Host s Okinawi 10.část
Nemoc
Probudí mě nějaký křik. Zkouším otevřít oči, ale jde to tak těžko.
,,Jak dlouho ještě? Už je skoro týden v bezvědomí!?“ hysterčí nějaký hlas.
,,Uklidněte se. Byl šíleně nemocný to, že horečka klesá znamená, že se uzdravuje. A v bezvědomí není jen spí,“ snaží se hlas uchlácholit jiný.
,,Klesá?! Vždyť má 40,5°!“ ječí hlas v kterém konečně poznám Roye.
,,Jistě, ale včera měl 41°!“ namítne hlas, který neznám.
,,Dám mu ještě jednu injekci proti horečce, ale to je všechno co můžu udělat. S nemocí si musí poradit tělo,“ povzdechne si hlas, který konečně identifikuji na doktora.
Vzápětí ucítím píchnutí.
,,Tak, kdyby mu bylo hůř zavolejte,“ zaklapne doktor kufřík a odejde.
,,Jistě doktore,“ uslyším ironický hlas Roye a o chvíli později ucítím jeho objetí.
Ztěžka pootevřu oči.
,,Royi,“ kniknu slabě.
,,Miláčku ty jsi vzhůru? Jak se cítíš? Chceš něco?“ zahrne mě otázkami.
,,Mám žízeň,“ kniknu znovu.
,,Hned,“ pustí mě z obětí a vzápětí mě posadí a opře o rameno.
,,Opatrně lásko,“ přiloží mi sklenici k puse. Vypiji ji.
,,Chceš ještě?“ zeptá se. Zavrtím hlavou a znovu zavřu oči. Cítím jak mě opatrně položí a přikryje.
,,Spinkej lásko zůstanu tu,“ zašeptá a políbí mě. Stulím se k němu.
Otevřou se dveře.
,,Royi jak je na tom?“ vejde dovnitř Leon. Chci ho pozdravit, ale už nemůžu otevřít oči.
,,Před chvílí se vzbudil a vypil hrnek čaje,“ zaslechnu v Royově hlase šťastný tón.
,,Nikdy si neodpustím, že jsme ho tam nechali,“ zesmutní Roy.
Odpověď už neslyším.
Probudí mě žízeň. Otevřu oči, ale Roye nevidím. Místo něho klečí na polštáři drobný blonďáček. Pokusím se posadit, ale to už blonďáček vyběhne ze dveří a za okamžik dovnitř vletí Leon.
,,Miláčku ani se neodvažuj. Copak potřebuješ?“ vezme ho do náručí a rukou zkouší teplotu. S povděkem zjišťuje, že opět o něco klesla.
,,Pít,“ zašeptám. Copak něco jiného do sebe dostanu?
Leon mi přinese sklenku čaje, kterou vypiji.
,,Miláčku promiň, že tu nejsme, ale máme celkem důležitou návštěvu. Hned jak odejde přijdeme, ano?“ zašeptá mi Leon.
Kývnu a zavřu oči. Poslední co cítím je jemný polibek a opatrné položení do postele.
,,Myslíš, že něco sní?“ uslyším zašeptání. Je tak tlumený, že nevím o koho se jedná.
,,Musí, hodně shodil na váze,“ odpoví mu starostlivý hlas.
Potom si uvědomím paže kolem sebe. Otevřu oči a zjistím, že jsem v obětí Leona. Pootočím hlavu a podívám se na Roye. Pak je znovu zavřu.
,,Kdy budeš vstávat šípková Růženko?“ Zašeptá Roy, kterého konečně po hlase poznám, a dá mi polibek.
Ani se nehnu. Jsem zvědaví co udělá Leon.
,,Měl by ses už probudit lásko,“ zašeptá a také mi dá polibek.
Jak bych takové žádosti mohl být lhostejný? Pomalu začnu otevírat oči až se střetnu s těma Leonovýma.
,,Už jsi vzhůru?“ usměje se.
Kývnu a podívám se po Royovi, který vstal z postele. Ten se hned vrátí s nějakou miskou a klekne si ke mně.
,,Miláčku zkusíme něco spapat. Jsi strašně hubený,“ nakloní se nade mě se lžící jakési polévky.
Zavrtím hlavou.
,,Miláčku jestli nezačneš jíst tak tě pošlou do nemocnice,“ zesmutní Leon.
To mě přesvědčí, abych pusu otevřel a snědl půlku misky. Zbytek odmítnu s pocitem přecpanosti.
,,Dobře, to stačí,“ odloží Roy misku a lehne si vedle mě.
,,Jak se cítíš,“ zeptá se mě Leon.
,To je fakt velmi chytrá otázka.´ pomyslím si ironicky.
,,Asi jako by po mě přejeli tři vlaky naráz“ odpovím slabě a zavřu oči. Vážně se necítím nejlíp. Ucítím pohlazení.
,,Za chvilku ti bude dobře,“ uslyším zašeptání a ucítím Royovi rty na svých. V to jen doufám.
,,Zase usnul,“ povzdechne si Roy.
,,Musíš mu dát čas. Ze zápalu plic se jen tak nevzpamatuje. Je na tom líp než na začátku,“ snaží se ho uklidnit Leon.
,,Ten začátek mi ani nepřipomínej, chvíli jsem si myslel, že nám umře,“ povzdechne si Roy.
Otevřu oči a podívám se na Roye. Má ztrápený obličej, tak natáhnu ruku a pohladím ho. Překvapeně se na mě podívá.
,,Ty nespíš miláčku?“ promluví na mě Roy.
,,Je mi zima,“ zavrtím hlavou.
V dalším okamžiku jsem zakrytý, ještě jednou, dekou a mě, konečně začíná být aspoň trochu teplo.
,,Můžu se ještě napít?“ zeptám se a Leon mi podá pomerančovou šťávu. Vypiji dvě sklenice, než žízeň uhasím.
Zrovna se uvelebím v Leonově náruči, když se ozve zaklepání a dovnitř vstoupí veselý človíček, který se skoro, přes obrovské břicho, nemůže ani podívat na nohy.
,,Podívejme se už jsi se vzbudil!“ nasadí doktor široký úsměv.
,,Ještě, že tak. Už mě z těch jejích zoufalých výrazů bylo úzko, tak se na tebe podíváme,“ zahlaholí a začne se kolíbat k posteli.
Sundá ze mě deky. Roy a Leon okamžitě začnou protestovat, že je mi zima.
,,Však já ho nechci dát do mrazáku a jestli mě ho nenecháte prohlédnout, pořád můžu nařídit převoz do nemocnice,“ oboří se na ně doktor.
Oba hned zmlknou. A doktor mě začne prohlížet.
,,Plíce už jsou skoro čisté, krk není zarudlí no skvělé. A teď změříme teplotu,“ vytáhne teploměr a vrazí mě ho pod jazyk. Po chvíli ho vytáhne a začne zkoumat.
,,To je výborné 39,1°. No lepší jsi nemohl mít, takže tě necháme v péči těchhle ztřeštěnců a přijdu za týden. Snaž se stále pít a začni něco jíst ať přibereš“ rozzáří se doktor.
,,To snad není pravda po víc jak dva týdny se skoro neprobudil a teď je to skvělé? Vždyť má pořád přes třicet devět horečky“ zaječí na doktora Roy.
,,Pokud si vzpomínáte, když sem přijel netušili jsme jestli vůbec přežije. Dnes jsem doufal, že bude mít tak tři stupně pod čtyřicet, v opačném případě by putoval, i přes vaše protesty, do nemocnice,“ usadí ho doktor.
Roy sklapne a jen něco si mumlá pod nosem, zatímco mě pečlivě zakrývá.
,,Tyhle prášky jsou na horečku, neměli by být už žádné komplikace a kdyby něco zavolejte,“ řekne už klidným hlasem doktor a odkolíbá se z pokoje.
,,Příjemný doktůrek,“ usoudím a zachumlám se víc pod deky. Roy a Leon se na mě podívají a zavrtí hlavou.
,,Zlatíčko, řekni mi názvy těch mang co ti ta ehm.. spálila já se je pokusím sehnat“ usměje se na mě Roy.
Překvapeně se na něho podívám. S tím jsem nepočítal. Nadiktuji mu názvy a ještě pár dalších co bych chtěl. Roy si všechno pečlivě zapíše a papír schová.
,,Royi, ty někam jedeš?“ zeptám se.
,,Musím jet na důležitou schůzku, ale až pozítří a druhý den jsem doma,“ usměje se Roy a pohladí mě.
,,Aha,“ zamumlám a pčiknu. Oba se na mě zkoumavě podívají.
,,Děje se něco?“ Zeptám se jich a zavřu oči.
Někdo mě zvedne do sedu a hlavu opře o rameno. Znovu otevřu oči a podívám se na Roye.
,,Co se děje chci spát,“ zamračím se.
,,Jistě jen si vem prášek,“ podává mi Roy bílou tabletku.
Spolknu ji, abych měl klid a znovu zavřu oči. Roy mě položí a pořádně přikryje.
Když se znovu probudím nikdo v pokoji není. Ztěžka se vymotám z přikrývek a stoupnu. Jde to pomalu, protože se mi trochu točí hlava. Když přestane tak se rozhlédnu. Zahlídnu dveře a opatrně stoupnu. Doufám jen, že to jsou dveře od koupelny a snažím se k nim dopotácet, přidržujíc se všeho, abych nespadl.
Po nekonečně dlouhé době se k nim dopotácím a otevřu je. Skutečně se za nimi skovávala koupelna. V ní jsou ještě jedny dveře, ale nezkoumám kam vedou. Udělám co potřebuji a chci odejít, když mě zrak padne na sprchu na druhé straně koupelny. Začnu se potácet k ní, pustit sprchu nechce bůhví jaké umění a já se cítím strašně upocený a špinavý. Stačí jen otočit kohoutkem. Jen co se pustím stěny zatočí se mi hlava a já padám. Kousek od podlahy mě zachytí nějaké ruce.
,,Co proboha tady vyvádíš Lenny?“ začne mě plísnit známí hlas. Zvednu hlavu a podívám se na Zaneho.
,,Chci do sprchy,“ zamračím se.
,,Miláčku pojď do postele, omyji tě,“ snaží se mě přesvědčit Zane.
Zarputile zavrtím hlavou a získám s jeho pomocí rovnováhu. Znovu vykročím ke sprše.
,Jak to, že je tak daleko?´ přeměřím si vzdálenost asi deseti kroků. Pustím se Zaneho a znovu začnu padat. Rychle mě zachytí.
,,Dobře půjdeme do sprchy,“ povzdechne si Zane a posadí mě na maličkou židličku, potom mě začne svlékat.
Svlékne i sebe a ve sprše nastaví teplotu.
,,Tak pojď ty tvrdohlavče,“ obejme mě kolem pasu a táhne do sprchy. Uvítá mě nádherně teplá voda a já ji nastavím obličej.
,,Stůj chvilku“ napomene mě a vezme mýdlo. Pořádně mě namydlí a začne oplachovat. Bohužel ztratím rovnováhu a spadnu na něho. Zane se praští do zad jak narazí do zdi, až to zaduní.
,,Promiň,“ omluvím se zoufale.
,,Nic se nestalo, pojď jsi opláchnutý,“ zastaví vodu a rukou mě směřuje ven.
,,Co se tu…. Zane to snad nemyslíš vážně? Je nemocný?“ zaječí Roy, který vletí dovnitř, aby zjistil co je to za rámus.
,,Toho bych si vážně nevšimnul“ utře ho ironicky Zane.
,,Chtěl se osprchovat buď s mojí nebo bez mojí pomoci. Tak jsem usoudil, že lepší to bude s mojí pomocí“ pokrčí Zane rameny , posadí mě na židličku a začne mě utírat ručníkem.
Roy se otočí na patě a zmizí v pokoji. Za chvíli přijde s čistým pyžamem a začne mě oblékat.
Spokojeně mu obtočím ruce kolem krku a zavřu oči. Jsem strašně vyčerpaný.
,,Díky Zane,“ poděkuje mu a vezme mě do náruče.
,,Není za co, je to prostě tvrdohlavka“ ozve se Zane a vlepí mi polibek na ústa.
,,Jo to je,“ ozve se Roy a v jeho hlase se ozve něha. Pak mě přenese do pokoje a položí na postel.
,,Je ti líp?“ zeptá se mě Roy s povzdechem.
,,Je,“ usměji se a otevřu oči,
,,Chce se mi spát,“ zívnu.
,,Počkej máš tu polévku, až ji sníš tak můžeš spinkat,“ zvedne misku s polévkou ze stolu a začne mě krmit.
Sním ji celou a po prášku hned usnu. Ta krátká cesta mě překvapivě vyčerpala.
Zavrtím se v něčím obětí a vzápětí uslyším zašustění stránky. Pootevřu oči a přede mnou leží kniha a otáčílistem, zatím co mě objímá pevná paže. Vzápětí ucítím polibek na krku.
,,Dobré ráno, slyšel jsem, že ses včera vydal na dobrodružnou cestu,“ pozdraví mě Leon, který leží za mnou, má trochu sytější hlas než Roy.
,,Včera? Chtěl jsem jít jen do koupelny a když už o ní mluvíme,“ začnu se zvedat.
,,Hodně dní jsi prospal. Pomůžu ti,“ vyskočí Leon a dá mi ruku kolem pasu.
Vděčně se o něj opřu, nejsem zas tak silný, a nechám se odvést do koupelny. Leon taktně zůstane venku a počká až skončím. Pak mě zase dovede do postele.
,,Co čteš?“ natáhnu se po knize a podívám se na název.
,,Ale to je jedna z mích mang!“ zašeptám zaskočeně.
,,Mockrát děkuji,“ skočím Leonovy kolem krku.
,,Nemáš za co a počkej musím ti změřit teplotu,“ dá mi teploměr do pusy. Nechám ho tam a začtu se, ani si nevšimnu, když mi po chvíli vytáhne teploměr a spokojeně se usměje.
,,Srdíčko,“ žduchne do mě. Zvednu malátně hlavu.
,,Pojď jíst,“ usměje se a v ruce drží tácek se snídaní. Otočím se a sednu si. Leon mi na klín položí snídani, která je tak pro armádu, ne pro jednoho člověka.
,,To je i pro tebe?“ zeptám se nadějně.
,,Kdepak, já už jedl, to je pro tebe,“ usměje se Leon.
,,Vy se mě pokoušíte zabít a nevíte jak na to,“ vydechnu a začnu jíst. Přestanu, až když je tác prázdný.
,,Tak vidíš, že jsi to snědl,“ usměje se Leon a zvedne tác.
,,Nevíš kam jsem to dal?“ zeptám se zvědavě a praštím sebou na polštář.
,,Snědl něco?“ objeví se z ničeho nic ve dveřích Roy.
,,Všechno,“ odpoví Leon.
Roy se usměje a přejde k posteli.
,,Jak se cítíš?“ zeptá se starostlivě.
,,Jako otesánek, přemýšlím kdy prasknu,“ povzdechnu si.
Odpovědí je veselí smích obou dvou.
,,Tady je dnes veselo lidičky,“ zahlaholí ve dveřích doktor.
,,Neměl jste přít až za týden?“ Zeptám se ho ,
,,No měl, ale byl jsem blízko, tak jsem si řek, že se na tebe podívám, jestli tě netýrají hlady,“ zasměje se doktor.
,,Týrají,“ našpulím pusu „zrovna teď se mě pokusily zavraždit hromadou jídla,“ ztěžuji si.
Doktor se rozesměje.
,,Co teplota?“ obrátí se na Leona.
,, 38,6°,“ usměje se.
Doktor spokojeně pokývá hlavou a vytáhne stetoskop.
,,Tak si tě poslechneme,“ přitiskne mi ho na hrudník a přikazuje jak mám dýchat.
,,Tak je to lepší než před třemi dny. Jsem naprosto spokojen,“ oznámí s úsměvem doktor.
,,Jinak pokračujte v léčbě jak do teď. Občas ať se projde, ale jen pod dohledem. Jinak se stavím,“ přemýšlí „až se stavím. Tak zatím,“ rozloučí se a vyjde z pokoje.
Jen co zavře dveře, hrabu se z postele. Stačím udělat jen dva kroky.
,,Kam si myslíš že jdeš?“ chytne mě Roy za pás.
,,No ven, slyšel jsi doktora. Mám se procházet,“ otočím se na Leona.
,,Řekl občas. Dnes už jsi z postele byl a ještě máš horečku, hybaj do postele,“ zradí mě Leon.
S fňukáním tam přistanu, jak mě do ní Roy hodí. V dalším okamžiku si připadám jak kukla, jelikož mě Roy zabalí do dek, že se nemůžu ani hnout a kouká mi jen hlava.
,,Hmm to mě chcete sníst, že jste si mě zabalily jako párek v rohlíku?“ zeptám se naštvaně.
,,A chutnáš tak?“ zeptá se Roy a začne mě líbat.
,,Nejsi špatný, ale chtělo by to hořčici,“ usoudí Roy a Leon dostane záchvat smíchu.
,,Jsi vtipný jak breberka v kuchyni,“ zavrčím a otočím se k nim zády.
,,Hlavně, že tebe humor neopustil,“ usměje se Leon a otočí mě zpátky.
,,Připadám si jak larva v kukle, nemůžeš mě rozmotat?“ udělám na Leona psí oči.
,,V žádném případě, ven půjdeš jen když bude hořet,“ přimhouří Leon oči.
,,Založte někdo požár!“ vykřiknu zoufale.
,,Žádný požár bylo by moc horko!“ utne mi snahu Roy.
,,Tak aspoň otevřete okno jinak se udusím,“ zasténám.
,,To je přijatelná žádost,“ usoudí Roy a otevře mi okno.
Hned je tam asi o deset stupňů příjemněji.
,,Royi?“ ozvu se.
,,Copak broučku?“ přijde ke mně.
,,Co se stalo s Riu?“ zeptám se v obavě.
V dalším okamžiku se rozletí dveře a dovnitř vpadne Zane s Riu na rameni.
,,Myslel jsem, že budeš chtít vidět Riu,“ rozhlédne se Zane v rozpacích a začne pomalu couvat.
,,Pojď sem,“ zavolám na něj a začnu se zmítat v dekách. Zane ke mně přistoupí a pozoruje mě.
,,Pomoz mi nebo se z nich zjevím,“ povzdechnu si a ze Zanovou pomocí se konečně z dek vymotám. V dalším okamžiku ucítím Zaneho rty na svých. Využiji jeho blízkosti a vezmu mu z ramene Riu, ta se hned ke mně přitiskne. Chvilku mi ji nechají ať se s ní pomazlím a Leon se pro ni natáhne.
,,Dej mi ji lásko může tě navštívit zítra,“ usměje se Leon. Pokusí se ji vzít do ruky, ale Riu se připraví k útoku.
,,Nechte mi ji tu,“ požádám je.
,,Tak dobře, ale večer cestuje,“ řekne rozhodně Roy. S tímhle řešením souhlasím a unaveně zavřu oči.
Když otevřu oči, venku je šero a Riu klidně oddychuje, schoulená, vedle mě. Otevřou se dveře a dovnitř vejde Zane a vezme Riu. Dá mi polibek a vzdálí se.
Sednu si na posteli a rozhlédnu se.
,,Už jsi se vzbudil?“ ozve se od dveří Leon.
Přikývnu a vstanu.
,,Zůstaň ležet,“ přiskočí ke mně, „Roy už ti nese večeři.“
,,Potřebuji,“ naznačím.
Dovede mě ke dveřím a jako ráno počká venku až vyjdu. Pak mě položí na postel a v ten moment vejde Roy s podnosem, který mi položí na kolena. Podívám se na hromadu jídla a pustím se do toho. Tentokrát víc jak půlku nezvládnu.
Roy s nespokojeným bručením odnese tác.
,,A my budeme cestovat,“ usměje se Leon a zabalí mě do deky.
,,Kam?“ zeptám se zvědavě, když mě vezme do náruče.
,,Jen kousek vedle,“ rozšíří se mu úsměv a otevře dveře o něco dál
,,Tohle je naše ložnice. Budeš tu spát a jen v případě, že nebudeme doma, budeš ve svém pokojíku,“ položí mě Leon na postel.
Posadím se a rozhlédnu se po pokoji. Nestihnu skoro nic, protože se dovnitř vřítí Roy a znovu mě povalí.
,,Sluší ti to tu miláčku,“ usměje Roy a začne se dobývat pod deku.
,,Hele snad nejdete spát je teprve večer.“ Snažím s potlačit zívání.
,,Musím tě zklamat je půl desáté večer,“ usměje se Leon a vklouzne ke mně pod deku.
,,Dobrou noc miláčku,“ dají mi oba pusu a přitulí se ke mně.
,,Kdo má pořád spát?“ zeptám se těsně před tím, než usnu.
Komentáře
Přehled komentářů
Sice už mám z těch jmen v hlavě zmatek, ale celkem dobře se mi to čte. Jen tak dál, těším se na další...
....................................
(MIREK, 22. 9. 2009 21:29)