Kdyby to neudělal, nevydržel by a praštil by ho do nosu. Tohle bylo týrání na nejvyšší úrovni.

  Ryan obešel auto, aby se podíval na značku.

  „Co to sakra děláte?!“ jeho slušní vychování a chladná hlava šli do háje.

  „Potřebuju vědět, co je to za model. Jestli mam svíčky a vstřikování“ odpovídal chladně. Musel si držet chladnou hlavu, aby toho aristokrata nepraštil.

  „Je to BMW Řada 7 730d“ řekl, jakoby nic.

  „No neříkejte. Náš lordík si přečetl manuál“ sklonil se s imaginárním kloboukem v ruce. Dwayn sevřel ruce v pěst. Měl sto chutí tomu drzému povaleči něco udělat, ale byl právník a dobře věděl, že by ho mohl zažalovat.

  Ryan přešel zpět ke kapotě a opřel se o ni.

  „Co děláte teď?“ vrčel přes zaťatý zuby.

  „Coby jste řekl? Jdu tancovat kozáčka na kapotě vašeho auta!“ zavrčel. Nohama se zapřel a auto se pohnulo. Udělal krok a auto se znovu pohnulo.

  Dwayn stál na místě a díval se na Ryana, který tlačil auto.

  Uznale zapískal. Líbilo se mu, jak se na Ryanově těle napjali všechny svaly a celé tělo.

  „Nechcete pomoct?“ zeptal se ho.

  „Neříkejte, že jste schopnej si zašpinit ruce“ vrčel, ale nepřestal tlačit.

  „Kvůli vám opravdu ne“ řekl, ale přesto se postavil vedle Ryana a začal u s ním tlačit auto do Ryanovy autodílny.

  Tlačili několik metrů, když se Ryan zastavil.

  „Sakra!“ zavřel Dwayn, jak nečekal tíhu auta.

  „Už jsme tu lordíku“ řekl Ryan a odešel do obrovské garáže. Dwayn se opřel o kapotu a měl sto chutí toho chlapa zabít.

  Odrazil se od kapoty a vydal se za Ryanem. Auto nechal bez dozoru a jen doufal, že mu ho někdo neukradne.

  „Dokonalé hnízdečko“ pronesl sarkasticky.

  „To je skládka nebo autodílna s bytem dohromady?“ zeptal se. Rozhlížel se po obrovské garáži.

  Na jedné straně garáže byli nejrůznější části aut a nářadí. Na druhé straně byl závěs, za kterým se něco schovávalo, ale už neviděl co.

  „Učiněné jen k rozkoši“ zamumlal Ryan a přehraboval se v nejrůznějších šuplíkách.

  „Jak dlouho byste tu vydržel stát?“ zeptal se ho po chvíli.

  „Nevím, proč?“ nechápal, proč se ho na to ptá.

  „Protože oprava bude trvat nejmíň čtyři dny“ poznamenal a vítězoslavně vydal pár svíček ze šuplíku.

  „Cože?! Si ze mě děláš šoufky!“ vyjekl. Ryan se nad tím pousmál.

  „Nedělám si srandu. Tyhle auta jsou plný elektroniky a nejrůznějších kabelů“ vysvětlil.

  „To já vím! Jenže jak se mám dostat domů?!“ popadla ho hysterie. Nebyl srab, ale nehodlal sám projít tou ulicí hrůzy.

  „Copak? To nemáte nějakýho slouhu, co by pro vás přijel?“ poznamenal s úsměvem.

  „Já řídím výhradně sám“ odpověděl mu.

  „Tak si zavolejte takový ty lidi, co vás kamkoli odvezou. Jak jen se jím to říká? Jo! Zavolej si taxikáře!“ bavilo ho provokovat a rozčilovat.

  „I bez tebe vím, co mam dělat! Ale, jak mam vědět, že se mi s autem nic nestane, když ho tady nechám takovému…takovému…“ nevěděl, jak ho nazvat. Ryan přešel k němu a postavil se před něj.

  „Takovému?“ navnazoval ho, aby to dořekl.

  „Tokovému špinavému neandrtálci, co ani do dvou neumí počítat!“ dořekl.

   V okamžiku uviděl, jak se Ryan napřáhl a pak už jen cítil na obličeji ránu. Pod náporem rány spadl na zem. Automaticky se dotknul brady, do které od něj dostal pěstí. Ublíženě se na něj podíval.

  „Ty namyšlenej, aristokratickej idiote!“ zavrčel vzteky. Dwayn se na něj udiveně díval.

  „Máš jediný štěstí, že potřebuju peníze, jinak bych ti srazil ten tvůj namyšlenej hřebínek“ vrčel vzteky. Zhluboka oddechoval, aby se co nejrychleji uklidnil. 

  Dwayn se postavil a díval se Ryanovi zpříma do očí.

  „Potřebuješ peníze? Fajn!“ vyštěkl a hodil po něm penězi, které v okamžiku vyndal z peněženky.

  Otočil se na podpatku a vyšel z garáže. Nahnul se do auta a vyndal z něj kufřík i kabát. Postavil se vedle auta a vytáhl z kapsy mobil. Opřel se o něj a zavolal na spolehlivou firmu, kterou používal, když nemohl řídit.

  „Dobrý den, potřeboval bych taxíka na roh Broosovinovy a Resert street“ nadiktoval jim adresu a zaklapl telefon.

  Ryan stál pořád na stejném místě a překvapeně se díval na zem, na které leželi peníze, které po něm hodil Dwayn.

  Po deseti minutách se před Dwaynem zastavilo auto. Odrazil se od auta, ale pak se zastavil. Vyndal s kapsy vizitku a dal je za stěrač auta. Poté se otočil a posadil se do taxíku. Nadiktoval adresu a auto i s ním odjelo.

  Když se Ryan vzpamatoval, byl Dwayn už pryč. Sklonil se a sebral všechny peníze, které uviděl. Schoval je do plechové krabičky, kterou měl od nějakých sušenek. Nehodlal si z nich nechat ani kousíček. Byl odhodlaný vrátit je hned, jak ho uvidí.

  Vylezl z garáže a vydal se k autu. Vizitku, co dal Dwayn za stěrač, si dal do kapsy a auto odtlačil do garáže, aby to nějakého zlodějíčka nelákalo.

  Zavřel plechové dveře a otevřel kapotu a začal s opravou.

  Dwayn vystoupil z taxíku a zaplatil. Vstoupil do obrovského domu, ve kterém bydlel on, Sam a Will. Pověsil si kabát a vydal se do pracovny, kde začal pročítat podklady k dalšímu případu. Nakonec usnul u stolu.

  Když se ráno probudil, uvědomil si, že do práce bude muset jet jeho miláčkem.

  Jen po hmatu se vydal do koupelny, kde si dal rychlou sprchu a pak se převlékl do černého obleku. V kuchyni si udělal něco lehkého k snídani, protože nemněl moc času. V deset ho čekal první soud a on si ještě potřeboval promluvit s klientem.

  „Dobré odpoledne, pane. Jakou jste měl noc?“zeptala se ho Karla, když vešel do kanceláře.

  „Rozbilo se mi auto“ zamumlal a vešel do kanceláře. Posadil se za stůl a začal se prodírat papíry k novému případu.

   Zabral se do papírů natolik, že úplně zapomněl na čas i na to, že chtěl zajet za Ryanem a omluvit se mu za to, jak se k němu choval.

  „Měl byste jet už domů“ ozvala se ode dveří Karla.

  „Co?“ nechápavě se na ni podíval a pak se podíval na hodiny.

  „To už je tak pozdě?“ řekl překvapeně. Okamžitě zaklapnul desky a dal si je do kufříku. Zhasnul lampičku a vyběhl z kanceláře. Zastavil se a vrátil se ke Karle.

  „Dobrou noc“ popřál jí a políbil ji na tvář. Rozeběhl se k výtahu a čekal, než pro něj přijede.

  Sjel do garáží a nastoupil do jeho miláčka. Do vytuněné Mazdy 323f.

  Nastartoval auto a vyjel na roh Broosovinovy a Resert street.

  Zastavil před garáží a koukal se kolem sebe a hledal svoje auto, ale nikde ho neviděl. Vypnul motor a vydal se ke garáži. Zabouchal na dveře.

  „Au! Do prdele, kterej kretén!“ slyšel křik. Usmál se. Dveře se rozletěly a v nich stál Ryan, který se držel za hlavu.

  „Co tu chcete? Řekl jsem, že to bude hotoví až za tři dny“ zavrčel a poodstoupil ode dveří. Nechal Dwayna vejít. Když chtěl znovu zavřít dveře, podíval se na silnici. Vyšel z garáže a postavil se k autu.

  Rukou pohladil linii auta. Díval se na každý detail.

  „Líbí se vám?“ z transu ho probudil až Dwaynův hlas.

  „Kde jste ho sehnal?“ zeptal se.

  „Sám jsem ho přestavěl od základů. Zas takový nemehlo nejsem“ pousmál se.

  „Pěkně jste to auto zničil!“ zalhal. Odmítal mu říct, že se mu ta změna auta povedla. Že každá linie čistě přecházela v druhou.

  „Zničil? Přiznej, že se ti líbí“ poznal na něm, že lže.

  „Proč jezdíte BMW a ne tímhle?“ nechápal, proč schovával takovou krásu.

  „Jsem právník. Právníci musí vypadat seriozně a to i jejich auta“ vysvětlil mu.

  „Právník?“ podíval se na něj. Neřekl by do něj, že je právník. Tipoval ho na makléře na burze.

  „Jo, právník“přikývl.

  „Právník na dvě věci“ neodpustil si.

  „Na dvě věci?“ nechápal.

  „Na nic a na hovno. Dvě věci“ usmál se na něj a na prstech ukázal dva prsty.

  „To nejsou dvě věci!“ vykřikl na něj.

  „Ne? Počítejte semnou. Na nic, první věc. Na hovno, druhá. Kdo z nás neumí počítat do dvou, zástupce zákona“ mával před ním dvěma prsty.

  „Já na rozdíl od vás chodil do škol!“ vyštěkl.

  „Jo to já taky. I přesto, že jsem nechodil na vejšku, vím víc věcí než vy!“ vysmíval se mu.
  „Vy víte naprostý houby! Já jsem aspoň natolik inteligentní, že sem se na vysokou dostal!“ vyštěkl. V Ryanově přítomnosti si veškerá slušná výchova vzala volno.

  „K čemu vám bylo chodit na vejšku, když nedokážete obhajovat ani myš, která kousla kocoura!“ bavil se tím, jak ho dokázal vyprovokovat.

  Najednou se ocitl tváří na kapotě auta. Narovnal se a chytil se za oko a podíval se na Dwayna, který před ním stál a chystal se na další ránu.

  Sklonil ruku a přešel k Ryanovi, který mu zatarasil cestu.

  „Chceš se ještě jednou podívat zblízka na kapotu?“ zavrčel. Ryan ustoupil stranou, protože něco na Dwaynově hlasu ho donutilo odstoupit.

  Dwayn nastoupil do auta, nastartoval a se skřípěním gum se rozjel pryč. Ryan se za ním jen díval a nechápal, co udělal nebo co řekl. Znovu se chytil za obličej, který ho bolel.

  „Má, ale ránu“ zamumlal pro sebe a vrátil se zpět do garáže. Šel za závěs, který rozděloval dílnu od obytné části. Z ledničky vyndal plechovku piva a přitiskl si ji na obličej.