Pořádné Vánoce
„Hotchi, měl by si mu to říct“ apeluje na něj Gideon, i když tušení, že je to úplně zbytečné, bylo patrně pravdivé. Přesvědčit Hotche bylo velice obtížné, hlavně pokud se to týkalo jeho osobního života.
„Nevidím jediný důvod, proč mu to říct, to za prvé. Za druhé, vztahy mezi kolegy nejsou zrovna ve směrnicích FBI a za třetí, on by mě nechtěl“ povzdechl si a prsty si prohrábl černé vlasy.
„Ty víš, že moc lidí na vztahy na oddělení nekouká a nejsi si jistý, jestli by tě doopravdy nechtěl. Sám dobře víš, že je velice obtížné se v něm vyznat“ Gideon seděl naproti němu a sledoval. Už velmi dlouhou domu věděl, že Hotch nemiluje svou již bývalou ženu, ale někoho koho úplně jiného. Někoho drobného, vysoce inteligentního, zranitelného.
„Nechci to riskovat, Gideone. Mohl bych ho ztratit a mohl by odejít s oddělení. To nemohu dovolit“ znovu si utáhl kravatu, protože viděl blonďatou ženu, která mířila do jeho kanceláře. To znamenalo jediné. Další stopu.
„Pochopil by to a ty to víš“ neodpustil si mít poslední slovo. Na dveře kanceláře zaklepala jejich kolegyně a téměř okamžitě otevřela dveře.
„Co se děje JJ?“ zeptal se a podíval se na ní. Byl rád, že přerušila jejich rozhovor, ale moc dobře věděl, že se pokračování nevyhne. Ani kdyby se o to sebevíce snažil. Na to byl Gideon moc trpěliví a moc dobře ho znal.
„Poslal nám nahrávku“ nešla do kanceláře. Na to moc pospíchala.
„Už jdeme“ ozval se Gideon a zvedl se. Naposledy se podíval na Hotche, který se už také chystal vyjít z kanceláře. Pohledem ho upozornil, že se k rozhovoru vrátí a Hotchner to věděl. Přijal to.
Společně došli do zasedačky, kde seděli členi jeho týmu i městský policisté, kterým pomáhali chytit sadistického vraha, který se netajil tím, že miloval bolest a vyžíval se v mučení svých obětí.
Posadili se na volná místa a Hotchner pokynul JJ, aby pustila nahrávku.
Nejdříve se ozval hlasitý, bolestný křik mladé dívky. Ta dívka, byla jeho poslední oběť, kterou našli jen před pár hodinami. Její křik najednou ustal a místo toho se ozvalo praskání, šramot a vzrušený dech.
‚Slyšeli jste jí?‘ ozval se zastřený hlas. Všichni poznali, že je to ten, kterého hledají. Moc jim to ale nešlo. Ten vrah byl příliš inteligentní, aby se nechal chytit při chybě. Jejich vrah byl příliš pečliví a inteligentní na to, aby udělal i tu sebemenší chybu. Jenže nepočítal s tím, že narazí na lidi, kteří jsou stejně inteligentní nebo dokonce chytřejší než byl on sám.
Hotchner se podíval na Rieda. Ried byl z nich nejinteligentnější, a proto všichni spoléhali zrovna na něj a na jeho logiku.
Všichni spoléhali na to, že ho Ried dostane, že ho přechytračí a on se opravdu snažil. Dělal vše, aby našel nějakou chybu, kterou vrah udělal. Aby našel i tu nejmenší chybičku.
‚Taky vás vzrušil její křik stejně jako mně?‘ ozval se znovu hlas z nahrávky. Všichni si mohli jen domýšlet, co tam vrah dělal.
Hotch otočil pohled a podíval se na fotku poslední oběti. Znovu se podíval na Rieda, který se plně soustředil na nahrávku.
Musel uznat, že na něj také spoléhal. Věděl o tom, že si Ried uvědomoval skutečnost, že je všechno na něm. Ried si uvědomoval i to, že na něj spoléhá šéf jeho týmu a díky tomu na něj byl uveden obrovský nátlak.
‚Další má oběť vám bude velmi blízká, agente Hotchnere. Teď, kdo to bude, že? Žena nebo muž? Bude to vaše bývalá žena? Váš syn? Vězte, že onen člověk je vám velice blízký a smrt onoho člověka vás velice zasáhne. Ale budu k vám milostiví a řeknu, že to bude někdo s vašeho týmu‘ Hotchner se podíval na diktafon, ve kterém byla kazeta. Uvědomoval si na sobě pohled všech, kteří byli v místnosti.
‚Uvidíme se brzy, pane Hotchnere‘ s těmito slovy nahrávka skončila.
„Proč chce zaútočit na vás, agente Hotchnere?“ zeptal se ho důstojník, který je zavolal.
„Chce, aby nás s případu odvolali. Jelikož chce zabít někoho z nás, tak ho budeme chtít dostat s osobních důvodů. S osobní pomsty“ odpověděl za něj Ried, který až do té doby byl ticho.
„Dá se říct, že Hotche zabít nechce. On si přeje, aby Hotchner cítil bolest z osobní ztráty někoho blízkého“ vložil se do toho Morgan. Všichni členi Hotchnerova týmu byli do té doby tiší a dávali si dohromady vše, co slyšeli.
„Proč?“ nechápal.
„Protože chce, aby Hotch poznal bolest ze smrti blízkého“ zamumlal Ried. Všichni se na něj otočili a čekali, co řekne, aby to vysvětlil.
„To znamená?“ Hotch byl trpěliví. Když se to týkalo Rieda, byl trpěliví vždy, i když byla situace sebenapjatější.
„Kdy začali vraždy?“ otočil se na poručíka.
„Před půl rokem byla nalezena první mrtvá. Měsíc na to byl nalezen muž“odpověděl.
„Byly oběti nějak příbuzný?“ vyzvídal dál. Všichni z jeho týmu poznali, že přišel na něco, co je může k němu dostat.
„Ano, byli to sourozenci“ přikývl.
„Na co si přišel, Riede?“ zeptal se ho Morgan. Místo toho, aby mu Ried odpověděl, natáhl se po telefonu a vytočil číslo jejich počítačové čarodějky.
‚Copak potřebujete, holoubátka?‘ ozval se její hlas s reproduktoru, na který Ried přepnul hovor.
„Najdi muže, který před půl rokem až rokem přišel o člena rodiny nebo dokonce o celou rodinu. Hlavně o sourozence. Je to někdo, kdo to jako jediný přežil nebo byla jeho zranění nejlehčí“ byl uvězněný ve světě svých myšlenek, které přišli na spojení mezi vrahem a zavražděnými.
„Riede?“ ozval se Hotch. Ried se na něj podíval.
„Co je spojuje?“ poznal, že to Riedovy došlo. Jejich génius přišel na to, kdo je vrahem.
„On přišel o ty nejbližší. O ty, na kterých závisel a chce, aby i ostatní poznali, jaké to je“ vysvětlil.
„U Lerrových zůstal na živu jen jediný sourozenec s obou rodin. Proto je už nechá na pokoji“ pokračoval dál.
„Tak proč chce zabít někoho z vás?“ zeptal se znovu poručík.
„On nás považuje za rodinu, i když jsme každý jiný. Chce zabít nás, ale Hotche nechá žít, aby poznal jeho bolest. Chce se s Hotchem ztotožnit“ podíval se na Hotche se zvláštním pohledem.
Hotch poznal, že jim něco nechce říct. Chtěl se ho na to zeptat, ale přerušila je Garciová.
‚Je tu jeden muž. Jmenuje se Tony Lebow. Před devíti měsíci přišel o celou rodinu při útoku Bostonského řezníka. On jediný jeho útok přežil‘ v jejím hlase byl úžas i nechuť. Ried přichytil.
„Tony Lebow, to je náš vrah“ otočil se na poručíka.
„Znám ho. Je to skvělý muž, který se sem přistěhoval před osmi měsíci“ promluvil jeden z mladších policistů, kteří tam byli.
„Zatkněte ho a přiveďte ho sem“ rozhodl poručík okamžitě. Všichni policisté se zvedli a vydali udělat rozkaz, který jim poručík uložil.
Hotch se zvedl a postavil se k Riedovi.
„Pojď, vezmu tě na něco k jídlu. Už si zase dlouho nejedl“ ozval se. Ried zvedl hlavu a přikývl. Otočil se a vydal se za Hotchem. Věděl, že od něj bude chtít vědět, co mu zatajil, ale nechtěl mu to říct. Nechtěl mu říct, koho unese a zabije jako první.
Nastoupili do auta a Hotch vyjel k nedaleké nonstop otevřené restauraci, kterou navštěvovali velmi často.
„Co si zatajil, Riede?“ zeptal se. Ried se pousmál, moc dobře věděl, že ta otázka přijde.
„Nic“ špitl.
„Poznám, když něco tajíš“ obvinil ho.
„Jsem jen unavený. Moc sem nespal od doby, co jsme začali dělat na případu“ pousmál se. Nelhal mu, ne úplně.
„Až se najíš, hodím tě do hotelu. Musíš se prospat“ naletěl mu na to.
„Dobře“ nechtěl mu odporovat. Bude nejlepší, když bude sám v okamžiku, kdy ho bude chtít dostat. Nechce, aby byl v ohrožení ještě někdo, kromě něj.
„Až se vyspíš, tak zavolej. Přijedu pro tebe“ zastavil před hotelem, kde byli ubytování. Ried přikývl a vystoupil. Čekal před hotelem do doby, než mu Hotch zmizel z pohledu. Zhluboka se nadechl a vydal se do svého pokoje. Teď bude muset čekat jen na okamžik, kdy si pro něj přijde a odvede ho pryč.
Mohl jen doufat, že jeho nápad vyjde. Byl to jediný způsob, který jim dopomůže k tomu, aby toho chlapa chytli a dali za mříže.
„Bylo to od tebe obdivuhodný, že ses vzdal sám“ ozval se hluboký hlas ze stínu jeho pokoje.
„Vím, že chceš dostat toho, kdo je mu nejblíže. Tím jsme jen my a jeho syn“ pokrčil rameny a strčil ruce do kapsy, kde měl schovaný telefon. Zmáčkl zelené tlačítko a volal poslednímu volanému číslu. Garsiové.
„Ale je tu někdo, koho opravdu miluje a jeho smrt ho zasáhne stejně silně, jako mě“ rozsvítil a zvedl se z křesla.
„Kdo to je?“ s tím nepočítal. Nikdo nevěděl o tom, že se Hotch do někoho zamiloval.
„Ty. To tvá smrt ho dostane do kolen“ přešel k němu.
„Má?“ překvapeně zamrkal.
„To tebe miluje. On ti to neřekl? To je mi líto, že sem prozradil jeho pečlivě tajemné tajemství“ pousmál se a ukázal Riedovy, kam má jít.
Hotchovy zazvonil telefon a on ho automaticky zvedl.
„Co se děje, JJ?“ zeptal se ho, jako by se nic nestalo. Netušil nic o tom, co se dělo v Riedově pokoji ani to, že to Ried je na řadě.
‚Lebow unesl Rieda‘ jediné tři slova, které ho donutili zprudka dupnout na brzdu a otočit se.
„Teď sem ho odvezl do hotelu, tak jak je to možné? Jak to, že o tom víš?“ vyzvídal hned.
‚Nejspíš na něj čekal v jeho pokoji. Ried okamžitě vytočil Garsiino číslo‘ i ona cítila, že je na tom něco špatně.
„On to věděl!“ vyštěkl a zastavil před hotelem, kam před pár okamžiky odvezl Rieda. Vběhl do jeho pokoje, ale tam už nikdo nebyl. Ried byl pryč.
„Ať jsou technici do minuty tady“ zavrčel okamžitě a vypnul hovor. Napřáhl se a udeřil do zdi, u které stál. Jak se mohl nechat tak lehce nachytat? Riedova společnost mu příliš zatemňuje mozek a s tím bude muset něco udělat.
Rozhlédl se po pokoji a hledal aspoň jediný náznak toho, že se Ried bránil, ale nenašel nic. Během prvního rozhlédnutí mu došlo, že Ried odešel dobrovolně. Obětoval své bezpečí, aby mohli toho sadistického parchanta chytit.
„Hotchi“ ozval se za ním hlas Morgana. Zhluboka se nadechl a otočil se na něj. Nemohl si dovolit, aby na něm jeho kolegové viděli, strach a nervozitu. Už při slovech JJ věděl, že tahle oběť nebude jen tak. Něco se na nich podepíše. Ať na Hochovy a ostatních, tak hlavně na Riedovy. Už jeho první únos na něm nechal tak silné následky, že začal brát drogy. Bál se, jaké následky na něm bude mít tento únos, až ho naleznou a osvobodí.
Vyšel z Riedova pokoje a nadechl se čerstvého vzduchu.
‚Riede, ty pitomče‘ zavrčel vztekle pro sebe. Na své tváři měl stejný výraz, jaký měl vždy. Najednou mu zazvonil telefon. Vytáhl si ho z kapsy a podíval se na displej, kde blikalo neznámé číslo. Ani na minutu neváhal a nechal techniky, aby se napíchli na jeho telefon a hovor zvedl.
‚Dobrý večer, pane Hotchnere‘ ozval se hlas, který se už vůbec neobtěžoval s tím, že by zatřel svůj hlas. Věděl, že policie a agenti FBI znají jeho totožnost.
„Co chcete?“ neváhal. Měl chuť na něj křičet a zabít ho, pokud se Riedovy něco stane, ale věděl, že si to nemůže ani v nejmenším dovolit. Hlavně pokud je v ohrožení Ried.
‚Chci, abyste přišel na to, jaké to je přijít o ty, které doopravdy milujete. Stejně jako sem to poznal já‘ jeho hlas byl klidný a nevzrušený. To znamenalo, že s mučením ještě nezačal.
„Proč zrovna Ried?“ chtěl vědět důvod a chtěl ho co nejdéle udržet na drátě, aby dal technikům co nejvíce času.
‚Milujete ho. To je ten důvod‘ zachraptěl a hovor se ukončil. Otočil se na technika, který zavrtěl hlavou. Měl sto chutí mrštit telefonem o zem, ale nemohl. Nemohl si dovolit dát najevo rozrušení.
„Co budete dělat jako první, pane Lebow?“ zeptal se ho Ried, který seděl volně na židli, aniž by se pokusil o útěk. Věděl, že by byl jeho pokus zbytečný. Na to si jeho únosce dával veliký pozor
„Nebojte se, pane Riede. Než začnu, bude to nějakou chvilku trvat. Zatím necháme vašeho šéfa, aby si užil to, co já“ odhodil telefon na stůl a odešel z místnosti. Přitom neopomenul pečlivě zamknout.
Ried sáhl do své kapsy pro telefon a okamžitě vytočil Garsiino číslo. Dával jim další možnost, aby ho našli, i když věděl, že ho jeho troufalost bude velice bolet. Byl ochotný to udělat, aby zatkli Tonyho.
‚Riede, zlatíčko. Jsi v pořádku?‘ ozval se její ustaraný hlas.
„Máš poslední možnost zaměřit nás, Garsino. Pospěš si“ nutil ji. Měl strach, že se Tony vrátí a jejich dostaveníčko bude pokračovat.
‚Dělám na to, zlato. Potřebuju jen čas‘ její hbité prsty běhali po klávesnici a přitom se vytočila Hotchovo číslo.
„Garsino, ten čas mě bude bolet, tak laskavě pohni prstíky“ odtáhl si mobil od ucha a schoval ho tak, aby ho Tony tak lehce nenašel.
‚Okamžitě se vrať do kanceláře‘ řekla Garciová hned, jak jí Hotch zvedl telefon.
„Co se děje?“ neměl zrovna chuť se s někým vybavovat.
‚Ried nám dal možnost je najít‘ neměla chuť před ním něco tajit, hlavně tohle ne. Všichni měli Rieda velmi rádi a nikdo z nich nechtěl, aby se mu něco stalo.
„Hned sem tam“ hovor nechal zaplí a se skřípěním brzd otočil auto a vyjel do kanceláře, která byla pro tento případ jejich. Potřeboval tam být co nejdříve, a proto zapnul maják, aby mu všichni uhnuli z cesty.
Za několik málo minut stavil před policejní budovou a vyběhl do kanceláře, kde uslyšel hlasy, kteří patřili jejich vrahu a Riedovy.
‚Víte, pane Riede, až tvůj tým najde tvé zubožené tělo, bude mě chtít najít a bude chtít zařídit, abych poznal trest za to, že sem zabil jednoho z nich. Hlavně pan Hotchner mě bude chtít zabít‘ slyšeli jeho hlas. Hotchner sevřel ruku v pěst a druhou rukou držel telefon u ucha a čekal, až mu Garciová řekne, že ho našla.
‚Máš pravdu, budou tě chtít dostat, ale nezabíjí tě. Pošlou tě do vězení‘ Riedovů klidný hlas pro Hotche znamenal, že se z mučením ještě nezačalo.
‚Tomu sám nevěříš. Budou mě chtít dostat za každou cenu‘ v Tonyho hlase byla znát jistota. Byl si natolik jistý, že ho budou chtít dostat, že tomu věřil. Hotch věděl, že ho budou chtít všichni zabít, ale nikdo si to nedovolí, aby nepošpinili Riedovu památku, pokud se jim nepovede ho zachránit. On však věřil v to, že ho zachrání včas, že se to tak musí stát.
‚To se nestane‘ Ried věřil svému týmu natolik, že byl schopný se s jeho vrahem hádat. Už dávno pochopil, že tento případ nepřežije a smířil se s tím. Smířil se s tím, že už nikdy neuvidí nikoho z týmu. Věděl, že už nikdy neuvidí Hotchnera.
Najednou se ozval bolestný výkřik a všem bylo jasné, že se teď už hraje o čas.
‚Tohle jste neměl dělat, pane Riede. Takhle zemřete dříve, než sem chtěl‘ naposledy se ozval hlas Lebowa a v okamžiku byl hovor ukončen.
„Garsino, řekni, že ho máš“ nečekal na nic a společně s ostatními vyšel s kanceláře.
‚Je na opuštěné farmě, patnáct mil severně od města‘ její hlas byl zaskočený a byl v něm strach. Jenže i ona věřila v tom, že Rieda jejich šéf zachrán,í ať se stane cokoliv.
Hotchner zaklapl telefon a rozeběhl se k autu. Cestou všem řekl cíl jejich cesty a tak nebylo na co čekat. Teď museli pospíchat, aby zabránili tragédii, která by je všechny tvrdě zasáhla. Hlavně Hotche.
Za necelý deset minut zastavili před domem na staré, opuštěné farmě. Všichni doufali, že nepřijeli příliš pozdě. Všichni členi týmu se v ten okamžik modlili, aby zastavili Tonyho Lebowa v čas.
„Rychle se rozmístěte po pozicích! Pospěšte si!“ rozkazuje Hotch a sám jde na své místo.
‚Vydrž, Riede‘ mysleli na to všichni.
Hotch vydal rozkaz k útoku.
Dveře se rozrazily a všichni vklouzli do domu a prohlíželi všechny pokoje. Hotch zamířil ke dveřím do sklepa a otevřel. Společně s Morganem opatrně vešli do sklepa se zbraněmi napřaženými před sebe a schopni vystřelit hned, když budou moci.
Otevřeli další dveře a uviděli Tonyho Lebowa, který se skláněl nad nehybným tělem, a na ruce se mu lesklo něco stříbrného. Boxer.
„Tony Lebowe, vzdejte se!“ vykřikl Hotchner hlasitěji, než chtěl. Tony Lebow se zvedl a otočil se na něj. Najednou světlo a nikdo nic neviděl. Světlo se rozsvítilo a Tony Lebow byl pryč.
Hotch okamžitě schoval zbraň do pouzdra a rozeběhl se k Riedovi, který bez pohnutí ležel na podlaze.
„Riede“ zvedl jeho obličej, který byl od krve.
„Morgane, rychle doktora!“ vykřikl okamžitě a Morgan nečekal a vyběhl po schodech.
„Riede, vydrž to“ zašeptal a opatrně ho pohladil po obličeji.
„Hot…Hotchi“ zachraptěl, ale dál bylo ticho.
„Rychle!“ zakřičel. Jen pár krátkých okamžiků na to se ve dveřích objevili záchranáři, kteří položili Rieda na nosítka a vynesli jej ze sklepení.
„Jedu s ním“ jeho hlas nepřipouštěl nějakou námitku. Záchranář přikývl a nechal Hotche nastoupit.
Hotch se posadil vedle něj a vzal si Riedovu dlaň do své a opatrně ji sevřel.
„Vydrž to, Riede“ zašeptal tiše.
Po několika minutách záchranná služba zastavila před nemocnicí a záchranáři Rieda přenechali doktorům. Hotch šel s ním, co nejdál mohl, ale sestřičky ho nakonec zastavili a on nemohl dělat nic jiného, než čekat.
„Jak je na tom, Hotchi?“ zeptal se ho Gideon, když se objevil v nemocnici.
„Doktor řekl, že má hodně vnitřních zranění, zlomenin a oděrek. Podle něj nebude mít žádné následky, ale jisté to prý bude, až se probudí“ řekl mu stručně Riedův stav.
„Neboj se, vylíže se s toho“ položil mu ruku na rameno. Věděl jak velký má Hotch strach ho Rieda, ale on věřil v to, že se Ried uzdraví a pak se nějak vyřeší to, co k němu Hotch cítil.
„Věděl sem, že mi něco tají. Nedokázal sem to z něj dostat“ schoval obličej do dlaní, aby se nemusel na Gideona dívat. Kdyby víc na Rieda naléhal, nestalo by se to. Zachránil by ho před tou bolestí.
„Neřekl by ti to“ snažil se to odlehčit.
„Sem vůči němu citově zaujatý, Gideone. To, že jej miluji, zasahuje do mého rozhodnutí mnohem víc, než bych chtěl“ moc dobře to věděl, ale nechtěl si to připustit.
„Hotchi, to není pravda. Vedeš tým stejně dobře, jako dřív. Nikdo z nás by Rieda nedonutil, aby nám prozradil to, co by nám tajil. Ani ty ne. Na to je Ried dost tvrdohlaví“ posadil se vedle něj.
„Já bych to měl dokázat. Sem jeho nadřízený“ zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Pořád čekal, až skončí operace a Rieda vyvezou z operačního sálu.
„Ried by to udělal stejně, i kdyby si mu v tom zakázal pokračovat, a ty to víš“ najednou se otevřeli dveře, ze kterých vyšel doktor, který měl rieda na starosti.
„Nebojte se, agente Hotchnere. Ried je v pořádku a za pár dní bude v pořádku“ usmál se.
„Mohu ho vidět?“ zajímal se.
„Teď ne, je po operaci. Za den nebi dva“ zavrtěl hlavou.
„Dobře“ musel se doktorům podvolit. Nechtěl Riedovy způsobit větší potíže, než teď má.
„Děkuji, doktore“ poděkoval mu a nechal ho odejít. Hotch se znovu posadil a přemýšlel, co bude dělat potom, až se vrátí zpět.
„Až se vrátíme, vezmu si na nějakou dobu volno“ rozhodl se v okamžiku.
„Proč?“ nevěděl, co si má myslet.
„Potřebuju to, abych si rozmyslel, co budu dělat“ narovnal se.
„Co by si chtěl dělat, Hotchi?“ nevěděl, mezi čím by se měl Hotch rozhodnout.
„Možná zůstanu. Možná odejdu“ nejednou se mezi těmito možnostmi rozmýšlel, ale vždy si vybral to, aby zůstal, protože mu chtěl zůstat na blízku Riedovy. Teď kvůli tomu Ried málem zemřel.
„Hotchi, to nejde“ nevěřil tomu.
„Jde to moc dobře. Jen si vybrat“ pousmál se.
„Jak se cítíš, Riede?“ zeptal se ho Morgan, když ho vyzvedával z nemocnice.
„Je mi fajn, kde je Hotch?“ zeptal se. Po celou dobu, co byl Ried v nemocnici, za ním Hotchner nebyl a nikdo mu nemohl neb nechtěl říct proč.
„Nastup si“ chtěl se vyhnout odpovědi, ale věděl, že mu to dřív nebo později řekne. Ried se posadil do auta, připásal se a čekal, až si nastoupí i Morgan.
„Morgane, řekni mi to“ naléhal na něj. Chtěl to vědět a navíc chtěl vědět, co se s Hotchem stalo. Morgan si povzdychl a nastartoval. Vyjel z nemocničního parkoviště a přemýšlel, jak to má Riedovy říct. Všichni z týmu až na Rieda věděli, že ho Hotch miluje, ale nikdy na to nic neřekli. Neměli na to právo a navíc o tom nechtěli mluvit, aby se to nedozvěděli nadřízení.
„Morgane“ otočil se na něj.
„Hotch si vzal volno a odjel pryč“ povzdechl si. Proč to připadlo za úkol zrovna jemu?
„Kdy? Proč?“ jeho logika začala pracovat nad informacemi, které měl.
„Ten den, kdy tě převezli do místní nemocnice“ zamumlal. Ried dál seděl tiše a přemýšlel. Dával si dohromady informace o tom, co věděl a o tom, jestli je pravda to, že mohl odjed kvůli němu.
„Je to kvůli mně?“ zeptal se narovinu.
„Ne“ řekl rychleji, než si to mohl rozmyslet.
„Takže odjel kvůli mně“ poznal, kdy Morgan lhal. Na to byl příliš inteligentní a na to moc dobře Morgana znal.
„Je to kvůli tomu, že mě…miluje?“ dostal ze sebe. Morgan zastavil na stopce a otočil se ma Rieda.
„Ty to víš?“ byl překvapený.
„Kde je?“ chtěl to vědět.
„Nevím“ zavrtěl hlavou.
„Morgane, nelži mi“ upozornil ho. Morgan si povzdechl. Nakonec bude asi dobře, aby to Ried věděl. Týká se to hlavně jeho.
„Doma. Zavřel se doma“ přiznal.
„Odvez mě tam“ rozhodl se v okamžiku.
„Ale Riede…“chtěl něco namítnout, ale pak to vzdal. Ried vždy udělá, co si umane a nezabrání mu v tom nic. Jen díky tomu chytli Tonyho Lebowa.
Odbočil a jel přímou cestou k Hotchnerově novému bytu, do kterého se nastěhoval pár dní potom, co se ženou zažádali o rozvod.
Po pár minutách zastavili před obytným domem, kde Hotch žil. Ried vystoupil z auta a vzal si do ruky tašku.
„Odjeď dřív, než tě tu Hotch chytí a budeš mít problém“ doporučil mu.
„Jsi si jistý? Nemam tu počkat?“ zeptal se.
„Já to zvládnu. Klidně jeď“ poslal ho. Morgan přikývl a odjel. Ried se otočil a s hlubokým nádechem se vydal do domu. Vyšel do třetího patra a zastavil se před dveřmi, na kterých byla Hotchova jmenovka. Napřáhl ruku a zaklepal. Čekal několik okamžiků, než se zpoza dveří ozval nějaký hluk. Najednou se otevřely dveře, ve kterých stál Hotch.
„Riede, co tu děláš?“ zeptal se místo pozdravu.
„Chci vědět, proč sis vzal volno? A taky proč si mě ani jednou nenavštívil?“ položil na zem tašku, která pro něj začala být těžká.
„Pojď dovnitř“ povzdechl si a odstoupil ode dveří. Sklonil se a vzal si do ruky Riedovu tašku, kterou vzal dovnitř bytu a položil ji v předsíni.
„To tě nemusí trápit, Riede. Omlouvám se, že sem nepřišel“ odpověděl i se omluvil. Pokynul mu, aby se posadil a Ried ho poslechl.
„Dáš si něco k pití nebo něco k jídlu?“ zajímal se.
„Vodu a odpověď“ pohodlně se posadil, aby ho nic nebolelo. Obličej i tělo ho ještě pobolívalo, ale věděl, že si za to mohl z velké části sám. Hotch odešel do kuchyně, kde Riedovy nalil vodu do čisté vody, kterou odnesl Riedovy. Ried se napil a podíval se na Hotche.
„Proč, Hotchi?“ zeptal se znovu.
„Musel jsem si vzít volno, abych si promyslel, co budu dělat dál“ posadil se naproti němu.
„Je to jen kvůli tomu?“ zajímal se. Hotch si ho prohlížel a brzy přišel na to, že to Ried ví.
„Ano“ zalhal, i když věděl, že je to zbytečné. Ried odložil skleničku stranou. Nikdy nebyl moc na činy ani na city, ale tohle chtěl udělat už kvůli tomu, že to sám chtěl.
Postavil se na nohy a přešel k Hotchovy. Opatrně si klekl mezi Hotchova kolena. Napřímil se a díval se zpříma do jeho očí. Nevěděl, co by měl dělat. Nikdy na to nebyl, ani to nepoznal, ale teď měl možnost.
„Co to děláš, Riede?“ dostal ze sebe těžce.
„Chci vědět pravdu, Hotchi. Chci se přesvědčit, jestli…“ nedořekl se. Naklonil se a jemně přejel rty přes Hotchova ústa. Jen lehce, jako by Hotche přes rty pohladil motýl svými křídly.
Hotch zavřel oči a opatrně objal Rieda kolem pasu a přitiskl si ho na sebe. Bál se udělat větší nebo ho pevněji chytit. Nechtěl mu nijak ublížit. Přitáhl si ho k sobě a jazykem si lehce probojoval cestu do Riedových úst. Cítil, jak se mu Ried podvoloval a nechal se líbat.
Ried zavřel oči a pootevřel ústa, aby měl Hotch volnou cestu do jeho úst. Objal ho kolem krku a přitiskl se na něj a sám opatrně pronikl do Hotcherových úst.
„O čem si se přesvědčil, Riede?“ zašeptal tiše.
„O pravdě“ pousmál se.
„O jaké pravdě?“ opatrně ho pohladil po páteři. Ucítil, jak se k němu Ried přitiskl a přimhouřil oči.
„Pravda je to, že tě miluju“ přiznal se. Hotch se pousmál a znovu Rieda políbil. Vytáhl si Rieda do svého klína, aby Ried neklečel na podlaze. Objal ho kolem pasu a přitiskl si ho na sebe.
„A co ty mě?“ zajímal se.
„Já tě miluju, už hodně dlouho. To kvůli tomu jsem ti tak lehce uvěřil a přivedl tě do náruče Lebowa“ povzdechl si.
„Šel sem do toho dobrovolně. Ty si za to nemohl“ stulil se do jeho náruče, kde mu začalo být velice dobře a hlavně teple. Podíval se z okna, za kterým padal sníh.
„Ale…“ chtěl něco namítnout.
„Udělal bych to stejně, i kdyby ses mi v tom snažil zabránit, Hotchi“ ujistil ho v tom, co mu Gideon řekl.
„Kde budeš na Vánoce?“ zeptal se najednou Ried, aby přešel s řečí jinam, než bylo to, že byl v nemocnici a že se nechal unést masochistickým vrahem.
„Tady a sám. S kým je oslavíš ty?“ hladil ho po boku a užíval si, že má Rieda konečně v náručí. Tak moc po tom toužil a teď to konečně měl.
„Buď pojedu za matkou, ale moc se mi tam nechce“ povzdechl si a zavřel oči.
„Tak buď semnou a oslav semnou Vánoce i silvestr“ nabídl mu.
„Opravdu mohu?“ podíval se do Riedových očí.
„Opravdu. Budu rád, když tady zůstaneš semnou“ usmál se. Líbili se mu Riedovy rozzářené oči i jeho krásná křehká tvář.
„A na jak dlouho bych tu mohl zůstat? Jen na svátky“ nevěděl, kde se to v něm bere. Nikdy na to nebyl a nikdy to nepoznal, ale po tomhle doopravdy toužil.
„Budeš tu moc zůstat do doby, než budeš chtít odejít“ tím ho nabádal, aby se k němu nastěhoval, i když ne přímo.
„Takže chceš, abych se k tobě nastěhoval?“ vyzvídal.
„Chci“ souhlasil. Ried se k němu sklonil a políbil ho. Položil si hlavu na Hotchovo rameno a nechal se hladit. Tohle doopravdy chtěl a byl rád, že měl konečně možnost to poznat. Už to nemusel poslouchat s Morganova vyprávění. Teď už to mohl zažít.
„Víš, že sem nikdy nezažil pořádné Vánoce?“ zamumlal si pro sebe.
„Ne? Tak to zařídíme“ usmál se a donutil Rieda, aby se zvedl. Odešel do předsíně, kde se oblékl do teplých věcí.
„Kam jdeš?“ zajímal se. Hotch vzal do ruky Riedovu bundu a pomohl Riedovy se do ní nasoukat.
„Obouvej se“ popostrkoval ho.
„Kam se jde?“ zajímal se.
„Jde se koupit Vánoční stromeček a ozdoby na něj“ strkal ho z bytu.
„Teď?“ překvapeně zamrkal.
„Je nejvyšší čas, abychom to šli koupit“ zavřel dveře a zamknul.
„Nikdy sem to nebyl kupovat“ zamumlal, když vylezli z domu.
„Teď se to naučíš a příští rok to budeš moc jít koupit sám za mého doprovodu“ vydali se do centra města, kde začali vybírat ozdoby na stromeček i samotný stromeček,
Komentáře
Přehled komentářů
Paráda :-)
wow!
(niss, 28. 3. 2011 21:03)Jůůů.... já moc nemusím FF na moje oblíbené filmy(seriály), ale tahle je super ^^ vážně se mi moc líbí. Vystihla si přesně myšlenky toho seriálu. vážně skvělé...
krása
(Alex, 4. 1. 2011 22:38)mám rada tento seriál a predstava týchto dvoch vidieť spolu by bola úžasná
....
(Lafix, 4. 1. 2011 20:54)Super, vždycky jsem si představovala, že by se mohly dát dohromady. Píšeš úplně skvěle.
hmmm...
(Wierka, 30. 12. 2010 21:44)
na tento seriál sice nekoukám, ale toto se mi líbilo ... :o)
jen malá drobnost, máš tam: Riedovy nalil vodu do čisté vody,
:-)
(jajafilm, 6. 9. 2013 23:25)