Deméteřin deník

Když předal dopis otočil se a bez jakého koli slova odešel.Nechtěl aby ho viděli plakat nebo aby ho viděli takhle smutnýho.Rafaela každý znal jako někoho kdo nic necítí,že má srdce z ledu a teď mu to srdce zlomili.Nezbude mu než čekat a co nejrychleji si musí najít práci i byt.Nastala noc a Rafael byl zavřený u sebe.Od doby co dal svému pánovi dopis nevyšel ze svého pokoje.Nešel ani na uvítání nových andělů ani nešel na večeři.Zůstal sám se svými zpomínkamy na svou lásku k Andrejovi.Doufá a modlí se ať na něj počká.Rafaelovi po tváři stekla první slza,kterou uronil po staletích.Nastala noc a Rafael se zadíval z okna na hvězdy a potvoři nechal téct své slzy,které neměl sílu už zadržet.

V tu chvíli Rafaelův pán přemýšlel jestli udělal dobře.Je ještě jeden způsob jak udělat z anděla člověka,ale to by bylo pro oba dva velmi bolestivé.

Noc utekla,jako voda.Všichni v domě,kde žije Rafael všichni spali jen on ne.Měl hroznou chuť se jít podívat na Andreje,ale nešel protože věděl co by to znamenalo.Musí vydržet.Musí si počkat na to až budou moc být spolu,na to až bude moct znovu líbat jeho nádherné rty.

Andrej se probouzí v nemocničním pokoji a rozhlíží se všude kolem jestli neuvidí Rafaela.Místo něho našel na židli ležet dopis.Opatrně se pro něj natáhl a podíval se pro koho je.Na jedné straně uviděl krásně a elegantně napsáno: „Pro tebe Můj malý andílku“.Tušil od koho je a doufal že tam najde vysvětlení proč u něj není Rafael.Když si Andrej přečetl ten dopis po tvářích se mu začali kutálet slzy.Sice v tu chvíli co od něj Rafael odešel nevěděl co chce udělat,ale v hlouby duše cítil že to dělá pro něj.

„Budu na tebe čekat Rafaeli,jako-li dlouho to bude nutné“řekl do vzduchu a doufal že to dojde až k Rafaelovým uším.A doufal správně.Doneslo se to k němu ale slyšeli to i ostatní,ale to byla Rafaelovi jedno.Teď ví že na něj Andrej počká.Rafael vstal a odešel k svému pánu mu říct že odchází si najít práci i byt.Ten nic nenamítá a tak Rafael byl do několika minut na zemi a poohlížel se po nějakém bytě,který by se líbil jemu i Andreji.

Prošel celé město ale nic nenašel a tak si koupil noviny a začal si je prohlížet.Najednou jeho zrak spočinul na inzerátu,který nabízel krásný a moderní byt z výhledem na celé město.Tento inzerát se Rafaelovi hned zalíbil a tak se vydal na adresu,která tam byla napsaná.

Domovník ho hned dovedl asi do dvacátého patra.Když otevřel dveře od bytu,tak se Rafael zarazil hned ve dveřích.Ten byt měl opravdu nádherný výhled na celé město a byl i prostorný.Hned si v něm představil Andreje jak u velkého okna v obýváku maluje nějaký obraz.Z jeho představ ho vrátil do reality až hlas domovníka.

„Tak co berete ho?Na to jaký je to byt pronájmu vám ho levně protože se mi líbíte a vsadím se že jste hodný mladík.Dám vám ho za devět tisíc měsíčně“povídá mu domovník aniž by se odtrhl oči od okna.

„Tak dobře vezmu ho.Hodně se mi líbí.Tady máte nájem na tři měsíce dopředu“podá peníze majiteli a ten poděkuje a odejde.Hned ten den si začal byt zařizovat.Koupil si velkou a mněkou modraci na velkou postel která tam byla.Pak deky,polštáře a všechny ostatní věci,které byly potřeba.Než se naděl byla už noc.Byt byl už zařízený teď už jen stačilo přinést si sem věci pak tu chyběl už jen Andrej.

Najednou uslyšel zaťukání.Šel ke dveřím a když viděl kdo u nich stojí málem spadl.Stál u nich jeho vlastní šéf.V ruce měl velku tašku a na tváři měl velký hřejiví úsměv.Rafael uhnul stranou a nechal svého šéfa aby vstoupil do jeho nového domova.

„Rafaeli máš to tu velmi ale velmi hezké.Tady se bude Andrejovi líbit“začal aniž by se na něj podíval,když neslyšel žádnou odpověď pokračoval dál „tady máš svoje věci.Myslel sem že už se k nám nebudeš chtít vrátit tak sem ti je přinesl“teď se na něj otočil a podíval se mu do očí.

„Děkuju vám pane“prohodil nestávalo se často že tohle jeho pán udělal.Nikdy nešel za nějakým andělem aniž by měl důvod.

„Rafaeli jen sem se přišel podívat na tvůj nový byt a říct že první podmínku máš splněnou“šel ke dveřím a když odcházel ještě mu k němu prohodil: „Jen aby si věděl Rafaeli tak Andrej udělal přijímačky na tu uměleckou školu na kterou chtěl jít“usmál se a odešel.Rafael se ho nestihl na nic zeptat když mu už došla slova které teď slyšel.Rafael si povzdychl sedl se na křeslo které směřovalo k oknu a začal si prohlížet noviny kde nabízí práci.

Prošel jednu stránku za druhou.Našel hodně věcí které se mu líbili ale ani jedna z nich nebyla blízko jeho bytu ani blízko do školy pro Andreje.

Tak to šlo několik dní.Každý den si Rafael kupoval noviny aby našel nějakou dobrou práci a mezitím vzpomínal na Adndreje a jeho polibky.

Jednoho dne,když byl začetlí do novin,tak ho nohy zanesli před Andrejovu školu.Když vzhlédl lekl se.Naštěstí byla hodina tak ho nemohl nikdo vidět a na štěstí ho nemohl vidět ani Andrej.Přešel pod okno třídy kde se Andrej právě nacházel.Andrej seděl u okna v poslední lavici.Rafael se na něj zadíval.

Když na sobě Andrej cítí známí pohled hned se podívá ven z okna.Než stihl najít Rafaela,tak se Rafael schoval.Sice toužil ho vidět a políbit ho,ale nemohl protože kdyby ho viděl zemřel by a to už by nikdy nemohli být spolu.Rafael vyšel ze školní brány a zamířil do svého bytu.Když tam došel znovu se posadil do křesla a znovu se začetl do inzerátu.

Po hodině pročítání našel co hledal.Našel práci,která by ho bavila a taky by to k ní neměl daleko ani jeden z nich.Chtěl hned zavolat na to číslo ale když se podíval na hodinky uvědomil si hned že by to bylo zbytečné protože by v kanceláři nikdo nebyl.

Rafael vstal a zamířil do koupelny.Pustil si sprchu a na chvilku vyšel z koupelny aby si vzal věci na převlečení.Hned jak se vrátil,svlékl se a vlezl pod sprchu.Stál pod sprchou hodně dlouho.Když vylezl ven a oblíkl se a zašel do kuchyně.Za chvíli si udělal něco k jídlu a zasedl na gauč a pustil si televizi.Prolítával programy až našel film,který ho začal zajímat.Ten film se jmenuje „Město Andělů“.Ten film se mu zalíbil natolik že začal přemýšlel,jak by se ten film líbil Andreji.Když ten film skončil vypnul televizi,odnesl a umyl nádobí a šel si lehnout,aby byl na zítřek fit.

Druhý den se probral déle než měl v plánu.Když se podíval na budík málem dostal infarkt.Hned,když zjistil že je půl jedný odpoledne se urychleně vykopal spod deky a zamířil si to skříně.Na sebe si vzal hned to první co mu přišlo pod ruku,tedy bílou košili s černými kalhotami.Jakmile se oblékl vyrazil ven k Andrejově škole.Tohle je jediná možnost,jak ho mohl vidět.Rafael věděl,že si tím ubližuje.Kolikrát má chuť do té třídy v padnout a Andreje zlíbat na místě a přede všemi,ale ovládá se.Musí se ovládnout jinak ho navěky ztratí.

Pár minut před posledním zvoněním Rafael odchází od Andrejovi školy,aby ho nespatřil.Pomalím krokem se vrátil zpět do svého bytu.Mezitím než se tam vrátil si stihl nakoupit.

Když dorazil domů,tak ho něco hlodalo.Tušil že na něco zapomněl ale nevěděl na co.Vešel do kuchyně a začal uklízet nákup.Když ho uklidí vejde do obýváku,kde na stole uvidí noviny.Podívá se na ně a uvidí zakroužkovaný inzerát na učitele historie umění a v tom si zpomene,že tam chtěl zavolat hned jak se probudí.Hned vytočil číslo.Po pár minutách vyzvánění v telefonu se ozval hlas staršího muže.

„Halo kdo je to?“

„Dobrý den.Jmenuji se Rafael Mallone a chtěl bych se zeptat na to místo učitele uměleckých dějin.Je to místo ještě volné?“sype ze sebe Rafael.Trochu mu trvalo než si zpoměl na své příjmení,které už několik desítek let nepoužíval.

„Aha.Ano,to místo je ještě volné.Měl by jste zájem pane Mallone?“zeptá se ředitel a Rafael v jeho hlase poznal zoufalství.Rafael se usmál,ale to ten muž nemohl vědět.

„Ano mám zájem,pane řediteli“odpověděl na otázku,na kterou se ředitel ptal.Ředitel na druhé straně málem spadl ze židle.

„Ale má to jeden háček pane Mallone“řekl ředitel ze strachem v hlase.Rafaela to vůbec nezarazilo.Spíš to čekal.

„A jaký pane řediteli?“zeptal se i když mu to bylo celkem jedno.

„Nástup by byl až příští rok“odpověděl nervózně ředitel školy do telefonu.

„Tak to se mi náramně hodí pane řediteli.“

Na druhý straně byl slyšet hluboký nádech a výdech.Ředitel málem dostal infarkt,protože nečekal,že by to nějaký učitel mohl přijmout.

„To se mi opravdu hodí,že bych nastoupil příští rok.No to že budu muset čekat než se setkám s Andrejem tak dlouho je docela hrůza,ale můžu být rád že ho vůbec uvidím.A vlastně on na té škole bude už v druhým ročníku“přemýšlí až ho z toho vytrhne hlas.

„Pane Mallone a ještě by bylo dobré kdyby jste o sobě přinesl nějaké papíry.Jako například kde jste učil a jiné“diktuje mu vše co by měl mít.V tom Rafaelovi dojde,že žádné takové papíry nemá,vždyť on nežije už několik desítek let.

„No to se musí vyřešit.Zeptám se šéfa jestli by to nešlo nějak zařídit“přemýšlí jak sehnat ty papíry,aby se a tu školu dostal,jako učitel.

„Tak dobře pane Mallony doufám že se brzy tady u nás ukážete“řekl jeho budoucí nový šéf a v jeho hlase byla poznat úleva.

„Jistě pane řediteli jistě se brzy setkáme.Naschle“odpověděl a zavěsil telefon.Teď byl myšlenkami úplně jinde.Musel přemýšlet o tom,jak se spojí s jeho nynějším šéfem a jak má zařídit.

Koukne se na hodiny a zjistí,že je něco málo po šesté hodině.Zvedne se,popadne bundu a vyrazí ven.Vyjde do města.

V tu chvíli Andrej myslí na něco jiného.Myslí na to proč Rafael zmizel.Po celou tu dobu sedí u sebe v pokoji a v ruce se žmoulá řetízek z přívěškem,který dostal od Rafaela.Od té doby co si ho dal na krk ho nesundal.Nikdy.

Sedí tu nad knihami a nad blokem do,kterého si maluje Rafaelovu tvář.Celé prázdniny ho neviděl ho od toho dne co byl v nemocnici a teď už je v prváku umělecké školy.Věčně zasněný ale s velmi dobrými známkami ze všeho.Celý dny i noci čeká na to,až se Rafael vrátí.Andrej se už neusmívá tolik jako dřív.Proč?Protože ztratil Rafaela,který mu byl vším co měl.

Rafael se prochází městem a právě zapadá slunce.Obloha je různě zbarvená a veškeré jeho myšlenky patří Andrejovi.Je začátek zimy a ještě nenapadl sníh.

Rafael se zastaví před velkým stromem,který je v parku kam došel.Přejde ke kmeni a usedne.Podívá se do koruny stromu.

„Ještě si budeme muset nějakou dobu počkat Andreji,jinak to nejde“zašeptá do chladného větru.Po tváři se mu sveze další slza ale ta už se nepromění na černý lesklý kámen,jako když byl andělem.Teď už je částečný člověk nebo je už celým obyčejným smrtelníkem?

Hodiny ubíhají velmi rychle.Ani se Rafael nenadál a už kouká na hvězdné nebe a o netuší že to samé teď dělá Andrej.Andrej se také dívá ne hvězdné nebe i přes to že by měl spát aby byl do školy odpočinutý.Ale jeho oči se už zavírají a usíná bezesným spánkem,ale Rafael pořád sedí u kmene stromu a myslí na to jak asi teď je Andrejemu.Jak je mu po té době a jestli na něj vůbec čeká.S toho neví nic jen může doufat v to že na něj čeká.Rafael je ponořen do svých myšlenek a zpomínek a tak si nevšimne že už svítá.

Rafael se probere,vstane a opráší si prdel.Pomalím krokem se vidá ke svému bytu.