Host z Okinawi - 6.část
Kdo z koho 2
Když se dostatečně vysměji, začtu se do knihy. A to tak, že neslyším jak někdo vejde.
,,Je to pěkné?“ zeptá se Roy a přimáčkne se ke mně. Málem vyletím z kůže.
,,Můžeš mě přestat děsit?“ zavrčím naštvaně a snažím se najít, kde jsem skončil.
,,Já jsem tě neděsil nemůžu za to, že jsi začtený. A na něco jsem se tě ptal“ohradí se.
,,Je to hezčí než tvůj ksicht“ odseknu.
,,Ten ti to nandal“ zaslechnu uchechtnutí.
Zvednu hlavu a uvidím oblečeného Leona. Docela se leknu. Jestli škorpióny vyruší teď budou agresivní.
,,Miláčku, budeme večer pryč. Vrátíme se pozdě. Tak si běž hajnout“poplácá mě po zadku a vstane.
,,Kam jdete?“ zeptáme.
,,Náročná schůze“ protáhne tvář Leon. ,,Týká se jen Ghetů. Mazlíčci tam sice můžou být také, ale nechceme, aby tě očumovali. Možná, že ti koupíme ještě dvě hračky, aby sis měl s čím hrát. Vrátíme se co nejdřív“ přijde k posteli a skloní se, aby mě políbil.
,,Běž do pokoje“ zavelí Roy.
,,To bys mě nejdřív musel pustit“ otočím se na něho.
Vstane a chytne mě do náruče.
,,Hej já umím chodit sám“ zaprotestuji. Naprosto mě ignoruje a odnese do pokoje, kde mě hodí na postel. Odejde a za sebou třískne dveřmi tak, že Riu spadne ze stěny na zem. Vzápětí uslyším klapnutí zámku. Vyskočím a zalomcuji klikou. Zbytečně, zamkli mě.
Vztekle kopnu do dveří a jdu si zapnout počítač, moje poslední spojení ze světem. Mobil jsem nechal dole. Pokud zavolá máma jsem v háji.
Cestou si ze skříně vezmu svetr a začnu surfovat po netu. Pokecám s přáteli a než se naději je jedenáct a v zámku klapne klíč.
,,Už jsme doma miláčku.“ Zavrní za mnou Royuv hlas a jeho ruce mě obejmou.
Ve vteřině se obrátím a jednu mu ubalím, pak vyběhnu z pokoje. V přízemí odstrčím Lea a vrhnu se k telefonu. No jasně volala. Nejradši bych je zabil. Vyběhnu z místnosti a zavřu se v knihovně, tohle slyšet nemusí. Rychle vytočím číslo.
,,,Ty fakane jak to, že mi nebereš telefon?“ ozve se místo pozdravu.
,,Byl jsem v koupelně a neslyšel telefon“ snažím se vymluvit.
,,,A tos tam byl tři hodiny?“ zeptá se ironicky.
Tušil jsem, že mi tohle neuvěří, v koupelně vydržím maximálně dvacet minut.
,,Jo začetl jsem se do knihy. Zapomněl jsem, že ji zítra musím vrátit a neměl jsem ji přečtenou“ to mi snad spolkne.
Spolkla by, kdyby v ten moment někdo z těch dvou nezalomcoval klikou.
,,,Aha takže tam máš přítele, počkej až hosté odjedou“ vypne mi mobil.
Tak to je horor. Nejenže je zabiji já je ještě naložím do octa. Teď mi zavařily jak nikdy.
Najednou se rozletí dveře a dovnitř vletí rozzuřený Roy.
,,Už jsem ti jednou…. Co se stalo?“zeptá se mě, když si všimne slz.
Mlčky zavrtím hlavou. S tímhle mi nepomůžou. Telefon v ruce mi znovu zazvoní. Skoro automaticky ho zvednu.
,,,Ahoj tak jak se jim líbí zvířátka?“ ozve se vesele Zane.
Po tváři mi přejede usměv a odejdu do koupelny. Navíc ztlumím hlas, aby mě neslyšely.
,,Zatím všechny neobjevily, jen netopýrky a měli z nich infarkt“ tlumeně se zasměji.
,,,Vždyť jsou to tak milí tvorečkové. No jsem zvědaví co řeknou na hady. A na štírky“ zasměje se.
,,To nejsi sám, už je vidím“ zasměji se.
,,,No nezapomeň mě informovat musím končit je tu Eliot“ zavěsí.
Zaklapnu mobil a opláchnu si, pod ledovou vodou, tvář. Pak vyjdu. Narazím na podivné chlápky. Na sobě mají dlouhé temné pláště s kapucí. Vypadají jako stíny. Vyjdu z pokoje a uslyším ze shora hluk. Vyrazím ke schodům. Jeden se mi v tom pokusí zabránit, ale podaří se mi proklouznout mu pod paží.
Než se vzpamatují jsem nahoře a nakukuji do pokoje.
Chvilku nechápavě koukám na Roye a Leona jak lezou po kolenách a snaží se něco chytit.
,,Krucinál, kde se tu vzali?! Napřed netopýři, ti zmizí a teď hadi!“ zavrčí vztekle Leon.
V ten moment mi všechno dojde. Opřu se o zárubeň a snažím se nepropuknout v smích.
,,Dopr… co tam děláš?.. dej pozor………jeden je za tebou“ řve jeden nebo druhý.
Všimnu si, že jeden proklouzne kolem Roye a škádlivě mu sekne po noze. V celku by to vzal, kdyby se nejednalo chřestýše.
,,Sakra jsou tu i jedovatí. Až já zjistím, kdo je sem nastrčil za živa ho ugriluji“ Roy je už nepříčetný.
Z očí mi vyhrknou slzy, jak se snažím potlačit smích.
Leon si mě všimne.
,,Co tu děláš okamžitě odejdi a co nejopatrněji“ poručí mi.
Za mnou se objeví jeden ze stínů.
,,Jak je možné, že vám proklouzl?“ vyjede na něho. Ten neodpovídá jen se skrčí.
,,Mám jednoho“ vykřikne Roy a rozplácne se na zemi, zatím co Tina, jak jsem si stačil všimnout, zmizí za knihovnou. V ten moment nevydržím a vybuchnu v smích. Vpotácím se do pokoje a sletím na postel.
Trvá dobře pět minut, než se jakž takž uklidním. Když si konečně utřu slzy a lehnu si na bok, přileze ke mně Chris a přitulí se.
,,Lenny teď se nehýbej jo? Miláčku jen nepanikař za okamžik ho dám pryč“ říká opatrně Roy a přiblíží se k posteli. Jenže Chris se nemíní vzdát útulného místečka. Varovně se vztyčí a začne chřestit. K Chris se přidá i Kleopatra, která se mezitím schoulila za Chris, a roztáhne kápi na krku.
Oba v momentě oba zblednou jak plátno.
,,Půjdu pro chytače“ ozve se přiškrceně Leon a vřítí se do haly.
V zápětí se odtamtud ozve příšerný řev. Vymrštím se a vyběhnu z pokoje.
Jak jsem se obával Leon vzal bundu, teď leží kus od něj a z pod bundy vylézá rozzuřený škorpión.
,Tak tohle prasklo brzy´pomyslím si, když vidím Ashe jak si to míří k Leonovy.
Popadnu telefon, který drží jeden stínů a rychle vytočím Zaneovo číslo. V rychlosti mu vypovím co se stalo a vřítím se do kuchyně pro misku vody. Zane se totiž přizná, že jim ji zapomněl dát. Nejradši bych ho uškrtil. Položím ji kus od Lea a štíři se k ní seběhnou. V tom okamžiku se ozve zvonek.
Vyběhnu ke dveřím a otevřu. Je to Zane. Rovnou mu jednu střelím.
Ten se mrkne po štírech.
,,Ti jsou teď v pohodě, chvilku jim to potrvá. My jdeme pro hady“ popadne mě za ruku a táhne do patra.
,,Tak holky a jdeme domů“ tleskne. Hadi, když zaslechnou jeho hlas, se zklidní a Zane je v poklidu dá do bedny. I Tina vyleze z knihovny. Vezme klec a jde do haly. Z klece vyndá poslední krabičku.
,,Ashi jdeme domů.“ Na to zvolání se škorpión rozběhne přímo k němu a ostatní ho následují. Když zaleze poslední, krabičku zavře a dá k ostatním.
Leon se zvedne a jde k baru. Do sklenice si nalije whisky a na jeden zátah to vypije. Druhou nalije Royovi.
,,Nikam“ zařve Leon na Zana, když se potichu snaží zmizet.
,, To jsou tvoje potvory?“ zeptá se naštvaně Roy.
,,Chtěl jsem je já. A tak mi je půjčil“ ozvu se.
,,Ty jsi jeho mazlíček?“ ignoruje mě Leon.
,,Jsem“ prohlásí Zane, než se stačím nadechnout. Vytřeštím na něho oči.
,,Aha. Proč jsi mu půjčoval tak nebezpečné tvory?“ ozve se Roy.
,,Nejsou nebezpeční. Štíři mají odebraný jed a hadi nemají jedové zuby“ namítne Zane.
,,Ty jsi to věděl?“ obrátí se na mě Leon.
,,Jasně, že jo jinak bych je sem netahal“ zavrčím.
Koutkem oka vidím jak Roy zavře oči. Leon sková tvář do dlaní. Nejsem si jistý, jestli se snaží skovat smích nebo je jen nasraný.
,,Zane běž domů“ pobídnu ho.
Ten kývne a i s klecí vyjde. Ve dveřích se zarazí a obrátí se na mě. Povzdechnu si a přejdu k němu, abych ho políbil. Teprve pak s úsměvem odejde.
Zezadu mě obejmou Leonovy paže.
,,Doufám, že nám nechystáš ještě další překvapení“ zavrčí mě smyslně do ucha.
,,Ne“ odpovím rychle, možná až moc rychle. Přece jim nebudu vykládat o Riu a cvrčkách. A pak je dobré mít něco v záloze.
,,Opravdu?“ zapochybuje.
,,Jo opravdu“ odpovím.
,,Nějak tomu nevěřím“ ozve se Roy a přijde k nám.
,,Čemu nevěříš?“ zeptám se ho a snažím se vymanit z Leonova náručí.
,,Že na nás nic nechystáš“ odpoví s úsměvem.
Konečně se vymámím z Leonova náručí a to jen pro to, abych skončil v Royově.
Ten mě přitáhne zezadu.
,,Miláčku, koupily jsme ti tři dárečky. Musíš se jich dotýkat a hrát si s nimi. A to hned“ zašeptá mě do ucha.
Zkouším protestovat, ale umlčí mě Leon, který se přisaje k mím ústům. Rukou mi sjede pod svetr.
,,Teď ti ho necháme a přivítej se s nimi“ zašeptá a dá mi pusu.
,,Přiveďte je“ poručí Roy.
Jeden stín zmizí a za okamžik přivede tři kluky ve věku asi dvanácti let. Zhrozím se.
,,Tak běž a nezapomeň“ zašeptá Roy.
Přejdu k prvnímu. Jedná se o zelenookého blonďáčka. Zvedne ke mně vyděšený pohled. Rukou mu zajedu po volné triko a přitáhnu si ho k sobě. Úplně se roztřese. Rukou zavadím o bradavky a dlaní sjedu po boku k pasu. Nakonec ho pustím. Zůstane stát u mě. skloním se a přisaji se mu k ústům. Pak ho odstrčím. Totéž opakuji u ostatních i když se za to nenávidím.
Kolem mého pasu se ovine Royova ruka.
,,Dobře odveďte je. Budou na něj čekat v sídle a my půjdeme spát je jedna hodina.“ Rozhodne o všem Roy.
Stíny s kluky zmizí.
,,Co..“ další slova udusí Leon v polibku. Když se odtrhne sundá mi jedním tahem svetr. Roy mě popadne za ruku a táhne do pokoje. Před dveřmi se zarazí.
,,Je tam ještě něco co bychom měli vědět?“ obrátí se na mě.
,,Nedivil bych se, kdyby tam měl pavouka“ ozve se s uchichtnutím Leon.
Zavrtím hlavou. Roy otevře dveře a já si všimnu Riu, která vyběhne z pokoje.
Leon se rozhlédne po pokoji.
,,Nic tu není“ otočí se na Roye.
,,Fajn“ utrousí Roy a hodí mě na postel. Jedním tahem ze mě shodí kalhoty.
Vyskočím na nohy a než mě zachytí, jsem u koupelny a vrazím dovnitř. Stoupnu si pod sprchu. Stojím pod proudem a nadávám si, že jsem je nepustil postupně. Byla by větší legrace.
Sáhnu po mýdle, ale opálená paže mě předběhne. Otočím se a vidím Leona.
,,Sprcha je soukromá místnost“ odtuším.
Leon se na mě podívá, pomalu odloží mýdlo a přitiskne mě ke stěně. Po chvilce mě pustí a znovu vezme do ruky mýdlo. Mlčky mě začne mydlit. Pak mě pořádně opláchne. Vypne sprchu a vytáhne mě z koupelny.
,,Počkej musím se utřít!“ ozvu se.
Úplně mě ignoruje a hodí na postel. Tam mě chytne Roy. Zkroutí mi ruce za záda a přehne přes koleno.
,,Co chcete dělat?“ vyjeknu zděšeně.
Odpověď dostanu formou rány, která mi přistane na zadku. Nejde o ruku, ale o kožený pásek. Zatnu zuby, abych nevykřiknul. Když přestane mám zadek celý bolaví. S rukama za zády mě shodí na postel. Trhnu s nimi a zjistím, že je mám svázané. Obrátí mě na záda a roztáhne nohy. Bez přípravy do mě vnikne. Bolestí se prohnu. V momentě kdy se na mě vyřádí Leon mě Roy přikryje.
,,Spi nebo si to rozmyslím a potrestám tě.“ Ozve se vztekle Roy.
,,Aha. Tak tohle mělo bít pohlazení?“ odseknu sarkasticky.
V okamžiku mě přistane facka.
,,Ten výprask byl mírný na to co si zasloužíš“ odsekne a práskne za nimi dveřmi.
Z úst mi vyjde vzlyk a za chvíli vyčerpáním usnu.
Ráno se strhnutím probudím. Chvíli se nemůžu zorientovat, kde jsem a co mě probudilo. Ozve se zvonění telefonu. Zkusím pohnout rukama. Jsem rozvázaný. Opatrně vstanu. V momentě ležím a nade mnou se sklání naštvaný Roy.
,,Pusť mě zvoní telefon“ zavrčím. Pustí mě, ale sleduje mě pohledem.
Po minutě, kdy hledám telefon, ho zvednu.
,,,Jak to, že mi ho zase nebereš?“ zařve na mě mámin hlas.
,,Spal jsem“ odpovím.
,,, Jo ták. Počkej doma udělám pořádek….“ pokračuje v řevu.
,,Můžeš mi říct proč mě budíš tak brzy. Vzbudila jsi i hosty“ skočím ji do něho.
,,,Aha tak přijdeme dřív dnes večer tak ať je tam pořádek.“ Řekne už klidným hlasem a zavěsí.
,,Pojď zpátky“ ozve se Roy.
Ignoruji ho. Obleču se a vyjdu z pokoje. Efektivně za sebou třísknu dveřmi. Trvá mi asi hodinu než najdu Riu a přesvědčím ji, aby slezla ze stropu. Místo toho se mi uvelebí v kapse.
Udělám snídani. Tentokrát do ní nic nedám, vím, že si budou dávat pozor. Místo toho jim do přeslazeného čaje naliji ocet. V momentě, kdy to dám na stůl a začnu jíst, přijdou do kuchyně oni.
Roy mě zvedne ze židle a praští mě přes zadek.
,,Příště, až ti řeknu abys ses vrátil tak se vrátíš a bez keců a sundej tu košili.“ Zavrčí Roy.
,,Nesundám, je mi zima a nemíním být nemocný jen proto, abyste mě mohli osahávat“ postavím se na odpor.
,,Fajn tak si ji nech, ale jen dneska“ vzdá se.
,,Pfffffff“ odfrknu si.
,,Buď slušný“ vlepí mi Leon pohlavek.
,,Kdo ti volal?“ zeptá se Roy.
,,Máma. Přijedou dnes večer a chci jít za Eliotem“ oznámím jim na půl pusy a strčím si do pusy lžičku vajíček.
,,Nemám nic proti“ kývne Roy.
,,Není to otrávené?“ drcne lžíci do vajíček Leon.
,,Nikdy neopakuji dvakrát stejný vtip“ odseknu.
Odvážně si nabere sousto a spokojeně se usměje. Pak se do nich pustí z vervou i Roy.
Když se nají Roy sáhne po čaji. Rychle spolknu sousto a připravím se na útěk. Potom se Roy napije.
Komentáře
Přehled komentářů
Úžasná povídka! ;)
:PPP
(slecna, 25. 6. 2009 15:27)Perfektneee ja miluji tvoji psani :D .. kedy si uziju mazlickovia :P :P
hmmm
(mauinka, 20. 6. 2009 22:30)ten jim dává dobře zabrat....tahle povídka se mi moc líbí,patří mezi mé nejoblíbenější jen tak dál...
ty joo
(Enus, 27. 6. 2009 0:51)